Velké obavy o osud Jiřické nádrže (Pohořského rybníka) v jádrové části Přírodní památky Novohradské hory mají hydrobiologové z Biologického centra Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích spolu s dalšími odborníky a veřejností. Tento jedinečný horský ekosystém malé říčky (Pohořský potok) a přibližně dvě stě let starého rašelinného rybníka se ještě donedávna vyznačoval čistou vodou a neporušenými přírodními poměry s původními druhy vzácných živočichů, včetně ohrožené střevle potoční. Komerční rybolov a vysazování velkých dravců, které se v nádrži v současné době provozuje, však významně ničí původní společenstva ryb i obojživelníků. Odborníci proto apelují na Krajský úřad Jihočeského kraje, aby Jiřická nádrž získala patřičnou ochranu a byla zahrnuta do připravované Přírodní památky Pohoří na Šumavě. K tomu založili také petici a ePetici, v níž se mohou vyjádřit svým podpisem i občané.
Podle jihočeských odborníků, kteří sledují povodí Jiřické nádrže už více než dekádu, je charakter, biologická hodnota a ekologická významnost této nádrže v jádrové části Přírodního parku Novohradské hory (téměř 900 m n. m.) na podobné úrovni, jako je tomu u rašelinného jezera Laka na Šumavě. Tomu bohužel neodpovídá úroveň ochrany unikátního ekosystému Pohořského potoka a Jiřické nádrže s původními populacemi střevle potoční a pstruha obecného. V České republice se jedná o jeden z mála systémů, kde střevle přirozeně využívají nejen tekoucí vody (Pohořský potok), ale i vody stojaté (Jiřická nádrž), a to velmi dynamickým způsobem v závislosti na panujících podmínkách.
Nechránit tuto nádrž je proti všem moderním vědeckým konceptům
Jiřická nádrž bohužel v současné době postrádá jakýkoliv stupeň efektivní ochrany před nevhodným komerčním využitím. „To, že je tato horská rašelinná nádrž vedena jako obyčejný rybník, je těžko pochopitelné, neboť v kontextu jejího povodí a oživení ohroženými druhy ryb to vůbec neodpovídá realitě,“ shodují se Dr. Jiří Peterka, Prof. Jan Kubečka a Prof. Karel Šimek z Hydrobiologického ústavu Biologického centra (BC) AV ČR. Nezahrnout tuto nádrž do plánované úpravy přírodní památky je podle odborníků proti všem moderním vědeckým konceptům napojení řeka-jezero (rybník), protože prostředím povodí Pohořského potoka a vodních cest je vlastně zajištěna biodiverzita v těchto otevřených a propojených rašelinných ekosystémech. V horní části nádrže se navíc nyní vyskytuje i zvláště chráněný bobr evropský.
„Je proto zarážející, že tato unikátní nádrž s charakterem přírodního horského jezera, která je centrálním integrujícím prvkem povodí všech rašelinišť v návrhu přírodní památky Pohoří na Šumavě, není do návrhu zahrnuta,“ doplňuje Prof. Jaroslav Vrba z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Nepůvodní druhy rybích dravců pustoší původní střevle a pstruhy
Jiřická nádrž je nyní v pronájmu soukromé firmy. Aktuálně praktikovaný systém komerčního rybolovu narušil křehkou rovnováhu zdejšího ekosystému. Do nádrže byly vysazeny zcela nepůvodní druhy jako sibiřští jeseteři v délce až jeden metr, amuři o váze 8 kg nebo štiky. Zejména štiky jsou schopny se vytřít i v této horské nádrži, nejsou v tomto pstruhovém povodí přirozeným druhem a jsou velmi agresivními predátory, kteří pustoší původní populace střevle potoční a pstruha obecného i v přítocích. Na referenčních lokalitách Pohořského potoka, které Hydrobiologický ústav BC AV ČR dlouhodobě sleduje, již nelze střevli ani spatřit. Navíc všechna voda z Jiřické nádrže je teď odváděna přes výpustní zařízení, a přirozené migrační cesty ohrožených druhů ryb přes přeliv rybníka byly tudíž zcela přerušeny. Přítomnost velkých dravců se negativně dotkne i populací čolka horského, který se hojně vyskytoval v horní části Jiřické nádrže a v přilehlých tůňkách a oddělených původních meandrech Pohořského potoka.
„Současná umělá rybí obsádka je naprosto nevhodná do prostředí Přírodního parku Novohradské hory, jehož toky odpovídají svým charakterem pstruhovému pásmu. Velké ryby jako jeseteři s délkou až 120 cm a kapři a amuři s váhou až 20 kg nenajdou v prostředí nádrže dostatek přirozené potravy a musí být dokrmovány, což jen zrychluje devastaci původních společenstev ryb, která se v tomto systému vyvíjela po staletí a měla by tudíž být objektem zvýšené ochrany. Vysazování dravců jako je štika do čistě „pstruhových vod“ s velkým podílem ohrožené střevle potoční je dokonce i v příkrém rozporu s pravidly rekreačního rybolovu provozovaného na pstruhových vodách,“ říkají Dr. Peterka a Prof. Jan Kubečka.
Velmi kontroverzní je i oplocení celé nádrže a přilehlých luk, což znemožňuje přístup k vodní ploše a omezuje turistické využití této jádrové části Přírodního parku Novohradské hory.
