Energetická zamyšlení 31: Konec ropy se (znovu) odkládá

Předmluva

Účastníci semináře „Efektivní energetika“ v roce 2013 dostali do ruky soubor mých komentářů, psaných v letech 2008 až 2012 pro časopis Energetika s názvem „Energetická zamyšlení“. Uváděl jsem v nich fakta, zpochybňující pošetilou a nezodpovědnou koncepci plánovitého rozvoje evropské energetické politiky, nesoucí v sobě stopy fl agelantství. Závěry mých úvah jsem vedle článků v časopise přednášel na energetických konferencích a ujasnil jsem si, že přesvědčuji přesvědčené. To, co se v evropské politice děje, považuji nyní poučen za přírodní proces a mýty, z nichž toto dění vychází, jsou prostě „jen“ mýty, o nichž napsal Václav Smil, že je nelze vyvrátit pouhou apelací na zdravý rozum. Je tedy zapotřebí pokoušet se o jejich dekonstrukci a jsem přesvědčen, že k tomu nestačí úsilí energetiků, či obecně techniků, ale je zapotřebí přemýšlivých lidí všech profesí a samozřejmě čas.

A tak jsem se po osobní smutné pauze vrátil od roku 2015 k psaní komentářů pro Energetiku a nadále se alespoň takto pokouším dekonstruovat energetické mýty, jichž prozatím neubývá, ale jejichž účinek, zdá se, přece jen oslabuje. Rozhodli jsme se připravit pro účastníky XVIII. ročníku semináře soubor komentářů, napsaných od vydání knížky v roce 2012 a toto je výsledek. Znovu budu přesvědčovat přesvědčené, protože se s nimi cítím dobře.

Konec ropy se (znovu) odkládá

Když byly počátkem sedmdesátých let minulého století zveřejněny důvěryhodné informace o blížícím se vyčerpání ropných ložisek, jejichž životnost byla odhadována na zhruba třicet let, nastal počátek změny v chápání energetické problematiky.

Úkolem energetiky je zajišťovat společnosti spolehlivou a dostupnou energii a náhle se ukázalo, že její zdroje nejsou neomezené. Z dnešního pohledu můžeme vcelku oprávněně tehdejší zprávy o brzkém vyčerpání ropy (a rovněž tak zemního plynu) považovat za poplašné, jejich efekt však byl nepochybně kladný. Vzrostl zájem o průzkum a využívání ložisek fosilních paliv, dominantního zdroje energie, o zkoumání možností a potenciálu obnovitelných zdrojů a oprávněně se soustředila pozornost na efektivní a racionální hospodaření s energií. Byl-li toto záměr zveřejnění, pak se podařil.

Zásoby ropy v roce 2000 vyčerpány nebyly a energetickou situaci té doby popsala zpráva, zveřejněná v rámci aktivit IPCC „Climate Change 2001: Mitigation“ (Cambridge University Press, 2001) a uvádějící, že až do té doby bylo spotřebováno zhruba jedno procento známých geologických zásob fosilních paliv. Dalších patnáct procent je podle zprávy bez zásadních technických potíží k dispozici okamžitě a zbytek bude vyžadovat nové technologie a techniku, bude-li ještě o ně zájem. Samozřejmě bude další těžba technicky, technologicky i ekonomicky náročnější, neboť nejprve byla využívána ložiska nejpřístupnější a umožňující nejsnazší způsob těžby.

Naznačený pohled na problematiku, s důrazem na požadavek racionálního hospodaření s energií vede mimo jiné k závěru, že tolik diskutovaný, problematický a zejména v Evropě silně prosazovaný boj za snížení emisí oxidu uhličitého může přinést užitek. Jeho měrné emise (tj. množství vyprodukovaného oxidu uhličitého vztažené na množství vyrobené energie) jsou totiž nepřímo úměrné účinnosti transformace energie. Její zvyšování je jistě velice racionální opatření.

Úvahy a názory na potřebu efektivně využívat všechny dostupné zdroje energie, vyhledávat

nová ložiska a inovovat používanou těžební techniku se potvrdily v posledních několika letech nevídaným rozvojem těžby zemního plynu ve Spojených státech. Zvládnutím technologie těžby tzv. břidlicového plynu a jeho širokým uplatněním se dřívější největší dovozce zemního plynu zbavil závislosti a dnes se již diskutuje o exportu a jeho vlivu na světové ceny. Podobnou revoluci lze očekávat také v těžbě ropy. V červnu letošního roku zveřejnilo Belfer Center for Science and International Aff airs (Harvard Kenedy School) studii Leonarda Maugeriho s názvem „Oil: Th e Next Revolution“ a podtitulem „Bezprecedentní vzestup ropné produkce a co to znamená pro svět“. Obsah studie je opravdu revoluční a rozhodně stojí za to si ji celou přečíst. (Studii lze nalézt na https://belfercenter.org.)

Její závěry vycházejí z hluboké detailní analýzy současné situace a rozvojových projektů nejvýznamnějších světových těžebních oblastí a vedou k závěru, že v roce 2020 lze očekávat nárůst produkce ropy a ropných derivátů o více než 49 milionů barelů denně. Je to více než polovina současné světové produkce. Optimistická očekávání souvisejí s trvale rostoucím zájmem o ropu, podněcujícím potřebu podstatné modernizace těžební technologie. Potvrzením očekávání může být postupné zvyšování výtěžnosti ložisek. Současná průměrná výtěžnost je třicet pět procent, avšak zemích, používajících zastaralé technologie bez možnosti potřebných investic do modernizace a navíc se špatnou organizací práce, klesá výtěžnost podstatně níže. Studie uvádí, že i přes dlouhodobou těžební historii je výtěžnost ložisek v Rusku, Iránu, Venezuele, Kuvajtu a dalších zemích na úrovni zhruba dvacet procent. Na druhé straně vykazují země, které jsou otevřené konkurenci mezinárodních ropných společností, jako například Spojené státy, Kanada, Norsko, Velká Británie výtěžnost přes čtyřicet pět procent.

Z uvedeného vyplývající „rezervy růstu“ se však týkají pouze stávajících ropných polí, nikoliv nově objevených. Dosud byla s použitím moderních technologií pečlivě prozkoumána zhruba jedna třetina sedimentárních pánví planety a technický pokrok dnes umožňuje těžit ze zdrojů dříve nevytěžitelných. Vedle dosavadních konvenčních zásob ropy se stále více hovoří o velmi těžké ropě, břidlicové ropě ropných píscích, souhrnně označovaných jako nekonvenční zdroje a podle odhadů Amerického geologického průzkumu a Světové energetické rady představují zásoby nekonvenční ropy více než 9 bilionů barelů. Světová spotřeba ropy činila v roce 2011 zhruba 32 miliard barelů.

K nejvýznamnějším závěrům studie patří zejména konstatování a zjištění, (1) že nedostatek ropy není aktuálním tématem, neboť z čistě fyzikálního pohledu existují obrovské zásoby, konvenční i nekonvenční. Reálné problémy, týkající se budoucí produkce, se nachází nad povrchem a ne pod ním a pramení z politických rozhodnutí a geopolitické nestability. (2) Světová produkce konvenční ropy roste neočekávanou rychlostí, i když v některých oblastech (Kanada, Spojené státy, Severní moře) jsme nyní svědky zdánlivě nezvratného poklesu konvenční produkce. (3) „Břidlicový boom“ ve Spojených státech není dočasnou bublinou, nýbrž nejvýznamnější revolucí v ropném sektoru za několik desetiletí. Je svázán se zvládnutím moderních extrakčních „břidlicových“ technologií (horizontální vrtání, hydraulické štěpení), jejichž použití může také dramaticky zvýšit produkci z konvenčních zásob. (4) Ropná revoluce má významné geopolitické souvislosti. Směrodatným trhem pro ropu ze Středního východu se postupně stává Asie s Čínou, jako hlavním politickým protagonistou, zatímco západní polokoule s konvenčními i nekonvenčními zásobami ve Spojených státech, Kanadě, Venezuele a Brazílii směřuje k soběstačnosti. (5) Éra „levné ropy“ je pravděpodobně za námi, budoucí cenový vývoj je však stále nejistý. Moderní technologie mohou současné vysoké ceny silně ovlivnit vyvoláním nadprodukce, která byla zaznamenána již počátkem tohoto roku.

Vyčerpání zásob ropy, a týká se to vlastně všech fosilních paliv, se tedy naštěstí nedočkáme. Naštěstí proto, že naše současná moderní civilizace je uhlíková a přechod k bezuhlíkové nebude snadný a bezbolestný. Ropa samotná pak skrývá jedno velké tajemství. Dodnes nebylo uspokojivě doloženo, jaký je její původ, zda organický, či anorganický. Spor o původ ropy se táhne již od 19. století. V roce 1877 napsal ruský chemik D.I.Mendělejev: „Nejdůležitější skutečností je, že se ropa zrodila v hlubinách země a jen tam musíme hledat její původ“. Zhruba o sto let později prohlásil prezident Královské společnosti v Londýně sir Robert Robinson: „Vlastně nelze dostatečně naléhavě zdůrazňovat, že ropa nenabízí obraz složení, jaké se očekává od modifikovaných biogenních produktů a že všechny závěry, vyvozené ze součástí starých olejů, vyhovují stejně dobře, ne-li dokonce ještě lépe představě původní uhlovodíkové směsi, k níž jsou přidány bioprodukty.“ Ropa se může spontánně

tvořit z uhlovodíků při vysokých tlacích a teplotách, jaké vládnou v zemském plášti v hloubkách přes sto kilometrů, a je experimentálně potvrzeno, že je vysokotlakou variantou metanu. Naopak se nemůže tvořit v blízko zemskému povrchu uložených sedimentárních pánvích a dosud se ani přes obrovskou dotační podporu výzkumu nepodařilo vyrobit laboratorně ropu z rostlinného materiálu. Nevíme tedy, jak ropa vznikla (nebo vzniká?), po nějakou dobu však s ní můžeme počítat.