Konsolidační balíček zvýší lidem inflaci a firmám marže, prognózuje Česká národní banka

Komentář Lukáše Kovandy

Připravovaný konsolidační balíček zvýší lidem inflaci a firmám marže. Konstatuje to Česká národní banka ve své dnes zveřejněné Zprávě o měnové politice.

Balíček ve své aktuální podobě obsahuje řadu změn nepřímých daní, které podle ČNB budou inflaci ovlivňovat protichůdně, v souhrnu ale „budou růst spotřebitelských cen krátkodobě mírně zvyšovat.“

Proinflačně podle centrální banky zapůsobí třeba zvýšení spotřební daně z tabáku a lihu o deset procent, protiinflačně naopak snížení počtu sazeb DPH a přesuny vybraného zboží mezi nimi.

Přesuny vybraného zboží mezi položky daněné nižší DPH se do konečných cen ale podle centrální banky promítnou jen částečně. Firmy a prodejci si totiž v celé řadě případů místo toho hlavně jen navýší marže.

Přitom už loni byl podstatným zdrojem mimořádné inflace, takzvané ziskové nebo také maržové inflace, v Česku fakt, že si firmy a prodejci – hojně medializovány byly případy čerpadlářů a obchodních řetězců – výrazně navýšili marže; zdražili mnohem více, než odpovídá objektivnímu růstu nákladů. Jak moc si marže navyšovali, zachycuje graf ČNB níže, zveřejněný rovněž dnes (viz níže).

Zajímavostí grafu je to, že má dva vrcholy. Zatímco z prvního nyní začínají marže firem sestupovat, ještě je podle ČNB čeká jeden. Ten nastane začátkem roku 2024, až právě konsolidační balíček vstoupí v platnost. Snížení DPH, třeba na potraviny, které balíček obsahuje, totiž právě firmy a prodejci zhusta nepromítnou do konečných cen, a místo toho si tedy dále navýší marže.

Takže „maržový mejdan“ zatím nekončí; naopak, svůj vrchol má před sebou. Platit jej bude řadový občan.

Další vrchol růstu marží je podle ČNB stále před námi, povede k němu konsolidační balíček.

Biden se pustil do Číny

Biden se pustil do Číny jako nikdy: je to prý „tikající časovaná bomba“, v čele má samé „lumpy“. Z jeho výroků se dělá mdlo třeba i v centrále Volkswagenu.

Americký prezident Joe Biden se nevídaně ostře pustil do Číny, resp. její ekonomiky. Při včerejší sponzorské večeři v Utahu se však dopustil rovněž řady nepřesností, často i podstatných, které koriguje agentura Bloomberg.

Bidenova slova určitě nepotěší Peking, ne zrovna snadno se čtou ale také třeba v centrále Volkswagenu a obecněji v Berlíně nebo v pařížském Elysejském paláci. Velké německé firmy, třeba právě automobilky typu Volkswagenu, totiž údajnou „tikající časovanou bombu“ ke svému dalšímu rozvoji stále naléhavěji potřebují. Francouzský ministr financí zase nedávno v Pekingu přesvědčoval čínské firmy, ať v Evropě více investují. Evropa zkrátka ve vztahu k Číně chce našlapovat mnohem opatrněji; jenže třeba právě Berlín je pod tlakem USA, aby také i on vůči Pekingu volil mnohem více konfrontační postoj.

Biden při uvedené večeři promlouval o vedení čínské komunistické strany jako o „lumpech“. Čínská ekonomika podle něj dříve rostla tempem osmi procent, jen aby růst udržela, nyní však přidává ročně jen dvě procenta. Což ovšem není pravda, neboť v prvním letošním pololetí čínské hospodářství expandovalo o 5,5 procenta (byť, pravda, se jedná o pomalejší než předpokládaný vzestup). V celém letošním roce by pak měla růst tempem 5,2 procenta, vyplývá z odhadů mezinárodních expertů oslovených agenturou Bloomberg. Podle jiného šetření téže agentury hospodářství Spojených států – pro srovnání – letos přidá 1,6 procenta.

Americký prezident také v projevu uvedl, že v Číně je více lidí důchodového věku než práceschopného obyvatelstva. Přitom ale největší asijská ekonomika disponuje 876 miliony lidí práceschopného věku, kdežto jen 280 lidí starších 60 let. Biden se tedy spletl minimálně v řádu stovek milionů lidí.

Pokud Čína vykazuje nějaký palčivý problém, tak se týká spíše mladých, mezi nimiž panuje rekordně vysoká, více než dvacetiprocentní míra nezaměstnanosti. Celkovou nezaměstnanost má ale například eurozóna stále vyšší než Čína – 6,4 procenta versus 5,2 procenta.

Americký prezident si však i tak přisadil. „…takže Čína má své problémy. A to není dobře, neboť když mají lumpové problémy, dělají pěkné lumpárny.“

Taková slova představují dosud nejpřímější kritiku úhlavního geopolitického a ekonomického rivala Spojených států. Znesnadní alespoň částečné rozptýlení konfrontačního dusna, v němž je nyní vztah Washingtonu a Pekingu ponořen.

Washington se navíc ve svém postoji k Číně stále zřetelněji rozchází s postojem stěžejných evropských ekonomik. Zejména Francie a Německo jsou k Číně mnohem méně konfrontační, vlastně daleko vstřícnější.

Už byla řeč o tom, že francouzský ministr financí Bruno Le Maire koncem července v Pekingu přesvědčoval čínské firmy, ať více investují v Evropě. Zřejmě si tedy nemyslí, že Čína představuje „časovanou bombu“.

Už vůbec tak nemíní třeba vedení Volkswagenu, matky tuzemské Škody. Německá automobilka se minulý měsíc rozhodla nasypat 700 milionů dolarů, v přepočtu zhruba patnáct miliard korun, do mladičkého čínského výrobce elektromobilů Xpeng, založeném teprve roku 2014. Získává tím bezmála pětiprocentní podíl a pozorovatelské křeslo v představenstvu Xpengu.

Jedná se o do značné míry nouzový, ba zoufalý krok německého kolosu, jenž dokládá, jak moc mu – a celému evropskému autoprůmyslu – ujíždí vlak čínské elektromobility. O to paradoxnější celá situace je, že právě EU – a nikoli USA či Čína – nejvíce tlačí na přechod na zelené technologie. Čína je naopak suverénně největším emitentem skleníkových plynů, jichž globálně vypouští zhruba třetinu (zatímco EU zhruba osm procent).

Volkswagen spolu s Xpengem plánují dva společné modely elektromobilů, určené pro čínský trh. Německá automobilka však příliš nemá na výběr. V Číně, tedy na svém nejdůležitějším trhu, rychle přichází o tržní podíl. Navrch totiž získává konkurence, zejména americká Tesla a také čínský šampion elektromobility, BYD.

Audi, další divize Volkswagenu, přitom rovněž letos v červenci uzavřela partnerství s jiným čínským výrobcem elektromobilů, státní společností SAIC Motor. Toto partnerství je přitom přelomové. Znamená totiž, že čínské automobilky už nepřejímají technologie zahraničních výrobců, ale rozvíjejí své vlastní. Jinými slovy, dříve čínské automobilky potřebovaly ty západní, aby od nich získávaly know-how a technologie, dnes už západní automobilky potřebují ty čínské, aby na tamním trhu měly vůbec šanci se prosadit. Technologické licence už nyní poskytují Číňané Západu, nikoli Západ Číně.

Zároveň je tím pádem tedy zřejmé, proč německé podniky, včetně právě Volkswagenu, tak tlačí na německou vládu, aby se nepřipojovala k vyhrocenějšímu americkému postoji vůči Číně. A proč se jejich vedení ze včerejších Bidenových slov dělá mdlo. Pokud by se výrazně zhoršily vztahy i právě Německa a Číny, bylo by (nejen) partnerství německého Audi se státní SAIC Motor vážně ohroženo a tím pádem i možnost Volkswagenu získávat od čínského výrobce potřebné vyspělejší technologie a know-how.

Inflace je stále vysoká a letos už moc klesat nebude

Přesto se však Češi mohou „utlouct“ po dovolených, které tudíž markantně zdražují a ženou inflaci nad očekávání vysoko.

Spotřebitelské ceny v Česku v červenci rostly – dle očekávání – tempem 8,8 procenta. Jedná se od nejnižší úroveň meziroční inflace za celé období od prosince 2021. Zároveň jde o mírně slabší tempo inflace, než s jakým ve své prognóze počítala Česká národní banka – 8,9 procenta. V meziměsíčním pohledu však inflace v červenci vykázala vyšší úroveň, než se obecně čekalo. Ceny během července totiž poskočily o 0,5 procenta, zatímco tuzemští i zahraniční analytici oslovení agenturou Bloomberg čekali, že to bude nejspíše jen o 0,4 procenta.

Meziměsíční růst cen v červenci zrychlil z červnové úrovně 0,3 procenta. Meziroční inflace tak klesá zejména z důvodu vysoké loňské základny meziročního srovnání. V příštích měsících proto už nelze čekat tak výrazný pokles meziroční inflace, jak byl patrný v první letošním pololetí. A to zejména právě z toho důvodu, že zeslábne efekt vysoké základny meziročního srovnání. Meziroční inflace se tak bude do konce letoška pohybovat kolem nynější úrovně či jen mírně pod ní, za celý rok pak vykáže hodnotu 10,8 procenta. V příštím roce pak inflace klesne do blízkosti inflačního cíle České národní banky ve výši dvou procent.

Za červencovým růstem meziměsíční inflace stojí zejména tradiční sezónní zdražování dovolených. Lidé v Česku na nich z většiny ani letos nešetřili, navzdory největšímu propadu své kupní síly v historii, jenž je postihl loni. Kvůli zdražování ropy na světových trzích stoupaly v červenci také ceny pohonných hmot. V srpnu je pak zatím růst cen paliv ještě výraznější, i kvůli zvýšení spotřební daně z motorové nafty. Meziročně však byly pohonné hmoty v červenci levnější o celou takřka čtvrtinu.

Ve zbytku letošního roku už meziroční inflace příliš klesat nebude i z důvodu zásahu České národní banky z minulého týdne. Centrální banka formálně ukončila svoji takřka patnáct měsíců trvající intervenci za silnější korunu, což například podle americké banky Goldman Sachs může zásadně přispět k oslabení koruny až k úrovni 24,75 za euro, přičemž podle dalších expertů nelze vyloučit oslabení až k hodnotě 25 korun za euro. Takové oslabení koruny, vykazující nyní kurs pod 24,30 za euro, by mělo proinflační dopad, neboť by zvýšilo třeba cenu dovážené ropy a ropných produktů nebo importovaného zemního plynu.

Zdražování nafty v ČR pokračuje v ostrém tempu

Zrychlit jej může stávka pracovníků zařízení pro zpracování zkapalněného plynu v Austrálii, jež včera vyhnala cenu plynu v EU nejvýrazněji od začátku invaze Ruska na Ukrajinu. Důvodem zdražování nafty a benzínu v ČR je vedle toho drahá ropa, slabá koruna a zvyšování marží.

Zdražování nafty včera pokračovalo v poměrně rychlém tempu – které jen tak nepoleví. Za jediný den nafta u českých čerpacích stanic podražila průměrně o 19 haléřů na litr, vyplývá z včera zveřejněných údajů CCS. Od začátku srpna už tak její cena vzrostla v souhrnu v průměru o zhruba 3,50 koruny na litr.

Hlavním důvodem uvedeného zdražení je pochopitelně zvýšení spotřební daně z motorové nafty k 1. srpnu, k němuž z letošního pohledu došlo v ten takřka nejméně vhodný okamžik.

Cena ropy na světových trzích se totiž blíží i dnes k úrovni maxim letošního roku, podobně jako cena velkoobchodně prodávané nafty na komoditní burze v Rotterdamu (viz graf níže). Nafta v Rottedamu zdražila od začátku července o výrazných zhruba 36 procent. Koruna vůči dolaru navíc v posledním zhruba týdnu oslabila nad svůj letošní průměrný kurs vůči americké měně, v níž se ropa i paliva v Rotterdamu obchodují, což jen dále stupňuje tlak na růst cen u českých čerpacích stanic.

Koruna oslabuje i kvůli poměrně nečekanému a z hlediska čistě dopadu na řidiče nešťastnému kroku České národní banky z minulého týdne, kdy formálně opustila svůj takřka patnáct měsíců trvající závazek intervenovat za silnější korunu.

Část čerpacích stanic v ČR a dalších článků v řetězci zajištění dodávek pohonných hmot navíc využívá tohoto poměrně mimořádného, nepřehledného souběhu okolností a mediálního „haló“ kolem zvýšení spotřební daně k alespoň přechodnému navýšení vlastní marže.

Řidiči se tak musí ještě před koncem léta připravit na další zdražování, u nafty průměrně až o dvě koruny na litr.

Důvodem zdražení ropy a paliv v Rotterdamu je zejména omezení těžby ropy v režii tandemu Saúdská Arábie a Rusko. V posledních hodinách se ale přidává další příčina: stávka pracovníků několika zařízení na zpracování zkapalněného zemního plynu v Austrálii. Hrozící citelný pokles vývozu zkapalněného plynu z Austrálie, klíčového světového exportéra, už včera zvedl burzovní cenu plynu v EU nejvíce od začátku invaze Ruska na Ukrajinu. Potvrzuje se nepříjemná vratkost ceny dodávek zkapalněného plynu, které EU zřejmě bude čelit dlouhodobě, a to kvůli závislosti na dodávkách z dálav právě typu Austrálie. Zdražování plynu následně ještě umocňuje zdražování nafty, neboť náhražkou plynu je třeba v průmyslu topná nafta, takže australská stávka nakonec může zvednout cenu pohonných hmot právě i českým motoristům. (11.8.2023)