.jpg?s3=1)
Komentář Lukáše Kovandy
Ekonomiku podle ní připraví o 70 miliard korun.
V pátek schválený konsolidační balíček zvýší lidem inflaci a firmám marže. Konstatuje to Česká národní banka ve své nejnovější Zprávě o měnové politice.
Balíček ve své aktuální podobě obsahuje řadu změn nepřímých daní, které podle ČNB budou inflaci ovlivňovat protichůdně, v souhrnu ale „budou růst spotřebitelských cen krátkodobě mírně zvyšovat.“
Proinflačně podle centrální banky zapůsobí třeba zvýšení spotřební daně z tabáku a lihu o deset procent, protiinflačně naopak snížení počtu sazeb DPH a přesuny vybraného zboží mezi nimi.
Přesuny vybraného zboží mezi položky daněné nižší DPH se do konečných cen ale podle centrální banky promítnou jen částečně. Firmy a prodejci si totiž v celé řadě případů místo toho hlavně jen navýší marže.
Přitom už loni byl podstatným zdrojem mimořádné inflace, takzvané ziskové nebo také maržové inflace, v Česku fakt, že si firmy a prodejci – hojně medializovány byly případy čerpadlářů a obchodních řetězců – výrazně navýšili marže; zdražili mnohem více, než odpovídá objektivnímu růstu nákladů.
Zajímavostí toho vývoje je, že podle ČNB má dva vrcholy. Zatímco z prvního nyní začínají marže firem sestupovat, ještě je podle ČNB čeká jeden. Ten nastane začátkem roku 2024, až právě konsolidační balíček vstoupí v platnost. Snížení DPH, třeba na potraviny, které balíček obsahuje, totiž právě firmy a prodejci zhusta nepromítnou do konečných cen, a místo toho si tedy dále navýší marže.
Takže „maržový mejdan“ zatím nekončí; naopak, svůj vrchol má před sebou. Platit jej bude řadový občan.
Přitom ovšem balíček sníží výkon české ekonomiky. Ve své aktuální podobě by balíček podle ČNB snížil v příštím roce dynamiku růstu české ekonomiky o 0,9 procentního bodu. Tuzemská ekonomika by v příštím roce měla podle ČNB růst tempem 2,3 procenta, vyplývá z její nejnovější prognózy.
Stěžejním zdrojem poklesu růstu HDP, jejž konsolidační balíček způsobí, bude dle ČNB snížení takzvaného disponibilního příjmu domácností. Ty kvůli růstu daňové a odvodové zátěže zkrátka budou mít – v porovnání se situací bez schválení balíčku – méně peněz, s nimiž mohou volně nakládat.
Nižší výdaje domácnosti se pak zásadně promítnou v celkově slabším výkonu ekonomiky. Ekonomika jako celek tak při poklesu růstu o 0,9 procentního bodu, jak jej prognózuje ČNB, přijde v příštím roce o zhruba 70 miliard korun.
Za 70 miliard korun, o něž balíček českou ekonomiku tedy připraví, získá veřejnost nikoli ani tak o moc nižší inflaci, jak se nyní často chlubí vládní politici, ale zejména snížení tempa zadlužování. To je hlavní smysl balíčku.
Inflaci ale tedy balíček vskutku příliš nesníží. Vždyť už víme, že krátkodobě úpravy nepřímých daní navržených v balíčku dokonce inflaci zvýší.
A jaký bude celkový dopad balíčku, jenž vedle daňových úprav obsahuje také třeba škrty dotací? Počítejme. Loni byla celoroční inflace 15,1 procenta. V příštím roce má podle prognózy Komerční banky činit 1,3 procenta. To znamená, že se inflace letos a příští rok postupně sníží o 13,8 procentního bodu.
Hlavním protiinflačním opatřením vlády v této době, letos a příští rok, je konsolidační balíček. Ten podle výpočtu opět Komerční banky sníží v příštím roce inflaci až o 0,4 procentního bodu. Z toho plyne, že podíl vlády na redukci inflace bude nejvýše zhruba tříprocentní. Pouze nejvýše 0,4 procentního bodu z celkového snížení inflace ve zmíněném rozsahu 13,8 procentního bodu lze totiž přičíst snažení vlády v podobě úsilí o konsolidaci veřejných financí.
Vláda sníží inflaci nejvýše o čtyři desetinky, neboli ze tří procent, v praxi tedy zanedbatelně, přičemž to českou ekonomiku bude stát 70 miliard korun. Ale znova: smyslem balíčku není snížení inflace, i když se tak nyní vládní politici mnohdy tváří, ale snížení tempa zadlužování.
Češi v polském pohraničí by se měli předzásobit pohonnými hmotami
Po víkendu hrozí jejich skokové zdražení. Paliva jsou v Polsku, kde nízké ceny zajišťuje i armáda, stále dramaticky levnější než v ČR i přesto, že investoři věří ve volební úspěch opozice.
Pohonné hmoty v Polsku jsou stále dramaticky levnější než ty v Česku. Rozdíl činí v případě benzínu průměrně 7,70 Kč/l, v případě nafty dokonce 7,80 Kč/l. Vyplývá to z dat, která zveřejnila Evropská komise. Jedná se o průměry, resp. rozdíly průměrů, vždy za celou zemi; například v pohraničí se ceny od těch průměrných mohou i poměrně výrazně lišit.
Takto široce rozevřené cenové nůžky mezi cenami pohonných hmot v Česku a v Polsku jsou zcela mimořádné a nejsou udržitelné déle než jen velmi krátkodobě. Češi z polského pohraničí by tak měli zvážit okamžité předzásobení se pohonnými hmotami u čerpacích stanic v Polsku, neboť po tamních víkendových volbách hrozí jejich skokové zdražení.
V Polsku nyní pomáhá držet ceny pohonných hmot nízko už i armáda. Tamní petrochemický podnik Orlen totiž v zemi rozmisťuje armádní cisterny, které mají umožnit zákazníkům mimořádné čerpání paliv v době, kdy běžné pumpy již čelí jejich kritickému nedostatku. Ten je výsledkem vládního politického tlaku na jí kontrolovaný Orlen, aby držel ceny neekonomicky nízko. Polsko má nejnižší ceny pohonných hmot v pevninské Evropě, takže do země ve zvýšené míře jezdí na nákupy paliv cizinci, včetně Čechů, zatímco Poláci se předzásobují v obavě z nedostatku a ve snaze využít nevídané láce, dokud panuje. Vydrží totiž zřejmě právě jen do voleb o tomto víkendu. Zároveň zahraniční dodavatelé omezili svůj vývoz paliv do Polska, neboť by museli jít s maržemi dolů, aby na zmanipulovaném trhu vůbec prodali. To vše vede právě ke kritickému nedostatku paliv v zemi a možné panice mezi řadovými Poláky, jíž se Orlen, resp. tedy vláda snaží zamezit už i rozmístěním armádních cisteren.
Otázkou však je, zda se volební úspěch vládních politiků dostaví. Polský zlotý proti euru totiž v poslední době znatelně posiluje. V posledním měsíci vykazuje proti euru druhý nejlepší výkon ze světově významnějších měn, po švédské koruně, když zpevňuje o 1,74 procenta. Například koruna vůči euru ve stejné době oslabuje, a to 0,9 procenta, vyplývá z dat Bloombergu (viz níže). Zlotý citelně posiluje, neboť mezinárodní investoři celkem ve velkém věří v úspěch polských opozičních stran v nadcházejících víkendových volbách. Úspěch prounijní opozice by zvýšil pravděpodobnost, že do Polska z Bruselu plynule potečou evropské peníze, což by zlotý zpevňovalo. Češi z polského pohraničí však kvůli tomu čelí realitě o něco méně výhodného nakupování v zemi severního souseda, neboť vůči zlotému v poslední době znatelně ztrácí také koruna. Přesto zrovna zmíněné pohonné hmoty zůstávají stále ještě vskutku dramaticky levnější.
Polský zlotý v posledním měsíci zpevnil vůči euru druhým nejvýraznějším způsobem ze světově významnějších měn, neboť mezinárodní investoři sází na volební úspěch prounijní opozice. Pohonné hmoty jsou v Polsku i přes sílící zlotý stále cenově velmi výhodné (zdroj: Bloomberg).
Provozovatele 2000 autobusů a 80 vlaků v Česku kupuje firma rodáka z egyptské Káhiry za 37 miliard
Na spadnutí je obchod, který může zásadně proměnit tvář české veřejné dopravy. Společnost I Squared Capital z Miami totiž od Deutsche Bahn kupuje Arrivu, klíčového tuzemského autobusového a železničního dopravce.
Arriva v česku provozuje na 2000 autobusů, 38 trolejbusů či 83 vlaků. Zaměstnává tu přes 3500 lidí. Vlakové a autobusové spojení provozuje celkem ve 14 evropských zemích. Deutsche Bank nyní tento „balík“ evropských dopravců značky Arriva prodává zmíněné floridské společnosti. Jeho cena podle zprávy listu Financial Times činí 1,6 miliardy dolarů, neboli 37,4 miliardy korun, přičemž zahrnuje i dluh.
V čele I Squared Capital, fondu soukromého kapitálu, stojí Sadek Wahba, rodák z egyptské metropole Káhiry. Společnost investuje do energetické, dopravní či telekomunikační infrastruktury v Severní Americe, Evropě, ale také v Číně či Indii.
V pokročilé fázi jednání o prodeji dopravních společností jsou Deustche Bahn a I Squared Capital od letošního srpna. Německá státní železnice se už déle netajila záměrem Arrivu, sídlící v britském Sunderlandu a provozující třeba i některé londýnské linky ikonických červených „doubledeckerů“, prodat do konce příštího roku.
Podnik Deutsche Bank se chtěl Arrivy, jíž včetně dluhu koupil roku 2010 za 3,7 miliardy dolarů (zhruba 71 miliard korun v přepočtu dle tehdejšího kursu), zbavit už dříve, ale v roce 2019 definitivně ztroskotaly jeho pokusy o prodej přes burzu i přímému zájemci. Nabízená cena tehdy nedosahovala účetní hodnoty Arrivy. Arriva však od té doby zeštíhlila svůj záběr, když prodala divize v Dánsku, Srbsku a v Polsku.
Favoritem pro získání Arrivy se společnost I Squared Capital stala už letos v červnu, neboť jako jediná ze zájemců byla svolná k nákupu celého zmíněného „balíků“ dopravců v jednotlivých evropských zemích. Ostatní zájemci měli zájem vždy jen o určitou část Arrivy.
Vrchním sponzorem teroristů z Hamásu je Katar
Z bláta do louže. Vrchním sponzorem teroristů z Hamásu je Katar, od nějž se Německo loni uvázalo celých patnáct let kupovat plyn – namísto od Putina.
Jak je financovaná Gaza a Hamás, který ji už sedmnáct let vládne? Za peníze z mezinárodní pomoci, z EU či Kataru, teroristé z Hamásu v Gaze postaví a opraví školy, nemocnice a silnice. Tudíž místní mají v Gaze Hamás vlastně rádi, i když už od roku 2006 nemohou svobodně volit.
No, a z daní a cla, které Hamás vybere od takto zpacifikovaných a upokojených obyvatel Gazy, blahořečících vládnoucí teroristy za ony nové školy a nemocnice, pak ten samý Hamás nakupuje od Íránu smrtonosné rakety, vražedné drony a cvičí si další a další hrdlořezy. Nemusí ze svého platit školy a nemocnice, takže se svého zaplatí o to víc raket a samopalů.
Nic jako izolovaná a adresná pomoc ryze potřebným v Gaze neexistuje. Je to nebezpečný alibismus. Jediný způsob, jak nesponzorovat, byť nepřímo, krveprolití a masakry, je zastavit jakoukoli finanční pomoc Gaze. EU by to měla hned učinit.
Obyvatelé Gazy si Hamás před sedmnácti lety svobodně zvolili v řádných volbách. Nesou za své rozhodnutí odpovědnost. Evropa, zejména EU, nemá tedy žádnou morální povinnost do Gazy posílat zhruba miliardu dolarů ročně, údajně na humanitární a rozvojovou pomoc, jak tak od té doby činí.
I když, pravda, tehdy v roce 2006 dotlačil Hamás k účasti ve volbách v Gaze emirát Katar, jenž jej od té doby štědře sponzoruje. A s nímž, mimochodem, také Německo loni uzavřelo patnáctiletý kontrakt na dodávky zkapalněného plynu.
Jen co Němci přestali nakupovat plyn od Putina, uvázali se k jeho nákupům od vrchního sponzora teroristů z Hamásu; nepřímo platili válku na Ukrajině, teď zase mohou platit masakry Hamásu. A to jen proto, že si povypínali jaderné elektrárny.
Takže vlastně: jak chtít odpovědnost po voličích v Gaze, když zodpovědnost zcela nemají ani ti v Německu?
EU od roku 2008 poskytla Palestině desetinásobně větší objem peněz z evropských fondů než Česku
Ač právě od roku 2008 Gaze zcela a definitivně vládne Hamás, nekonají se tam volby, EU své peníze posílá dále.
Finanční pomoc EU Palestině je v posledních patnácti letech zhruba desetinásobná (!) v porovnání s objemem unijních peněz, které v témže období coby řádný člen EU čerpalo Česko
Od roku 2008, tedy od prvního roku, kdy moc nad Gazou zcela a definitivně uchvátil Hamás, dostává Palestina především od EU zhruba miliardu dolarů ročně (viz níže). Nominální HDP Palestiny narostl mezi lety 2008 a 2022 z nějakých sedmi na více než osmnáct miliard dolarů. V průměru tedy pomoc od EU představovala v uplynulých patnácti let každoročně zhruba osm procent palestinského HDP.
Pokud by mělo ekvivalent této pomoci dostávat Česko, tedy tak aby pokryla průměrně osm procent jeho HDP, v uplynulých patnácti letech by muselo od EU inkasovat zhruba 23 miliard dolarů ročně. Což v dnešních cenách a při dnešním kursu odpovídá zhruba 530 miliardám korun ročně. To by za uplynulých patnáct let činilo přibližně osm bilionů korun pomoci, jíž by se Česku od EU dostalo.
Přitom čistá pozice ČR vůči EU činila ke konci loňska zhruba bilion korun. Pomoc EU Palestině tedy v období let 2008 až 2022 byla vzhledem k velikosti palestinské a české ekonomiky zhruba osminásobně vyšší než objem čistých dotací, které Brusel v letech 2004 až 2022 vyplatil Česku. Ve skutečnosti tak v uplynulých patnácti letech „čerpala“ Palestina zhruba desetinásobný objem evropských peněz v porovnání s Českem.
I kdyby všechny stovky milionů dolarů, které EU každoročně posílá do Gazy, byly do posledního eurocentu vynaloženy ryze na humanitární a rozvojové účely, Unie tím stejně financuje terorismus, byť nepřímo. Protože když se v Gaze opraví silnice za unijní peníze, tedy včetně českých, vládnoucímu Hamásu o to více zbude třeba na nákup íránských zbraní nebo výcvik hrdlořezů.
Hamás, vládnoucí Gaze bez vypsání voleb už od roku 2006, nemusí díky EU financovat opravu silnic, takže mu více peněz zbude na vražedné drony či samopaly.
V poměru k velikosti tamní ekonomiky je pomoc EU vyplacená Gaze od posledních tamních voleb roku 2006 několikanásobně větší než objem peněz (zhruba bilion korun), které Česko dosud celkově „v čistém“ čerpalo z evropských fondů, a to tedy od svého vstupu do EU roku 2004. Zarážející je, že EU tuto svoji dlouhá léta trvající, velice velkorysou pomoc Gaze nepodmiňuje ani naprostým demokratickým minimem – tedy vypsáním voleb.
