Kontribuce jsou nešťastným a doufejme, že jen dočasným, byť pochopitelným, voláním po nápravě nespravedlivého rozdělení daňových příjmů, které vznikají v místě, do kterého se přes jeho potřeby již nedostanou zpět. Jsou bohužel reakcí na ticho, které se v politických kruzích nese pokaždé, když se vysloví myšlenka potřeby napravení rozpočtového určení daní tak, aby v lokalitách vydělané peníze pomáhaly jejich dalšímu rozvoji. Je to ostatně bolest, která spojuje developery s městy a městskými částmi. Přestože daňová zátěž nových bytů neustále stoupá a spravedlivější daně z nemovitostí zůstávají v celoevropském srovnání na jedné z nejnižších úrovní, chybějící náklady na rozvoj obcí ve výsledku zaplatí ti, kteří si vlastní bydlení teprve shání, takže pro ně bude opět o něco nedostupnější.
Systém kontribucí si klade za cíl sjednotit pravidla, vnést do vztahu investor a město transparentnost, zajistit předvídatelnost, která je pro investory důležitá pro plánování. V tomto ohledu je potřeba práci náměstka Hlaváčka a jeho kolegů ocenit, včetně nasazení, které do celého procesu vložili.
Na jedné straně přináší nový systém jasné definice potřeb v území, na druhé straně jasné definice požadavků na spoluúčast jak investorů, tak města a městských částí. Důležité je jejich oboustranné naplnění v přiměřeném čase.
Pokud se podaří tyto základní předpoklady vznikajícího systému naplnit, potom jsou kontribuce nesystémovým konsensem, který ale může pomoci odblokovat výstavbu ve městech, kterým fakticky chybějí finanční prostředky na rozvoj infrastruktury a veřejné vybavenosti.
Dovoluji si zároveň doplnit jednu zajímavou skutečnost, která má s principem kontribucí zásadní souvislost: Veřejné rozpočty z developerské činnosti v Praze ročně získají přibližně 14,2 miliardy korun. Z těchto daňových příjmů zůstane státu 11,6 miliard korun, 700 milionů korun získají kraje a 1,9 miliardy korun se rozdělí v rámci RUD mezi města a obce. Praha sama přitom dostane jen /!/ 545 milionů korun. Tedy z 14,2 miliardy daňových příjmů do veřejných rozpočtů se Praze vrátí jen 545 milionů korun.
Zdeněk Soudný, generální sekretář, Asociace developerů
*
Zastupitelé hnutí ANO nepodpoří návrh vedení Prahy na kontribuce developerů
Pražské zastupitelstvo čeká hlasování o takzvané „Metodice spolupodílu investorů do území“, neboli metodice kontribucí, kterou připravila současná koalice Pirátů, Spojených sil pro Prahu (TOP 09 + STAN + KDU-ČSL) a hnutí PRAHA SOBĚ. Vedení města chce metodikou určovat výši kontribuce developerů v rámci výstavby a jejich podíl na rozvoji služeb občanské vybavenosti, jako jsou například dětské školky. Za zastupitelský klub ANO nemůžeme návrh v jeho současné podobě podpořit. Sami dlouhodobě voláme po razantních krocích, které zastaví či alespoň zpomalí spirálu zdražování a vrátí ceny bydlení v hlavním městě zpět do reality. A máme důvodné obavy, že tento návrh je jen dalším z řady polovičatých kroků současné koalice, které situaci občanů nadále zhoršují.
Metodika, tak jak ji připravil tým pod vedením primátora Hřiba, působí ze všeho nejvíc jako žebrota bez rozmyslu. Všichni víme, že všichni slušní investoři se už dnes běžně podílejí na nákladech rozvoje občanské vybavenosti, nebo se na nich významně podílí ve spolupráci s místními radnicemi. Vznikají tak nové školy, školky, parky nebo hřiště. Zastupitelský klub ANO proto vidí jako transparentnější, jednodušší, a především plošně aplikovatelnou alternativu změnu rozpočtového určení daní. A to tak, aby se z poplatků odvedených za výstavbu vracelo do obcí podstatně více peněz než v současnosti. Abychom se přiblížili sousednímu Německu, kde nová výstavba znamená pro rozpočet tamních měst a obcí až stokrát více peněz než u nás. Nejen Praha by tak získala větší svobodu a autonomii v rozhodování o rozvoji vlastních priorit.
Současný návrh koalice pod nadvládou Pirátů má řadu problematických aspektů, a to zejména právního rázu. Podle dostupných posudků nelze vyloučit, že navrhovaný princip kontribucí je v rozporu s platnými zákony naší země. „Pro výběr poplatků vázaných na změnu územního plánu neexistuje v českých právních předpisech právní základ. Jejich zavedení by tak mohlo být vykládáno jako daňová povinnost. Tu ale město uvalit v rámci svých pravomocí nemůže. Metodika pracuje s konceptem tzv. ‚dobrovolných závazků‘, které jde ovšem napadnout jako fakticky nedobrovolné,“ upozorňuje předseda pražské organizace hnutí ANO Ondřej Prokop s poukázáním na judikatury, které historicky obdobné „dobrovolné závazky“ odmítly.
„Panuje také elementární shoda na tom, že metodika, kterou zvolila Hřibova koalice, povede ke zdražování pražských bytů o další jednotky procent, což v případě pražských cen přesahujících 140 tisíc korun za metr čtvereční znamená opravdu hodně peněz. Přesto se navrhovatelé pokouší uklidnit veřejnost tvrzením, že jde pouze o dočasné zdražení. Je to ale stejné, jako bychom věřili jejich slibu, že zkoordinují opravy ulic. Je to zkrátka lež,“ varuje Ondřej Prokop. K čemu povede zdražení pořízení vlastního bydlení je zřejmé z vývoje v posledních letech. I v případě, kdy by zavedení metodiky vedlo v budoucnu ke zlevňování bytů, může být pro mnoho občanů pozdě. Zvyšující se ceny bytů povedou ke zdražování splátek hypotečních úvěrů a dále i dalšímu růst komerčních nájmů.
Snaha přinést předvídatelnost a stabilitu na realitní trh je samozřejmě chvályhodná. Jak se ale ukazuje v praxi, jedná se o další z návrhů současného vedení Prahy, který nestojí na pevných nohách. Hned první projekt, jenž by měl fungovat podle nových pravidel – Nákladové nádraží Žižkov – nadále „jede v zajetých kolejích“. Dohoda investora s městem, resp. městskou částí, je realizována individuální smlouvou v lokalitě, tak jak bylo doposud zvykem. Pak je ale poněkud těžké slibům současného pražského vedení v čele s primátorem Hřibem uvěřit. (28.1.2022)
