Tuto vytrvalou bylinu zahrádkáři nevidí rádi. Vyroste téměř kdekoli a těžko se likviduje. Kopřiva je přitom velmi zajímavým rodem. Zahrnuje asi šedesát druhů rozšířených téměř po celém světě na nejrůznějších stanovištích od nížin až po horské oblasti. Jaké druhy rostou u nás a čím jsou zajímavé? O žahavce, žihlavě či prhlince, jak se jí lidově říká, hovoříme s Jindřichem Chrtkem z Botanického ústavu AV ČR.
Kopřiva dvoudomá patří mezi nejznámější plevelné rostliny, je velmi úspěšným invazivním druhem. V rámci projektu nazvaného „Invaze vs. expanze – záhadný původ široce rozšířeného druhu Urtica dioica“ se snažíte zmapovat různé poddruhy, jejich křížení a rozmnožování. Co je vlastně na původu kopřiv tak záhadného?
U nás běžná kopřiva dvoudomá z antropogenních stanovišť je tetraploidní, znamená to, že má čtyři sady chromozomů. Obecně se předpokládá, že tetraploidy vznikaly z diploidů, jež mají dvě sady chromozomů, pomocí poruch při meiotickém dělení a následné tvorbě gamet s neredukovaným počtem chromozomů. Mohly ale přitom vznikat jak v rámci diploidů jednoho druhu, tak i v souvislosti s křížením rostlin dvou různých druhů, případně poddruhů. A právě kopřiva dvoudomá se nám zdála jako vhodná skupina pro zkoumání polyploidní speciace. Zahrnuje totiž vedle široce rozšířeného tetraploidu i několik diploidních taxonů, většinou hodnocených jako poddruhy.
Kde tyto vzácnější poddruhy můžeme nalézt?
Mají odlišné a navzájem se nepřekrývající zeměpisné areály. V současné době jsou skutečně mnohem vzácnější než tetraploidy. Rostou na přirozených, člověkem jen velmi málo ovlivněných stanovištích. Předpokládali jsme, že v minulosti se mohly tyto poddruhy potkávat, křížit se za vzniku polyploidních – tetraploidních – typů, které pak obsadily další stanoviště. Doufali jsme, že se nám podaří zjistit, které diploidní poddruhy se na vzniku tetraploidů podílely, případně jestli vlastně tetraploidy nevznikaly nezávisle na více místech křížením a polyploidizací z odlišných dvojic diploidních poddruhů. A v tom vlastně byla i ta zmíněná záhada…
K čemu jste došli?
Výsledky byly spíše překvapením. Jednotlivé diploidní poddruhy je možné vymezit na základě morfologických znaků, molekulární markery ale neukázaly žádné jasně podpořené skupiny korespondující s morfologií. Diferenciace je tedy morfologická, nikoli genetická. Stejně tak se nepodařilo oddělit tetraploidní rostliny od diploidních. Můžeme proto tvrdit, že tetraploidy vznikly ze zmíněných diploidů, nemůžeme už ale určit z jakých.
Proč je vlastně kopřiva dvoudomá tak úspěšným plevelem, že vyroste takříkajíc kdekoli?
Bezesporu je to dáno schopností rychlého šíření dlouhými podzemními výběžky na krátké vzdálenosti a dobře klíčivými semeny na delší vzdálenosti. Připočteme-li k tomu růstovou rychlost a nezanedbatelnou výšku rostlin, je jasné, že kopřivě nedělá obtíže rychle obsadit stanoviště a vytlačit slabší druhy. Je ale potřeba zdůraznit, že kopřiva dvoudomá je velmi náročná na obsah živin, zejména dusíku a fosforu. Na půdách chudších na živiny zkrátka neroste, a dokonce není vůbec lehké kopřivy záměrně pěstovat na zahradě jen průměrně bohaté na živiny. V méně eutrofizovaných územích Evropy proto není běžným druhem a často je velmi obtížné ji vůbec najít. Platí to zejména pro tetraploidní rostliny kopřivy dvoudomé, které u nás jasně převažují.
Jak je to s diploidními rostlinami?
Na první pohled trochu odlišné diploidní rostliny najdeme, vypravíme-li se do zbytků zachovalých lužních lesů, například ve středním Polabí nebo na nejjižnější Moravě. V dnešní době se však nikam nešíří, naopak velmi hezky indikují zachovalá a člověkem málo ovlivněná stanoviště.
