Třináctičlenná skupina zástupců českých a slovenských univerzit se v srpnu loňského roku vydala navštívit jedno z čelných jihokorejských center vzdělanosti, a to kampus SunMoon University. Konal se tam totiž kongres s názvem Globální Fórum o spolupráci průmyslu a vzdělávacích center. Akce vznikla jako myšlenka dlouholetého propagátora spolupráce s Korejskou republikou, Ing. Antona Uhnáka, který je současně viceprezidentem SunMoon University. Cílem akce bylo zprostředkovat zástupcům českých a slovenských vysokých škol možnost poznat prostředí korejských univerzit a zároveň jim představit systém spolupráce vysokých škol a průmyslových podniků v Koreji. Součástí dohody byla reciproční návštěva Korejců v České republice, která se později rozrostla o Polsko, Slovensko a Maďarsko. Při příležitosti jejich návštěvy pražské Fakulty strojní ČVÚT jsme položili několik otázek Profesoru Jooho Lee z uvedené SunMoon University a hybateli celé akce, A. Uhnákovi.
Jak vlastně myšlenka kooperace jihokorejských a zdejších univerzit vznikla?
A. Uhnák: Korea již dlouho podporuje různé programy pro rozvoj své země, průmyslu, kultury, sportu apod. Když začalo dvacáté první století, zahájili v souvislosti s průmyslem 4.0 propagaci LINC (Leaders in INdustry-university Cooperation). Jedná se o spojující program kooperace univerzita-průmysl-region. Protože jsem lokálním viceprezidentem SunMoon Univerzity, tak jsme hledali řešení, zda je možné tento model přenést do evropské respektive české a slovenské společnosti, a nejen tam. V České i Slovenské republice máme také průmysl, máme univerzity, ale současně víme, že jejich spolupráce se velice těžko převádí do reálného života. Když jsme viděli, že v Jižní Koreji tento program funguje a úspěšně se rozvíjí, tak jsme meditovali, zda by se korejské metody mohly objevit i u nás. Uznali jsme, že nejlepší by bylo, abychom převezli zástupce našich univerzit přímo do Koreje, aby se na vlastní oči přesvědčili o korejských postupech, a recipročně pozvali některé korejské odborníky k návštěvě zemí střední Evropy.
Jooho Lee: Dovolte, abych se v krátkosti představil. Pracuji v SunMoon University na katedře mechanické a ITC konvergence strojírenství. Naše univerzita leží asi sto km od hlavního města Korejské republiky Soulu. Přiznám se, že jsem se na návštěvu středoevropských univerzit velice těšil. O to víc děkuji našemu viceprezidentovi, A. Uhnákovi, jak celou akci zorganizoval. Účelem mojí návštěvy je krom vzájemného poznávání i oplátka za návštěvu delegace českých a slovenských profesorů. Velice nás zaujala vzájemná odborná diskuze. Tehdy jsme se rozhodli o bližší spolupráci mezi našimi univerzitami. Mne osobně zaujalo např. setkání s profesorem F. Seglem z TUKE (Technická univerzita Košice). Vyměnili jsme si navzájem emaily a výsledkem byl čtyřhodinový seminář propojení univerzity a průmyslu v Košicích. Jinak na základě dohodnutého programu jsem se rozhodl přivést k vám deset korejských studentů s cílem navštívit různé zdejší univerzity a také průmyslové podniky. V tomto úsilí nám opět velice pomohl A. Uhnák, který pro naši univerzitní skupinu připravil velice kvalifikovaný program v Česku, na Slovensku a v Maďarsku.
A. Uhnák: Já se ještě vrátím k naší cestě do Korejské republiky. Když jsme se s Korejci domluvili na finančních podmínkách, tedy, kdo co zaplatí, tak jsme dopisem oslovili 40 českých a slovenských univerzit. Příjemně nás překvapilo, že rektoráty několika oslovených škol na to velmi příznivě reagovaly. Z třiceti přihlášených osob jsme vyselektovali dvanáct profesorů a mladých vědců ze šesti univerzit. Ti nakonec absolvovali sedmidenní program Summer School. Do programu se zapojily tři korejské univerzity, jejichž představitelé hosty dopodrobna informovali nejen o svých činnostech, ale i o tom, jak jejich vláda podporuje program sepětí vysokých škol a regionálního průmyslu. Dozvěděli jsme se například, že z 250 korejských univerzit bylo vybráno 50 speciálně pro tento program. Vláda tak finančně podporuje zmíněné univerzity, aby napomáhaly vzniku startupů přímo na vysokých školách a podporovaly tak onu trojici vzdělávání, tedy univerzitu, průmysl a region, v praxi.
Čím se profesně na korejské univerzitě zabýváte a o co z vašich zkušeností mají Češi nebo další Středoevropané zájem?
Jooho Lee: Já osobně jsem vystudoval chemické strojírenství. V současné době se ale specializuji především na 3D materiály a technické simulace v systému CAD/CAM a dalších programech. Než jsem přešel na univerzitu, vyvíjel jsem ve firmě Siemens software. Takže mohu říci, že mám v teorii i strojírenském vývoji poměrně značné zkušenosti. U nás v SunMoon University vyvíjíme programy nejen pro vlastní katedry, ale naše zkušenosti, možnosti, kapacitu a um využívá mnoho korejských i mezinárodních výrobců. O tom jsem hovořil i na akci s názvem Ideal Factory Workshop u jednoho českého výrobce. Šlo o diskuzi o ideální továrně dneška. Na wokshopu jsme si vyměňovali zkušenosti o vztazích mezi průmyslem a vysokou školou a aplikaci podnětných myšlenek do praxe s odborníky a studenty z obou zemí. Před třemi lety totiž začala vláda v Koreji podporovat tento program spolupráce. U nás se to velice osvědčilo. Takže jsme zkusili představit ho i u vás a v dalších středoevropských zemích. Myslím, že jsem vzbudil velký zájem. Také jsme diskutovali o patentových právech a uplatnění nových inovací v praxi, například v nových startupech, kde osobně vidím budoucnost. Nyní to není ještě tak rozšířené, jak bych si přál, ale domnívám se, že by to mohla být velká příležitost právě pro studenty. U nás se již několik velice schopných studentů se svými startupy na trhu uchytilo.
A. Uhnák: Naši profesoři a vědci se v průběhu loňské cesty mohli na vlastní oči přesvědčit, jak spojení univerzita-průmysl-region v Koreji funguje. Korejci si uvědomují, že průmysl 4.0 (občas se mluví o Smart Industry, tedy chytrém průmyslu) tvoří lidé. To znamená, že univerzity musí věnovat obrovskou pozornost tomu, aby rozvíjely především konkrétní dovednosti a um studentů, které lze prakticky uplatnit. Korejci vlastně myšlenku „Advanced Colege Education“ přebrali z USA. Ale následně si ji přizpůsobili svým podmínkám a soustavně ji zlepšují. Navíc, co je pro nás těžko představitelné, ji obohacují o duchovní i sportovní rozměry. To se členům naší delegace velice líbilo, protože u nás nic podobného nemáme.
Jaké pocity si z obou cest, do Korejské republiky i do Česka odvážíte?
Jooho Lee: Připadá mi, že se průmysl v České republice velice rychle rozvíjí. Je to také vidět na faktu, že se z vaší země stala velice dobrá investiční adresa pro zahraniční firmy, korejské nevyjímaje. Uvědomujeme si, že jste díky vaší komunistické etapě například za Německem nebo Francií v technologiích trochu zaostali, ale evidentně to dotahujete. Je to vidět nejenom u vás, ale i na Slovensku, v Polsku i Maďarsku. Že nám tento trend neunikl, je zřetelné na existenci zdejších filiálek firem Kia, Samsung a dalších, kteří zde investují velké prostředky nejen do výroby, ale i do vývoje. Velice podobná je například situace ve Vietnamu, kde také začínali z mála a za dvě desetiletí udělali v nejenom strojírenských technologiích neuvěřitelný krok dopředu. Není se co divit, že i v tomto teritoriu, stejně jako v Čechách, korejské firmy hodně investovaly. Kupodivu, i když se hodně mluví o možnostech podnikání v Číně, naše firmy raději dávají přednost střední Evropě nebo Vietnamu.
A. Uhnák: Korejští hostitelé seznámili naši delegaci s jejich systémem státní podpory. U nich vláda neurčuje, co by měla univerzita dělat. Vláda dává finance na to, aby podpořila tvořivost lidí pod heslem „Creative Korea“. Například v SunMoon University podpořila vláda program LINC (Leaders in INdustry-university Cooperation) příspěvkem v přepočtu 363 milionů Kč. Totéž se týkalo ve zhruba stejném příspěvku i další univerzity s tímto programem. Univerzita, podle regionu, ve kterém se nachází, napomáhá tvořit startupy, kam mohou přicházet podnikatelé a ve spolupráci se studenty tvořit nové pokrokové postupy nebo dokonce budovat firmy. Region, který jsme navštívili, byl na průmysl bohatý. Má tu například továrny společnost Hyundai včetně subdodavatelů a další stovky průmyslových podniků. Mnohé z nich nacházejí, pokud potřebují, podporu přímo na univerzitě. V té, kterou jsme navštívili, mají například pro spolupráci vyčleněný štáb třiceti akademických pracovníků, krásné prostory, dále malé, plně vybavené zasedací síně pro konference, v nichž šéfové průmyslových firem nebo zástupci místních úřadů mohou komunikovat s profesory či studenty o různých konkrétních projektech, vhodných pro zdejší továrny či region. Univerzita také vydala tzv. Yellow Book. Je to registr sta regionálních firem, s jejich charakteristikami a možnými potřebami. Studenti se tak mohou přímo spojit s konkrétní z nich a napomáhat vývoji nových strojů nebo se specializovat na nový obor. A to bychom chtěli vytvořit i u nás. Zpracoval: Antonín Karoch (28.1.2019)
Obr. Jooho Lee a rektor Fakulty strojní ČVUT, M. Valášek
