Zhruba 300 tisíc domácností bude muset do 1. září 2022 vyměnit kotle na tuhá paliva 1. a 2. emisní třídy. Ty už totiž od tohoto data nebude možné používat. Podle odborníků to však téměř určitě nebude možné uskutečnit, například kvůli nejistým dodávkám železa a dlouhým čekacím lhůtám. Bude do budoucna lepší zůstat u kotle na tuhá paliva, nebo zvolit plynovou variantu? Jak se liší uživatelský komfort jejich ovládání? A který kotel znamená nižší finanční náklady? Nejen na tyto otázky nabízí odpovědi následující článek.
Výměna kotlů 1. a 2. emisní třídy
Od září příštího roku již nebude možné používat kotle na tuhá paliva 1. a 2. emisní třídy. V Česku se to týká až 300 tisíc takových zařízení. Řada uživatelů tak aktuálně řeší, čím tyto zastaralé kotle nahradit – zda zůstat u stejného typu, nebo přejít k moderní plynové variantě. Podle odborníků to ovšem s výměnou v uvedeném termínu bude velmi složité. „Vzhledem k situaci na trhu a problémům dodavatelů s různými komponenty je prakticky nemožné, aby se do 1. září 2022 stihlo vyměnit 300 tisíc kotlů na tuhá paliva. Cena železa kolísá a dodávky jsou nejisté. Při objednání kotle na tuhá paliva jsou čekací doby v řádech měsíců,“ řekl Roman Švantner ze společnosti Enbra, která se zabývá prodejem a servisem otopné techniky.
Výměna kotle znamená investici v řádech minimálně desetitisíců korun, a ačkoliv je stále v tomto směru možné využít kotlíkových dotací, podle Švantnera se na všechny zájemce o ně rozhodně nedostane. „Je otázka, kolik z těch 300 tisíc domácností má na takovou investici dostatečnou finanční rezervu. Do toho všeho ještě vstupuje další významný faktor – absolutně nepředvídatelný vývoj cen veškerých paliv a energií. V dnešní době je opravdu těžké doporučovat nějaký konkrétní způsob vytápění a přípravy teplé vody. Vše záleží na konkrétní situaci a možnostech jednotlivého zákazníka,“ doplnil Roman Švantner. Pokud už se člověk pro výměnu kotle rozhodne, sahá nejčastěji po plynových kotlích či kotlích na tuhá paliva.
Plynové kotle
Pořizovací cena této varianty se v průměru pohybuje okolo 55 tisíc, je na ni přitom možné čerpat kotlíkové dotace. Náklady navíc pak představuje řešení odvodu spalin a kondenzátu, kromě toho je také nutné vyřešit i přípojku plynu. Tu velká část uživatelů, kteří používají dosluhující kotle na tuhá paliva, nemusí mít k dispozici. „V případě absence plynové přípojky je možné kotel jednoduše přestavět na LPG a provozovat jej s připojeným zásobníkem. Rentabilita takového řešení záleží zejména na možnostech a podmínkách místního poskytovatele LPG,“ sdělil produktový manažer společnosti Enbra s tím, že kromě nutnosti plynové přípojky je asi jediným mínusem otázka, jak se budou vyvíjet ceny plynu.
Provoz plynového kotle je však absolutně bezobsluhový a je u něj nutné provádět pouze standardní prohlídky předepsané výrobcem. Možnosti regulace a řízení jsou pak prakticky neomezené a odvozují se podle přání a možností každého uživatele.
Zplyňovací kotle na tuhá paliva
Průměrné náklady na pořízení zplyňovacího kotle na dřevo či uhlí se pohybují v podobné výši jako v případě kotlů plynových. I zde je přitom možné využít kotlíkové dotace. Aby ji však uživatel mohl uplatnit, musí ke kotli pořídit také akumulační nádrže, což instalaci celkového řešení prodraží. „Na druhou stranu systém zplyňovacího kotle s nimi funguje výrazně efektivněji. Výhodu lze zároveň spatřovat v cenách paliva, tím nejlevnějším na trhu je totiž stále dřevo,“ uvedl Roman Švantner.
Se zplyňovacím kotlem se zároveň pojí nutnost obsluhy, a to jednou až dvakrát denně. Dřevo pro tento typ kotle musí být zároveň dobře vysušeno, což znamená často schnutí i dva roky. „Pro palivo na až tři sezony je tak potřeba velký skladovací prostor. Také práce s jeho přípravou představuje nezanedbatelný diskomfort,“ sdělil produktový manažer společnosti Enbra.
Automatické kotle na tuhá paliva
Nejvyšší počáteční investici představují v průměru automatické kotle, ať už jsou určeny pro spalování pelet či uhlí. Pořizovací cena se pohybuje od 90 tisíc korun, na uhelné kotle ale zároveň nejsou poskytovány dotace. „Hnědé uhlí je na druhou stranu relativně levné palivo, pelety se pak pohybují v opačném spektru, i když záleží kde a kdy je uživatel nakupuje. Pro provoz u tohoto řešení není bezpodmínečně nutná akumulační nádoba. Co naopak nutné je, je převložkování komína pro provoz s možností kondenzace, což znamená další investici navíc,“ řekl Roman Švantner.
Ačkoliv je toto řešení automatické, i u tohoto typu kotle je nutná určitá míra obslužnosti, ať už kvůli doplňování paliva či čištění, a to dvakrát až třikrát týdně. Zároveň je nutné dodat, že v případě pelet není nutnost čištění tak častá, neboť toto palivo zajišťuje relativně čistý provoz.
Shrnutí
Co mají zpravidla všechny zmíněné typy kotlů v současnosti společné, je sofistikovaná regulace, možnosti dálkového řízení například přes chytrý telefon, ovládání přípravy teplé vody či funkce ekvitermní regulace – tedy řízení výkonu na základě venkovní teploty. „Při volbě typu kotle je tedy nutné brát v potaz dostupnost a cenu paliva, instalační možnosti, možnost čerpání dotací či komfort obsluhy. Kotel si zákazník obvykle vybírá na příštích 15-20 let, takže je nutné brát v potaz i životnost, cenu servisu a náhradních dílů,“ uzavřel Roman Švantner. (23.12.2021)