Čtvrtou a poslední velkou premiérou letošní sezony v Divadle v Dlouhé byla Kouzelná flétna Emanuela Schikanedra a Wolfganga Amadea Mozarta. Je to poslední inscenace Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského jakožto členů uměleckého vedení Divadla v Dlouhé před jejich odchodem do Národního divadla.
Kouzelná flétna je poslední opera, respektive singspiel (zpěvohra) Wolfganga Amadea Mozarta. Poprvé byla uvedena ve Vídni 30. září 1791 v Divadle na Vídeňce, tedy tři měsíce před jeho smrtí. Roli Papagena hrál E. Schikaneder. Libreto k opeře napsal divadelník Emanuel Schikaneder, je psáno německy, což byla v té době spíše výjimka proti běžnějšímu jazyku oper italštině. Pohádkový děj je založen na zednářské symbolice a filozofii. Mozart, tak i Schikaneder byli členy zednářské lóže. Jde o jedno z nejhranějších děl světového operního repertoáru.
Děj opery Princ Tamino prchá před hadem a upadne do bezvědomí. Zachrání ho tři dámy z družiny Královny noci. Odejdou a Taminovi, který se probere sdělí ptáčník Papageno, že ho zachránil. Tři dámy se vrátí a Papagenovi vykouzlí za trest na ústech zámek. Přichází Královna noci, daruje princi kouzelnou flétnu a Tamino jí slibuje, že zachrání její dceru Paminu ze spárů čaroděje Sarastra. Papageno dostane kouzelnou zvonkohru. Paminu však ve skutečnosti neunesl zlý démon, ale velekněz dobra a světla, moudrý vládce Sarastro. Tamino a Papageno musí podstoupit zkoušku Očisty, aby mohli vstoupit do Sarastrova Slunečního chrámu a získat své milované. Tamin zkoušky úspěšně složí a získá svou Paminu. Královna je poražena, dobro zvítězilo.
Opera v činoherním divadle Přístup k uvedení Mozartovy opery v činoherním divadle osvětlil Lukáš Trpišovský:
„Kouzelná flétna je singspiel čili hra se zpěvy, kdy jsou mluvené scény prokládány áriemi, nebo jak my raději říkáme písněmi. Sázíme na to, že celá inscenace bude svým způsobem naivně kouzelná, a to včetně našeho zpívání. Nemůžete předpokládat operní výkony, ale to snad nikdo, kdo přijde do Divadla v Dlouhé, nečeká. Náš stálý tým, tj. scénografa Jakuba Kopeckého a kostýmní výtvarnici Simonu Rybákovou jsme doplnili o nového spolupracovníka, hudebníka Matěje Kroupu. Ten už má jedno nastudování Kouzelné flétny činoherci za sebou, a to v Dejvickém divadle v režii Miroslava Krobota. Pro naši inscenaci vytvořil novou hudební úpravu pro čtyřčlenný orchestr, který bude každé představení doprovázet živě z orchestřiště. Orchestr tvoří hráči na klavír, housle, violoncello a samozřejmě flétnu (i když náš Tamino Ondřej Rychlý se naučil velmi dobře hrát ne sice na příčnou, ale na zobcovou flétnu). Každý z herců se se svým partem potýká jinak, někomu jsme hledali vhodnou tóninu, někdo klade důraz hlavně na herecký výraz.“ K překvapivému obsazení postavy Královny noci Lukáš Trpišovský řekl: „Jakmile
se nasadí Kouzelná flétna, zazní dotaz, kdo bude zpívat Královnu noci. My jsme tuto otázku ve vztahu k dámské šatně vyřešili opravdu šalamounsky, když jsme Královnu noci dali Janu Sklenářovi. Ten už od ledna jezdí do Brna za svým profesorem zpěvu a společně hledají hlasovou polohu, kterou se vyrovná s rozsahem přes dvě oktávy.“
K celkovému pojetí pak dodává: „Svět Kouzelné flétny je skutečně bizarní, na jednu stranu je to naivní, pohádkový příběh, ale na druhou stranu se do něj díky Mozartovi dostávají opravdové emoce. V opeře se naivita do značné míry schová už tím, že se hraje obvykle v originále, takže pokud někdo není výborný němčinář, tak vidí jen to, co mu připravili inscenátoři, a nevnímá trochu rychlou rukou napsané dialogy. My používáme český překlad, v němž jsou všechny naivity vidět, ale zase na druhou stranu je všemu rozumět. Vycházíme z posledního moderního překladu, který je určen ke zpěvu, a to je překlad Karla Krause a Jiřího Gruši. Tento překlad se uvádí často, ale většinou jen pod jménem Karla Krause, protože v 70. letech, kdy vznikl, byl Jiří Gruša politicky nepohodlný. Z nedávných výzkumů pozůstalosti Karla Krause vyplývá, že Jiří Gruša byl velmi významným spoluautorem tohoto překladu, a my jsme možná první, kdo uvádí oba překladatele.“
Herci Všichni herci jsou výborní. Musíme vyzdvihnout Jana Sklenáře, který jako Královna noci podal fantastický výkon. Skvělý byl i Ondřej Rychlý v titulní roli Tamina. Zdařilý byl výběr herečky pro roli Paminy, hostující Sára Venclovská byla dokonalá. Operní arie zněly velmi přirozeně, třeba v podání tria dam – Madla Zimová, Marie Poulová a Marie Turková. Klára Oltová v roli stařeny podala rovněž jedinečný pěvecký výkon. Svých rolí se úspěšně zhostily také Miroslav Zavičar jako ptáčník Papageno, Tomáš Turek jako Sarastro a Martin Matejka v roli Monostase.
Ostatní tvůrci Textovou úpravu provedl SKUTR, stejně jako režii. Kostýmy Simony Rybákové byly, jak je u ní pravidlem výborné a souzněly s celou inscenací. Nápaditá byla scéna stálého spolupracovníka Skutru Jakuba Kopeckého. Celkový dojem z představení umocňuje hudba. Živý hudební doprovod v hudebním aranžmá Matěje Kroupy obstarává orchestr. V orchestřišti hraje kvarteto, který tvoří hráči na klavír, housle, violoncello a flétnu. Velice povedené představení je tak rozloučením Skutru s Divadlem v Dlouhé. Lze si jen přát, aby se tu ještě Skutr někdy objevil alespoň jako host. (18.6.2022)
Jaromír a Věra Hamplovi
Foto: Divadlo v Dlouhé
