Koželužství

Zda pračlověk dovedl vydělávati kůži, je zatím otázka otevřená. Zato je k. známo již v 20. století př. Kr. v Egyptě. Tam dosáhlo značné technické dokonalosti. Řekové a Římané nepřidali podstatně nic nového. K vydělávání surové kůže na koželužskou usni se již ve starověku užívalo smrkové a olšové kůry, granát. jablko, duběnek, různých kořenů a bobulí. Jircha se vydělávala solí, jemnější kamencem, kůže zámišová tukem. Starověká k. technika se udržovala s malými změnami téměř do konce 18. století. R. 1768 vynalezl W. Powers štípání kůže, r. 1777 sestrojil Th. Crowley první štípací stroj. R. 1769 objevil D. Macbride rychločinění. R. 1777 objevil Heinemann činění síranem zinečnatým. Ve Francii se koncem 18. století objevily různé způsoby rychlého činění (poněvadž spotřeba kůží nebývale vzrostla četnými válkami), ale upadly zase v zapomenutí. R. 1886 připravil Reinsch umělá činiva z kamenouhelného dehtu.

R. 1855 objevil Bellford činění železnými solemi, asi v touž dobu navrhl Knapp činění solemi chromovými, ale praktickou metodu (dvojláňovou) vypracoval až v 90. letech Schultze. Jednolázňové chromové činění zavedl r. 1893 Dennis.