Německá turistická centrála představila plány na rok 2022
V příštím roce bude pokračovat kampaň German. Local. Culture. Ta přibližuje jedinečnou architekturu a kulturní nabídku ve městech. Součástí jsou i přírodní krásy v okolí měst, gastronomické zážitky a tradiční řemesla (lokální produkty). Nově bude propagována příroda pod názvem Embrace German Nature, zejména Lužice a Braniborsko.
V Lužické jezerní krajině mezi Drážďany a Berlínem se bývalá těžební oblast rozvíjí v atraktivní turistickou destinaci. S 25 zatopenými jezery a splavnými kanály zde roste největší uměle vytvořená vodní krajina v Evropě. Pod názvem „Lužická jezerní krajina – Cyklotrasy, výlety, nabídky pro volný čas" informuje Turistický spolek Lužické jezerní krajiny Tourismusverband Lausitzer Seenland e.V. o možnostech dovolené ve svém novém prázdninovém magazínu. Na 38 stranách jsou shrnuty atrakce, jednodenní výlety, trasy na kole a volnočasové aktivity v Lužické jezerní krajině. Brožuru lze zdarma objednat na webových stránkách www.lausitzerseenland.de/cs, zde je také k dispozici ke stažení.
Obr. Důl Bärwalder včera a dnes
Lužická jezerní krajina se rozkládá na území dvou spolkových zemí – Saska a Braniborska, cca 150 kilometrů jižně od Berlína a 60 Kilometrů severně od Drážďan, 220 kilometrů severně od Prahy. Od poloviny 19. století formovaly Lužici těžba a zpracování uhlí. Povrchové hnědouhelné doly zdevastovaly krajinu. V celém regionu bylo vytěženo od roku 1850 dvě miliardy tun hnědého uhlí z hloubky až šedesáti metrů V roce 1989 zde 140 tis. zaměstnanců v 39 dolech vytěžilo 301 mil. t uhlí. V roce 2016 tu bylo již jen 8000 pracovníků, kteří vytěžili ve 4 dolech 62,3 mil. t uhlí. V provozu jsou uhelné elektrárny Boxberg, Schwarze Pumpe a Jänschwalde. Budou uzavřeny nejpozději od roku 2038 a pak nebude Německo těžit ani spalovat uhlí. Na ploše cca 2 700 čtverečních kilometrů žije přibližně 223 000 obyvatel. Menší část z nich tvoří lužicko-srbská menšina (potomci labsko-slovanských kmenů z doby stěhování národů), s vlastním jazykem (dvojjazyčná jména na tabulích obcí). Oblast zahrnuje 25 jezer (větších než 100 hektarů) s celkovou vodní plochou více jak 14 800 hektarů a dále několik menších jezer v severní části oblasti. Lužickou jezerní krajinou vede 16 značených cyklostezek, z toho 9 jsou dálkové cyklotrasy, a dále 7 tematických stezek, celkem se zde nachází 1 900 kilometrů značených cyklostezek. V budoucnu bude 10 jezer propojeno splavnými kanály, o celkové rozloze cca 7 000 hektarů. V současné době jsou takto propojena jezera Senftenberger See, Geierswalder See a Partwitzer See. Technické pozůstatky důlních děl dnes tvoří v krajině jedinečnou kulisu coby muzea, místa kulturních představení, nebo významná místa a rozcestníky.
Obr. Spreetal důl včera a dnes
Velkokapacitní exkavátor pro těžbu uhlí F60, takzvaná „lužická ležící Eiffelovka“ skýtá kromě jedinečného pohledu na dějiny hornictví v regionu také skvělý výhled na Lužickou jezerní krajinu. Za dobré viditelnosti je vidět až do Saského Švýcarska. Váha 11 000 tun, výška 80 metrů, šířka 200 metrů a délka půl kilometru. V krajině vřesovišť u Lichterwalde, budí tento majestátní kolos opravdový respekt. Jedná se o největší pohyblivý stroj světa. Monumentální konstrukce, která svou podobou, velikostí a váhou připomíná Eiffelovu věž, utichla v roce 1992. Za návštěvu stojí také briketárna Knappenrode, IBA-Terrassen: terasy na jezeře Großräschener See, biověže v Lauchhammeru, důlní revír Welzow-Süd, nová elektrárna Schwarze Pumpe, zahradní města Marga, Lauta, Erika, Braniborské muzeum textilního průmyslu ve městě Forst (Lausitz), Městské a průmyslové muzeum v Gubenu.
Zajímavými výletními cíli jsou městský přístav u jezera Senftenberger See, vyhlídková věž „Rezavý hřebík“ u jezera Sedlitzer See, park bludných kamenů Nochten a geologicky jedinečný Globální geopark UNESCO Mužakovská vrása (Muskauer Faltenbogen). Německo-polský geopark Mužakovská vrása je kolébkou hnědouhelné těžby v Lužici. Díky ledovcům, které v dobách ledových zvrásnily tuto krajinu, se z hloubky na povrch dostaly vrstvy uhlí, hlíny a křemičitých písků. Vznikla tak vrása ve tvaru podkovy. Táhne se v délce 45 kilometrů: od obce Klein Kölzig přes Bad Muskau až na druhý břeh Nisy k polskému městu Tuplice. V průběhu 19. století se zde rozvinula různá odvětví průmyslu. Uhlí se začalo těžit v povrchových dolech. Křemičité písky se tavily v továrnách a zpracovávaly na kvalitní spotřební zboží. Hlína sloužila k výrobě cihel a keramických produktů. Do hutí ve velkém putovaly železité horniny a roztavené se lily do forem. V jednu dobu zde bylo na 60 aktivních dolů. Mužakovská vrása ztratila na významu, když se hnědé uhlí začalo efektivněji těžit v Lužici ve velkoplošných dolech.
Obr. Dříve důl, dnes jezero Senftenberg
