Správní rozdělení státu na menší oblasti (kraje), jež jsou jednotlivě spravovány po stránce soudní, finanční a správní. V hist. zemích (Č., M. a Slez.) bylo zavedeno k. z. již od XI. století. Centrem organisace byl hrad (proto také bývá nazýváno z. hradské), v němž jednotliví úředníci (komorník, vladař, kastelán, sudí) vykonávali jménem královým určitou pravomoc nad veškerým obyvatelstvem. Ústřední správa a tím i ústř. moc se hromadila v osobě králově (dř. knížete). Na Slov. se místně omezeným obvodům říkalo komitáty n. stolice. V čele stál župan vybavený veškerou pravomocí, podléhal však králi příp. jeho dvorským úředníkům. Vlivem církevní moci a vzrůstajícího význ. šlechty začaly se již ve stol. XII., ale zvl. ve stol. XIII. povolovati výjimky ze všeob. pravomocí krajských úředníků, takže se k. z. v druhé polovici XIII. století rozpadlo, zvl. když nově vznikající města dovedla si zachovati vlastní samosprávu soudní i správní. Vedle městské samosprávy vznikají četné malé oblasti pod jedním vrchnostenským úřadem. Tento stav trval v podstatě až do r. 1848, prodělav četné změny za Marie Terezie a za Josefa II. Nejnižší jednotkou se pak staly obce, jim nadřízeny byly úřady podkrajské (okr. hejtmanství), jež podléhaly zem. místodržitelství. Toto rozděl. trvá až do dneška toliko se změnou názvů a s menšími úpravami kompetence. Okr. hejtmanství se jmenovala okr. správami polit. a nyní (od 1. XII. 1928 tj. od sloučení dvojí koleje úřední a samosprávné v jeden celek) okr. úřady; místodržitelství se zvalo zemskou správou polit. a nyní zemským úřadem. Po převratu projevovaly se snahy zavésti župní zřízení, ale odhlasovaný zákon č. 126/20 nevešel pro veliký odpor proti němu vůbec v platnost, takže zůstalo při zřízení zemském, ve kterém se spatřuje alespoň částečná autonomie jednotl. zemí, ačkoliv zem. úřady podléhají minister. vnitra. (1931)
