Krajům a obcím ČR požírá jejich rekordní úspory historicky vysoká inflace

Komentář Lukáše Kovandy

Místo aby investovaly, „škudlí“ a přicházejí bez užitku o kupní sílu – je to stále v souladu s péčí řádného hospodáře?

Kraje a obce v loňském roce výrazně, možná ovšem až kontraproduktivním způsobem zlepšily své hospodaření a rychle se jim tak podařilo překonat důsledky pandemického roku 2020. Ten byl zejména z hlediska hospodaření krajů kritický. Vyplývá to z dnes zveřejněných údajů ministerstva financí k hospodaření právě krajů a obcí.

Celkový finanční zůstatek na účtech samospráv, včetně jejich příspěvkových organizací, převýšil loni o rekordních více než 271 miliard korun jejich souhrnný dluh. Tato částka v posledním desetiletí bez ustání narůstá. V roce 2013 činila pouze necelých osmnáct miliard korun. Zatímco zůstatek na daných účtech narostl mezi lety 2013 a 2021 přibližně 2,6krát, ze zhruba 139 na bezmála 368 miliard, dluh poklesl, a to z necelých 122 miliard na loňských zhruba 96 miliard.

Dluh se sice po jeho markantním snížení v letech 2013 až 2017 začal od roku 2018 opět navyšovat, avšak jen velmi pozvolným tempem, takže celková zadluženost v poměru k objemu disponibilních prostředků citelně klesá. A to právě i díky vývoji v loňském roce, kdy dynamika růstu celkových příjmů krajů a obcí několikanásobně převýšila růst jejich výdajů. Hospodaření těchto samosprávních celků tak bylo lepší nejen než v pandemickém roce 2020, ale dokonce i než v předpandemickém roce 2019.

Nepotvrdily se tak obavy, že takzvané zrušení superhrubé mzdy, jež je platné od začátku roku 2021, negativně dolehne také na hospodaření krajů a obcí. Negativně tak ovlivnilo a ovlivňuje pouze hospodaření ústřední vlády, tedy státního rozpočtu. Kraje a obce totiž loni těžily z navýšení jejich podílu na celostátním hrubém výnosu daní dle zákona o rozpočtovém určení daní. I když se tedy hospodaření státního rozpočtu dále zhoršilo a vykázalo historicky nejhorší úroveň svého deficitu, takřka 420 miliard korun, obce a kraje své hospodaření naopak významně konsolidovaly. Souhrnný přebytek samosprávných celků loni činil více než 41 miliard, takže byl takřka trojnásobný v porovnání s rokem 2020, kdy vykázal úroveň čtrnácti miliard korun.

Kraje i obce loni vykázaly historicky nejvyšší úroveň zůstatku na svých účtech. V případě krajů se jednalo o bezmála 42 miliard korun, v případě obcí o více než 262 miliard. Samosprávné celky ovšem tedy opatrnostně hromadily úspory ještě v době, kdy byly úrokové sazby úvěrů poměrně nízko. Promarnily tedy vhodný čas k realizaci investic, zatímco nyní jim rekordní úspory požírá inflace, jež je nejvýraznější od roku 1993. Toto jednání se týká zejména obcí, v menší míře krajů.

Ač je tedy nepochybně pozitivní, že samosprávné celky rychle překonaly otřes rok 2020, děje se tak za cenu až přílišné kumulace úspor. Inflace je přitom, jak známo, výhodná pro dlužníky a nevýhodná pro střadatele, jimiž kraje a obce nyní v rekordní míře (převážně) jsou. Jejich finanční prostředky, které skrze navýšené investice mohly postupně vést ke zvýšení životní úrovně příslušného obyvatelstva, tak končí bez užitku „požrány“ inflací. Vyvstává tak palčivá otázka, zda přílišná opatrnost, ba až „škudlivost“ není rovněž v určitém ohledu v rozporu se zásadami péče řádného hospodáře.

Slevové akce Black Friday jsou tu, a s nimi i falešné slevy

Ženy letos utratí v průměru 3700 korun, muži 4000 korun

Už za deset dní, 25. listopadu, nastane letošní Black Friday. Den plný slev, importovaný z USA, se v Česku uchytil v necelém posledním desetiletí zejména v oblasti internetového nakupování. Letos se vyplatí nakupovat zvláště elektroniku. Naopak, s nákupy třeba oděvů je lepší vyčkat na povánoční nebo novoroční slevové akce. Prodejci už v řadě případů slevové akce pod visačkou Black Friday rozjeli, neboť se snaží slevové období vytěžit co nejvíce, zdaleka nejen v jednom či několika málo dnech. V řadě případů ceny opravdu snižují, přičemž sází na to, že si slevy více než vykompenzují objemem. Tedy že přilákají k nákupům o tolik více lidí, než by se jim to povedlo bez slev, takže nakonec se jim celá akce vyplatí právě i při existenci slev. Zhruba třetina slev je ovšem falešných, jak plyne z loňského zjištění České obchodní inspekce.

Rapidní inflace – která nyní činí meziročně více než patnáct procent – letos slevové šílenství poněkud utlumí. Prodejcům zboží rostou náklady, včetně těch přepravních nebo nákladů na pracovní sílu či energie, takže si nemohou dovolit jít s cenami tolik dolů, jako pokud by tak výrazná inflace nepanovala.

Black Friday byl do Česka importován ze Spojených států, do širšího povědomí se dostal po roce 2013, v souvislosti s rozvojem online nakupování. Pro zákazníky je lákavou možností, jak využít slev a zároveň se vyhnout narvaným obchodním centrům a souvisejícím frontám u pokladny.

Nákupy během „Černého pátku“ – jak v e-shopech, tak z menší části také už i v kamenných obchodech – podniká v průměru posledních let zhruba 60 procent Čechů, obvykle si koupí tří produkty. Ženy letos utratí v průměru 3700 korun, muži 4000 korun. Muži běžně nakupují hlavně elektroniku, ženy oblečení a obuv. Obecně populární je také nákup kosmetiky, dětského zboží a domácích spotřebičů.

Tak jako v minulých letech i letos ovšem musí být lidé během „Černého pátku“ obzvláště na pozoru. Prodejci totiž s oblibou klamou zákazníky přemrštěnými či falešnými slevami, až v desítkách procent případů. Obchodníci například těsně před slevovým obdobím, třeba před začátkem „Black Weeku“, tedy celého týdne slev, jen vrcholí „Černým pátkem“, ceny výrazně nadsadí. Opticky pak sleva vypadá mnohem větší. Prodejci také uplatňují trik nabízení „speciálních sad“, přičemž v balení, ve kterém zákazník zboží dostane, chybí část obvyklého vybavení a příslušenství (k mobilu tak třeba nedostane propojovací kabely, sluchátka nebo baterie).

Pokud se zákazník nechce stát obětí triku, měl by využívat internetových srovnávačů cen, webové stránky Hlídač shopů, případně na webových stránkách České obchodní inspekce ověřovat, zda ten či onen e-shop není rizikový. Na obrázku níže je obrázek právě ze stránky Hlídač shopů, jenž zachycuje vývoj ceny namátkově vybraného konkrétního produktu ve vybraném tuzemském internetovém obchodě – sluchátek Apple Airpods v Datartu. Je patrné výrazné zlevnění posledních dnů, ale také určité navýšení ceny před zavedením této slevy, která pak kvůli tomu působí ještě výrazněji.

Podle analýzy nákupního rádce Heureka.cz vždy neplatí, že by bylo v listopadu zboží levnější než v jiných měsících roku. Někteří prodejci i po padesátiprocentní slevě nabízejí zboží za cenu, za kterou se dá sehnat i u ostatních prodejců, a to třeba i bez slevové akce.

Triky se slevou jsou zákonem zakázány. Za porušení zákona o ochraně spotřebitele může Česká obchodní inspekce uložit pokutu až do výše pěti milionů korun.

Nákupního šílenství se letos snaží zneužít podvodníci, ba přímo zločinci. Třeba přes komunikační aplikaci WhatsApp nebo sociální síť Facebook se k českým uživatelům v minulých letech šířily podvodné zprávy vydávající se za poukazové akce Teska, Penny nebo Lidlu. Od lidí lákaly osobní údaje, mobilní platby i přístup k bankovnímu účtu.

Black Friday následuje každoročně po Dni díkuvzdání v USA, který připadá na čtvrtý čtvrtek v listopadu. Od počátku 30. let minulého století jde v USA o začátek vánoční nákupní sezóny. Kamenné obchody tam od té doby každoročně otevírají velmi brzy a mají otevřeno i ve večerních hodinách.

Od poloviny nultých let jde v USA kvůli nástupu e-shopů o nejrušnější obchodní den v roce. Jeho význam však v posledních letech klesá, neboť prodejci zahajují vánoční sezónu nově už dříve. Letos jeho význam dále umenší pandemické situace a světová čipová krize. Časově omezené akční slevy či zvýhodněné nabídky už nejsou záležitostí jediného dne, ale prodejci je rozkládají o do celých týdnů (viz „Black Week“), či dokonce měsíců, listopadu i prosince.

Původ názvu se datuje do počátku 60. let ve Filadelfii, kdy tamní ulice byly pod náporem aut i nakupujících rušné, až černaly. Existuje ale i alternativní vysvětlení: prodejci se dostávají z červených do černých čísel, tedy ze ztráty do zisku.

Slováci už mají zase stejnou inflaci jako Češi

Přitom Česko stále platí korunou, a ne eurem

Meziroční míra inflace na Slovensku vykázala v říjnu úroveň 14,9 procenta. Údaj zveřejnil slovenský statistický úřad. Tempo zdražování u našich východních sousedů je tak poprvé od loňského léta prakticky shodné jako v Česku. Meziroční míra inflace v ČR totiž v říjnu měla hodnotu 15,1 procenta, a byla tedy pouze o 0,2 procentního bodu vyšší. Navíc, v Česku se už meziroční inflace nachází v sestupné fázi, zatímco na Slovensku nadále narůstá.

Vyrovnání měr inflace v Česku a na Slovensku je projevem širšího děje, v jehož rámci se v poslední  době – konkrétně od letošního července – snižuje rozdíl v míře inflace v ČR a v zemích eurozóny.

Toto přivírání nůžek mezi mírou inflace v Česku a mírami inflace na Slovensku, případně v celé eurozóně je o to pozoruhodnější, že v Česku od letošního června nedochází k žádnému dalšímu navyšování základních úrokových sazeb centrální banky, zatímco v eurozóně ano.

Přivírání nůžek tak do značné míry zpochybňuje vysvětlení, často skloňované v druhé polovině roku loňského a v prvním letošním pololetí, že rapidní inflaci si Česko z většiny „vyrobilo samo“. A to zaprvé tím, že místo eura stále používá korunu, a zadruhé tím, že v době pandemie rozhazovalo více než jiné země. Ne že by daná vysvětlení nehrála vůbec žádnou roli, jen nyní vysvítá, že se jejich význam nemístně přeceňoval.

Současná vlna inflace je mnohem spíše mezinárodním fenoménem, a to takového rozsahu, že před ní nutně nechrání ani světová rezervní měna typu právě eura. Význam uvolněné fiskálně politiky v ČR v době pandemie se podle všeho přeceňoval obdobně nemístně, jinak by už nyní nedocházelo k přivírání nůžek inflace v ČR a v eurozóně.

Krach kryptoburzy FTX není krachem bitcoinu

Ukazuje na problematičnost jeho napodobenin, „shitcoinů“, nikoli originálu samotného.

Tahle doba nepřeje rizikovému investování. Máloco to dokládá tolik jako pohled na vývoj ceny kryptoměn. A minulý týden se zařadí mezi ty nejčernější v jejich dosavadní nedlouhé historii. Celou kryptoscénu již řadu měsíců drtí utahování monetárních šroubů v podání americké centrální banky. Vyšší úroky totiž znamenají zhoršenou dostupnost financování spekulativních rejdů a rizikových obchodů, jako jsou ty s kryptem. V minulém týdnu se však přidal další ponurý příběh. Ten na rozdíl od razantně se zpřísňující měnové politiky, zasahující ekonomiku jako celek, ničí bezprostředně vyhlídky pouze kryptoscény samotné. V bankrotovém stavu se ocitla klíčová světová kryptoburza, FTX.

Nejde o drobnost. Její pád může stáhnout celý okolní kryptosvět, a dokonce neblaze poznamenat finanční trhy jako celek a důvěru investorů v ně. To samozřejmě nezůstává stranou pozornosti regulačních orgánů. Kryptoscéna proto prý už po minulém týdnu nikdy nebude jako dřív…

Hlavním hrdinou příběhu vzestupu a pádu kryptoburzy FTX je třicetiletý kudrnáč Sam Bankman-Fried. Vystoupal rychle, ba závratně. Takže ještě před pouhými šesti měsíci hostil tento geek v nepříliš padnoucím tričku a kraťasech do posilovny, s vlastně ještě chlapeckou vizáží, světové lídry typu amerického exprezidenta Billa Clintona nebo někdejšího britského premiéra Tonyho Blaira. Společně s pořádnou várkou generálních ředitelů důležitých firem a různých celebrit si je pozval na Bahamy, kde sám žije a kde hostil jakýsi „karibský Davos“. Šlo o svým způsobem vrchol Bankman-Friedovy raketové kariéry. Z jeho kryptoříše, oceňované ve svém zlatém čase až na 32 miliard dolarů, dnes zbývají trosky. A žaloby. A také vyšetřování vedená jak americkou Komisí pro burzy a cenné papíry, tak ministerstvem spravedlnosti Spojených států.

Vyšetřování daných úřadů sráží důvěru potenciálních zachránců z řad investorů a ohrožují tak i torzo Bankman-Friedova majetku, který svého času v přepočtu do korun přesahoval 600 miliard. Mladík tak byl dvakrát až třikrát zámožnější než nejbohatší Češi.

Za to, že se ještě před dosažením třicítky zařadil mezi nejbohatší na světě, vděčí Bankman-Fried jistě i svému exaktnímu mozku. Vždyť ke studiu fyziky a matematiky na renomovaném Massachusettském technologickém institutu nepřijmou jen tak někoho. A na Wall Street také ne. Tam zakotvil u rovněž renomované makléřské firmy Jane Street Capital, coby trader.  Snad aby si alespoň trochu odpočinul od čísel a ryze kvantitativních metod používaných při obchodování s finančnímu nástroji, dal se na studium takzvaného efektivního altruismu. Což je filozofický směr stavějící na rozumovém přístupu a tvrdých datech, jejichž prostřednictvím hledá řešení a postupy přínosné pro co možná nejširší okruh lidí. Hezké…

Byznys je ale byznys. V roce 2017 Bankman-Fried zakládá svoji vlastní firmu, Alameda Research. Obchoduje s kryptoměnami. Hned další rok pořádně rozhojňuje svůj majetek díky arbitrážovým obchodům s bitcoinem. Využívá toho, že na japonských kryptoburzách je jeho cena často o trochu výše než na těch amerických. Takže v roce 2019 už má dost kapitálu i know-how, aby rozjel vlastní kryptoburzu, FTX. Když dokázal rychle zbohatnout sám, proč to na burze neumožnit i ostatním – a dále, samozřejmě, vydělávat také právě ještě na jejich obchodech. A pokud ostatní chtějí udělat vážně velký obchod, proč jim na to třeba i nepůjčit. Za náležitý úrok, samozřejmě.

Lepší čas si vybrat nemohl. Covidová pandemie a úroky sražené centrální bankou k nule lidi obecně obrací k riziku, spekulaci a do on-line světa. Kam jinam, když je náhle off-line prostředí zdravotně rizikové, a často tudíž kvůli restrikcím a uzavírkám nepřístupné? Lidé se navíc doma nudí, a tak experimentují s investováním do memových akcií typu GameStopu nebo právě do kryptoměn. V úplné extázi se pak kryptoscéna ocitá s nástupem druhého pandemického roku, 2021, kdy Elon Musk zveřejňuje, že udělal obří nákup bitcoinů a že za ně hodlá prodávat své tesly. To už zpozorní i velká jména zavedeného finančního světa. A všímají si i Bankman-Friedovy burzy. Mezi její investory se tak počítají třeba Softbank, Sequioa Capital nebo Blackrock, tedy největší správce majetku na světě, jenž se stará třeba i investice České národní banky. Přisypávají jí i investorské legendy, třeba Paul Tudor Jones, šéf proslulých hedgeových fondů.

Jenže ani u burzy to končit nemělo. Bankman-Fried záhy po jejím spuštění rozjíždí také vlastní kryptoměnu, FTT. A to je podle všeho zdroj současné katastrofy, jež jeho impérium stihla. Aby dal kryptoměně FTT nějakou vnitřní hodnotu, či alespoň její zdání, slíbil Bankman-Fried jejím držitelům přednostní zacházení. Třeba nižší poplatky na burze FTX. Zdání vnitřní hodnoty opravdu umožnilo se kryptoměně FTT těšit se alespoň z jakés takés důvěry mezi investory. Ohýnek se podařilo zažehnout. Aby jej udržel a patřičně rozšířil, začal mladý miliardář nakupovat FTT za peníze své vlastní burzy. Podstatnou část FTT držela navíc i zmíněná Alameda Research, jakkoli se Bankman-Fried roky dušoval, že ta s FTX, tím méně s FTT, vlastně nemá nic společného. S růstem ceny FTT se ovšem – alespoň papírově – rozrůstal i majetek Alamedy.

Takže Alameda vlastně získala FTT „za hubičku“, počkala, až jejich cena vyletí a pak takto nafouknutou kryptoměnu využila jako zástavu pro své půjčky v reálné měně, v dolarech. Kdo půjčoval? Podle všeho podstatnou část půjček poskytla burza FTX. Půjčky tedy byly vlastně penězi klientů burzy, kteří si je u ní odložili, aby mohli obchodovat s kryptoměnami.

Samozřejmě, FTX měla i zkušené investory z Wall Streetu, jak víme. Ti by se těžko nechali obalamutit jako drobná klientela. Pravděpodobně tak za pádem FTX stojí souběh příčin. Tou další je zjevně nezvládnuté řízení rizika. Prudký pokles krypta, v čele s bitcoinem, jenž letos nastal, odrazuje řadů spekulantů, kteří podlehli krypto-extázi loňského roku. Nečekaně razantní zpřísňování měnové politiky v podání americké centrální banky bere náladu spekulovat a rizikově investovat. Bankman-Fried se tak zkrátka ocitl tváří v tvář „runu na burzu“ FTX. Klienti v určitý okamžik zatoužili mít zpět své reálné peníze až příliš hromadně – a neměl je. A nemá je. Prudký pokles cen krypta přivedl do fatální ztráty řadu (nejen) jeho obchodů, prováděných nezřídka na velký dluh, takzvaně „na páku“. Velká „páka“, velká ztráta.

Jde vlastně o starý známý příběh, jen v nových kulisách. Předmětem vyšetřování teď v základu bude to, zda ztráty jsou „jen“ výsledkem špatného byznysmodelu, což se stát může, anebo vyložené zpronevěry.

Kulisy v podobě kryptoměn a dalších vychytávek jsou možná lákavé, ale jen svojí novotou. Bankman-Fried se zkrátka mohl jenom svézt na módní vlně krypta a vytáhnout peníze z ostatních na něco, co bylo… prostě jenom přechodnou módní vlnou. Jako v každém letadle, hejlové, jimž zůstal černý Petr v ruce, naletěli těm, co prozřeli dříve, ještě než módní vlna opadla. A celé tohle letadlo pilotoval Bankman-Fried…

Bohužel, reputační šrám má z celého dění i bitcoin. Přestože ten sám o sobě je nadále poměrně spolehlivou kryptoměnou, jíž věrohodnost dává decentralizace a fakt, že jej žádný Bankman-Fried nebo kdokoli jiný nemůže „pilotovat“, rozuměj machinacemi manipulovat. Bitcoin totiž není takzvaným „shitcoinem“. „Shitcoiny“, toť v hantýrce kryptosvěta označení pro drtivou většinu jiných kryptoměn, než je originál, tedy právě bitcoin. V extrémním případě jde o jakoukoli jinou kryptoměnu, než je bitcoin. Tvůrci „shitcoinů“ se často snaží úspěch bitcoinu napodobit, a to tak, aby související finanční výnos náležel ponejvíce právě jim. „Shitcoiny“ nezřídka také nejsou vůbec decentralizované a jejich primárním cílem je „centralizovaně“ podpořit byznys svých tvůrců, pohybujících se často na hraně zákona. Příkladem „shitcoinu“ je právě i FTT.

Berme na zřetel, že celá kryptoscéna sice na bitcoinu vyrostla, ale různá její letadla a zpronevěry už se točí kolem jiné kryptoměny, jež má s originálem v podobě bitcoinu pramálo společného. I tuhle kauzu bitcoin přežije (viz graf níže), na rozdíl od FTT.

Bitcoin má za sebou řadu dramatických propadů, z nichž se vždy dokázal otřepat. I když se nyní opět hovoří o jeho krachu, předchozí pády měl i hlubší, přesto vždy povyrostl výše než, kdy byl před nimi. Zdroj: Bloomberg

Jak Češi čelí rapidní inflaci a jak by ji čelit měli?

 S investicemi do akcií či nemovitostí se zatím ještě vyplatí počkat, hitem ale může být zemědělská půda

Češi si po dlouhých letech, kdy nechávali peníze ležet na účtech, důkladněji rozmýšlejí, jak s nimi naloží. Ta předchozí léta byla příznačná velice nízkou inflací, takže lidé sice lamentovali nad vlastně nulovými úroky, ale zároveň věděli, že inflace je také skoro nulová. Nula od nuly pojde.

Nyní je situace horší. Spořicí účty mohou vynést ročně třeba i kolem šesti procent, ale inflace bude letos až šestnáctiprocentní, příští rok pak zhruba desetiprocentní. Takže reálně letos i příští rok lidé, kteří nechají peníze na účtu, sebelépe úročeném, citelně zchudnou. Už to tedy nebude jen „nula od nuly“ pojde, už nezůstanou na svém, ale právě zchudnou. 

Proto hledají alternativy. Loni byly hitem státní spořící dluhopisy v protiinflační variantě, jejichž výnos je letos 17,5 procenta. Ty už však letos stát nevydává. Takže se nabízí například investice do zemědělských pozemků. Ty vykazují stabilní, poměrně bezpečný výnos od deseti do patnácti procent ročně. 

Kromě dluhopisů nebo zemědělských pozemků se Češi více zajímají pochopitelně i o akcie. Ty jsou nyní ale spíše pro zkušenější a otrlejší. Není zatím jasné, zda už se nyní v listopadu akcie v USA opravdu definitivně odrazily ode dna. Mezi investičními profesionály panuje shoda na tom, že dno přijde spíše až v prvních měsících příštího roku. Pak tedy bude papírově nejlepší doba na investici třeba do amerických akcií.

I profíci se ale mohou mýlit, případně blufovat. Takže někteří lidé riskují a už nyní do amerických akcií investují. Pokud se tak rozhodnou, lze doporučit investici do celého indexu, nikoli do vybraných titulů. Investici do indexu, tedy do celé burzy, jim zprostředkuje třeba jejich banka. Bude to ale dražší, než když si otevřou majetkový účet u makléřské společnosti. Ale také méně pracné.   

V tuto chvíli jsou mezi Čechy vyhledávané relativně vysoce úročené spořicí účty nebo termínované vklady. Lidé pochopili – i díky případu pádu banky Sberbank CZ, že pokud ukládají částku nižší než cca 2,4 milionu korun, je jedno u jaké banky tak činí. Protože do částky odpovídající právě ekvivalentu 100 tisíc eur jsou všechny vklady ze zákona pojištěny, v celé EU. I klienti Sberbank CZ dostali v rámci daného limitu 2,4 milionu koruny všechny své peníze zpět během několika málo dní do halíře.

Lidé tedy pochopili, že do limitu 2,4 milionu mají své peníze de facto uloženy ne u banky, ale u státu. Stát totiž garantuje pojištění těch vkladů. Takže do dané limitní částky lidé nemusí hledět na to, zda mají vklady u banky velké či malé, takové či makové. Mohou se tudíž řídit čistě a jen výší úroků. V menších bankách je úrok zpravidla vyšší, přitom jsou ty peníze úplně stejně pojištěny státem jako vklady u velkých bank, které třeba za marketing a reklamu dávají mnohonásobně vyšší sumy, takže je o nich více slyšet – a klient si to pak zaplatí v podobě horšího úročení svých vkladů.

Češi však nejsou moc ochotni měnit své zvyky a své banky. Bojí si marketingově méně zvučných bankovních jmen, menších bank, i když ty nabízejí lepší úrok, přičemž vklady jsou stejně jako o velkých hráčů pojištěny. 

Podle průzkumů se Češi nyní zaměřují hlavně na termínované vklady. Mají na nich uloženo více než 750 miliard korun, což značí meziročně více než padesátiprocentní nárůst. Za současné situace rozkolísaných burz to určitě není chyba. Ale diverzifikace se vyplatí vždy. Proto je dobré se zamyslet i nad alternativami, třeba právě nad investicí do zemědělské půdy.

Na termínovaném vkladu jsou peníze po nějakou dobu „uzamčeny“. Proto je lépe jej volit tehdy, když má střadatel velkou jistotu, že si je nebude muset do daného termínu vybrat, ani nouzově. Pokud takovou jistotu nemá, měl by se zamyslet nad tím, zda není lepší spořicí účet, jenž poskytuje větší flexibilitu s nakládáním s těmi prostředky. I tak je letos zkrátka „výhrou“ – alespoň z hlediska obyčejné domácnosti – to, pokud jí inflace požere úspory jen nějakým ještě docela přijatelným způsobem. Letošek není o maximalizaci výnosu, ale o minimalizaci ztráty v podobě inflačního znehodnocení peněz a jejich kupní síly. 

Je nadále vhodné mít úspory ve více spořících produktech. Lidé by měli mít úspory třeba ve více měnách. Nejen v koruně, ale také v euru a dolaru. Sice třeba na euru je teď nižší úrok, ale zase třeba dolar v uplynulé době nebývale posílil. Při spoření zkrátka lze prostředky zhodnocovat nejen úročením, ale právě i skrze kurzové pohyby. 

Začátečník by si měl vybrat nejlépe úročený bankovní spořicí účet nebo termínovaný vklad a prostě tam ty peníze teď nechat, ať pracují. Neměl by se snažit porazit inflaci, protože to je nyní oříšek i pro profíky. Začátečník by se zvláště v této době neměl pokoušet hrát na profíka. Nyní prostě není chybou zdržet se zcela mimo investice. S investicemi do akcií nebo nemovitostí typu rezidenčních k pronajímání se nyní fakt vyplatí počkat. Případně volit konzervativní investice typu zmíněné zemědělské půdy, které sice neporazí letošní extrémní inflaci, ale nabízí lepší zhodnocení než bankovní účty a termínované vklady.

A kdy rapidní inflace odezní? Abychom odpověděli, je třeba identifikovat její příčiny. Jde o souběh dějů. V jednoduchosti jedná o pandemii a její dozvuky, ekonomické dopady války na Ukrajině a souvisejících západních sankcí a protiopatření Ruska, dále pak je příčinou inflace dlouhodobě přehřátý nemovitostní trh v ČR a v neposlední řadě také přehřátý tuzemský trh práce, a tedy dlouhodobě nízká nezaměstnanost. Inflace se vrátí na běžné úrovně nejdříve v roce 2024, půjde-li vše dobře. Ještě v příštím roce bude zdražování poměrně dramatické, ale ne tak extrémní jako letos. (15.11.2022)