Vedle smrku zasaženého kůrovcovou kalamitou se začal v posledních letech prudce zhoršovat zdravotní stav lesů, kde je významnou dřevinou borovice lesní, která patří mezi naše hlavní hospodářské dřeviny. K roku 2019 dosahoval její podíl ve druhové skladbě lesů ČR 16,1 %, což představuje asi 421 tisíc hektarů lesů.
V důsledku sdruženého působení nepříznivých faktorů přírodního i socioekonomického charakteru se v borových porostech v posledních letech prakticky neuskutečňují žádná opatření ochrany lesa a porosty chřadnou a odumírají zcela „samovolně“, pouze přirozeným vlivem působení klimatických a biotických stresů. Rozsah odumírání borových porostů prudce narůstá a kalamita se rychle šíří. V současnosti se jedná o statisíce, v úhrnu pravděpodobně již o několik mil. m3 stojících napadených stromů. Zdravotní stav borovic se významně zhoršuje i v okolních zemích.
Borovice lesní roste v podstatě na celém našem území. Jde o dřevinu s velkou variabilitou, schopnou přizpůsobení různým přírodním podmínkám, do kterých je přenesena. V ČR ji lze charakterizovat jako druh výrazně světlomilný, s širokým rozpětím vlhkostních a teplotních nároků. Roste zejména na písčitých či křemitých půdách, skalách, slunných suťových či balvanitých svazích, okrajích rašelinišť, rašelinných půdách i vápencích. Jsou-li přírodní podmínky příznivější, je často vytlačována dubem, bukem, případně i smrkem a jedlí. Těžiště výskytu borovice lesní je tedy především tam, kde jiné dřeviny neobstojí.
Borovice lesní se dlouhodobě zdála být odolná vůči suchu. V souvislosti s nárůstem teplot a suchými léty se dokonce předpokládalo pravděpodobné rozšiřování jejího růstového areálu. Na možné problémy však poukázal již ústup borovic z porostů v suché oblasti Švýcarska a jejich náhrada dubem pýřitým. Z toho bylo patrné, že borovice snáší více let trvající suché periody hůře než dub. V borových porostech stresovaných suchem je také snížena schopnost přirozené obnovy kvůli omezené produkci šišek.
