Souborný název pro válečná tažení, podnikaná od XI. do XIII. století od křesť. národů za účelem dobytí Palestiny a odevzdání jí do křesťanských rukou. Účastníci (křižáci) nosili na prsou červený kříž. K první výpravě dal popud papež Urban II. v Clermontoně, když se mu doneslo, že křesťané jsou pronásledováni Seldžuky. V květnu 1096 vytáhlo vojsko pod Petrem z Amiensu a Valterem z Habenichtu, ale vzalo za své v Uhrách, Srbsku a Malé Asii. V srpnu však vytáhlo nové vojsko pod Bohumírem z Bouillonu a jeho bratrem Balduinem (první křížová výprava). K nim připojili se Hugo z Vermandois, Bohemund z Tarentu, Tankred, Raimund z Toulouse a Robert Normandský. Bylo dobyto Nicey (1097), Antiochie a Edessy (1098) a Jerusaléma (15. VII. 1099). Bohum. z B. stal se ochráncem sv. Hrobu, Balduin r. 1100 prvním králem jerusalémským. V Tripolisu, Edesse a Antiochii byla zřízena křesťan. knížetství. Po dobytí Edessy Turky r. 1144 podnikli na popud sv. Bernarda král Konrád III. a franc. král Ludvík VII. druhou k. v. 1147 – 49, která však byla bezvýsledná. Když Saladin 3. IX. 1187 dobyl Jerusalema, byla vyhlášena třetí k. v. (1189-92), kterou vedli císař Bedřich I., Filip August Francouzský a anglický král Richard Lví Srdce. Bylo dobyto Akky. Čvrtá k. v., vyhlášená papežem Innocencem III. (1202 – 04), skončila dobytím Cařihradu
a založením latinského císařství. Výpravou, podniknutou uherským králem Ondřejem II. r. 1217 a hrabětem Vilémem Holandským r. 1218, bylo dobyto Damietty. Pátou k. v. docílil (1228 – 29) císař Bedřich II. smlouvou s egyptským sultánem, že byla vydána svatá místa jeruzalémská. Když však byl Jerusalém 1244 znovu ztracen, podnikl král franc. Ludvík IX. šestou k. v. (1248 – 54); dobyl sice Damietty, byl však zajat a teprve za veliké výkupné propuštěn. Přesto však podnikl sedmou k. v. (1270) proti Tunisu, opět však bezvýsledně. 1268 padla Antiochie, 1289 Tripolis, 1291 Akka. Většina křesťanů opustila Palestinu. Účelu svého, získati vládu nad svatými místy křesťanům, k. v. nedosáhly, přesto však měly pro kulturu evropskou veliký význam. Obzor Evropanů se rozšířil a byly navázány styky s Východem. Plodem k. v. byl vznik rytířských řádů a rozkvět rytířstva vůbec. I v pozdějších letech byly podnikány k. v.; nazývaly se tak války, vedené z podnětů náboženských, neb války světské, skrývající se za náboženství. Hl. jsou to tažení Němec. řádu v Prusku, výpravy proti Husitům a Albigenským, turecké války aj. (1931)
