Co je to kvalita života a proč se zabývat jejím zlepšováním? Jaká je kvalita života lidí v Česku a na Slovensku? Po jaké kvalitě života touží zaměstnanci na pracovišti? Jaké jsou podmínky pro podnikání pro malé a střední podnikatele? Jaký je rozdíl v přístupu k zlepšování kvality života mezi Sodexem a Baťou? Proč se inspirovat od Jana Antonína Bati? Kdo by měl být naší inspirací? Jak zlepšit kvalitu života lidí?
Co je to kvalita života a proč se zabývat jejím zlepšováním?
Kdo je na tom lépe? Velmi bohatý člověk, který ale nemá čas na rodinu ani přátele, nebo někdo, kdo horkotěžko splácí své účty, ale vidí vyrůstat svoje děti a stíhá vedle práce i koníčky? Právě to se snaží postihnout koncept kvality života popisovaný i v tomto článku, což je mnohem širší pojem než hospodářská produkce nebo životní úroveň. Zahrnuje možnosti uspokojování nejrůznějších potřeb, které pro svůj život potřebujeme, ale nejsou to jen věci materiální.
Hodnocení kvality života je například podle moneymag.cz dnes interdisciplinární záležitostí a závisí na filozofickém hledisku zkoumání. Každý vědní obor nahlíží na kvalitu života svojí specifickou optikou a zdůrazňuje jiné prvky. Existuje již řada definic, které se snaží vyjádřit mnohorozměrnost tohoto pojmu. Přesto, že mnohé z nich se vzájemně prolínají, do dnešní doby nebyla vygenerována jedna hlavní, oficiálně uznávaná definice.
Některé prvky, které kvalitu života utvářejí, lze určit pomocí běžných měřítek ekonomického blahobytu. Je ale jasné, že s indikátorem HDP na hlavu, který se v ekonomii často používá, nevystačíme. Přesnějším číselným indikátorem může být průměrná a mediánová úroveň příjmů obyvatel, roli hraje ale také nerovnost příjmů. Platí, že vnímání spokojenosti s určitou úrovní příjmů či bohatství, se bude mezi zeměmi velice lišit. Koneckonců index štěstí, či různé výzkumy „well-being“ ukazují výstižně, že i země, které jsou podle statistických indikátorů chudé (země střední a jižní Ameriky) mohou vykazovat vysokou míru spokojenosti se životem. A naopak, země s vysokými příjmy na hlavu, se v těchto žebříčcích často propadají ke dnu, protože „životní standard“ je vykoupen stresem a vysokou mírou nejistoty. Když hovoříme o statistických ukazatelích, nelze zapomenout ani na míru sociální mobility, která odráží možnost dostat se z nižší do vyšší příjmové skupiny.
Je to zejména dostupnost zdrojů. Všechny zdroje kvality života však nejsou distribuovány trhem a mnohé mají pro každého jednotlivce rozdílnou hodnotu. Mnoho z determinantů lidského blahobytu vychází ze života samotného a nelze je hodnotit penězi. Kromě objektivních ukazatelů zde hraje velkou roli také subjektivní postoj každého člověka. Zjednodušeně lze shrnout, že jde o tělesnou, duševní a sociální pohodu člověka – zdraví, spokojenost z práce, ekonomický dostatek, funkční sociální vazby a příjemné životní prostředí.
To klíčové týkající se kvality života najdeme v Baťově manuálu „Průmyslové město“ o podmínkách, zajišťujících životní pohodu obyvatel tohoto aglomerátu. On viděl, stejně jako dnes i my, že za všemi úspěchy stojí člověk a jeho základní potřeby, včetně práce a osobního štěstí. To poslední sice zaručit nedovedeme, ale můžeme mu hodně napomoci. Jedná se při tom (ve shodě s ideály osvícenství) i v 21. století především o uspokojení těch materiálních a fyzických potřeb, které zajišťují hlavně tělesné i duševní blaho. Velkou důležitost přitom přikládáme rodině, tedy oáze klidu a relaxace, potřebné nejen k lepším výkonům, ale také k zajištění dobrého startu pro další generace, ze kterých vzejdou pokračovatelé rozvoje ideálního průmyslového města. Jako příklad vezměme Baťovy města v Brazílii. Koncipoval je tak dokonale, že fungují dodnes, přestože na jejich chod už v současnosti nemá rodina Baťů nijak zvláštní vliv.
V současné době se zlepšováním kvality života v takové formě jako Baťové nezabývá mimo autora článku, prof. Milana Zeleného a jejích spolupracovníků pořádně nikdo.
Jaká je kvalita života lidí v Česku a na Slovensku?
Česká republika si v roce 2019 oproti roku 2018 mírně polepšila v kvalitě života, přesto se v pravidelném žebříčku společnosti Deloitte nachází na 24. místě. První skončilo již tradičně Norsko, tabulku uzavírá Středoafrická republika a Jižní Súdán. V hodnocení společnosti Deloitte, jež vychází z údajů o stavu společenského a ekonomického rozvoje a úrovně životního prostředí, získala Česká republika v roce 2019 84,36 bodu ze sta. Mírně si tak pohoršila oproti výsledku 84,66 bodu z roku 2018. Česko se tak umístilo za Koreou a před Estonskem a USA, ze Střední a Východní Evropy je na tom lépe jen Slovinsko na jednadvacátém místě. Polsko skončilo třiatřicáté a Slovensko ještě o dvě pozice níže. Vedle vítězného Norska tvoří trojici zemí s nejvyšším skóre také Dánsko, a Švýcarsko. Mezi země s nejhorším skóre patří i Čad nebo Afghánistán (více na https://www.socialprogress.org).
Dlouhodobě nejlépe je na tom Česká republika se základními lidskými potřebami a lékařskou péčí, kvalitou pitné vody, hygieny a přístřeším, výrazně se však u nás zhoršil ukazatel vnímané osobní bezpečnosti a přístup k vyššímu vzdělání. Naopak mírné zlepšení zaznamenala statistika, co se týče úrovně tolerance, lidských práv i osobní svobody.
„Česká“ ekonomika v poledních letech ztrácí konkurenceschopnost a od dubna 2017 patří mezi rozvojové země, protože HNP je dlouhodobě nižší než HDP. To není nic pozitivního, neboť vycházíme ze skutečnosti, že Česko, a mimo jiné také Slovensko, nemá kontrolu nad vlastní ekonomikou, která nám vlastně nepatří. My jsme jen subdodavatelé nadnárodních firem, v našem případě velmi často z Německa, ale nejen z něj. Nemáme lidi. Máme málo robotů. Máme špatnou infrastrukturu. Kamiony neustále čekají na silnicích místo toho, aby jezdily. Podnikům klesá ziskovost a nemají peníze. Hospodářský cyklus je nesmlouvavý. Podle The Bloomberg Innovation Index Česko a ani Slovensko prý nepatří mezi pokrokové země, což značí, že při zohlednění skutečnosti, že nejvíce kvalifikovaných pracovních míst v důsledku nejrůznějších vlivů ubývá rychleji, než vznikají nová. Žijeme v době nejistoty a stagnace, což zřejmě bude na příštích 50 let asi normální.
Nutně se proto musí objevit otázka, jak za takové situace může ČR zaručit svým obyvatelům dostatečnou kvalitu života? Řada dceřiných firem, které u nás působí, má svůj nákladový strop, pod nějž se musí vejít. Naší taktikou nemůže být se pod stropem krčit a konkurovat pouhou lácí – levnou pracovní silou a podhodnocenou měnou. Naším úkolem musí být prorazit strop a pozvednout ekonomiku na vyšší úroveň. Protože jen tak může ČR svým občanům otevřít cestu k vyšší kvalitě života.
Po jaké kvalitě života touží zaměstnanci na pracovišti?
Podle průzkumu realizovaného společnostmi Randstad , JLL a Skanska realizovaného v roce 2018 k prioritám zaměstnanců patří v prvé řadě kantýna či restaurace, kterou chce mít v dosahu kanceláře 88 % respondentů zmíněného průzkumu. Důležité je pro ně i bezplatné a kvalitní připojení Wi-Fi (86 %) a zahrada nebo terasa (71 %). Protože až 84 % svého pracovního času tráví zaměstnanci center podnikových služeb u vlastního pracovního stolu, je pro ně důležitý pohodlný kancelářský nábytek, dostatek světla, kvalitní klimatizace a možnost otevřít si okno, což v moderních kancelářských objektech nebývá vždy samozřejmé. S úrovní komfortu svého pracovního místa je v tuto chvíli spokojeno 60 % respondentů. Je tedy vidět, že i v oboru, který kultivaci pracovního prostředí považuje za svou prioritu, existuje jistý potenciál ke zlepšení. A to například i co se prostředí vhodného k soustředění týče. „Možnost koncentrovat se považuje za důležitou 93 % respondentů, ovšem jen 37 % je spokojeno se současným stavem. Jde o aspekt, kterému nyní firmy věnují značnou pozornost. Takzvaný open space se proto postupně transformuje a dělí na menší zóny určené pro individuální práci, setkávání a spolupráci týmů, relaxaci, schůzky či telefonování,“ zdůrazňuje Jonathan Appleton a jako inspirativní příklad uvádí nedávno oceněný projekt nových kanceláří společnost Johnson & Johnson.
Takovýto výzkum odráží spíše základní potřeby, či podmínky pro to, aby vlastně zaměstnanec mohl vykonávat dobře svou práci. Ale vyšší kvalita života není jen kantýna na pracovišti. Znamená možnost ovlivňovat a spolurozhodovat o dění ve firmě. Vyšší participace zaměstnanců není jen nástrojem, jak dosáhnout vyšší produktivity, ale přináší i seberealizaci a větší radost z práce.
Jaké jsou podmínky pro podnikání pro malé a střední podnikatele?
Pro začínající podnikatelé (kteří by mohli zajistit v ČR a SR konkurenceschopné inovativní produkty a řešení) neexistují vhodné produktivní znalostní prostředí od A do Z podporující rozvoj jejích podnikání a spolupráci s ostatními členy produktivního znalostního prostředí s globálními produkty a službami. Začínající byznysmeni napříč různými podnikatelskými centry nemohou inovativním využívaním jejich zdrojů a spolupracovníků uspokojovat zákazníky, aby si vydělali peníze a zajistili svou životaschopnost. Podle moneymag.cz mezi problémy, které musí překonávat, patří nepřiměřená administrativní zátěž a opožděné nebo neprovedené platby. Chybí infrastruktura a systém pro výměnu informací, nastartování podnikání včetně vytváření podnikatelského ekosystému bez velkých finančních zdrojů a tvorby závazků, či už v rámci produkčního znalostního prostředí nebo mimo něj.
Zahraniční globální společnosti působící v ČR a SR fungují jako uzavřená korporátní komunita, kam není jednoduché proniknout a tak získat další informace pro možnost rozvoje spolupráce se začínajícími a malými podnikateli (ve většině případů si udržují skutečné inovativní a kreativní centra ve své domovské zemi kvůli ochraně know-how s cílem zajistit její konkurenceschopnost). Nemají systém pro rozvoj spolupráce podporující národní lokální vlastnictví v zemích, kde působí, který pomůže začínajícím a malým podnikatelům rozvinout nápad přes realizaci až k vydělávání peněz přes inovativní využívání zdrojů umožňující uspokojovat zákazníky. Stejně tak je to s lokální podnikatelskou komunitou, kde jediná výhoda pro začínající podnikatele je, že jsou české nebo slovenské.
Chybí domácí finanční struktury, které by mohly rozvoji lokálního podnikání výrazně napomoci. Je paradoxem, že Slovensko i české země byly předvojem v oblasti družstevního finančnictví. Místo toho je nyní finanční sektor obou zemí z 90 % v zahraničních rukou. Chybí i zkušenosti s lokálními měnami, nemáme etickou banku jako v Itálii.
Již to není tak jako v devadesátých letech, kdy bylo začít podnikat jednoduší. Navíc dnes pro rozvoj podnikatelského ducha je potřeba mít také zdravé jídlo, cvičení, čistotu a klidnou mysl. Proto podnikatelů přibývá jen díky rostoucímu zájmu seniorů o vlastní živnost.
Tak jak říká ekonom Lukáš Kovanda, mladí lidé mají nejen z uvedených důvodů menší zájem začít podnikat, než například před 30 lety. Obávají se nejistoty s tím spojené, jsou z pohodlnosti zvyklí na „mama hotel“ a navíc jim stát místo ulehčení začátku podnikání spíše hází klacky pod nohy.
Jak zlepšuje kvalitu života lidí francouzská společnost Sodexo?
Zlepšování kvality života lidí má jako své poslání společnost Sodexo. Z něj vyplývá, že lidé, které tato společnost obsluhuje, jsou podle zjištěných informaci určených pro jejich ambasadory, středobodem jejích pozornosti a jejich spokojenost svědčí o tom, že svou práci v Sodexu dělají dobře.
Jak podle zmiňovaných materiálů pro ambasadory může společnost Sodexo se svými pracovníky ve skutečnosti ovlivnit kvalitu života lidí?
-
Fyzické prostředí – zajištění čistého, bezpečného a příjemného prostředí pro klienty a zákazníky.
-
Zdraví a duševní pohoda – nabídka vyvážené stravy na podporu zdravého životního stylu a vynikající služby v každé lokalitě.
-
Sociální vztahy – omezení izolace a poskytování osobní péče.
-
Uznání – pomoc firmám při vyslovení uznání svým zaměstnancům a jejich odměňování na podporu motivovanosti a dosahování co nejlepších výsledků.
-
Jednoduchost a efektivita – pomoc klientům a zákazníkům při šetření času formou rychlé a profesionální realizace klíčových služeb.
-
Osobní rozvoj – pomoc lidem při rozvíjení dovedností formou školení a vzdělávání.