Legionářský almanach: Naše konstituce. Nejstručnější výtah

Bylo to dne 29. února 1920, kdy „My národ československý“, přijali jsme ve svém Národním Shromáždění ústavu pro Československou republiku. Je mladá tato ústava, a nepokládáme proto za zbytečné, našim čtenářům připomenouti její nejstručnější nárys.

Zdroj veškeré státní moci v Československé republice, svrchovaný lid, dává si zákony, provádí je a nalézá právo orgány určenými ústavní listinou. Území Republiky tvoří nedílný celek, jehož nedílnou součástí je Podkarpatská Rus, nadaná obsáhlou autonomií, mající vlastní sněm i guvernéra. Státní občanství v Republice je jediné a jednotné. Hlavním městem je Praha. Státní barvy: bílá, červená a modrá. Moc zákonodárnou vykonává pro celé území Národní Shromáždění, jež se skládá ze sněmovny poslanecké a senátu. Sněmovna poslanecká, jejíž volební období trvá 6 let, má 300 členů. Voliči jsou státní občané bez rozdílu pohlaví, překročivší 21. rok věku. Volitelni jsou občané i občanky, dosáhnuvší 30. roku věku. Senát, jehož volební období trvá 8 let, má 150 členů. Volí do něho státní občané obojího pohlaví, překročivší 26. rok, volitelni jsou, kdož dosáhli 45. roku věku. Nikdo nesmí býti zároveň členem obou sněmoven. Členové Národního Shromáždění vykonávají slib v první schůzi sněmovny. Odepření slibu, nebo slib s výhradou má v zápětí ztrátu mandátu. K tresnímu nebo disciplinárnímu stíhání člena Nár. Shromáždění jest třeba souhlasu příslušné sněmovny. Členové mají nárok na náhradu zákonem stanovenou. President jest povinen svolati obě sněmovny k dvěma řádným zasedáním v roce, a to: v březnu k jarnímu a v říjnu k podzimnímu zasedání. Má právo rozpouštěti sněmovny, nesmí však tak učiniti v posledních šesti měsících svého volebního období. Nové volby do sněmoven dlužno provésti do 60 dnů po rozpuštění nebo uplynutí volebního období. Jednací řády upravují vnitřní poměry sněmoven. Konají-li obě sněmovny schůzi jako Národní Shromáždění, řídí se toto jednacím řádem sněmovny poslanecké. Ministři mají právo dostaviti se do schůze sněmoven a mohou k tomu též býti vyzváni. Návrhy zákonů vycházejí od vlády nebo od sněmoven. Zamítlo-li Nár. Shromáždění vládní návrh zákona, může se vláda usnésti, aby hlasováním lidu bylo rozhodnuto, má-li se návrh státi zákonem. Ústavu však takovým zákonem nelze měniti. President má právo vrátiti Nár. Shromáždění zákony s připomínkami k opětnému projednání. K platnosti zákona je třeba, aby v předepsané lhůtě byl řádně vyhlášen. V době, kdy nezasedá Nár. Shromáždění, koná dozor na moc vládní a výkonnou tzv. stálý výbor 24členný (16 členů z posl. sněmovny, 8 ze senátu). Tento výbor činí neodkladná opatření s prozatímní platností zákona. Hlavou demokratické republiky československé jest president. Volí jej Nár. Shromáždění na dobu 7 let z občanů volitelných do poslanecké sněmovny, dosáhnuvších 35 let.

Kdo byl po dvě za sebou jdoucí období presidentem, může býti volen po třetí, až uplynulo 7 let od posledního období. Toto ustanovení se nevztahuje na prvního presidenta. Presidenta zastupuje předseda vlády nebo Nár. Shromážděním zvolený náměstek. President zastupuje stát na venek, sjednává mezinár. smlouvy, přijímá cizí vyslance, prohlašuje válečný stav, vypovídá válku po souhlasu Nár. Shromáždění, sjednává mír, svolává, odročuje a rozpouští Nár. Shrom., podpisuje zákony, podává Nár. Shrom. zprávu o stavu Republiky, jmenuje a propouští ministry, je vrchním velitelem všech vojsk, amnestuje a zmírňuje tresty. Předseda vlády a ministři rozhodují ve sboru o vládních předlohách pro Nár. Shromáždění a o věcech politické povahy. President má právo předsedati schůzím vlády nebo pozvati její členy k poradě. Působnost ministerstev a ustrojení nižších úřadů upravuje zákon. V úřadech správních budiž zastoupen živel občanský a dbáno co nejvydatněji ochrany práv a zájmů občanstva. Samosprávu upravují zvl. zákony.

Moc soudcovská se vykonává státními soudy. Pro celé státní území je jediný nejvyšší soud. Soudcové jsou vázáni pouze zákonem, jsou nezávislí a na svá místa trvale ustanovováni. Rozsudky vyhlašují jménem Republiky. Líčení před soudy je ústní a veřejné. V trestním řízení platí zásada obžalovací. Ručení státu a soudců za náhradu škody upravuje zvl. zákon. Práva, svobody a povinnosti občanské. Výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají. Všichni obyvatelé bez rozdílu požívají ochrany života a svobody. Omezení neb odnětí osobní svobody je možné jen na základě zákona. Každý státní občan může se usazovati kdekoli v Republice, nabývati tam nemovitostí a vykonávati výdělečnou činnost v mezích právních ustanovení. Soukromé vlastnictví lze omeziti jen zákonem. Právo domovní je neporušitelné. Přeběžná censura tisku v zásadě nedovolena. Zaručeno právo spolčovací k ochraně a podpoře pracovních a hospodářských poměrů. Listovní tajemství zaručeno, rovněž i volnost projevu mínění slovem, písmem atd. v mezích zákona. Veřejné vyučování nesmí odporovati výsledkům vědeckého bádání. Všechna náboženská vyznání, neodporující veřejnému řádu nebo dobrým mravům, jsou si před zákonem rovna. Manželství, rodina a mateřství jsou pod ochranou zákonů. Branná povinnost státních občanů je všeobecná. Všichni státní občané bez rozdílu jazyka, rasy nebo náboženství jsou si rovni před zákonem. Zásady jazykového práva určí zvláštní zákon. Jazykovým menšinám zaručeno vyučování v jejich vlastní řeči. Násilné odnárodňování není dovoleno.

Tento nejstručnější výtah ze zákonů naší republiky jest abecedou všem občanům, kterou všichni mají znáti, aby vždy a všude uvědomovali si svůj poměr k novému, drahému státu našemu, aby znali svá práva i své povinnosti.

Zdroj: Umělecký almanach legionářský, vydal kruh starodružníků 1921-1922, Praha