.jpg)
Příkaz čís. 361., § 2. – 9. srpna 1915
Rozkazem 42. ruské pěší divise č. 156. z 5. srpna, oznámeno: Po příkazu velitele armády půlrota třetí roty České družiny odchází tímto dnem od 42. divise.
Půlrota třetí roty pod velením praporčíka Husáka a jeho pomocníka praporčíka Millera nepřetržitě byla od 14. listopadu roku 1914 ve službě s části 42. pěší divise, takže se může říci, že úplně s ní srostla a se slila. Za tu dobu půlrota se stala naprosto nezbytnou částí jako výzvědný orgán divise. Ve všech těch případech, kdy bylo nezbytně nutno dobýti okamžitých zpráv o rozložení a přemístění nepřátelských částí, i o jejich plánech, česká půlrota ukazovala se vždy stejně nutnou jako prospěšnou a přinášela zprávy takové, kterých nebylo možno dosíci ani naší rozvědkou. Tyto zprávy Češi pracujíce jednotlivě i skupinami získávali téměř vždy v nejsilnějším nepřátelském ohni a často pod přímým vedením prap. Husáka a prap. Millera. Tuto službu Češi konali mnohdy, byť i byly okolnosti rozvědky těžké, a často přes ztráty, které za uplynulou dobu jejich služby u divise činily 15 proc. Za dobu své služby Češi přivedli mnoho rakouských zajatců. S hlubokou lítostí louče se s prap. Husákem a prap. Millerem i s jejich udatnými vojáky, prosím je jménem služby a všech nás, aby přijali naše srdečné ruské „spasibo“ za ten nepochybný a velký prospěch, který přinášeli ruské i všeslovanské věci svou prací a svou oddaností službě po dobu svého pobytu u 42. pěší divise.
Velitel divise gen.-major Envald.
*
Rozkaz 48. pěší divise čís. 63 § 2, 16. března 1916
„9. srpna r. 1915 přišla k mé divisi čtvrtá rota bývalé České Družiny, nyní českosl. pluku. Jsouce přiděleni k divisi do 24. ledna r. 1916, tj. po 6 a půl měsíce, Češi zúčastnili se mnohých, téměř ustavičných bojů, které měla divise v době ústupu našich armád. Potom za zimní kampaně udatná čtvrtá rota zúčastnila se činně mnohých a riskantních rozvědek, podnikavých částmi divise na několika posicích, které jsme musili za zimu vystřídati.
Zvláště nezapomenutelnou je pro divisi výzvědná činnost Čechů v době našeho přebývání za řekou Styrou, na posici k západu od vesnice Sobescica, kdy pro bojové podmínky, které žádaly, aby pobyt divise v tomto rayoně byl tajný, plukovní rozvědka buď vůbec nemohla se konati, nebo se připouštěla ve velmi omezené míře. Tehdy celá tíha těžké výzvědné práce v lesnaté a močálovité krajině, proti nepříteli živému a ostražitému spočívala na bedrách Čechů, a tuto práci oni vykonali skvěle. Pracujíce neúnavně, bojujíce ve dne v noci, dobývajíce těch drahocenných zpráv o terénu, nepříteli a jeho posicích, na základě kterých pouze bylo možno vypracovati plán budoucí činnosti, Češi přinesli našim vojskům takový prospěch, jaký může přinést jen práce těchto chrabrých a udatných vojínů, planoucích vřelou láskou ku své zotročené vlasti a plných touhy, dobýti jí svobody i za oběť svého života. Děkujeme Vám, drazí Češi! Divise nezapomene Vaší práce, Vaší krve, prolité společně s naší ruskou krví. Kéž nejsou marny Vaše oběti a kéž jsou tím základem, na kterém bude zbudována jasná budoucnost Vaší vlasti. Ať žijí svobodné Čechy! Na zdar!
Jménem služby děkuji srdečně veliteli roty podpor. Licynskému a mladším důstojníkům Vilímkovi a Syrovému.
Chrabrým Čechům moje „spasibo!“
Velitel divise gen.–maj. suity Jeho Veličenstva
Novickyj.
*
Historický rozkaz bolševického vrchního komisaře Aralova sovětu penzenskému ze dne 23. května 1918, jímž vlastně vypovězena byla českým vojskům, jedoucím a Dálný Východ, skutečná válka:
„Na základě dříve daného rozkazu vyzývám k okamžitému zakročení: zadržet, odzbrojit a reformovat všecky vlaky československé armády. Stavějte z nich části rudé armády a pracovní družiny. Žádáte-li pomoci československých komisařů, obraťte se o ni ke komitétům československých esdeků (soc. demokratů) v Penze, Samaře, Petropavlovsku, Omsku. O tom, co jste podnikli i o výsledku podejte zprávu do Moskvy vojenskému národnímu komisaři.
Aralov.“
*
Historické příkazy českoslov. vojsk vypravených z Ruska do Francie severním Ledovým oceánem.
Příkaz čís. 1. na lodi „Kursk“ před vyplutím z Archangelska:
„Podle telegrafické zprávy došlé dnes na loď rozhodly úřady, aby naše vojenské části ve Francii nosily stejnokroj francouzský s československým národním odznakem.
Jménem odbočky čs. Národní rady vyslovuji všem bratrům dík za vzornou kázeň, projevenou během transportu, a přeji jim pro další budoucnost štěstí junácké.
V Archangelsku, 3. října star. stylu 1917.
Plnomocník prof. Masaryka:
Št. kap. Chalupa.
*
Když vojsko československé projíždělo Anglií, zdrželo se a odpočinulo po dlouhé mořské cestě v angl. táboře ve Flowerdownu. Dne 2. listopadu byla přehlídka vojsk velitelem táboru pluk. hrabětem Cheke, po níž následoval denní rozkaz:
„Plukovník Cheke, velitel tábora, byl včera při své prohlídce příjemně překvapen dobrým vystoupením a chováním českých vojsk a děkuje za to jejich veliteli kapitánu Husákovi, všem důstojníkům, poddůstojníkům a mužstvu. Pro plukovníka Cheke jest velkou ctí a radostí míti pod svým velením první oddíl českých vojsk, která vstoupila na půdu Velké Britanie.
Plukovník Cheke projeví úctu českému oddílu tím, že povede osobně pěšky kapitána, důstojníky, poddůstojníky a mužstvo oddílu Winchestrem, staroslavným hlavním městem Anglie.
E. Cheke m. p.
*
Vzhledem k vzornému chování mužstva při návštěvě katedrály winchesterské udělena byla praporu velitelem kapitánem brem. Husákem následující pochvala ve formě rozkazu dne 4. listopadu 1917:
„S radostí opět konstatuji vzorné vystoupení oddílu při návštěvě katedrály. Chování mužstva plně oceněno jak anglickými důstojníky, tak i obecenstvem, jehož sympatie k nám stále rostou. Jest si přáti, aby projevená vzorná kázeň mužstva byla nadále nejen zachována, ale i prohloubena, aby česká armáda dobyla si takového jména, jakého požívala v nejslavnějších dobách naší historie.
*
Po příjezdu do Francie obrátil se dr. E. Beneš, zástupce Československé národní rady, ku všem přibylým bratřím s tímto příkazem:
„Bratří! Českoslovenští vojáci!
Jménem Čsl. Národní rady pozdravuji Vás s pohnutím a radostí při příjezdu Vašem na posvátnou půdu spojenecké Francie. Vítám Vás s tím větším pohnutím, že příchod Váš je pro hnutí naše historickým okamžikem největší důležitosti. Přišli jste sem, bratří, vedeni hlasem svého svědomí! Ale buďte si toho vědomi, že všichni naši političtí vůdcové, naše politické strany, naše veřejnost, náš celý národ ví, co dnes podnikáte. Celý náš národ se na Vás dívá a stále vzkazuje Vašim politickým zástupcům v Národní radě, že jedinou spásou nás všech z německo-maďarské poroby jest naše národní vojsko. Přejeme si, bratří, byste všichni věděli, že naši doma jsou bezpodmínečně za Vámi a že Vám blahořečí za Vaši práci.
Národní rada československá děkuje Vám za všechno, co jste již pro naši věc vykonali. Přijímá vás ve Francii s obdivem a bude se o Vás starati, pokud to v moci její bude, se stejnou láskou i radosti, s jakou se dívá na slavné válečné činy Vaše, kteří jste byli v boji za naši svatou věc.
Vítám Vás znovu v zemi, v níž i naši předkové bojovali, a v níž i Vy pokryjete jméno československé slávou, a přeji Vám z plna srdce největšího zdaru veškeré Vaší práci ve Francii.
Jménem Čs. Národní rady:
Dr. Eduard Beneš m. p., gen. sekretář
*
Některé historické dokumenty a rozkazy za činnosti legií v Italii
Profesor Masaryk píše po první bitvě 21. června 1918:
„Bratří! Jsem šťasten, že dočítám se v úředních zprávách italských o Vaší statečnosti. Naši vojáci naznačili tu již s počátku cestu vedoucí k svobodě. Buďme vždy pamětlivi starého výroku: „Co Čech, to hetman!“
*
Zpráva vrchního italského velitelství z 22. září 1918:
„Po prudké dělostřelecké přípravě velkým dílem s plynovými granáty podnikly dva nepřátelské proudy včera za úsvitu útok na výběžek kóty 703 nad Dosso Alto, jižně od Nago. Prvý proud napadl čelně od severu na jih, druhý hleděl odříznouti kótu obklíčením od severozápadu na jihovýchod. Chrabré vojsko československé divise, která posice držela, bránilo je s obdivuhodnou statečností. Obkličující útok byl zdolán a odražen oddílem kulometů, jehož mužstvo pak odvážně vyšlo nepříteli vstříc. Oddíl ten vyrazil z bojovné linie. Druhému nepřátelskému proudu, který zdolal přední hlídku, podařilo se dostati se na kótu 703, avšak okamžitě byl zahnán posádkou a posilami po prudkém boji muže proti muži, v němž nepřítel utrpěl těžké ztráty. Odpoledne útočné oddíly československé obsadily znovu veškeré své posice.
Vrchní velitel italské armády Diaz.
*
Poslední válečná zpráva italská ze dne 4. listopadu 1918:
Je vybojována válka proti Rakousku-Uhersku, kterou vojsko italské pod vedením J. V. krále jako vrchního velitele počalo dne 24. května 1915, ač počtem slabší i prostředky, vedlo s neobyčejnou vírou a houževnatou statečností po 41 měsíc bez ustání a za podmínek nejtěžších. Skončena jest obrovská bitva, počatá 24. předešlého měsíce, a jíž se zúčastnila 51 divise italská, 3 anglické, 2 francouzské, 1 československá a jeden pluk americký proti 73 divisím rakousko-uherským. Vojsko rakousko-uherské jest zničeno, mělo velmi těžké ztráty, v zoufalém odporu prvních dnů boje i během pronásledování. Ztratilo ohromné množství materiálu všeho druhu a takřka veškerá svá skladiště. Zanechalo v našich rukou kol 300 000 zajatců s úplnými generálními štáby a neméně než 5000 děl. Zbytky vojska, jež bylo z nejmocnějších na světě, prchají v nepořádku a beznaději zpět údolími, do nichž kdysi sestoupily s hrdou jistotou.
*
Rozkaz armádám československým za hranicemi ze dne 4. listopadu 1918:
Neochvějná víra ve svobodu, rovnost a spravedlivost, živena v nás nejušlechtilejšími tradicemi našich předků, přivedla náš československý národ k rozhodujícímu okamžiku v jeho tuhém zápasu. Rakousko-Uhersko, dávno Německem zotročené, hroutí se nyní a patří už jen slavné historii lidstva. Imperialistické Německo, založené na násilí, jde vstříc svému zaslouženému trestu. Společnému úsilí většiny národů podařilo se poraziti pangermánský výboj. Československý národ jest hrd, že pochopil význam tohoto zápasu a postavil se okamžitě na stranu spojenců. Podíl, který jsme přinesli vítězství demokracie, ačkoliv nebyl z největších, měl účinný vliv na rozhodnutí, jak spojenci vděčně přiznávají. My jsme dali Rakousku-Uhersku smrtelnou ránu, bez nás Rakousko-Uhersko nemohlo existovati. My byli hotovi přinést oběti a byli jsme přesvědčeni, že prorocká slova Komenského se vyplní. Není času nyní k tomu, abychom soudili, komu přináleží největší zásluha: jest jasno každému, že jen spojeným úsilím celého národa mohli jsme dosáhnouti vítězství. Dobrovolník, přinášející svůj život, jako matka umírající hladem se svými dětmi, učinil svou povinnost. Československý stát není více krásným snem, nýbrž skutečností. Tato skutečnost staví nás před nový a snad ještě těžší úkol: Musíme zbudovati příkladnou demokratickou správu v našem novém státě. Svoboda ukládá velké zodpovědnosti nezištné práce pro celý národ a lidstvo. Vy, bratří dobrovolníci československé armády, podali jste důkaz, že národ náš dovede i za nejtěžších okolností pracovati soustavně a organicky. Vaše činy zaručují, že svoboda vykoupená tak těžkou cenou nezahyne, nýbrž že ještě bude posílena a že v řadě svobodných, demokratických a pokrokových národů zaujme náš národ místo čestné. Vy, bratří, kteří jste bojovali na francouzské i italské frontě, budete brzy čeliti novým úkolům doma. Vaši bratří dobrovolníci v Rusku a Sibiři mají ještě těžší úkol Vás, ježto se nebudou moci vrátiti domů tak brzo, jak by si přáli, avšak touto obětí posílili posici na konferenci mírové. Nejsou však zapomenuti, my myslíme na ně, pracujeme pro ně. Buďtež ujištěni, že spojenci pomohou, jako v Rusku. Musíme vydržeti do konce!
Na zdar!
T. G. Masaryk
Zdroj: Umělecký alamanach legionářský, Praha, vydal Kruh starodružiníků 1921-1922
.jpg?s3=1)
