Legionářský almanach: Ze života našich ve Francouzském městě Cognacu

Excerpta z deníku Kapitána Dra M. Niederleho

Město Cognac – francouzské sídlo první české velké garnisony (francouzské starodružiníky hostilo již v roce 1914 město Bayonne) – jest sympatické a vskutku historické město, jehož původ sahá do 12. století, o čemž doposud svědčí některé části vnitřního města. Podle sčítání z roku 1913 mělo něco přes 19 000 obyvatelů. Jméno samo nasvědčuje o odvětví průmyslu, jenž před válkou dávno našel zde své místo a byl příčinou čilého ruchu obchodního.

Dnes však (psáno za války) život tu kráčí v kolejích naprosto klidných, život smutný a nerušený, důkaz to obětí, jež přineseny vlasti. Celé město, přihlédneš-li blíže, nese vskutku znak hlubokého smutku.

Podmínky životní a hospodářské jsou skrovné, přece však není tu nedostatku.

Podnebí jest velmi mírné, sněhu zde vůbec nebývá.

Přijali nás zde chladně. Obyvatelstvo hledělo na nás s nedůvěrou, již zejména vyvolávaly naše ruské stejnokroje. Brzo však poměr začal se měniti. Sympatické vystoupení našich hochů, jejich kázeň, jejich zpěv vzbudily pozornost obecenstva, jež započalo jeviti o nás živý zájem. Ve zdejších listech „La Constitution des Charentes“ uveřejněna zpráva o našem příjezdu, obsahující též naši malou charakteristiku. Ale vzhledem k nepřesnosti některých údajů navštívil redakci zdejšího listu bratr poručík Ždárský, sám bývalý redaktor, jenž byl vřele přijat svým druhem z povolání a tomuto obšírněji referoval i udal přesná data i fakta o československém vojsku.

Tento interview uveřejněn byl ve dvou obsažených článcích zdejšího listu a zjednal nám nemalé sympatie. Poukázáno tu bylo na vývoj české armády v Rusku, na její chrabré vystoupení u Zborova, na vřelé city, jež chová český voják k Francii. Vystižen tu rozdíl mezi koloniálními vojsky žoldnéřskými, jimiž Francie jest zaplavena, a poukázáno na ideální nadšení každého českého vojáka.

Zájem obyvatelstva byl tím zvýšen, jeho pozornost na nás upoutána, učitelé poučovali děti ve škole o tom, kdo jsme, a tato malá drobotina pronášela nám své prvé sympatie. Děti přibíhaly k českým vojákům, zdravily je naším národním pozdravem „Na zdar“ neb „Dobrý den“, podávaly jim ruce – a styky byly navázány. Za dětmi přišli rodiče – a zájem byl tu.

Záhy dostalo se důstojníkům pozvání do některých zdejších rodin, z nichž jednou z prvních byla Madame Gautier, matka známého francouzského spisovatele, jež nabídla k používání hudební salon i knihovnu. Potom přední osoby omlouvaly své dřívější chování neznalostí nás, a francouzští důstojníci přijali nás vřele do svého středu.

Potom i jiné listy francouzské započaly psáti o Čechoslovácích články z pera uznaných lidí.

V novinách „L´Oeuvre“ uveřejněn článek z pera René Pichona „Un nouvel allié“; v listech „Le reveil du Lot“ dva obsažené články nadepsané „Les Tchèques“, v deníku „La Petite Gironde“ článek z pera Paul Margerite, de l´Académie Goncourt: „Nos alliés Tchèques“ atd. Tím zájem značně povzbuzen a vřelé sympatie širších kruhů, do té doby neinformovaných, získány.

Zajímavo jest připomenouti, že u zdejších knihkupců nedlouho po našem příchodu objevila se i „LA Nation Tchèque“ a v některých obchodech vyvěšeny dokonce i české nápisy.

Dne 1. prosince o druhé hodině odpolední uspořádán v „Salle Municipale“ koncert na počest dobrovolců, přibylých z Ameriky a srbské armády, jehož zúčastnili se jednak všichni zmínění dobrovolci, dále od každé roty 40 vojínů, důstojnický sbor a některé přední osobnosti města Cognacu. Na koncertě účinkoval náš pěvecký sbor, jejž obratně řídil br. důst. ček. Rytíř, jehož pílí i přičiněním úroveň sboru neobyčejně stoupla, dále 12členný orchestr za vedení br. Kratochvíla, a konečně program zpestřen sólovým vystoupením br. Rytíře a Kratochvíla.

Průběh koncertu byl skvělý, zejména američtí dobrovolníci byly nadšeni; pozvaní hosté pochvalně se zmiňovali o jednotlivých výkonech i o ukázněném a sympatickém chování dobrovolců. Tohoto koncertu zúčastnil se též zástupce Č. S. Národní Rady Dr. Sychrava, jemuž během koncertu doručen byl telegram od dra. Beneše, oznamující, že dekret objeví se příštího týdne, což vyvolalo upřímnou radost všech a značně pozvedlo náladu.

V neděli, dne 9. prosince účinkoval náš sbor a orchestr na veřejném koncertě, pořádaném uměleckým a literárním sdružením města Cognacu „La Muse“. Subprefekt města Cognacu, jenž zúčastnil se prvého koncertu, upozornil zmíněné sdružení na bezvadné umělecké výkony Čechů. Toto tudíž požádalo nás za spoluúčinkování. Reklamy na ulicích oznamovaly „Velikou slavnost sblížení českofrancouzského“ („La Grande Manifestation Franco-Tchèque“) a vystoupení českého pěveckého sboru i orchestru.

V den ten místnosti v „La salle municipale“ byly přeplněny tak, že musila býti přibrána sedadla reservní. Program francouzský byl velmi veselý a podružného uměleckého rázu, takže hymny, jejichž provedení bylo předem nálepkami ohlášeno, zpívány nebyly, a místo nich předveden Křížkovského sbor „Utonulá“, jehož překlad, sestavený brem. Niederlem, byl rozdán obecenstvu, a Pospíšilovy „Pomněnečky“ se solem bra. Šindlera (I. rota) a bra. Klubíčka. Dvacetičlenný orchestr zahrál „Carmen“ a „Návrat do tábora“. Provedení bylo bezvadné, obecenstvo sympaticky bratry vítalo a jejich výkony odměňovalo bouřlivým potleskem.

Dne 11. prosince přehlížel vojsko generál Chéré, velitel poddivise v Angoulème. Veškeré čs. vojsko shromážděno bylo na cvičištích, zmíněný generál, jehož vystoupení bylo velmi sympatické, věnoval našemu vojsku velikou pozornost a po skončené prohlídce zavolal si všechny důstojníky a mužstvo francouzsky mluvící a pronesl k nim řeč, jež naplnila srdce každého upřímnou radostí.

Jak každé slovo pronesené k nám v cizině ústy cizincovými bylo milé! Tolik bylo ideálu!

Projevil, že jest mu velikou ctí pozdraviti československé vojsko na půdě Francie, s obdivuhodnou přesností poukázal na veškery historické vztahy národa českého a francouzského, na politickou pomoc a sympatie v letech sedmdesátých, v těžkých chvílích francouzského státu, prokázanou zejména Riegrem, čehož Francie nikdy Čechům nezapomene. Zmínil se též o svém pobytu v Praze a o celé řadě předních našich mužů, s nimiž tam žil v osobním styku. Upozornil na houževnatost Čechů, kteří přes veškeré útisky uchovali si neporušené národní vědomí a tvoří mocný předvoj proti Němcům. Řeč svoji zakončil slovy: Bylo to pro mne neuvěřitelně krásným snem, viděti Čechy-vojáky na půdě Francie, a přeji vám mnoho a mnoho zdaru i úspěchů na poli válečném.“

Tak plynuly první dny našich legií na té půdě, jež – jako stará Gallie – viděla před tisíci lety legie římské.

Zdroj: Umělecký almanach legionářský Praha, vydal Kruh starodružiníků 1921 – 1923

Boje o sibiřskou magistrálu – jízda

Boje o sibiřskou magistrálu – dělostřelci

Domov legionářů v Sibiři

Na sibiřské magistrále: Jak těžko se to jelo domů…

Pohřeb popravených italských legionářů dne 24. dubna 1921 v Praze

Typ starodružiníka po namáhavém pochodu