Doktor Chris van Tulleken se chtěl přesvědčit, jak moc nebezpečné jsou pro náš organismus průmyslově zpracované potraviny, a proto se rozhodl pro malý experiment. Celý měsíc jedl jen tyto potraviny a společně s profesorkou Rachel Batterhamovou sledoval, jak na to jeho tělo reaguje. Po měsíci byl doslova šokován, jak moc se jeho život změnil k horšímu.
Za pouhé čtyři týdny se doktorovo tělo obalilo tukem a podle BMI začal trpět nadváhou. Zároveň se velmi významně zpomalilo jeho myšlení, začal trpět nespavostí, v noci ho trápily úzkosti a potil se strachy z toho, co jej další den čeká. Kromě toho ho začala trápit zácpa, hemoroidy a pálení žáhy.
„Nejhorší ze všeho ale bylo, že můj mozek se začal chovat podobně, jako bych byl závislý na nějaké návykové látce, a zároveň u něj došlo k úbytku šedé hmoty mozkové. Nechtělo se mi věřit, že může dojít za tak krátký čas k tak hroznému poškození,” upozorňuje Chris van Tulleken.
Během svého experimentu se přitom snažil dodržovat stejný typ stravy, jaký si každý den v roce dopřávají miliony Britů, a to včetně dětí. Osmdesát procent zkonzumovaných kalorií tvořily průmyslově zpracované potraviny, a tedy i nejrůznější emulgátory, stabilizátory, zvlhčovadla, konzervační látky, plnidla, příchutě apod., které standardně polotovary obsahují.
Jednalo se např. o kuřecí nugety, pizzu, sladkosti, mražené hranolky, hotová jídla včetně nejrůznějších sendvičů, chleba, cereálií a nízkokalorických svačinek apod.
Hlavní složkou těchto potravin byla často bílkovina, tuk nebo sacharid extrahovaný z levné plodiny (sóji nebo kukuřice) a také výrobek průmyslově modifikovaný, tvarovaný, obarvený či ochucený.
Mnozí lidé je přitom kupují i kvůli jejich dlouhé trvanlivosti, což je ale často i důvod, proč všechny průmyslově zpracované látky používají.
Nejhorší na celé věci je, že tyto potraviny tvoří 2/3 kalorií, které konzumují i děti, což se odráží nejen na jejich obezitě, ale i dalších potížích.
Co předcházelo experimentu
Než začal lékař s úpravou svého jídelníčku, jeho kolegyně profesorka Rachel Batterhamová z University College London Hospital jej zvážila, změřila jednotlivé části těla a nechala vyšetřit i jeho hladiny střevních hormonů, které signalizují mozku, zda jsme hladoví, či plní. Zároveň mu udělala i magnetickou rezonanci mozku.
Jako první průmyslově zpracované jídlo zvolil kuřecí nugety, jelikož je miloval jako dítě, ale v dospělosti už je nejedl. Samotného ho překvapilo, jak pro něj bylo složité přestat je jíst. Za pár minut snědl polovinu denních kalorií a dál pokračoval.
Podobné to bylo u lasagní vhodných do mikrovlnné trouby. I zde měl po snězení jedné dávky potřebu v konzumaci pokračovat. Stejně tak tomu bylo, když snídal oblíbené cereálie plné kakaa.
Všechna tato jídla obsahovala spoustu přísad a dochucovadel, která právě mohou za to, že člověk sní více než potřebuje. Tyto látky jsou velmi lákavé pro mozek a mohou být pro něj vysoce návykové. Například správná kombinace soli, tuku, cukru a křupavosti mozek dostává do tzv. bodu blaženosti, což má za následek, že mozek začne chtít tyto potraviny víc a víc.
Chris van Tulleeken se přitom snažil nepřejídat, jedl jen v okamžiku, kdy měl hlad, což bylo každým dnem stále častěji.
Průmyslově zpracované potraviny navíc tělu dodají minimum zdraví prospěšných nutričních látek, často se jedná o jídlo vyrobené z nejlevnějších možných ingrediencí.
„Jak ukázal již předchozí výzkum doktora Kevina Halla z amerického Národního úřadu pro zdraví, průmyslově zpracované potraviny jíme také o 30 % rychleji než nezpracované potraviny, protože je snáze žvýkáme a polykáme. Což může být i důvod, proč mozek a další orgány nestíhají registrovat, kolik kalorií konzumujeme, a tudíž se přejídáme,” dovysvětlil pro Daily Mail lékař.
Každým dnem se cítil hůř a hůř
Již po několika dnech změny jídelníčku začalo být doktorovi opravdu špatně. Měl zácpu, objevily se u něj hemoroidy a po dvou týdnech ho začaly trápit problémy s nespavostí. Viníky byly svědící hemoroidy a pak také vysoké množství soli, které způsobilo nucení na močení během noci a zároveň vyšší potřebu pití.
Ponocování pak způsobilo, že stále častěji zavítal i v nočních hodinách k lednici a snědl cokoli, co jej tam zaujalo. Dostal se tak do začarovaného kruhu nespavosti, přejídání a následně i příšerného pocitu z toho všeho.
Kromě toho ho začalo trápit pálení žáhy, nízké libido a začal si připadat strašně starý.
Za čtyři týdny přibral 6,5 kg, přičemž z toho 3 kg tvořil jen tělesný tuk, zbytek tvořily sacharidy uložené v játrech a svalech. Jeho BMI se zhoršilo o dva body, z normálu se tak přesunul do kolonky nadváha. Pokud by v tomto způsobu stravování pokračoval, pak by se jeho hmotnost mohla za pouhý rok zdvojnásobit.
Sám lékař ale za mnohem horší než kilogramy navíc považuje fakt, že u něj došlo k 30% nárůstu tzv. hladových hormonů a zároveň k poklesu hormonů, které lidem dodávají pocit plnosti.
Magnetická rezonance navíc ukázala, že u něj došlo za pouhý měsíc k významnému navýšení spojení mezi centrem odměn a oblastmi, které řídí opakující se automatické chování. Mozek tak v podstatě dotyčného nutil jíst dané jídlo, aniž by dotyčný vůbec chtěl. Přesně tyto změny v mozku přitom mají lidé se závislostí na alkoholu, cigaretách nebo drogách.
Kromě toho ale právě toto vyšetření ukázalo i snížení šedé hmoty mozku. Lze tak vysvětlit i zpomalené myšlení. Toto zjištění přitom lékař považuje za to nejděsivější, a to zejména v souvislosti oblíbenosti této stravy u dětí, u nichž vzhledem ke stále se vyvíjejícímu mozku mohou být dopady na mozek o to větší.
Dana Sokolová, Novinky (18.5.2021)
