Libra je ve volném pádu, míří k historicky první paritě s dolarem

Komentář Lukáše Kovandy

Vůči koruně může uzavřít nejníže za více než 11 let.

Britská libra se dnes ocitá po mohutným výprodejním tlakem, doslova ve volném pádu. Mezinárodní investoři se jí zbavují, neboť je vyděsil záměr kabinetu nové premiérky Trussové „nakopnout“ ekonomiku razantními daňovými škrty. Britská vláda hodlá daně snižovat jak z mezd pracovníků, tak z příjmu firem. Škrty totiž na ostrovech dále prohloubí deficit a urychlí inflaci. Inflace je v Británii zhruba desetiprocentní, nejrychlejší za čtyřicet let.

Vůči dolaru se britská měna dnes propadla až na úroveň 1,09 libry. To je její nejslabší úroveň od poloviny března 1985. Exministr financí USA Larry Summers přitom varuje, že libra se může propadnout až na paritu s dolarem. Pokud by se tak stalo, šlo by o historicky vůbec první paritu libry s dolarem. V nominálním vyjádření byla libra dosud vždy v dějinách silnější než dolar.

Od úsvitu „finančních dějin“ až do poloviny 70. let minulého století se směnný poměr obou měn pohyboval v pásmu od dvou do pěti dolarů za libru. Od roku 1975 pak je kurs převážně pod úrovní dvou dolarů za libru. Nejblíže paritě se dostal koncem února 1985, kdy se libra prodávala pouze za 1,05 dolaru.

Vůči české koruně má dnes libra nakročeno uzavřít nejníže za více než jedenáct let. Libra se dnes prodávala i jen za 27,61 koruny.

Plánované daňové škrty britské vlády stahují dolů také třeba americké akcie. Mezinárodní akcioví obchodníci nyní totiž sází na to, že britská centrální banka – Bank of England – bude muset ještě citelněji, než dosud mínili, zvýšit svoji základní úrokovou sazbu, aby bojovala se zrychlující inflací. Vyšší úroky přitom nejsou pro akcie dobrou zprávou.

Vláda dále navýší životní minimum i přídavky na děti. Tím ale zakletý kruh inflace nepřetne

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka ve čtvrtek oznámil záměr vlády zvýšit životní i existenční minimum a i přídavky na děti. Konkrétní míra zvýšení ještě není známa, ale měla by podle ministra být nad úrovní pěti procent.

Vláda si musí ujasnit, oč jí jde. Buď může rozhazovat peníze horem dolem a podněcovat inflaci. To ale kritizovala na předchozí vládě Babišově. Nebo najde odvahu přetnout zakletý kruh, kdy přidávání na platech či dávkách pomáhá roztáčet inflaci a ta zase vyvolává volání části veřejnosti, odborů či opozice po přidávání na platech a dávkách.

Pokud v sobě tuto odvahu nenajde, jde o populismus, neboť v zájmu udržení si alespoň jakés takés voličské přízně teď a tady vláda jedná na úkor budoucnosti a budoucích generací.

Jestliže tedy vláda nechce být populistickou, ať navyšuje pomoc jenom a pouze tam, kde je to ze sociálního hlediska nezbytně nutné.

Vláda už letos životní minimum dvakrát zvyšovala. Navíc pomohla navýšením příspěvku na bydlení. To je pomoc, která přímo adresně cílí na problém energetické drahoty. Navyšování životního minima rozšiřuje okruh příjemců přídavků na děti, nikoli vlastní výši tohoto přídavku. Je tedy další pomocí, navíc stále plošnější, resp. méně zacílenou. Zatím si ji stát dovolit může. Rozvrat veřejných financí nyní není na pořadu dne. Byli to ale politici současné vlády, kteří už loni, ještě v opozici, tvrdili, že veřejné finance už jsou rozvrácené. Pokud by tehdy byly rozvrácené, těžko by nyní nynější vláda mohla rozhazovat horem dolem. Jenže při takovémto přístupu politiků se prostě jednou v rozvratu vážně ocitnou.

Politici současné vlády před volbami slibovali, že veřejné financí dají do pořádku. To měla být ta změna. Vyvolali očekávání. Zůstávají nenaplněna. Pokud by měla začít být naplňována, musí najít odvahu třeba právě nyní nezvýšit životní minimum. Když už jej zvyšovali a zvýšili i příspěvky na bydlení, šlo by o rozumný, nepopulistický kompromis. Byl by to alespoň náznak změny. (23.9.2022)