Lidé zatím spíše podceňují razanci a neústupnost letošní české inflace

Komentář Lukáše Kovandy

Množí se prognózy, že bude opět dvouciferná.

Stále více expertních odhadů prognózuje, že inflace se letos v Česku v celoročním průměru nevymaní z dvouciferného pásma, do nějž vyskočila loni. Dnes zveřejnilo svoji novou prognózu tuzemské ministerstvo financí. Inflace má podle něj celoročně činit 10,4 procenta. Přitom v prognóze z loňského listopadu ještě počítalo pro letošek s inflací jen ve výši 9,5 procenta.

Směrem nahoru upravila svoji prognózu letošní inflace také například Komerční banka. Ta nyní předpokládá celoroční růst hladiny spotřebitelských cen čítající dokonce 12,9 procenta (přitom v říjnu 2022 vyhlížela pro letošek inflaci jen 12procentní). Jedná se o nejvyšší odhad letošní české inflace, a to jak mezi domácími, tak zahraničními institucemi. Ze zahraničních institucí v tomto měsíci prognózují Česku letošní dvouprocentní inflaci banky ING a Standard Chartered, a to na úrovni 10,2, resp. 10 procent.

Česká národní banka (ČNB) ve své aktuální prognóze počítá s letošní inflací ještě jen ve výši 9,1 procenta. Tuto svoji prognózu však zveřejnila už začátkem listopadu. Ve druhé polovině příštího týdne zveřejní prognózu novou a je dost dobře možné, že i ona bude již obsahovat dvouciferný odhad letošní celoroční inflace.

Mezinárodní měnový fond (MMF) zveřejnil svoji prognózu minulý týden, vyhlíží v ní tuzemskou inflaci čítající v letošním roce 9,5 procenta.

V hodnocení měnové politiky se však MMF dostal „do křížku“ právě s ČNB. Fond totiž argumentuje, že za účelem rozhodného zkrocení inflace je třeba dalších zvýšení základní úrokové sazby ČNB, a to v blízké době. Tak se podle něj docílí snížení vysoké inflace, což ji střednědobě nakonec umožní vrátit na dvouprocentní úroveň cíle ČNB, a zároveň se tak sníží riziko, že inflační očekávání přestanou být ukotvena.

Většina bankovní rady ČNB ovšem považuje stávající sedmiprocentní úroveň základní sazby za dostatečně vysokou. Vyšší základní úrok by již prý byl kontraproduktivní, protože by ekonomiku až příliš dusil. MMF sice připouští, že vyšší úrok může oslabit ekonomickou aktivitu, ale považuje nyní za důležitější dalším zvýšením úrokových sazeb krotit inflaci a inflační očekávání.

V očích MMF tak ČNB až příliš hazarduje s osudem tuzemského hospodářství. Jestliže totiž nedojde ke zvýšení úrokových sazeb ČNB nyní a inflační očekávání přestanou být ukotvena, pak bude nakonec třeba ještě daleko razantnějšího navýšení klíčových úrokových sazeb, než jaké žádá nynější situace. A razantnější navýšení úrokových sazeb v podstatě znamená hlubší ekonomický propad. Otálením se zvýšením sazeb tak ČNB podle Mezinárodního měnového fondu hrozí přivodit hlubší recesi, než jaká je nyní nevyhnutelná.

To, že se nyní množí odhady dvouciferné letošní tuzemské inflace, naznačuje, že vzestup hladiny spotřebitelských cen v ČR je neústupnější, než se zdálo ještě loni na sklonku roku. To alespoň do jisté míry opodstatňuje uvedené varování Mezinárodního měnového fondu.

Přetrvávající sílu a neústupnost inflacích tlaků v Česku ale podceňuje tak trh, alespoň podle dnešní analytické zprávy Bank of America, z níž cituje agentura Bloomberg. Podle Bank of America, jedné z největších bank v USA, nyní takzvané úrokové swapy (nástroje, od nichž například banky odvíjí nastavení úrokových sazeb svých hypoték) zaceňují až příliš výrazné uvolňování měnových podmínek v Česku, podobně jako v Polsku. Jinými slovy, trh podle Bank of America podceňuje inflační tlaky v Česku (a v Polsku) a mylně předpokládá, že ČNB bude moc zahájit fázi snižování svých klíčových úrokových sazeb dříve, příp. razantněji, než jak tomu ve skutečnosti bude, resp. bude moci být.

Pohonné hmoty v Česku zdražují a zdražovat budou

Navzdory tomu, že koruna vůči dolaru 25. ledna zpevnila na nejsilnější úroveň od začátku války na Ukrajině. Nejistota panuje kolem blížícího se zastropování cen ruských ropných produktů.

Po dvou týdnech zlevňování paliva v uplynulých sedmi dnech v Česku zdražila. Průměrná cena nejprodávanějšího benzinu Natural 95 vzrostla o 77 haléřů na 36,99 Kč/l. Za litr nafty nyní řidiči zaplatí průměrně 37,41 Kč, což je o 12 haléřů více než minulou středu. Vyplývá to z údajů společnosti CCS, která ceny sleduje.

V následujících sedmi dnech růst cen benzínu zpomalí, cena nafty bude růst jen mírně, případně stagnovat. Důvodem je fakt, že ropa i ropné produkty nyní v posledních zhruba dvou týdnech na burzách ve světě zdražují jen poměrně nepatrně, zejména po přepočtu do korun. Ve vyjádření v české měně je zdražení v nízkých jednotkách procent, což nedává opodstatnění jakémukoli výraznějšímu zdražování pohonných hmot u českých čerpacích stanic.

Růst cen pohonných hmot však může zrychlit hned v první polovině února. A to hned ze tří důvodů.

Prvním je pokračující covidové promořování čínské populace. Zatím se zdá, že jej Čína – největší světový dovozce ropy – ustojí. Počet úmrtí na covid a počet těžkých případů vyžadujících hospitalizaci je tam nyní o zhruba 70 procent nižší než v době kulminace šíření nákazy začátkem tohoto měsíce. Takový vývoj by měl postupně vést k obnovování mobility čínského obyvatelstva, a tedy i k růstu tamní spotřeby paliv. Což posílí tlak na růst světových cen ropy a ropných produktů.

Současně přitom dochází k oslabování dolaru, protože americká centrální banka signalizuje méně restriktivní utahování své měnové politiky. Česká měna ve vztahu k dolaru ve středu zdolala milník, když podle dat Bloombergu uzavřela obchodování na nejsilnější úrovni vůči americké měně za celé období od začátku ruské invaze na Ukrajinu, tedy od loňského 24. února. Koruna skončila obchodování na kursu 21,78 za dolar, přičemž naposledy jej na silnější úrovni, 21,77 za dolar, uzavírala 23. února 2022, tedy v předvečer invaze.

Dolar slábne i proti koši mezinárodních měn. V tomto vyjádření včera sestoupil na devítiměsíční minimum. Slábnoucí dolar podněcuje poptávku po ropě, protože ji v nedolarových zemích zlevňuje právě z titulu výhodnějšího kursového přepočtu. Toto zlevnění dané slabším dolarem může v únoru zesílit poptávku po ropě a ropných produktech  a tlačit tedy také nahoru ceny pohonných hmot v Česku.

Navíc už 5. února vstupuje v platnost embargo EU na dovoz ruských ropných produktů, včetně dieselového paliva. Zároveň tentýž den začíná platit zastropování cen vyvážených ruských ropných produktů, jako je právě diesel, kerosen nebo další paliva na ropné bázi. Zastropování cen uplatní země G7, EU a některé další země, jako je tomu v případě ropy, kde je embargo EU a zastropování platné už od loňského 5. prosince. V případě zastropování cen vyvážených ruských ropných produktů se zatím západní země nedohodly na konkrétní výši stropu. Měly by platit dvě hodnoty stropu, neboť produkty jako diesel či kerosen se na světových trzích prodávají s přirážkou k ceně ropy, zatímco některé jiné ropné produkty se naopak prodávají se slevou oproti referenční ceně ropy. Je také možné, že úrovně stropu nebudou fixní, ale budou proměnlivé.

V případě ropy je strop stanoven na úrovni 60 dolarů za barel. Zastropování cen ruských ropných produktů a embargo na jejich dovoz do EU může v únoru vyvolat otřes na evropském trhu s palivy, například s dieselem, a vést k přechodnému zvýšení ceny zejména nafty u českých čerpacích stanic. Což je jen další důvod, proč je v únoru třeba počítat s růstem cen pohonných hmot v ČR.

Koruna poprvé od října 2008 posiluje pod 23,80 za euro

Navzdory obavám trhů z vystupňování války na Ukrajině do podoby širšího konfliktu.

Česká měna 25. ledna odpoledne vylepšila svůj více než čtrnáctiletý rekord vůči euru, když během obchodování prolomila hranici kursu 23,80 za euro. Dostala se až 23,791. Na silnější úrovni vůči jednotné evropské měně se koruna obchodovala naposledy 30. října 2008, vyplývá z dat agentury Bloomberg.

Koruna sílí díky příznivému výhledu německé vlády, která oznámila, že se podle její prognózy Německo letos vyhne recesi. Důvodem je zejména poměrně příznivý vývoj energetické situace v Evropě během této topné sezóny, která představuje určitou zatěžkávací zkoušku evropské energetiky, jež se zbavuje závislosti na Rusku. Relativně příznivý vývoj německé ekonomiky je samozřejmě dobrou zprávou i pro korunu, neboť Německo představuje klíčové vývozní odbytiště českého exportu. Zpevnění koruny na nové mnohaleté maximum je o to pozoruhodnější, že světové trhy dnes svírá obava z vystupňování války na Ukrajině do podoby širšího konfliktu, a to kvůli německému odsouhlasení dodávek bojových tanků leopard Ukrajině.

Navíc je Česká národní banka i nadále připravena intervenovat prodejem deviz za silnější a stabilnější kurs české měny, což rovněž podporuje její zpevňování.

Sázky na další významné posílení koruny jsou však v tuto chvíli odvážné. Spíše je třeba počítat s tím, že česká měna část svých zisků odevzdá. Koncem letošního března by měl být její kurs vůči euru na úrovni 24,20, a koncem června pak dokonce 24,35, vyplývá z analytického konsensu, jak jej zachycuje Bloomberg. Na konci letošního roku by mělo euro stát dokonce 24,50 koruny.

Proč se vláda zdráhá snížit DPH na potraviny, když ji máme jednu z nejvyšších v EU?

Vláda se zdráhá snížit DPH na potraviny. Obává se totiž výpadků příjmu státní a veřejné kasy. O kolik peněz by ji připravilo? Záleží, jakých potravin by se snížení DPH týkalo a v jakém rozsahu by bylo, ale lze předpokládat, že roční náklady snížení by se pohybovaly v pásmu od 10 do 20 miliard korun. To nejsou zanedbatelné náklady. Zvláště ne za současné situace, kdy vláda na letošek sice plánuje schodek státního maximálně 295 miliard korun, ale třeba podle Národní rozpočtové rady je i tak nerealistický. Pravděpodobnější je, že schodek bude letos kolem 360 miliard korun. Vláda tak musí hledat úspory, a ne vytvářet nový dluh právě třeba snížením DPH na potraviny. Pokud by ale byla schopná ušetřit, jak vládní strany hlavně před volbami ostatně slibovaly, byla by to jiná písnička. V takovém případě by se DPH na potraviny mohla výrazněji snížit, třeba ze stávající patnáctiprocentní sazby na desetiprocentní. Otázkou by pak ovšem bylo, do jaké míry by snížení daně promítli do svých cen prodejci, například obchodní řetězce. Zkušenost třeba i ze sousedního Německa z doby pandemie roku 2020 naznačuje, že by promítnutí nebylo úplné a že by si tedy řetězce na úkor státu (a daňového poplatníka) navýšily své marže. To je další důvod, proč se zatím vláda zdráhá sazbu DPH snížit. Navíc ministerstvo financí nyní uvažuje o zrušení nejnižší sazby DPH, tedy té desetiprocentní. Kompenzačně by v takovém případě mohlo snížit stávající patnáctiprocentní sazbu na úroveň třinácti nebo čtrnácti procent. To by tedy DPH z potravin snížilo, ale jen poměrně nepatrně, takže by to řadoví nakupující sotva postřehli.

Argumentem pro snížení DPH je, že je jedna z nejvyšších v EU. Německo uplatňuje na potraviny sazbu sedmiprocentní, Rakousko desetiprocentní, Polsko běžně na základní potraviny sazbu pětiprocentní, kterou však nyní kvůli rapidní inflaci tamní vláda snížila na nulu, a konečně Slovensko sazbu desetiprocentní. Česko má tedy z těchto zemí DPH na potraviny nejvyšší, což je jeden z důvodů, proč je řada potravin například v Polsku, ale někdy i třeba v Německu, znatelně levnější než v Česku.

Pokud by vláda ke snížení DPH přistoupila, mělo by být trvalé, neboť jinak prodejci a řetězce nepromítnou snížení daně tolik do konečných cen. A také by mělo být kompenzováno odpovídajícím navýšením příjmů veřejných rozpočtů, případně doprovázeno odpovídajícím seškrtáním některých veřejných výdajů. Ideálně tedy v rozsahu 10 až 20 miliard ročně.

Snížení DPH na potraviny je přitom ekonomicky i sociálně žádoucí, pokud tedy budou výše uvedené splněny podmínky v body. Zejména proto, že zlevnění potravin by pomohlo hlavně sociálně slabším domácnostem typu těch tvořených důchodci nebo samoživiteli. V rozpočtech těchto lidí mají výdaje na potraviny vyšší podíl, než je tomu u bohatších lidí. Vhodně provedené a kompenzované trvalé snížení DPH na potraviny, alespoň na ty základní typu mléčných výrobků, masa, pečiva, případně ovoce a zeleniny, je tedy vhodným příspěvkem k udržení sociálního smíru. (26.1.2023)