V obchodu přichází hojně líhovin, které jsou uměle připravovány. Rum, cognac, arrac apod. od jistého času nepřipravují se přirozeným kvašením, nýbrž za pomoci jistých essencí. Protože silice jsou prudké jedy nervstva, jsou rosolky a aromatické líhoviny vůbec nejkrutější jed, mnohem horší, nežli prosté líhoviny. Padoucnice stíhá potomstvo takových pijáků. Dosti zhusta kupují se např. essence punšové. Abychom milovníkům takovýchto líhovin poskytly malé poučení o tom, co pijí místo přirozeného, kvašením vyrobeného nebo destillací vzniklého produktu, chceme tu uvésti nejčelnější líhoviny, které moderní destillatéři a vyrabitelé rosolek studenou cestou připravují.
Obyčejná rosolka: skládá se z 11. č. rektifikovaného líhu, 4 až 8 č. bílého cukru, 10 až 12 č. vody destilované; k tomu přidává se koření dle libosti nebo něco silice některé k okořenění.
Rosolka mátová: 154 č. vody, 154 č. líhu, č. silice mátové, 54 č. silice balšánové, 14 č. silice citronové („kapek do těsta“), 80 č. chloroformu, 70 č. éteru octového, 60,000 č. bílého cukru.
Extrakt punšový: 160 č. umělého arraku, 120 č. syrupu cukrového, 3 č. kyseliny vinné nebo 4 č. kyseliny citronové, 4 č. siličnatého cukru citronového (Elaeosacharum citri), 64 č. francouzského vína.
Essence punšová: 5 č. umělého rumu, 1/24 č. listů čaje Pecco, 1/80 č. vanilky, 1/48 č. silice citronové. Směs tato se extrahuje a filtruje. K filtrátu se přidá: 39 č. umělého rumu, tolikéž cukrového syrupu a 1/3 č. krystalizované kyseliny citronové.
Jiný předpis zní: 122 č. syrupu cukrového, 1 ¼ č. kyseliny citronové, 150 č. umělého rumu, ¼ č. silice citronové a ¼ č. silice skořicové. Tato směs se při mírném teple rozpouští, častěji míchá a na konec filtruje.
Essence rumová: 5 č. líhu, 1/5 č. šafránu a ½ č. vanilky rozpouští se po více dnů; na to se tekutina vytlačí skrze sýtko a procedí. Pak se přidá: 35 č. éteru octového (octanu etylnatého) a 1 až 2 č. tinktury z páleného cukru. Destilací nebo filtrací získáme ze zbytků vanilky a šafránu 40 částí, které smísíme s 3 č. dřeva kvajakového nebo francouzského, 3 č. kořenu krevního čili mochny, ½ č. skořicového květu, ¼ č. koptu, 4 č. kuchyňské soli, 45 č. líhu, 5 č. vody. Látky tyto náležitě se smísí, načež přidává se tolik líhu, aby celek representoval asi množství 80 až 82 částí. (Kvůli krátkosti užíváme slova líh pro lékárnický Spiritus vini rectificatissimus)
S touto essencí připravuje se dále umělý rum dalším zředěním. 2 č. essence rumové, 2 č. bílého cukru a 240 č. líhu, jehož váha specifická rovná se 915 až 920, dávají tekutinu, která se důkladně smísí a zbarví tinkturou z kůry dubové nebo z páleného cukru.
Umělý arrak připravuje se takto: Jeden díl čaje pecco polije se asi 300 díly horké vody. Po několikahodinné extrakci se vychladlé thé scedí, načež přidá se k němu 400 č. líhu, 1/8 č. octového éteru, 1/12 č. vanilky, 1/80 č. silice z květů oranžových. Směs nechá se několik dnů ustáti, načež se sfiltruje.
Essence cognacová skládá se ze: 16 č. octového éteru, 12 č. dusanu etylnatého s alkoholem a 1 č. dřevěného octa rektifikovaného. Této essence užívá se nejen ku přípravě cognacu, nýbrž i k porušování francouzského vína. Ku přípravě umělého cognacu macerují se 4 díly rozkrájených velkých rozinek ve 24 dílech obyčejného líhu. Roztok se často míchá a filtruje. Na to se k němu přidá 1 č. essence cognacové, 120 č. obyčejného líhu a tolik tinktury z kůry dubové, až nabude tekutina žádoucí barvy.
Marasquino: 30 č. nejlepšího líhu, 15 č. bílého cukru, 30 č. malinové vody, 10 č. vody hořkomandlové a 15 č. vody z květu oranžového.
Jiný způsob přípravy: 12 č. lepšího líhu, 15 č. bílého cukru, 3 č. vody hořkomandlové, 4 č. vody z květů oranžových a 16 č. vody malinové.
Zbývají ještě některé známější lihoviny. Jsou to:
Absinth (švýcarský), který skládá se ze 140 č. silice absintové, 54 č. silice z kůry pomerančové, 40 č. silice badiánové, 14 č. silice z květů oranžových, 26 č. silice citronové, 70 č. éteru octového, 54000 č. bílého cukru, 154000 č. líhu a tolikéž vody destilované. Směs se za stálého míchání maceruje a pak sfiltruje. Teprve ke konci přidává se k rosolce zeleného barviva.
Jiný předpis je takovýto: ve 4 litrech spritu extrahuje se 250 grammů anýzu, 31 grammů anýzu čínského (badiánu), 125 grammů velkozrného a 125 grammů drobnozrnného fenyklu, 31 grammů koriandru, 8 grammů kořenu andělského (svatodušního), 16 gramů kořenu osladičového, 16 grammů sladkého dřeva, 16 grammů puškvorce, 16 grammů hořkých mandlí, 31 grammů velkolistého a tolikéž malolistého pelyňku, 8 grammů listů máty peprné, 16 grammů heřmánku a 8 grammů bobulí jalovcových po čtyry neděle na teplých kamnech. Pak se tekutina sfiltruje, zředí destillovanou vodou a může se píti. Obyčejný absinth bývá však mnohdy směs obyčejných látek a umělých essencí, ba i pryskyřic, takže se rosolka, přidáme-li k ní vody, obyčejně zkalí. Také se barví uměle do zelena přísadou šťávy nebo listů celerových, kopřivy nebo směsi modře a žluti (indiga se šafránem nebo karamelem). Také byla zjištěna ve francouzském absinthu modrá skalice.
Absinth má svoji historii. Není od místa něco o ní pověděti, protože se tato rosolka velmi zhusta pije, zvláště ve Francii, kdež valně přispívá k duševní skleslosti oněch vrstev, které absinth s oblibou pijí.
Příprava absinthu zdomácněla za poslední desetiletí osmnáctého věku zvláště v kantonu Neuenburgu. Francouzský uprchlík dr. Ordinaire zavedl tu tzv. pelyňkový extrakt jako lék universální. Tajemství přípravy tohoto „léku“ svěřil své služce, která je za peněžitou odměnu prozradila dceři jakéhos poručíka Henrioda. Koncem téhož století rozesýlala již firma Pernod fils v Couvetu tuto rosolku pode jménem Extrait d´Amsinthe do celého světa. Roku 1830 páčen byl výnos z pelyňkových polí v okresech Couvet, Moliers, Flamier a Buttes na 10 000 až 12 000 zlatých. Za našich dob stoupla výroba absinthu pouze v továrnách ve Val de Travers na 370 000 litrů. Výrobek rozesýlá se hlavně do Francie, Anglie, k nám, do Německa a Ameriky.
K obyčejným barvivům rosolek patří: na žluto tinktura kurkumová a tinktura z květu světlice čili divokého (planého) šafránu; na hnědo tinktura z páleného cukru (viz výše); na červeno tinktura košenilová; na modro tinktura indigová; na zeleno směs tinktury kurkumové a indigové. Také se užívá zvláštní tinktury z koptu k barvení cognacu. Tato tinktura skládá se ze 12 č. sazí, 2 č. dřevěného uhlí a 72 č. obyčejného líhu. Tyto součástky se pospolu máčejí, načež se tekutina scedí.
