Loni a letos zdaňuje lidi inflace, od příštího roku to budou vyšší daně

Komentář Lukáše Kovandy

Loni a letos řadoví Češi splácí veřejný dluh zastřeně, prostřednictvím rapidní inflace, totiž takzvanou „inflační daní“, zatímco od příštího roku jej budou splácet nezastřeně. A to prostřednictvím celé řady opatření, včetně zvýšení hned několika druhů daní, která vláda prezentovala v rámci představení konsolidačního balíčku.

Důvod je zřejmý. V příštím roce se rapidně sníží inflace, dost možná až k úrovni dvouprocentního cíle České národní banky, takže „inflační daň“ už nebude tolik jako letos či loni pomáhat stlačovat veřejné zadlužení v poměru k HDP. Letos a loni dvouciferná inflace „nafukuje“ ukazatel HDP. Protože ukazatel HDP zahrnuje nejen počet vyrobeného zboží a vyprodukovaných služeb, ale také jejich cenu; a tuto cenu – a tím pádem celý ukazatel HDP – z definice navyšuje právě rapidní inflace. I rychle se zvyšující dluh se pak v ještě výrazněji navyšujícím se – nafukujícím se – ukazateli HDP snáze „rozpouští“. Jenže v příštím roce tomu tak již nebude. Protože inflace výrazně klesne. Vždyť už nyní zaostala za očekáváním prakticky všech, včetně České národní banky samotné.

Proto vláda přichází s konsolidačním balíčkem právě nyní. Musí. Také samozřejmě vnímá to, že do dalších řádných sněmovních voleb je ještě stále poměrně daleko, tudíž na nepopulární kroky se do té doby dost možná zapomene.

„Inflační daň“ platí prakticky všichni občané. Zastřeně. Třeba v podobě dražších vajec nebo dražší elektřiny pro vlastní domácnost. Vyšší cena těchto položek – a plejády dalších, pochopitelně – nafukuje ukazatel HDP, jenž tedy pak o to snáze „rozpouští“ vyšší dluh. Z ekonomického hlediska totiž není ani tak důležitá samotná výše veřejného zadlužení jako jeho výše v poměru právě k HDP.

Od příštího roku a pak dále v dalších letech budou občané i firmy čelit vyšším daním již zcela nezastřeně. Zatímco tedy loni a letos obyvatelé Česka spláceli veřejný dluh rapidní inflací, které čelí, do roku 2024 tak budou činit vyššími daněmi. Má totiž stoupnout daň z nemovitostí, daň ze zisku firem, daň z vody, daň z léků, daň z točeného piva, daň z tabáku či alkoholu, daň, resp. odvody živnostníků. Přitom se v rámci parametrických úprav důchodového systému – o reformu ani nyní nejde! – postupně zvýší věk odchodu do důchodu a současně klesne tempo valorizace penzí.

V případě zmíněných položek vody, léků či piva se pochopitelně jedná o navýšení DPH. Současně budou některé položky, hlavně potraviny, přeřazeny mezi položky zatížené nižší sazbou DPH. Tyto úpravy proběhnou v rámci snížení počtu sazeb DPH ze tří na dvě. To je ekonomicky žádoucí změna, neboť daňový systém zjednoduší. Stejně jako jej kýženě zjednoduší zrušení desítek výjimek. Tyto změny lze z ekonomického hlediska vítat. Jsou v souladu s tím, co ekonomická teorie doporučuje.

Tleskat může ekonom také seškrtání dotací za 55 miliard korun. Daňový poplatník by zkrátka neměl platit byznys různých „dotačních podnikatelů“ a na politiky navázaných lobbistů. Ve škrtání neinvestičních dotací mohla být vláda klidně ještě odvážnější, neboť rozbujely natolik, že dáví celou českou ekonomiku. Ale ministr financí Stanjura naznačuje, že v tomto škrtání se bude pokračovat. To by bylo jen dobře.

To, že se zvýší nakonec docela dlouhá řádka daní a odvodů, může překvapit jen někoho, kdo s naivitou pětiletého dítěte uvěřil vládním slibům. Ano, ještě před několika měsíci dokonce i sám premiér Fiala sliboval, že daně se zvyšovat nebudou. „Nebudeme zvyšovat daně. Tečka,“ prohlásil například loni v polovině října v pořadu televize Nova.

Mimochodem, od té doby se opravdu nepřihodilo nic, co by tak razantní změnu postoje mohlo objektivně opodstatnit. Vždyť tehdy začínající topná sezóna proběhla z hlediska loňských obav a strachů tak dobře, že ani lépe dopadnout nemohla. Česku se tak vyhne i hluboká recese, jež by v důsledku tuhé zimy a tuhé energetické krize hrozila. Počasí nám zkrátka přes zimu nadmíru přálo, alespoň tedy z hlediska energetického a makroekonomického. Vláda tak vybírá více daní – myšleno těch běžných, ne mimořádných, než se jí mohlo snít třeba právě loni v říjnu. Kdy slibovala, že daně nezvedne – tečka. A přesto tedy daně zvedá. Aniž by vlastně řekla pořádně proč.

To je největší prohra vlády. Není to konsolidační balíček, ani důchodová reforma-nereforma. Je to to, že kabinet rezolutně sliboval úplně něco jiného, než činí, aniž dramatickou změnu postoje vysvětluje. A aniž by ji vůbec měl čím smysluplně vysvětlit. Nic smysluplného po ruce nemá. Do jaké míry mu to uškodí, o tom ale rozhodne volič. Třeba to pochopí. Ostatně, slibem zvyšování daní či osekání důchodů se volby prostě nevyhrávají.

Mnozí ekonomové, včetně autora těchto řádků, už před volbami v roce 2021 upozorňovali, že vláda, jež z nich vzejde, bude nejspíše muset jít s daněmi nahoru. Těžko dnes kdokoli soudný může být překvapený.

Vládní konsolidační balíček zdraží léky, vodu či bydlení

Vyšší daň čeká firmy a majitele nemovitostí, dlouhodobě příznivé je výrazné seškrtání dotací.

Konsolidační balíček, který dnes představila vláda, by měl v příštím roce zajistit státnímu rozpočtu úsporu zhruba 94 miliard korun, v letech 2024 a 2025 dohromady přibližně 148 miliard korun. Tyto sumy jsou evidentně kompromisní. Část vládní koalice totiž žádala úspory i citelně převyšující hranici 100 miliard korun již v příštím roce.

Ekonomicky viděno však „zběsilé“ škrtání z roku na rok není nutné, neboť tuzemské veřejné finance se v rozvratu nenacházejí. O tom svědčí ostatně i to, že Česku nebyl v uplynulých třech letech výrazného nárůstu veřejného zadlužení, ani letos zhoršen rating jakoukoli ze světově významných ratingových agentur.

Z hlediska dlouhodobého rozvoje české ekonomiky je příznivé to, že vláda škrtá hlavně v oblasti neinvestičních dotací, zejména těch v gesci resortů průmyslu a zemědělství.

Vláda ovšem v rozporu se svými sliby, které její představitelé ještě donedávna artikulovali, zvyšuje daně, a to hned několik z nich. Zejména pak daň z nemovitostí a daň podnikovou. Zvýší se ovšem také daňové zatížení „neřestí“, tedy alkoholu či tabáku. Rovněž v rámci úprav DPH dojde ke zvýšení dílčího daňového zatížení.

Vláda totiž hodlá zrušit nejnižší, desetiprocentní sazbu DPH, v níž se nachází třeba léky nebo vodné a stočné. Tyto položky budou zatíženy vyšší sazbou DPH, nikoli desetiprocentní, ale dvanáctiprocentní. To vyvolá tlak na růst jejich spotřebitelské ceny. Nicméně navržené úpravy DPH nevedou celkově k navýšení daňové zátěže, neboť rozpočtově neutrální je nižší sazba DPH čítající 12,8 procenta. V rámci úprav DPH by se měla snížit DPH potravin, a to ze stávajících patnácti procent na dvanáct. Je to sociálně prospěšné, ovšem jen za té podmínky, že prodejci, například obchodní řetězce, promítnou snížení DPH do koncových cen. Zkušenost třeba z Německa z roku 2020 ukazuje, že tak činí jen poměrně neochotně.

Rovněž nemovitostní a podniková daň mají proinflační ráz, stejně jako část úprav DPH. Břímě vyšší daně z nemovitostí přenesou majitelé nemovitostí alespoň zčásti na své nájemníky, což zdraží bydlení. Firmy zase mohou vyšší daň promítnout do koncových cen svých produktů. Případně ve vyšší míře mohou odcházet do zahraničí za příhodnějšími daňovými podmínkami, což by pro změnu ohrozilo část pracovních míst v ČR.

Inflace v Česku je nečekaně nízká

ČNB tak může zahájit snižování úroků dříve, což by přiblížilo také výrazné zlevnění hypoték.

Inflace v ČR v dubnu byla nečekaně nízká. Jen 12,7 procenta. Tak nízkou úroveň prakticky nikdo nečekal, ani Česká národní banka. Ta patrně bude nynější čísla interpretovat jako úspěch své měnové politiky z posledního necelého roku, kdy s inflací bojuje skrze kurs a posilování koruny.

K nižší než očekávané inflaci výrazně přispělo výraznější než předpokládané zmírnění růstu cen potravin, ale také bydlení. Třeba vejce ještě v březnu zdržovala o 76 procent, ale v dubnu už „jen“ o 41 procent. Citelně zmírnil také růst cen mouky, masa či mléka. Zejména obchodní řetězce tak reagovaly na déletrvající kampaň, jež se vede proti jejich cenotvorbě a stanovování nadměrných marží. Klesají ovšem také náklady zemědělcům a potravinářům, neboť zmírňuje rovněž zdražování cen klíčového vstupu, tedy energií. Byť dopad burzovního zlevnění energií, v čele s plynem a elektřinou, tuzemský výrobní sektor, a nejen zemědělci a potravináři, teprve ještě pocítí. Zejména však v příštím roce, až se do faktur koncových odběratelů šířeji bude moci promítnout dramatický pokles cen burzovních, k němuž dochází napříč EU jak v případě plynu, tak elektřiny.

Mírnější než očekávaná inflace zvyšuje pravděpodobnost, že ČNB zahájí ještě letos cyklus snižování svých úrokových sazeb. Základní úroková sazba by tak koncem roku měla klesnout na 6,75 procenta, z nynějších rovných sedmi procent. V příštím roce pak inflace v ČR sestoupí až do blízkosti cíle ČNB ve výši dvou procent. Ruku v ruce s tím půjde dolů také základní sazba ČNB. Do roku 2025 tak výrazně zlevní například hypotéky, což bude ovšem impulsem k nastartování růstu cen nemovitostí. Za celý letošní rok je však třeba počítat ještě s dvoucifernou inflací, a to průměrně celoročně ve výši 11,5 procenta.

Nafta je v Česku levnější než v Polsku, na Slovensku či v Maďarsku

Benzín ale řidiči v Česku tankují nejdráže ve Visegrádské čtyřce, dokonce dráže než v Rakousku, plyne z dat Evropské komise.

Pohonné hmoty v Česku dále citelně zlevňují a o další desítky haléřů zlevní i v příštím týdnu. Zlevňují především vlivem mezinárodních faktorů, jako je pokles cen ropy Brent a velkoobchodně prodávaných paliv na komoditní burze v Rotterdamu. Ke zlevnění přispívá ovšem nadále poměrně silná úroveň koruny vůči dolaru a domácí daňová politika. Ta má silný dopad zvláště v případě nafty. Vždyť v porovnání ještě s rokem 2020 je nyní spotřební daň z motorové nafty po zahrnutí DPH zhruba o tři koruny na litr nižší.

To vše vede k tomu, že čeští motoristé majitelé dieselů tankují momentálně za jedny z nejnižších cen v rámci EU. Vyplývá to z dat Evropské komise (zde). Podle nich tankují nafty levněji jen řidiči v Bulharsku, Rumunsku, Litvě a pak v Lucembursku a na Maltě.

Česko má tak nyní nejlevnější naftu ze zemí Visegrádské skupiny. Přitom třeba Poláci mají tradičně pohonné hmoty vesměs citelně levnější než Češi. Češi naftu tankují znatelně levněji než Slováci nebo Maďaři, o Němcích či Rakušanech ani nemluvě.

V případě benzínu už to taková „sláva“ není. Čeští motoristé jej podle dat Evropské komise pořizují dráže než Poláci, Maďaři, Slováci, a dokonce i než Rakušané. Z okolních zemí jej tak mají dražší jen Němci.

Česká vláda se chystá zvýšit spotřební daň z nafty a vrátit ji na úroveň platnou před loňským červnem. To po zahrnutí DPH bude znamenat zvýšení ceny litru motorové nafty o zhruba 1,80 koruny. Mělo by k němu dojít počátkem letošního srpna. (12.5.2023)