M. Hušková: Nepodceňujte organizaci času

Profesorka Marie Hušková je přední odbornicí v oblasti asymptotických metod matematické statistiky, neparametrických metod a detekce změny rozdělení, tzv. change point detection. Je členkou řady vědeckých společností a vedla 11 doktorandů, z nichž řada působí na domácích i zahraničních univerzitách. Jak se jí podařilo sladit rodinu s vědeckou kariérou?

Jste považována za jednu z největších odbornic v oblasti detekce změn ve statistických modelech. Jak se z této pozice díváte na často diskutovaný fenomén změny klimatu, který se například může projevovat v časových řadách teplot, průtoků řek, srážek?

Necítím se být kvalifikovaná, abych se jednoznačně vyjádřila k fenoménu změna klimatu. V oblasti statistického modelování možných změn se pracuje se zjednodušenými verzemi modelů. Jednak není vždy k dispozici dostatek relevantních informací, a navíc je otázka, které z nich to jsou. Modely by navíc neměly být příliš složité. Závěry na základě zjednodušených modelů pro změnu klimatu změny indikují, je ovšem otázka, zda jsou zakomponovány všechny důležité vlivy.

Proč jste si zvolila studium matematiky, později matematické statistiky a pravděpodobnosti?

Matematika mě bavila již od základní školy, zajímalo mě řešit různé drobné problémy. Na střední škole jsem se rozhodla pro studium matematiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy vylučovací metodou. Postupně jsem vyřazovala obory, které mě nezajímaly, nebo jsem měla pocit, že jsou pro mě příliš obtížné. První dva roky studia na fakultě byly pro všechny studenty stejné, teprve pak začala specializace. Původně jsem uvažovala o studiu učitelství na oboru matematika – deskriptivní geometrie. Od třetího ročníku jsem víceméně náhodně začala studovat matematickou statistiku, která mě velice zaujala svou kombinací abstraktní matematiky a reálných aplikací.

Jak se vám podařilo sladit rodinu s vědeckou kariérou?

Bylo a je to velice náročné. Hodně záleží na zaujetí pro obojí, podpoře a pomoci blízkých, dobré organizaci času a dalších faktorech. Já jsem měla naštěstí podporu manžela a též rodičů. Důležitou roli také hrálo i celkové tvůrčí a přátelské prostředí na katedře. Navíc jsem měla kolem sebe kolegyně, které úspěšně zvládaly rodinu a byly úspěšné vědecky na mezinárodní úrovni. To byla psychická podpora. Na mateřské dovolené jsem se snažila věnovat denně alespoň chvíli svému oboru. Spíš šlo o snahu udržet a neztratit kontakt s vývojem. Obě děti chodily od jednoho roku do jeslí a pak do školky. Obecné rady pro začínající vědkyně se těžko dávají. Doba se velice změnila v mnoha směrech. Důležité je celkové prostředí, energie, zaujetí, pochopení, pomoc, podpora partnera, dalších blízkých a pracoviště. Určitě je důležité nepodceňovat organizaci času. Dlouhodobější pobyt začínajícího vědce v zahraničí považuji za velice důležitý. Myslím si, že je vhodné absolvovat první zahraniční stáže dříve, než se narodí děti. I v době mateřské dovolené je třeba udržovat vědecký kontakt, což je dnes díky internetu mnohem snazší.

Vaši vědeckou výchovu vedl profesor Jaroslav Hájek, který vychoval řadu významných statistiků vaší generace. Jaký byl jeho přístup k vedení aspirantů? A používají se na katedře jeho postupy dodnes?

Jeho přístup k doktorandům byl velice přátelský, ale vyžadoval od nich tvrdou práci. Snažil se věnovat všem svým doktorandům podle individuálních potřeb, a pokud mu to čas a zdraví dovolily, velice ochotně s nimi konzultoval. Témata dizertací, která zadával, patřila v té době mezi tzv. hot topics. Hlavní důraz kladl na individuální studium, přičemž studium knihy znamenalo řešit všechny problémy. Nebyly žádné přednášky pro doktorandy. Byl jen jeden seminář pro doktorandy, kde se řešily problémy. Bylo to velice náročné, ale hodně jsme se naučili a byla to skvělá příprava pro samostatnou vědeckou práci. Seminář jsme nazývali „psychodrama“. Přístupy k doktorandům na katedře jsou motivovány přístupem profesora Hájka, ale doba se velice změnila. V oblasti vědeckého výzkumu se pohybuje mnohem více lidí a v mezinárodním prostředí je tudíž velká konkurence.

Inspirovala jste se později při výchově vašich vlastních aspirantů? Co byste zavedla do současné výuky na vaší fakultě a u doktorandů?

Samozřejmě jsem se přístupem profesora Hájka inspirovala, ale jak už jsem řekla, doba se velice změnila. Dnes musí doktorandi kromě seminářů absolvovat i řadu přednášek. Navíc, podle vypisovaných přednášek pro magisterské studium, by měli mít studenti rozsáhlejší a pokročilejší znalosti z pravděpodobnosti i matematické statistiky, než jsme měli my. Celkově je nyní tlak na publikace již před obhajobou, zatímco dříve články založené na dizertaci byly publikovány až po obhajobě. Studenti mají možnost vyjíždět do zahraničí s prezentací na mezinárodním fóru, získávat zkušenosti i v zahraničí atd. Nemalou roli hraje též finanční ohodnocení. Dříve doktorandi spíše směřovali do vědeckého výzkumu, dnes to není zdaleka tak jednoznačné.

Kdo a jak ovlivnil váš pohled na statistiku a teorii pravděpodobnosti?

Na začátku můj pohled na matematickou statistiku utvářeli vyučující, hlavně profesoři Dupač, Fabian, Josífko a Machek. Později na mě měl hlavní vliv profesor Hájek, který mi otevřel moderní pohled na matematickou statistiku. Kladl důraz na propojení pravděpodobnosti, matematické statistiky a aplikací, tedy přesněji řešit problémy spojené s aplikacemi s využitím pokročilých partií teorie pravděpodobnosti a matematické statistiky se zvláštním důrazem na propojení těchto oblastí. Vliv na můj pohled na statistiku a teorii pravděpodobnosti samozřejmě ovlivňovali a ovlivňují kolegové i spoluautoři tuzemští i zahraniční. Jmenovitě bych ještě uvedla profesory Zweta a Sena.

Léta jste pracovala pro mezinárodní statistické společnosti, například Bernoulliho společnost. Jaký mají vliv tyto společností na rozvoj statistiky?

Statistika zahrnuje široké spektrum oblastí od vysoce teoretických, velice blízkých teorii pravděpodobnosti a abstraktní matematice, až po nejrůznorodější aplikace do biologie, medicíny, ekonometrie, financí, klimatologie, průmyslu atd. Patří sem i metody výuky statistiky, což je velice obtížná problematika, i tzv. státní statistika. Zdůraznila bych zde roli Mezinárodního statistického institutu, který sdružuje statistiky velice různorodého zaměření a snaží se, aby se tyto skupiny potkávaly a navzájem si pomáhaly při řešení problémů. Další statistické společnosti se zaměřují jen na určité oblasti pravděpodobnosti a statistiky, například Bernoulliho společnost. Myslím si, že role mezinárodních i národních statistických společností je v řadě směrů velice důležitá. Svým způsobem sdružují statistiky zajímající se obdobnou tematikou, usnadňují jim vzájemné kontakty, diskuze, které mohou též napomoci při řešení problémů. Pod jejich záštitou jsou též organizovány mnohé z nejdůležitějších konferencí daného oboru.

Jak vidíte propojení případně potřebu hlubšího propojení statistického výzkumu v Evropě?

Hlubší propojení je určitě důležité a užitečné, nemělo by však být násilné. Pokud vím, na naší katedře vznikla řada úspěšných prací na základě mezinárodního belgického projektu IAP – Inter­university Attraction Poles, a tato spolupráce nadále pokračuje. Důležité je spojovat lidi řešící obdobné problémy a při řešení problémů se navzájem doplňovat. Dovedu si představit spolupráci teoreticky orientovaného a aplikovaného statistika spolu s dalšími výzkumníky zaměřenými na výpočetní aspekty nebo konkrétní oblast aplikace. Dnes jsou statistické publikace většinou výsledkem týmové práce. (24.7.2019)