V četných rodinách užívá se časem magnesie jakožto prostředku domácího, ač přemnohý pacient, který se k léku tomuto uchyluje, zná ji někdy jen podle jména. Magnesia je sloučenina prvku hořčíku (Magnesium) s kyslíkem, jest to tedy kysličník hořečnatý, který jakožto zásada slučuje se s kyselinami a tvoří s nimi nové látky (soli). Pálená čili kalcinovaná magnesia jest čistý kysličník a připravuje se žíháním z uhličitanu. Odtud její jméno. Obecenstvo kupuje ji velmi zhusta v lékárnách, znajíc prospěšný účinek tohoto léku na pálení žáhy. Magnesia totiž s kyselinami se slučuje. Šedesát centigrammů až 1 ¼ grammu rozmíchá se ve vodě a vypije se. Taková dávka může se užíti při pálení žáhy (žaludečních kyselinách) několikráte denně; každý však zemitého tohoto léku nesnese.
Uhličitan hořečnatý (Magnesia carbonica) účinkuje taktéž proti kyselinám žaludečním. Pouští totiž kyselinu hliničitou a pohlcuje kyseliny jiné, mocnější, které se v žaludku vyskytly (kyselina octová, mléčná atd.). Tohoto léku užívá se ve stejném množství a takovým způsobem, jako magnesie pálené. V novější době však slouží k témuž účelu umělá voda minerální, která chová dvojuhličitan horečnatý. Týž výrobek osvědčuje se nejen proti pálení žáhy, nýbrž i při zkaženém žaludku, proti větrům, kolice apod. Není drahý a může si jej snadno opatřiti i méně majetný pacient.
Směs dvou dílů uhličitanu hořečnatého a jednoho dílu prášku rebarborového je dobrý domácí lék pro děti, který účinkuje při pálení žáhy a zácpě. Vždy za 4 hodiny nechť podá se děcku půl kávové lžičky této směsi.
Jiná sloučenina téhož prvku hořčíku, který v magnesii nalézáme, je sůl hořká čili epsomit (sal amarum, sůl Zaječická apod.).
