Číňané prý jej znali a dovedli užívat již 2000 př. Kr., ale spolehlivých dokladů o tom není. Nejstarší zpráva o m. je v Aristotelově spisu „O duši“, mluví se tam o tom, že řecký filosof Thales první poznal (koncem 6. stol. př. Kr.) jistou železnou rudu přitahující železné piliny a kousky železa. Plato mluví v jednom dialogu sokratovském o schopnosti m. pronikat celým řetězem kousků železa. Řekové léčili magnetem trudnomyslnost, hubenost, dnu a křeče. První návod k magnetizování železa podal Angličan A. Neckam r. 1187 (?); magnetické póly rozpoznal r. 1269 Pierre de Maricourt a objevil, že se nestejnojmenné póly přitahují. Podkovovitý magnet navrhl D. Bernoulli r. 1743.