Hlavní ekonomové bank zlepšili odhad vývoje HDP v následujících dvou letech
Hlavní ekonomové bank zastoupení v prognostickém panelu České bankovní asociace (ČBA) přehodnotili, s ohledem na nižší než očekávaný pokles ekonomiky v posledním loňském čtvrtletí, směrem vzhůru svou dosavadní prognózu růstu HDP na letošek i na rok 2022. Pro letošní rok odhadují hospodářský růst na 2,6 %, pro rok 2022 zrychlení na 4,6 %. Většina rizik, jež by mohly tento vývoj oslabit, souvisí s nejistotou ohledně dalšího vývoje Covid-19 a jeho hospodářskými dopady.
Nástup druhé vlny na podzim roku 2020 zmařil naděje na rychlé oživení české ekonomiky, které by následovalo po jejím hlubokém jarním poklesu. Po slibném 3. čtvrtletí 2020 tak analytici očekávali, že se výkon českého hospodářství v reakci na vládou přijatá restriktivní opatření opět propadne do záporných čísel.
Na začátku února zveřejněný předběžný odhad ČSÚ však tato očekávání nepotvrdil – HDP ve 4. čtvrtletí vzrostl mezičtvrtletně o 0,3 % (oproti stejnému čtvrtletí předchozího roku poklesl o 5 %). I tak byl výsledkem nejhlubší celoroční pokles za dobu trvání ČR ve výši 5,6 %. Za příznivějším než očekávaným vývojem stojí pravděpodobně příspěvek zahraničního obchodu, tažený především rostoucím vývozem do Německa, přičemž dovoz pro českou domácí spotřebu naopak klesl. Naopak opačným směrem působil propad investiční aktivity firem a spotřeby domácností.
Miroslav Zámečník, ekonomický analytik České bankovní asociace: „Český průmysl i export v posledních měsících loňského roku táhl nárůst objednávek z Německa, který byl sám pod vlivem oživení zahraniční poptávky po německém zboží (s českou vložkou). Kupříkladu německý export do USA v prosinci stoupnul meziročně o 8,4 % a do Číny o 11,6 %. Opět se tak potvrdila těsná česká vazba v rámci německého dodavatelského řetězce, jehož prostřednictvím proudí i na zámořské trhy.“
Vliv hospodářského vývoje ve světě na české hospodářství
Mezinárodní měnový fond (MMF) letos v lednu snížil říjnový odhad loňské ztráty globálního výkonu o celý procentní bod na – 3,5 % světového HDP. Pro rok 2021 pak MMF očekává růst světové ekonomiky o 5,5 % a pro rok 2022 zmírnění tempa na 4,2 %. Za relativním optimismem analytiků MMF stojí začátek vakcinace a pozitivní očekávání s ní spojená. Rizikem možného poklesu je naopak zimní zhoršení epidemické situace provázené šířením nakažlivějších mutací nebezpečného viru.
Dynamika oživení se podle MMF bude v jednotlivých zemích lišit v závislosti na přístupu k lékařské péči, účinnosti vládních zásahů, expozici vůči přeshraniční nákaze a na strukturálních charakteristikách dané země při vstupu do krize. Pokles výkonu vyspělých ekonomik, mezi něž patří i ČR, očekával Fond pro rok 2020 pod globálním průměrem (- 4,9 %), a rovněž tak i jejich návrat k růstu (4,3 % v roce 2021 a pouze 3,1 % o rok později). „Emerging markets“ a rozvojové země naopak porostou dynamičtěji. Po poklesu o „pouhých“ 2,2 % v roce 2022 se podle MMF mohou těšit na průměrný růst 6,3 % letos a 5 % napřesrok.
Vítězem v mezinárodním srovnání zůstává Čína, která podle MMF jako jediná z velkých ekonomik loni rostla
(o 2,3 %), letos zrychlí na 8,1 %, napřesrok by měl HDP stoupnout o 5,6 %. To je dobrá zpráva nejen pro exportně orientované Německo, které by se mělo, po loňském poklesu o 5,4 %, vrátit k růstu o 3,1 %, a stejným tempem pokračovat i v příštím roce. Zprostředkovaně se totiž německá poptávka promítne i u nás. Hospodářství eurozóny jako celku loni dle Eurostatu kleslo o 6,8 %, letos by dle MMF mělo růst o 4,2 % a o 3,6 % v roce příštím.
Díky pružnější ekonomice a masivnímu fiskálnímu stimulu USA zaznamenaly oproti EU nižší pokles (o 3,4 %) a letos rychleji porostou – o 5,1 %. Pro rok 2022 však MMF předvídá severoamerické ekonomice zpomalení na 2,5 %.
Nejistoty kolem základního scénáře dalšího vývoje globální ekonomiky jsou i nadále velké a točí se kolem tempa a účinnosti vakcinace, jež by se v případě úspěchu promítla i do poptávky domácností i firem, zaměstnanosti a tím i rychlejšího oživení.
Fiskální podpora by měla pokračovat, ale zároveň brát ohledy na rozdílné zadlužení jednotlivých zemí a jejich schopnost narůstající dluh splácet. Rizika poklesu jsou vyšší pro ty ekonomiky, kde kromě zhoršení situace firem i domácností, nárůstu bankrotů a chudoby musejí vlády brát zřetel i na stávající předlužení a hrozbu defaultu jejich suverénního dluhu. Ze seznamu externích rizik tak na konci roku ubyl prakticky jenom Brexit, i když ani o detailech budoucích vztahů mezi Velkou Británií a EU nebude ještě dlouho úplně jasno. Trhy rovněž na cestě vzhůru povzbudil i výsledek prezidentských voleb v USA.
Výhled hospodářského růstu ČR: po dvojím propadu následuje oživení
Ačkoli epidemiologická situace Česka se zatím nelepší, jsou experti prognostického panelu ČBA vcelku optimisté. První čtvrtletí letošního roku by sice ještě mělo být ve znamení mírného meziročního hospodářského poklesu
o 1,9 %, během jara však už lze očekávat poměrně razantní oživení a celoroční růst HDP by mohl dosáhnout
na 2,6 %. V jednotlivých složkách HDP se situace bude vyvíjet nerovnoměrně. Zhruba stejným tempem jako HDP by měla růst osobní spotřeba, zatímco tempo růstu veřejné spotřeby očekávají hlavní ekonomové bank na poloviční úrovni. Investiční aktivita se z loňského poklesu (8,6 %) dostane na růstovou trajektorii, nicméně očekávaná 1,3 % nejsou žádný zázrak. Vedle soukromé spotřeby tak bude k růstu HDP přispívat i zahraniční obchod, kde se předpokládá vzestup exportů o 5,8 % a dovozů o 5,2 %. Tempo růstu dovozů se bude odvíjet jak od dovozů pro další zpracování v průmyslu, tak i od obnoveného sklonu domácností ke spotřebě.
Pavel Sobíšek, hlavní ekonom UniCredit Bank: „Mezi členy panelu existuje plná shoda v tom, že letos dojde v české ekonomice k oživení. Nejistota panuje především ohledně dynamiky HDP během současného, prvního kvartálu. Výraznější mezikvartální propad z tohoto období by negativně ovlivnil celoroční výsledek.“
Pro rok 2022 jsou hlavní ekonomové bank výrazně optimističtější. Hlavním tahounem 4,6% růstu HDP by se měly stát investice, jejichž tempo by mohlo zrychlit o solidních 7 %. Osobní spotřeba oproti letošnímu roku dále mírně navýší tempo na 3,1 %. Očekávaná spotřeba vlády mírně poklesne na 1,1 %. Tempa růstu vývozu (6,4 %) a dovozu (6,2 %) budou nadále stoupat, ale vzhledem k jejich sblížení se příspěvek čistých exportů k celkovému hospodářskému růstu Česka proti roku 2021 sníží.
Trh práce – nezaměstnanost navzdory pandemii nízká, strukturální problémy přetrvávají
Mezera mezi volnými pracovními místy a počtem nezaměstnaných se od březnové nejvyšší hodnoty na začátku pandemie, kdy volných míst bylo o cca 124 tisíc více než žadatelů, postupně uzavírala. Prosincový „převis“ volných míst byl na úrovni „pouhých“ 27 tisíc. Rychle totiž přibývalo uchazečů o zaměstnání (66 tisíc), zatímco nabídka volných míst se snižovala (33 tisíc). I tak je ale česká ekonomika v rámci EU v relativně unikátní situaci a podíl nezaměstnaných osob v prosinci dosáhl pouze 4 % (cca o 1 procentní bod výše, než před rokem).
Vyššímu nárůstu nezaměstnanosti účinně bránila vládní podpůrná opatření (zejména program Antivirus). Nicméně v některých oborech, které jsou postiženy dlouhodobější ztrátou perspektivy, bude pokračovat odliv a bývalí zaměstnanci budou hledat pracovní přiležitosti jinde. To vyvolává, zejména regionálně, určité napětí na pracovním trhu.
Problém na trhu práce je i nadále především strukturální – na konci roku sice přebývalo např. cca 35 tisíc pracovníků ve službách a prodeji či 26 tisíc lidí v administrativě, na druhé straně se však nedostávalo kolem 74 tis. kvalifikovaných dělníků schopných obsluhovat stroje a montérů či 35,5 tisíc řemeslníků a opravářů. V oblasti nekvalifikované pracovní síly byla nabídka a poptávka zhruba vyrovnaná.
Období nejvyšší zaměstnanosti, ale i nejnižší nezaměstnanosti, má český trh práce již za sebou. Podle prognostického panelu ČBA však bude nárůst míry nezaměstnanosti v ČR pouze přechodný. V roce 2021 odhaduje průměrnou nezaměstnanost na 4,4 %, která by následně v roce 2022 poklesla na 3,9 %.
Veřejné finance: fiskální expanze bez zřetelného výhledu na konsolidaci
Státní rozpočet loni hospodařil se schodkem 367,4 miliardy korun. MF ČR v lednové predikci očekávalo deficit veřejných financí za rok 2020 ve výši 5,8 % HDP (tj. přes 320 miliard korun). Tento deficit by mohl být dokonce dále prohlouben ve volebním roce 2021, v němž MF ČR i přes očekávaný 3,1% růst HDP předvídá schodkové hospodaření veřejných financí v rozsahu 6,6 % HDP (tj. téměř 390 miliard korun). Loňská fiskální expenze na podporu ekonomiky zasažené protiepidemiologickými opatřeními byla logickým a správným krokem.
Prognostický panel ČBA odhaduje schodek veřejných financí jako celku za loňský rok na 6,5 % HDP. Pro volební rok 2021, po započteném odhadovaném dopadu schválených daňových změn, bude schodek ještě vyšší a dosáhne min. 6,9 % HDP. Dopad razantního výpadku příjmů bez přijetí adekvátních opatření na výdajové straně pak ani v roce 2022, kdy očekáváme pokračování a zesílení hospodářského oživení, neumožní návrat k rozpočtově vyrovnanému hospodaření. Příští rok tak zakončí veřejné finance stále vysokým schodkem kolem 4,1 % HDP. Veřejný dluh by se tak vyšplhal z loňských 37,7 % na letošních 43,3 % a na 45,1 % HDP v roce příštím, takže by se dále přiblížil k relativně měkké dluhové brzdě stanovené zákonem o rozpočtové odpovědnosti na 55 % HDP.
Přestože ve srovnání s řadou států EU zatím patříme ve fiskální oblasti mezi premianty, rozsah zadlužení českého státu se rychle zhoršuje. Je zřejmé, že nedávné přijetí daňového balíčku, který nebyl vhodně zacílen, se jeví z hlediska potřeby budoucí konsolidace veřejných financí jako kontraproduktivní. Krom toho reálný plán konsolidace zatím ani neexistuje.
Michal Skořepa, ekonom České spořitelny: „Loni na podzim poslancům distribuovaný materiál Ministerstva financí ČR nazvaný „Konsolidační strategie“ nemá parametry věrohodného plánu konsolidace, a snad i proto dodnes nedošlo k jeho řádnému zveřejnění."
Náraz na dluhovou brzdu navíc hrozí v situaci, kdy by naopak bylo potřeba konečně realizovat desetiletí odkládanou reformu penzijního systému a financování zdravotní péče. Ačkoli téze o hrozící neudržitelnosti veřejných financí zní už pomalu jako klišé, je apel na urychlené přijetí plánu jejich konsolidace čím dál naléhavější. Změní-li se sentiment investorů (což může nastat i při nezměněném ratingu ČR) dříve než bude odpovídající plán přijat, tak by výsledné zdražení obsluhy veřejného dluhu dále zkomplikovalo situaci, v jaké se české veřejné finance nacházejí.
Měnová politika, inflace a měnový kurz
Po analytiky vesměs kladně hodnoceném uvolnění měnové politiky je na čase uvažovat o tom, jaké kroky budou adekvátní v situaci očekávaného hospodářského oživení. Podle nové prognózy ČNB publikované 4/2/2021 by v reakci na narůstající inflační tlaky mohlo ještě letos dojít v závislosti na vývoji pandemie alespoň ke třem zvýšením měnově politické sazby. Během krizového roku 2020 udržovala centrální banka měnovou politiku v uvolněném módu navzdory inflaci, která se od dubna pohybovala nejenom nad inflačním cílem, ale i mírně nad horní hranicí tolerančního pásma. V průměru za minulý rok dosáhla spotřebitelská inflace 3,2 %, avšak na jeho konci poklesla v meziročním srovnání na 2,3 %. Pro letošní i pro příští rok očekávají hlavní ekonomové bank, že se nárůst spotřebitelských cen bude pohybovat v blízkosti inflačního cíle, a to na průměru kolem 2,2 % letos a 2,1 % v roce 2022.
Pokud jde o měnově politickou sazbu, k jejímu prvnímu zvýšení dojde podle ekonomů bank spíše až ve druhé polovině letošního roku. Další, pravděpodobně dvě, zvýšení lze očekávat buď ještě ke konci letošního roku či až v roce 2022. Tento počátek cyklu zvyšování sazeb bude reakcí na zesilující cenové tlaky po odeznění dopadů protiepidemických opatření, které budou ještě zvýrazněny silným fiskálním impulsem vyvolaným zrušením superhrubé mzdy a dalšími opatřeními, které snižují efektivní daňovou kvótu v kombinaci se stále příznivou situací na trhu práce.
Měnový kurz po turbulentním vývoji během loňského roku ukončil rok zpevněním na hladinu mírně nad 26 Kč za EUR. Pro letošní a příští rok očekává prognóza ČBA jeho další mírné zpevňování v řádu několika desítek haléřů. Platí zároveň, že rizika jsou vychýlena směrem dolů ke slabšímu měnovému kurzu. Nedojde-li k netrpělivě očekávanému zlepšení zdravotní situace a, v návaznosti na kvalitně organizovanou vakcinaci, k finálnímu odeznění epidemie, může se sentiment finančních trhů znovu obrátit proti měnám nejhůře zasažených zemí, mezi něž v současnosti Česko patří, a koruna může oslabit. Obdobně to platí i pro očekávané přitvrzení měnové politiky, které by v případě přetrvávajících restriktivních opatření bylo nejspíše daleko pomalejší. Míra nejistoty je tak i nadále nezvykle vysoká.
