Na otázky CzechIndustry odpovídá Vladimír Stupavský, předseda Klastru Česká peleta
Zájem o dřevní pelety hlavně v domácnostech stabilně roste. Z jakých důvodů lidé dávají přednost tomuto palivu před uhlím?
Je to souběhem více důvodů. Stačí sledovat, jak se vyvíjí cena, kvalita a dostupnost uhlí za poslední roky. Cena se zvyšuje, navíc se očekává razantní zdanění, ať už to bude forma uhlíkové daně, speciální spotřební daně nebo něčeho jiného. Česká i evropská legislativa do budoucna jednoduše s uhlím pro domácnosti nepočítá a ta budoucnost je vzdálena v řádu jednotek roků. Uhlí totiž začíná chybět teplárnám a velkému průmyslu. V domácnostech je nahraditelné a přirozenou náhradou jsou právě dřevní pelety.
Dalším důvodem je fakt, že po 1. září 2022 se nesmí provozovat kotle 1. a 2. třídy, neboli té nejnižší emisní třídy. To se týká velkou měrou právě uhelných kotlů s ručním přikládáním.
No a také bych uvedl možná nejčastější důvod. Lidé se prostě začínají chovat pohodlně a ekologicky. Uhelná kotelna se rovná ruční obsluha, zatápění, skládání uhlí, vynášení popele, špína a prach. Kdo vyměnil takovýto uhlák za automat na pelety, je překvapen, že ho to zase o tolik víc nestojí a hlavně se o vytápění nemusí starat a žije v čistotě.
Logicky se nabízí otázka, v čem je výhoda topení peletami ve srovnání s palivovým dřívím?
Obojí bych zařadil mezi ekologické vytápění z lokálních surovin. Jde tu především o cenu a dostatek času, resp. vůli k obsluze. Vytápění dřevem patřilo a bude patřit k nejlevnějším způsobům topení. Musím k tomu ovšem připočítat čas na přípravu dřeva, minimálně dvouleté sušení a potom obsluhu, kdy se musí chodit přikládat.
Pelety namísto toho nabízejí plnou automatiku. Kotel se sám zapaluje, sám si přikládá, sám se čistí. Celé to ovládá pokojový termostat. Když má peletový kotel celosezónní palivový zásobník, do kotelny lze zajít třeba jen jednou měsíčně na kontrolu. Takže plně vybavená peletová kotelna je především o bezobslužnosti a komfortu, který se přibližuje plynovému nebo elektrickému vytápění.
A jak je to z pohledu ekonomiky provozu?
Vytápění peletami pro běžný rodinný dům v našich podmínkách spotřebuje kolem 5 tun dřevních pelet za topnou sezónu. Domácnost to vyjde asi na 28 tisíc korun, což jsou veškeré palivové náklady.
Investice do peletové kotelny je věc druhá, dobré peletové kotle začínají na 60 tisících korun. Zde důrazně doporučuji využít kotlíkové dotace, které mohou pomoci až z 85 % nákladů na výměnu starých nevyhovujících kotelen za nové, peletové. Od státu mohou žadatelé dostat až 127 500 Kč, což pokryje náklady nejen na samotný kotel, ale také související výdaje na topenářské práce, lepší rozvody a regulaci, výstavbu celosezónního peletového sila, apod.
V nedávné tiskové zprávě jste uvedli, že oboru by prospělo snížení DPH na 10 % z důvodu kůrovcové kalamity. Co by se tím vyřešilo a jak by to bylo, až kalamita odezní?
Kůrovcová kalamita je nebývalého rozsahu a jsme teprve na jejím začátku. Odhaduji, že u nás na celou dekádu změní způsob hospodaření v lesích a surovinovou politiku i trhy v dřevařství, blízký konec nevidím. Problematika je na celodenní povídání, takže ve zkratce: V lesích se hromadí nevyužitá kalamitní surovina, pro kterou není dostatečná kapacita svozové techniky a pilařských kapacit a není dostatečný odbyt. Na druhé straně tu máme několik set tisíc kotlů, které jsou z pohledu Zákona o ochraně ovzduší nevyhovující a za nějakých 42 měsíců je musí jejich provozovatelé přestat používat. Do toho vstupují další důvody: ekologické, podpora venkovských oblastí a tvorba pracovních míst, podpora sociálních vrstev obyvatel, zvýšení kvality ovzduší a zkvalitnění života na vesnicích. Toto vše se pěkně spojuje pod zpřístupněním lokálních dřevních paliv (dřeva, pelet, briket) pro více lidí. A ideálním prostředkem, který by tyto společensky potřebné efekty vyvolal, je právě nižší DPH.
Není peleta jako peleta, 96 % těch vyrobených v Česku má mezinárodní certifikací ENplus. V čem je jejich specifikum?
Je to jako ve všem … Kdyby všichni vyráběli a prodávali výrobek stejné kvality, certifikace by byla zbytečná. To je bohužel iluzorní představa. Proto tu máme nezávislou kontrolu formou certifikace od mezinárodních inspektorů a laboratoří. V případě tuhých paliv je to bezpečně nejpřísnější a nejpropracovanější kontrola, jaká kde existuje. Proto je tak rozšířená, protože ji vyžadují zákazníci a obchodníci. Jednoduše odděluje zrno od plev, kdo na trhu nepodvádí, ten ji může získat a certifikace ENplus ho ve výsledku i ochrání. Systém certifikace kontinuálně sleduje celý výrobní proces až po dodávku ke koncovému zákazníkovi. Dohlíží tím na kompletní dodavatelsko-odběratelský řetězec: na výrobce paliv i kotlů, obchodníky, topenáře i zákazníky.
A pokud jde o cenu?
Cena za certifikaci nezvyšuje koncovou cenu pro zákazníka. V objemu výroby je zanedbatelná, a to v řádu několika promile z prodejní ceny pelet. Kdo vyrábí kvalitní peletu, je pro něj certifikace ENplus životně důležitá. Západní Evropa v podstatě ani jiné pelety nechce, u nás je poptávka po certifikovaných peletách také vysoká. Proto je tento systém tolik rozšířený.
V principu je peleta dřevní odpad lisovaný do určitě podoby. Z čeho všeho se zhotovují a jak?
Nic složitého v tom nehledejte. Dřevní peleta je dokonalá tím, že jsou v ní jen čisté piliny a nic víc. Piliny přirozeně vznikají jako odpad na pilách a peletu drží pohromadě díky lepivým vlastnostem ligninu, který je přírodní součástí dřeva. Žádná umělá lepidla tam nemají co dělat.
Jaký je rozdíl mezi peletami zhotovenými z dřevního odpadu a těmi, které jsou vyrobeny z dalších druhů biomasy?
Pro domácí kotle a kamna jsou ideální pelety s označením ENplus A1. To je třída pelet vyrobených z čistých pilin bez kůry a jsou také mezi dřevními peletami nejrozšířenější. Můžeme se také setkat s méně kvalitními petami, které jsou na pohled tmavší a obsahují vedle čistých pilin i kůru. Ty se hodí jen do větších kotlů, jejichž hořáky si s takovýmto palivem poradí.
Abych uvedl kompletní výčet, pro průmyslové použití se u nás vyrábějí také zemědělské pelety, nejčastěji ze zbytkového sena nebo slámy, které se spalují ve velké energetice, v teplárnách a elektrárnách. Hlavním odběratelem je např. Škoda Energo. Tyto ryze průmyslové pelety však do běžných domácích kotlů nelze používat
Aktuální spotřeba pelet v České republice je 100 tisíc tun ročně, zbytek je určen na vývoz. Jaký je o ně zájem v zahraničí?
Největší zájem je ve Velké Británii, Itálii, Dánsku, Německu a Francii. V každé zemi je ale trochu jiná struktura odběratelů. Zatímco Britové a Dánové pelety využívají především ve velké energetice v teplárnách a elektrárnách, v Itálii a Německu slouží hlavně k vytápění budov.
Čeští výrobci nejvíce vyvážejí do Itálie, která má pro představu vlastní spotřebu ve výši 3,5 milionu tun pelet každým rokem. Řekl bych, že naše peletárny umějí dělat a držet kvalitu, a proto je o naše pelety v zahraničí stabilní zájem.
Je pro výrobce výhodnější dodávat je na domácí trh nebo na export?
Výhodné je především mít více odběratelských možností. Situace, kdy mohu diverzifikovat svoje dodávky mezi místní i zahraniční odběratele, je dobrá a přispívá ke stabilitě. Proto také domácí výroba již devátým rokem stabilně roste. Znám velice málo peletáren, které by vlastní odběratele neměly namixované. Obyčejně to mají nastaveno tak, že udržují několik stabilních a velkých zákazníků typu specializovaných obchodníků s palivy a hobby marketů po celý rok a k tomu dodávají menším odběratelům, kde to je ovšem zatíženo sezónností trhu.
Peletáren máme v republice 32, je to dostačující nebo by se uživily další?
Dobrá otázka a nelehká odpověď. Trendem na západním trhu je, aby peletárny vznikaly v blízkosti dřevozpracujících závodů. Prostě tam, kde přirozeně vzniká pilina. U většiny větších domácích pil již peletárny stojí. Asi u třech věších pil do budoucna očekávám, že tu nějaká výroba vyroste a k tomu je samozřejmě nutno přičíst budoucí pilařské závody, které u nás pravděpodobně vzniknou. O některých projektech již víme, další budou následovat. Souvisí to i s tím, co jsem řekl dříve, pilařská kapacita je u nás stále podhodnocena, nové pily potřebujeme. S tím bude souviset i větší množství produkované piliny, takže ideální stav pro otevření dalších peletáren nebo briketáren.
Někdy se setkávám s názorem, že spalování biomasy má na svědomí plundrování lesů. Faktem je, že se k lesům chováme hodně macešky přes všechny proklamace a strategie…
To je v našem evropském regionu nesmysl. Samozřejmě nemohu mluvit za zbytek světa, ale v České republice a okolních zemích platí velmi přísná pravidla na udržitelné a šetrné hospodaření v lesích. Samotná těžba a obnova lesů je hlídána mezinárodními standardy a kdo se jimi neřídí, na trhu se nemůže uplatnit. Dodávám také, že v našich lesích se kvůli peletám nikdy nekácely celé stromy. Bylo by to proti ekologii, ekonomice, legislativě i zdravému rozumu. Naše dřevní pelety jsou vyráběny z odpadů a zbytků po dřevozpracující výrobě. Otázkou je, jak se v budoucnu bude nakládat s kalamitním dřevem po kůrovci.
Nedokonalým spalováním jakékoli biomasy unikají do ovzduší škodlivé látky, jako jsou chlór, dioxin a další, o čemž se u nás raději nehovoří. Jsou soudobé kotle konstruovány na jejich likvidaci?
Tohle se právě peletových automatů vůbec netýká. Nedokonalé spalování zpravidla vzniká vinou špatné obsluhy nebo nekvalitního paliva nebo špatné konstrukce spalovacího zdroje, často kombinací všeho předešlého. V peletových automatech se spalují výhradně čisté dřevní pelety bez dalších přísad. Pelety mají kontrolovanou výhřevnost, vlhkost, obsah popele a dalších sledovaných prvků. A automat ze své podstaty eliminuje zásahy obsluhy. Pro nějaké české kutilství zde prostě není prostor. Peletový kotel je sám tím chytrým strojem, který si sám dávkuje palivo i spalovací vzduch, aby bylo spalování dokonalé a s minimem škodlivých emisí.
V dřevních peletách jsou prvky, o nichž se zmiňujete, ve stopových objemech, nebo tam nejsou vůbec. Chlór a dioxiny ve dřevě nemají co dělat, mohli bychom je nalézt v zemědělských peletách, což je ale úplně jiné palivo průmyslového charakteru, které do malých kotlů nepatří. A v průmyslové energetice již s takovými látkami počítají a umějí je odloučit.
Dotace, dotace a zase dotace. Je jasné, že řada domácností si vymění starý kotel za nový právě díky jim. Osobně si nemyslím, že je to správná cesta, motivace pro to by měla být vyššího řádu – ekologie a úspory energie. Myslíte si, že je na dostačující úrovni osvěta v těchto oblastech?
Moje řeč. Pod rčení „kdyby dotace nebyly, bylo by lépe“, bych se klidně podepsal. Každá dotace formuje trh a nemusí to být zcela správným směrem. Nicméně je to akademická otázka, protože dotace jsou dnes ve všech odvětvích a jejich plošné zrušení si neumím představit. Takže se spíše zaměřujeme, jak je využít co nejlépe a nejefektivněji. Kotlíkové dotace jsou docela unikátem. Evropské peníze, které jinak obvykle končí u firem, plynou přímo ke koncovým uživatelům. Svého času bylo tento systém před Evropskou komisí obtížné prosadit, ale ukázalo se, že funguje a je efektivní. „České kotlíkové dotace“ dokonce budou v příštích letech otevřeny v Polsku a dalších zemích.
Osvěta určitě není na dostatečné úrovni, stále je co dělat, my sami za národní asociaci Klastr Česká peleta na propagaci neustále pracujeme a ekologická témata vyzdvihujeme stejně jako komfort nebo nezávislost, o tom všem vytápění peletami je. Ale ruku na srdce, hlavním měřítkem jsou pro většinu lidí stále peníze. Ani v tomto ohledu si však pelety nevedou nejhůře. Jsou levnější než vytápět olejem, plynem nebo elektřinou.
To nejlepší nakonec, říká známé rčení. Takže představte nám klastr Česká peleta. Jaké jsou jeho cíle a jak se je daří naplňovat, co považujete za hlavní úspěch, kterého dosáhl a naopak, jaké problémy je třeba řešit?
Klastr Česká peleta je národní asociace firem a živnostníků, jejichž podnikání souvisí s výrobou, prodejem a distribucí pelet, briket a spalovacích zařízení. Ač jsou sobě všichni konkurenty, řešíme společná témata, jako jsou hlídání kvality, společné projekty a nákupy, výměna informací, propagační a marketingové akce, školení topenářů a obsluhy, různé certifikace, apod.
Bude to znít možná zvláštně, ale mezi hlavní úspěchy, na které jsem hrdý, je spolupráce a vzájemná komunikace konkurenčních firem v členské základně Klastru, jejich schopnost stoupnout si vedle sebe na jeden veletržní stánek nebo společně lobbovat, což jiné obory obdivují. Vidím Klastr jako most mezi konkurenty, nástroj pro spolupráci, ze kterého profitují všichni členové i celý peletářský sektor.
Úspěchem je i to, že jsme jako první země bývalého východního bloku získali oprávnění k vydávání mezinárodní certifikace ENplus, která se od té doby neuvěřitelně rozšířila po celém světě.
Mezi problémy, které se snažíme řešit, je nižší úroveň nebo odpovědnost topenářů za své instalace. Situace se hodně zlepšuje, pro topenáře pořádáme školení a kurzy, ale přeci jenom se občas objevují kotelny, za které bych dal dotyčným expertům za uši. Vím, že to tak mají i ostatní obory, ale stejně mě to mrzí. Každopádně, kdo chce informace o stavbě a navrhování peletových kotelen získat, nemůže se vymlouvat, že by nebyly dostupné. V Klastru Česká peleta nikoho neodmítneme.
