V širším smyslu všechny právní předpisy, týkající se manželství a právních poměrů s ním souvisících, k němuž obzvl. náleží majetkové právo manž. a ustanovení církevně-právní; v užším smyslu soukromoprávní předpisy, týkající se uzavření, rozloučení a rozvedení manželství, jakož i vzájemného osobního poměru manželů. Zákony, upravující manželství v ČSR, jsou tyto: 1. obč. zák., pokud není změněn; 2. zákon z 31. XII. 1868; 3. manželská novela z 22. V. 1919. Na Slovensku platí uherský zákon manželský (1895) a ovšem čsl. novela manž.
I. Forma uzavření manželství: Svrchu zmíněná manž. novela čsl. zavedla fakultativní občanský sňatek, tj. stranám je ponecháno na vůli, chtějí-li uzavříti sňatek ve formě občanské nebo církevní; obě formy s týmiž účinky. Civilní přivolení k sňatku prohlašuje se před přednostou polit. úřadu okresního, dvěma svědky a zapisovatelem; o uzavření manž. zřídí se zápis. Přejí-li si snoubenci pouze sňatek církevní, konají se vyhlášky a oddavky u příslušného duchovního správce podle předpisů círk., ale za zachovávání předpisů státních.
II. Překážky manželství. Rozeznáváme překážky, vylučující manželství (impedimenta dirimentia) a překážky zakazující manželství (impedimenta impedientia). Podle §§ 48-83 o. z. jsou následující zákonné překážky manžel.: 1. nedostatek přivolení a) pro nemožnost svolení (osoby blbé, nezletilé, vojenské), b) pro nedostatek skutečného přivolení (vynuceno bázní; přivolení, dané sobou unesenou; omyl v osobě manžela; těhotenství); 2. nedostatek způsobilosti k účelu: a) tělesné nemohoucnosti, b) způsobilosti mravní (pro odsouzení k těžkému trestu; pro svazek manželský; pro příbuzenství a švagrovství; pro vraždu manžela); 3. nedostatek podstatných obřadů: a) ohlášky; b) slavnostní prohlášení přivolení k manželství. III. Účinky manželství: Oba manželé jsou si stejně zavázáni konati manž. povinnost, býti si věrni, muž jest hlava rodiny a jest povinen slušně manželku vyživovati; manželka obdrží jméno mužovo, jest povinna následovati muže do jeho bydliště; nabývá domovského práva a státního občanství manželova.
IV. Rozloučení a rozvedení manželství. Při rozluce dřívější platné manž. se ruší, netrvá dále, při rozvodu manž. svazek dále trvá, jenže manželé jsou zbaveni práv a povinností, plynoucích z manž. soužití. O rozluku manž. lze žalovati podle § 13 manž. novely z těchto důvodů: a) dopustil-li se druhý manžel cizoložství; b) byl-li odsouzen do žaláře (nejméně na tři léta); c) opustil-li zlomyslně manžela druhého; d) ukládal-li druhý manžel o život nebo zdraví; e) pro zlé nakládání; f) pro zhýralý život; g) pro duševní chorobu; pro hluboký rozvrat manželství; i) pro nepřekonatelný odpor. Rozvod musí se vždy zakládati na soudním výroku, a důležité příčiny, z nichž může býti manž. rozvedeno, jsou uvedeny v § 109 o. z. Následek rozvodu je zrušení manž. spolužití (přestává moc manželova, společné bydliště a domácnost) a následky majetkově právní.
V. Církevní sňatek. Podle práva římského bylo manželství pouhou smlouvou (konsensuálnou); k tomu názoru připojilo se i právo církevní. Ještě ve středověku, když již byl zdůrazněn svátostní ráz manž., zůstal podstatnou částí sňatku pouhý konsens (souhlasná vůle) uzavříti manž. (tzv. sponsalia de praesenti), Konsens způsobil zásnuby (sponsalia de futuro); přistoupila-li copula carnalis, tj. pohlavní styk, tu se přeměnily zásnuby v manž. Innocenc III. nařídil (1215) veřejné ohlašování zamýšlených manž., avšak neučinil od něho závislou platnost manž. Teprve Tridentský koncil ustanovil v Decretum Tametsi, že k platnosti manž. vyžaduje se prohlášení konsensu před příslušným farářem a dvěma svědky. Dekretem Ne temere z r. 1907 byla prohlášena tridentská forma uzavření manž. za platnou pro celý svět, ale změněno v tom smyslu, že uzavření manž. může asistovati i jiný farář, než příslušný, byl-li k tomu vyzván. Při tom zůstal i Codex iuris canonici z r. 1917. (Psáno 1930)
Foto: bejvavalo.cz
