Jest spojení muže a ženy, nastalé podle zákonných předpisů za příčinou úplného životního společenství. O právních zásadách právo manželské. Dějiny: V době předhistorické seskupení jsou lidé v hordy, mužové a ženy žijí zde ve vespolném manželství, v pohlavní promiskuitě (heterismus). V hordě (kmenu), vytvořily se skupiny, jimž určitý posvátný znak je fetišem. Místo heterismu kmenového nastupuje manželství skupinové. Při tomto manželství je pouze matka jistá, matka zakládá krevní svazky, stává se hlavou rodiny (matriarchát). Jakmile se vyvinulo individuelní vlastnictví, rozšířil se jeho pojem i na ženu a děti; jsou vlastnictvím otce, který je hlavou rodiny (patriarchát). Namnoze vládne polygamie (mnohoženství).
U přírodních národů rozeznáváme formu manželství buď smluvní nebo výměnnou, nebo žena se získává lupem. Podle počtu manželů rozeznáváme skupinové manželství (polygamie) a monogamii. M. u národů kulturních: U národů orientálních nacházíme téměř všude polygamii, a to polygymii (muž s více ženami, na rozdíl od polyandrie, manž. ženy s více muži). V Indii jsou zvykem manž. tzv. dětská. U Židů nebylo mnohoženství odstraněno ani Mojžíšem. Vyšší vzdělání Řeků a Římanů dovedlo je k monogamii, leč o rodinném životě (v našem smyslu) nemůže býti řeči. Civilní právo římské rozeznávalo druh m. pod jménem matrimonium iustum, mezi občany římskými a matrimonium iuris gentium, m. mezi peregriny (cizinci) nebo mezi občany římskými a peregriny. Mimo to byl zákonně přípustný mimomanželský poměr, konkubinát, který se lišil od m. pouze tím, že konkubína nebyla stejného stavu jako manžel.
Opírajíc se o výroky Kristovy a apoštolů, uznává křesťanská církev pouze monogamii a je m. u církve katolické jednou ze sedmi svátostí (sacramentum). Vedle m. s plnými účinky vyskytuje se (hlavně u germánských národů) tzv. m. k levé ruce (m. morganatická), při nichž manželka nesdílí rod a postavení manželovo. U Mormonů platí polygynie za zařízení božské. (Psáno 1930)
Foto: bejvavalo.cz
