V České republice můžeme mít úspěšnou budoucnost. Pokud si to ovšem sami nezkazíme. A tím sami není myšleno jen v rámci hranic České republiky: Nesmíme si to zkazit jako Evropané. Zatím vše nasvědčuje tomu, že v Evropě budeme ode dneška za deset, dvacet, ba i třicet let mít velmi pohodlný, rozumějme předimenzovaný sociální systém, dokonalou ochranu životního prostředí, nicméně také mizernou konkurenceschopnost ve srovnání s Asií a technologicky budeme zaostávat. Pokud něco nezměníme ve svém přístupu k technologiím, budeme po asijských tygrech pošilhávat podobně, jako jsme v osmdesátých letech pošilhávali po západním Německu.
Bohužel už dnes v některých ohledech nestačíme na Čínu. Předčíme ji v míře osobní svobody, ve věcech typu ochrany osobních dat, v demokratičnosti – ale v jiných ohledech není třeba pochybovat, že Čína Západ dohání. O tom, že nás předběhne, ještě pochybovat můžeme. To, že nás nepředběhne, je ale spíš přáním než možnou realitou. Trend je neúprosný: Jednou Čína nejspíš bude největší ekonomikou světa s nejsilnější armádou a nejmodernějšími technologiemi. Naše civilizace by na to potenciálně mohla jen koukat s otevřenou pusou, protože náš systém hodnot na to není adaptovaný. Západ to sice pomalu začíná chápat, ale jednak mu to ještě nedochází v celém svém rozměru, jednak se svému relativnímu zaostávání ve srovnání s Čínou neumí bránit. Tam, kde neumí vytvořit prosperitu, dá dotace. Tam, kde neumí dát dotace, dá státní fondy. A tím své relativní zaostávání jen zhoršuje.
Abychom zbrzdili svůj relativní úpadek a nenechali se tak snadno Čínou ekonomicky kolonizovat, jako je už kolonizována Afrika, musíme odstranit důvody tohoto zaostávání. A důvody, proč Evropa i USA zaostávají, jsou mnohé. Pro mě jsou nejdůležitější dva: školství a elity.
Co brzdí Evropu?
Evropské školství je v krizi. Zatímco Západ zkoumá sociální vědy, zaměřuje se na měkké obory od politologie přes sociologii až po generová studia, Čína se soustřeďuje na přírodní vědy a rozvoj technologií. Číňané už před časem vyjeli na Západ a okopírovali ze školství to nejlepší s důrazem na matematiku a algoritmizaci. Podíváme-li se na hodnocení patnáctiletých studentů v mezinárodním průzkumu PISA z roku 2015, vidíme žalostné výsledky. Země OECD mají v matematice průměrné hodnocení 490 bodů. V ČR jsme tedy s výsledkem 492 bodů lehounce nad průměrem. Slováci s 475 body jsou na tom bídně. Zato Němci mají slušných 506 bodů. Jenže kontinentální Čína má 531 bodů, Hong Kong 548 bodů a Singapur dokonce 564!
Čína nám dramaticky odskočila. Nemá smysl plakat nad tím, že nemáme peníze na školství nebo, že to je daň za prožitý komunismus. Estonsko určitě nemá z dob Sovětského svazu lepší dědictví, a přesto má 520 bodů. Tak kde je skutečný problém? My také máme na výsledek jako Estonsko. Jenže české školství se v posledních letech v rámci nesmyslných změn zhoršilo. V roce 2003 jsme totiž ve stejném testu ještě měli 513 bodů. Tedy skoro tolik, jako mají dnes Estonci.
Jsou snad dnešní děti hloupější než před dvanácti lety? Celkem jistě ne. Na vlastních dětech ale pozoruji, jak se škola změnila. Stále víc vidím různé projekty, projektové dny, sportovní dny, zbytečné výjezdy mimo školu a výuka matematiky trpí. A když už se ji děti učí, nechápou, k čemu je to dobré, mají nulovou motivaci. Když to zjednoduším, škola neustále vymýšlí, jak to udělat, aby se neučilo, a hlavně ne přírodní vědy a logické myšlení.
Podobně špatný výsledek Evropa vidí, když se podívá na čtení. Průměr zemí OECD je 493. Tady se ČR se svými 487 body propadla dokonce pod průměrný výsledek. Přitom v roce 2003 jsme ještě měli 492 bodů. Stále jsme na tom sice lépe než Slováci, kteří mají jen 453 bodů, já bych se ale raději porovnávala s Německem, které má 509 bodů. Estonci opět dominují Evropanům s famózním výsledkem 519 bodů. Od nich se můžeme učit, jak učit. Asie je ovšem znovu na špičce. Hong Kong má 527 bodů a Singapur dokonce 535 bodů.
A tak se nemůžeme divit, že u nás vystuduje školu kdekdo, ale v hlavě toho moc mít nemusí. Nemůžeme se ani divit devalvaci vysokoškolských titulů. Takového titulu dnes dosáhne na soukromých školách div ne každý, kdo ho chce a má peníze. Maturita je na tom ještě hůř. Pokud tedy chceme jako Česká republika udržet svou technologickou a konkurenční pozici v žebříčku světových zemí, musíme na prvním místě změnit uvažování ve školství.
A pak je tu ještě druhý extrémně významný faktor, a tím je uvažování našich elit. Věřím, že svoboda je naší dlouholetou konkurenční výhodou proti Číně. Nevěřím, že by Číňané mohli z velkého nadhledu dokázat úplné ekonomické zázraky, budou-li žít v diktatuře. Nicméně současně připouštím, že krátkodobě je naše demokracie naší v uvozovkách „nevýhodou“. Myslím to tak, že proces dosažení dohody je v demokracii někdy zdlouhavý. V Číně stačí nařídit a věci se dějí.
Pochybuji ale, že dlouhodobě se dá stát řídit jako firma. Navíc čínská ekonomika bude dlouhodobě stát na ekonomickém intervencionismu a podpoře lokálních čínských firem, tedy vše bude vyrobeno v Číně a exportováno. Čína tedy nebude plně využívat ekonomických výhod svobodného obchodu na globalizovaném trhu. Naše globalizovaná ekonomika by Čínu měla časem přece jen převálcovat. To je ale hudba velmi vzdálené budoucnosti a dalších generací.
Krátkodobě se nám může zdát, že naše demokracie selhává. Množí se lidé, kteří se tváří, že je demokracie překonaná a musíme hledat něco nového. Nemám ráda slovo elity. Zní příliš namyšleně. Na druhou stranu nevěřím v absolutní rovnost lidí. Nejsme stejní, nejsme si ve všem rovni, společnost má vrstvy podle nejrůznějších kritérií. Nejvyšší vrstva s největšími potenciálními schopnostmi nechat se zvolit a řídit stát, kterou můžeme zvát elitou, však dnes selhává. To vidíme na celém Západě. Nikdo rozumný se do politiky nežene. Skoro všude, kde jsou volby, se dnes nevolí ten nejlepší, ale ten, který nejméně vadí. Často jde (typicky v různých zemích v prezidentských volbách) nikoliv o volbu mezi špatným a dobrým, ale volbou mezi dvěma zly. Západ hledá spasitele a nemůže ho najít. S takovým vedením není pochopitelně pro Čínu těžké, aby nás dohnala a předehnala.
Fakt, že nám možná už začal ujíždět vlak, je vidět i z našeho přístupu ke 4. průmyslové revoluci. Společnost DEL a BDO uspořádaly průzkum, z něhož vyplynulo, že ještě v roce 2019 se zhruba třetina manažerů a majitelů českých průmyslových firem nesetkala s pojmem Průmysl 4.0. Je to možné? Právě ji prožíváme a třetina manažerů o tom ani neví?! A co hůř, význam tohoto spojení nezná ani 60 procent studentů středních a vysokých technických škol! A tím jsme zase u školství. Jak potom máme konkurovat USA a Číně?
Není to dosud ztracené. Evropa jistě bude i v budoucnu skvělým místem pro život. Ale pokud v některých oblastech svůj přístup změníme, mohla by být místem ještě lepším.
Zdroj: Návrat k prosperitě, kolektiv autorů, vydala Česká manažerská asociace 2020. Více na https://www.cma.cz/
