Máslo umělé, vyrobil první franc. chemik Mège-Mouriès dospěv k tomuto vynálezu po důmyslných pokusech, k nimž vládou Ludvíka Napoleona III. byl podnícen a k nimž mu byly poskytnuty potřebné prostředky. Intence, které při tom vláda francouzská sledovala, byly v přední řadě hospodářské (aby se odpomohlo stále rostoucímu zdražování másla), ve druhé řadě, aby se opatřila pro námořnictvo náhražka, která by se lépe mohla konservovati než máslo přirozené. Methoda výroby másla umělého od Mège-Mourièsa vynalezená jest tato: Lůj čerstvý z volů téhož dne zabitých rozmačká se mezi dvěma válci ryhovanými, odkudž padá do nádržky vodou naplněné. Aby blány tukových buněk co možná dobře se zrušily, podrobuje Mège-Mouriès tuk takto rozdrobený umělému zažívání, čehož dosahuje tím, že do vody, do níž byl dán rozdrcený lůj, přidává rozsekanou sliznici z ovčího žaludku a asi 0,2 % kyseliny solné, načež se vše zahřívá asi hodinu při 40 – 50 oC. Za vlivu pepsinu (z rozsekaného žaludku), kyseliny solné, vody a teploty naznačené rozpustí se blány tukových bunic tak, že se tuk snadno vyloučí na povrchu kapaniny jako žlutavá tekutina. Vrstva tuková se spustí, načež se do tuku takto získaného přidají k vůli vyčištění 2 % soli kuchyňské a teplota udržuje se ještě asi po 2 hodiny při 45 oC. Pak se vyčištěný tuk vypustí do železných nádob pocínovaných, které se přenesou do prostory na 22 – 25 oC temperované, kde zůstanou do druhého dne. Poněvadž pak tuk máselný jest smíšeninou jednak z tuků při obyčejné teplotě tekutých (glycerid kyseliny olejové), jednak z tuků při vyšších teplotách tajících (glycerid kyseliny palmitové a stearové), nastane při uvedené teplotě krystalování (vyloučení) tuků při vyšší než při 25 oC tajících. Pak se tuk lisuje v plátěných plachetkách při teplotě 25 oC hydraulickým lisem. V plachetkách zbude hlavně stearin, kterého se užívá ku výrobě svíček. Tuk lisováním zjednaný, konsistence máselné, nazývá se pak oleomargarin, který se ještě vypírá vodou, načež se tlačí do kadlubů. Oleomargarin má barvu slabě žlutou, v ústech se rozplývá podobně jako máslo a chutná příjemně. Oleomargarinu lze užíti již v této způsobě k potřebě domácí, aneb se zpracuje na máslo umělé. Zpracování tuku na máslo provádí se dle Mège-Mourièsa takto: Tekutý oleomargarin smísí se v máselnici s 12 – 20 % smetany a přidá se ještě 1/1000 % uhličitanu sodnatého, 1/100 % vemene kravského a něco orleanového barviva. Směs ta tluče se asi půl hodiny, načež po ztuhnutí tuku se lisuje mezi dvěma dirkovanými válci. Aby vynález Mège-Mourièsův prakticky se zužitkoval, sestoupila se ve Francii společnost (Société anonyme d´alimentation), jíž Mège-Mouriès výzkum svůj odevzdal a která počala s výrobou umělého másla na veliko. Pro Ameriku a Anglii vymohl si Mège-Mouriès patent. R. 1874 prodal svůj americký patent společnosti „United States Dairy Company“, kterážto svěřila patent k provádění firmě Mott. Tento odborník pak způsob výroby zlepšil a zjednodušil. Tak především vynechal Mott umělé zažívání. Lůj přejemně rozsekaný strojem sekacím parou hnaným jednoduše taví v kotlu, který se ohřívá vodní lázní, do níž se pouští pára. Při tavení, jež trvá asi 2 -3 hodiny, jest teplota 47 oC. Při tom usazují se tuk na povrchu, tkaně vespod. Krystallizaci tuku provádí Mott při 21,1 oC. Lisování děje se v prostoře, v níž udržuje se teplota mezi 29,4 – 32,2 oC. Při zpracování oleomargarinu na máslo umělé nepřidává také kravského vemene. Dobrý výsledek vynálezu Mège-Mourièsova v praxi měl za následek, že četní jiní chemikové se pokusili o výrobu umělého másla a že si dali patentovati své vynálezy, jež se však z největší části neujaly. Jen jeden způsob výroby, jak se zdá, dochází v novější době velkého rozšíření a vytiskuje způsob Mège-Mourièsův, jak vyloženo, záleží v získání tuku při nízké teplotě tajícího z loje tím způsobem, že rozpuštěný lůj mezi 22 – 25 oC se krystallizuje, načež se při 25 °C lisuje. Získání tuku konsistence máslovité z tuků při vyšších temperaturách tajících je však možné též tak, že se přičiní k nim určité množství tuků olejovitých, jako olej olivový, sesamový apod. Methoda, která nyní hl. v Čechách, Německu a ve Vídni se provádí, jest vlastně kombinací principu právě vyloženého s principem Mourièsovým. Olejovitá tekutina z loje získaná se nenechává totiž při 25 oC krystallovati. Rovněž lisování děje se při vyšší teplotě. Jest patrno, že se dosáhne většího množství oleomargarinu, který má však tužší konsistenci. Tento nedostatek odstraňuje se přísadou olejů rostlinných. Přísady této užívá se pak při posledním ději výroby umělého másla, totiž tlučení.
Význam zdravotní másla umělého. V otázce této dlužno míti dvě věci na zřeteli; 1. Může-li máslo umělé vzhledem k asimilačním pochodům těla máslo přirozené úplně aneb alespoň z části nahraditi; 2. neobsahuje-li máslo umělé za některých okolností součástky, které by mohly býti zdraví lidskému na újmu? V příčině první dlužno vytknouti, že hodnota másla umělého vzhledem k využitkování v těle lidském jest o něco (avšak ne o mnoho) menší než hodnota másla kravského. V příčině druhé lze odpověděti, že máslo umělé skutečně za jistých okolností zdraví lidské by mohlo poškoditi. Případ takový by nastal tehdy, když by k přípravě jeho bylo užito loje neb sádla (v Americe užívá se též sádla vepřového) ze zvířat, která byla zachvácena infekčními neb parasitickými nemocemi (sněť slezinná, tuberkulosa, trichiny aj.). Možnost upotřebení loje ze zvířat takových jest úplně pravděpodobná, poněvadž továrny kupují surovinu svými agenty i po venkově, kde kontrola jest velmi nedostatečná, čemuž napomáhá ještě okolnost, že na loji samém nelze poznati tak snadno, bylo-li zvíře zdravé či nemocné. Poněvadž pak při výrobě se neužívá celkem vyšších teplot než 50 oC, při kteréž mikroby a živočišní cizopasníci se nehubí, lze se domnívati vším právem, že máslo z takovéto suroviny upravené by mohlo býti pro člověka nebezpečné. Další povážlivá stránka jest, že při některých způsobech výroby neužívá se tuků úplně čerstvých a jakosti neúhonné, nýbrž i tuků v rozkladu. Dokladem toho jest zpráva zdravotní komise v New Yorku, které bylo senátem new-yorským uloženo prozkoumati všestranně otázku umělého másla. Tato komise zjistila, že skutečně v některých amerických výrobnách bylo používáno surovin přímo hanebných. Aby se odstranil zápach, užívaly podlé firmy roztoku kyselin dusičné a sírové velmi sehnané, které v tuku nechaly působiti. Komise tato navrhla, aby výroba umělého másla z margarinu byla prostě zakázána. Z uvedeného jest zřejmo, že výrobny oleomargarinu a másla umělého musí podléhati přísnému dozoru, nemají-li vzniknouti zdravotní závady. Zákonem rakouským ze dne 16. ledna 1896 (falšování potravin) jsou k takovému dozoru oprávněny dozorčí orgány a v jednotlivých případech ústavy pro zkoumání potravin. (1900)
Obr. Máselnice Victoria
