.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
A nízkou tučností mléka to není, to si mnohem spíše řetězce s lidmi hrají „na kočku a na myš“
Zkazky o „máselné krizi“ v Česku získávají oporu v číslech. Podle nejnovějších dat Eurostatu zdražuje máslo v Česku vůbec nejvýrazněji v celé EU. Letos v září jeho cena narůstala meziročně o 42,5 procenta, což bylo více než v kterékoli jiné zemi EU. Průměr za celou EU činil pouze 13,7 procenta meziročního cenového nárůstu.
Druhým nejvýraznějším tempem rostly v září ceny másla na Slovensku, a to o 35,2. Ve všech dalších zemích EU, kde k nárůstu ceny másla došlo, už ale byl pod 30procentní úrovní. V Německu ještě činil nárůst 29,3 procenta. Ve všech ostatních zemích EU ceny másla ale už rostly méně než polovičním tempem než v Česku, tedy tempem nižším než zhruba 21procentním. Anebo dokonce stagnovaly či klesaly – třeba v Rumunsku cena másla klesala o 10,5 procenta. I v některých Česku blízkých zemích je růst cen jen zlomkem českého nárůstu. Třeba v Maďarsku ceny rostly o 3,6 procenta, tedy zhruba dvanáctkrát pomaleji.
Příkladem země, kde ceny másla stagnovaly, je Řecko. Přitom Řecko spolu s Českem vykazuje dlouhodobě nejnižší tučnost nadojeného mléka v EU. I když je tedy tučnost českého mléka slabá, evidentně nemůže vysvětlit tak dramatický nárůst tuzemské ceny másla. Pokud by jej vysvětlovat mohla, musela by v Řecku růst také, a to výrazně. Neboť v Řecku panovaly letos v létě vůbec nejvyšší teploty v historii (zde) – a vyšší teploty mají na tučnost mléka neblahý vliv. Jenže v Řecku byla v září průměrná cena másla úplně stejná jako v září 2023, zatímco tedy v Česku stoupla o více než 40 procent.
Ve skutečnosti se tedy mnohem spíše opakuje situace známá z minulých případů prudkého zdražování v ČR. Ve světě se objeví „příběh“, kterým lze cenový nárůst zdůvodnit – lépe řečeno, lze jej použít coby záminky. Načež pak zejména tuzemské obchodní řetězce, z nichž dvě největší (obě německé) skupiny ovládají přes polovinu českého trhu, „příběhem“ vysvětlují své zdražování a šponují ceny více, než by bylo nutné a než by odpovídalo reálné tržní situaci.
Tím „příběhem“ je letos citelně navýšená poptávka po mléčných produktech ve světě, která souvisí s opadnutím inflační vlny uplynulých let. Lidé neplatí už takové „rány“ za elektřinu či plyn pro vlastní domácnost, opět jim rostou reálné mzdy, takže mohou nakupovat více nebo dražší mléčné výrobky.
Producenti mléčných výrobků tak čelí situaci, kdy intenzita nárůstu poptávky převyšuje intenzitu nárůstu nabídky. Nárůst nabídky je totiž stále relativně slabší, protože mlékárny a producenti mléka v uplynulých letech v rámci téže inflační vlny rovněž čelili růstu cen energií nebo krmiv, hnojiv a dalších vstupů. V čase slabší poptávky proto produkci raději omezili a nyní ji teprve opět rozjíždějí.
Na takto napjatém trhu musí letos více rozmýšlet, nač mléko využijí, a častěji vybírají produkty typu sýrů, v jejichž případě existuje konkurenčnější tržní prostředí, takže případná ztráta tržního podílu by se následně obtížněji získávala zpět. Méně mléka se tak dostává výrobě másla, což se v některých zemích svádí na nízkou dojivost.
Obchodní řetězce v České republice jako už v minulosti opět využívají zmíněné mimořádně nízké konkurence ve své branži, zaznamenávají „příběhy“ o převisu poptávky nad nabídkou mléka ve světě či o nízké dojivosti krav, na jejichž základě navyšují cenu výše, než by musely, takže si ve výsledku navyšují vlastní zisk.
Mediální odezva na celou situaci následně uvádí české obyvatelstvo do „stavu varu“, ba paniky, kdy je ochotno řetězcům platit za máslo vyšponované ceny, protože má za to, že může být ještě hůře a že již tak navýšené ceny jsou vlastně stále ještě docela přijatelné. Což řetězcům – a zejména před Vánoci – umožňuje cenu másla jen dále šponovat. A ze zisku, který na másle mají, subvencovat slevy některých z ostatních prodávaných produktů, v jejichž případě žádná panická poptávka obyvatelstva neexistuje.
Řetězce si tak s lidmi cynicky hrají tak trochu na „kočku a na myš“, přičemž je „holí jako ovečky“.
Bitcoin je dnes nejdražší v dějinách, a to i v očištění o inflaci
Poprvé v historii stojí přes 80 000 dolarů. Za růstem k novému rekordu jsou zejména naděje vkládané do Trumpovy administrativy
Cena bitcoinu dnes prvně v historii překonala hranici 80 000 dolarů. Bitcoin je tak dějinně nejdražší nejen nominálně, nýbrž i reálně, tedy po zohlednění inflace. Jeho cena necelých 68 000 dolarů z listopadu 2021, dosud reálně rekordní, totiž v současnosti po zohlednění inflace odpovídá zhruba 77 000 dolarů.
Bitcoinu prospívá zvolení Donalda Trumpa prezidentem i fakt, že se Spojenými státy přelívá červená republikánská vlna. Republikáni získali většinu v Senátu amerického Kongresu a mají značnou naději na těsnou většinu i ve Sněmovně reprezentantů. Bude tak snazší prosazovat legislativu, jež je k bitcoinu vstřícná.
Trump ve své kampani slíbil učinit z USA světové centrum bitcoinu a kryptoměn obecně, ba dokonce položit základ státním strategickým rezervám v bitcoinu. Do bitcoinových fondů v USA v čele s tím ve správě BlackRocku, největšího investiční společnosti světa, mířil tento týden, v návaznosti na Trumpův triumf, rekordní objem prostředků investorů.
Dalším impulsem růstu cen bitcoinu je snižování úrokových sazeb v podání americké centrální banky, které obecně zvedá poptávka po rizikovějších a spekulativnějších aktivech, neboť snižuje náklady jejich financování a současně snižuje výnosnost bezpečných investičních nástrojů typu amerických vládních dluhopisů.
Největší nahrávací společnost světa, Universal Music, v reakci na protižidovský pogrom zřejmě opustí burzu v Amsterdamu. Odešla by do USA
Největší nahrávací společnost světa, Universal Music, v reakci na protižidovský pogrom zřejmě opustí burzu v Amsterdamu, kde k němu došlo. Své akcie by nově upsala v USA.
Na přesun tlačí jeden z největších akcionářů Universal Music, americký miliardář Bill Ackman. Ten sám z amsterdamského burzovního parketu stáhne své fondy Pershing Square. Útoky na židovskou menšinu v Nizozemsku jsou mu, jak říká, poslední kapkou.
Akcie Universal Music v reakci na zprávu, že se obchodování s nimi přesune z Nizozemska do USA, posílily.
Tempo, jakým evropská liberální levice ničí kapitálový trh, hospodářství a hlavně předivo společenských vztahů starého kontinentu, je omračující. Stejně jako to, jak údajné evropské elity jen blahosklonně přihlížejí oživování démonů antisemitismu a nacismu v podání této „progresivní“ levice, k níž se ostatně mnohdy samy hlásí.
V Česku Trump může připravit o práci 55 tisíc lidí
Jeho vítězství ve volbách ale pomáhá ukrajinským cenným papírům, protože investoři nyní nově sází na rychlý konec tamní války
Vzhledem k výsledkům amerických voleb jsou krajně zarážející dvě věci. Jak moc tamní tradiční média ohýbala realitu a jak moc malý vliv už mají. Z jednoznačné věci udělala vyrovnané klání; ale fakticky je americká veřejnost z dosud nevídané většiny evidentně už nebrala vážně. To může mít svůj ekonomický dopad, například v propadu inzerce. Poražených v amerických volbách je ale pochopitelně více.
Kromě demokratky Kamaly Harrisové a demokratů se k nim může počítat i Hollywood a podstatná část amerického showbyznysu v čele se zpěvačkou Taylor Swiftovou. Celebrity skoro „jako jeden muž“ stály za Harrisovou. Prohrála také intelektuální elita, která se rovněž postavila za Harrisovou. Středeční probuzení Paula Krugmana, laureáta Nobelovy ceny za ekonomii a klíčového sloupkaře New York Times, muselo být obzvláště krušné. Tento ekonom zuřivě tepe Trumpa už dlouhé roky.
I on, stejně jako hollywoodské hvězdy, si při pohledu na výsledek voleb musel uvědomit, jak moc široká propast zeje mezi smýšlením amerického establishmentu, ať už intelektuálního nebo kulturního a společenského, a – většinovým – zbytkem společnosti. I on si musel uvědomit, že ztrácí vliv.
Který naopak získávají třeba podcasteři typu Joea Rogana, kteří se směle mohou počítat zase k vítězům voleb. Společně s Trumpem, Elonem Muskem nebo – in memoriam – veverkou Peanut. Smrt na sítích tolik populární veverky, již si vynutily úřady, se i Muskovým přičiněním stala virálním symbolem zvůle státu, jejž v danou kritickou chvíli reprezentovala Harrisová. Ne že by jí to samo o sobě volby prohrálo, leč střípek do mozaiky prohry to být mohl.
Mezi vítěze voleb – přejdeme-li čistě do ekonomické oblasti – lze počítat také třeba ukrajinské dluhopisy a další tamní cenné papíry. Ty získávaly na ceně. Prospívá jim Trumpovo vítězství a související vyhlídka investorů na celkem rychlé skončení války na Ukrajině. Například cenné papíry navázané na růst ukrajinské ekonomiky (takzvané warranty na HDP Ukrajiny) ve středu rostly nejvýše od zahájení ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022.
Česko se ale mezi ekonomické vítěze voleb počítat určitě nemůže. Možné Trumpovo výrazné navýšení cel představuje z hlediska naší ekonomiky hlavní bezprostřední hrozbu plynoucí z jeho znovuzvolení. Cla, jimiž v prezidentské kampani hrozil, by způsobila snížení hrubého domácího produktu EU až o 2,5 procenta a pokles unijní zaměstnanosti odpovídající ztrátě 1,7 milionu pracovních míst. Nejtíživěji mají cla dolehnout na ekonomiku Česka, kde by přišlo o práci takřka 55 tisíc lidí, a Irska. Po přepočtu na obyvatele bude běžná česká rodina na clech tratit přes 90 800 korun ročně. To vše plyne z říjnové studie Konfederace dánského průmyslu.
Konfederace vychází z předpokladu, že Trump v souladu s předvolebními prohlášeními zavede v roce 2025 desetiprocentní univerzální clo na dovoz z EU a šedesátiprocentní clo na dovoz z Číny, rovněž plošné. V prvním funkčním období Trump sice také navyšoval cla, zejména na čínský dovoz, ale vždy cílil jen na specifické druhy výrobků či surovin, jako jsou solární panely, pračky, ocel či hliník. Nyní slibuje cla plošná, na veškerý dovoz.
Pokud je tedy v příštím roce zavede, v roce 2027 bude hrubý domácí produkt EU o 2,5 procenta nižší, než by byl bez nich. To ročně odpovídá ztrátě na HDP v rozsahu 391 miliard eur a ztrátě na HDP na hlavu v rozsahu 870 eur. Zaměstnanost by klesla o 0,7 procenta, což odpovídá 1,7 milionu pracovních míst.
Trumpova cla podle Konfederace dánského průmyslu krátkodobě povedou k tomu, že jak americká centrální banka, tak Evropská centrální banka budou v obavě ze souvisejícího růstu cen a inflačních tlaků držet úrokové sazby na relativně vysoké úrovni po delší dobu. Současně dojde v USA i v EU k propadu spotřebitelské důvěry, což dále sníží hrubý domácí produkt obou celků.
Do roku 2029 se sice zaměstnanost vrátí na úroveň, kde by byla bez cel, neboť propuštění lidé si postupně najdou novou práci, avšak hrubý domácí produkt EU bude stále o 1,7 procenta nižší než bez cel. To proto, že Trumpova cla – a předpokládaná odveta za ně, jak ze strany EU, tak Číny – trvale ochromí mezinárodní obchod.
Toto ochromení následně celosvětově sníží efektivitu produkce, protože celní deformace zhusta povedou k přesunu výroby do míst, kde z globálního ekonomického hlediska není optimální. Takovýto ekonomicky nežádoucí přesun, odehrávající se v masivním celosvětovém měřítku, následně způsobí výrazné trvalé ztráty v produktivitě, jejíž vzestup je hlavním zdrojem hospodářského růstu a civilizačního pokroku vůbec.
Ze zemí EU mají podle Konfederace dánského průmyslu Trumpova cla nejvíce poškodit Česko a Irsko, jak jsem zmínil. Česko kvůli jeho silné závislosti na obchodu s Čínou, byť třeba i nepřímé, „přes Německo“. Irsko zase kvůli silným ekonomickým vazbám na USA. V Česku má tudíž roku 2027 v důsledku cel HDP poklesnout o 3,5 procenta proti stavu bez nich. Česká ekonomika tak přijde o 11,61 miliardy eur, tedy 294 miliard korun. HDP na obyvatele Česka bude nižší o 895 eur, tedy 22 700 korun. Čtyřčlennou českou rodinu tak podle Konfederace dánského průmyslu Trumpova cla ročně připraví o 90 800 korun. (10.11.2024)