Pomíjející bezvědomí způsobené nedokrevností mozku zove se mdloba. Má-li mozek vykonávati své funkce, je nutno, aby byl stále dosti značným množstvím krve zásobován. K tomu cíli potřebuje srdce jisté síly, která není nepatrná. Je-li srdce slabší, nemůže vehnati potřebné množství krve do mozku, jemuž pak schází látka, která jej k vykonávání úkonů schopným činí. Především trpí ústroje, které sprostředkuji pohyb, pak orgány smyslové a citové. Taková nedokrevnost mozku následkem ochabnutí činnosti srdeční vede ke mdlobám. U osob, které trpí nedokrevností vůbec a celkovou slabostí tělesnou, může se proto velmi snadno mdloba dostaviti.
Rozeznáváme tři stupně mdloby.
1. Nejlehčí stupeň je tzv. chabost, spojená s nevůlí; nemocný pociťuje náhle slabost svalstva, k níž druží se často závrať; obličej je bledý, zvláště rty a oči; studený pot vystupuje v kůži, hlavně na čele, a ke všemu tomu druží se ještě nevůle, kormoucení, ba i dávení; činnost smyslu ustává, ač pravé bezvědomí však se nedostavuje, tep a dýchání je slabší. Stav tento může trvati několik minut, ale též hodin.
2. Druhý stupeň jest opravdová mdloba. Příznaky její jsou: náhlá slabost; čidla přestávají vnímati, vůle pozbývá vlády nad svalstvem; před očima se zatmí. Obličej zbledne, teplota tělesná klesá; nastává úzkost a nevůle; tep je malý, rychlý, nepravidelný. V obličeji vystupuje studený pot, nastává bezvědomí nebo jakýsi stav polospánku nebo snění. Nemocný padne k zemi, dolní čelist klesá níže, rysy obličeje se změní. Tep a dech neschází nikdy úplně, ač bývají mnohdy velmi povrchní. Také tento stav může trvati několik minut, hodin, ale i dnů.
3. Za třetí, nejtěžší stupeň mdloby možno považovati smrt zdánlivou.
Prostá mdloba přechází obyčejně beze všech dalších škodlivých následků. Za jistých okolností a vlivem jistých příčin může však přejíti mdloba v mrtvici nebo v následky ještě horší, zvláště u osob jistých. Vracejí-li se mdloby často, zůstavují velikou slabost.
Příčiny mdloby jsou nejrozmanitější; vedle vlivů, které seslabují činnost srdeční, vedle chorob srdce samého (vady apod.) je celá řada momentů, které buď přímo přílivu krve do mozku překážejí anebo nepřímo způsobují překrvení mozku. Takové příčiny mdloby jsou: strádání a vysílení hladem, žízní a těžkou prací, zvláště při chudokrevnosti nebo bledničce; ztráta krve, silné průjmy; dále hnutí mysli, které ochrnuje čivy vasomotorické (cévstvo ovládající) např. zármutek, nebo které srdce přeplňuje krví; dále silné bolesti, mocné vzrušení, např. pohlavní; také mohutné dojmy smyslové u osob slabého nervstva nebo rozmanitými idiosynkrasiemi trpících, např. při hrůzných scénách, popravách, operacích, když osoby nezvyklé tomu spatří krev neb ránu, rudou barvu, při některých zvucích, např. škrábání na sklo, pilování; také účinkem vůně jistých květin nebo sena, zápachem koček. Mdloby mohou ostatně vzniknouti také, ustane-li náhle některý tlak, jemuž tělo naše uvyklo, sejmem-li těsné obvazky, vypustíme-li tekutinu z břicha při vodnatelnosti, také ve zředěném vzduchu na vysokých horách, v balonech atd. Sem patří také mdloby vzniklé jedovatými parami a plyny nebo když přístup vzduchu do plic je překažen, silným chladem a mrazem, vysokým žárem, vedrem, např. v parních lázních, také za letního horka, při bouřce, za silného tlaku, např. v tlačenici apod. Vypočítávati dále rozmanité příčiny, které seslabují činnost srdce, které mají vliv na cévstvo a touto cestou mohou mdlobu přivoditi, netřeba. Vězí-li příčina mdlob v chorobách hlubších, např. vracejí-li se mdloby častěji u téže osoby, nebo trvá-li nějaká vnitřní organická disposice, nutno povolati lékaře, který hlubší onu příčinu vyzkoumá, neduh vyšetří a vyléčí. Pozoruje-li tedy někdo na sobě samém nebo na někom z příbuzenstva časté mdloby, nechť neváhá a v čas postará se o radu lékařskou. Podaří-li se záhy odstraniti příčinu, bývají mdloby na dobro vyléčeny a vícekrát se nevracejí.
Léčba mdloby bývá obyčejně zůstavena příbuzným, protože stav ten dostavuje se náhle a nepřipouští odkladu. Proto nebývá u většině případů lékař po ruce a každý měl by věděti, jak zacházeti s osobou, která upadla do mdlob.
První starost naše nesiž se k tomu, aby mozek měl zase dostatek krve. Proto třeba položiti omdlelého tak, aby hlava ležela co možná nejníže neb alespoň ne výše, nežli trup. Nohy buďtež trochu vyzvednuty. Ve případech velice těžkých doporučuje se ruce a nohy pozvednouti. Kromě toho jeví se naléhavá potřeba zbaviti pacienta v bezvědomí pohříženého co možná záhy všeho šatu tísnicího, zvláště na krku a v krajině srdeční. Těsné živůtky, šněrovačky, kravaty, pásy, řemeny apod. buďtež neprodleně uvolněny. Také těsné podvazky atd. dlužno odstraniti. V jednodušších případech postačí postříkati obličej omdlelého studenou vodou. Již tento prostředek přivede pacienta k vědomí a to tím spíše, čím mohutnějším proudem řine se voda ve tvář. K tomu účelu je prospěšno použiti stříkačky, je-li právě po ruce. Při hlubších mdlobách nutno posaditi pacienta do vany a vylíti mu několik džberů studené vody na hlavu.
Vedle postřikování studenou vodou užívá se voňavek, silného octa, čpavku, kolínské vody, éteru, Hoffmannských kapek apod., které drží se omdlelému u nosu a jež mohou se vtírati do čela a skrání. Při tom dlužno mu tříti mírně, nikoli důtklivě vlněnou rukavičkou nebo kusem kožešiny záda a krajinu srdeční. V hlubších mdlobách trou se chodidla kartáčem. Jakmile pacient může opět polykati, podává se mu několik kapek Hoffmannských na cukru nebo trochu horkého vína, pálenky, několik kapek (5 až 6) amoniaku v malém množství vody, nebo v nějaké kořenité tinktuře. Hluboké mdloby vyžadují klystéru z vody, octa a soli. V každém případu mdloby nutno se však přesvědčiti, není-li v dychadlech některá překážka, nějaké cizí těleso, netřeba-li snad pomýšleti na otravu nebo nemá-li nemocný něco v ústech. (Jak sluší zacházeti s lidmi, kteří byli vytaženi z vody, vynešeni ze vzduchu, v němž nelze dýchati, např. prosyceného kysličníkem uhelnatým, kyselinou uhličitou, svítiplynem, nebo s osobami zmrzlými, ve sněhu nalezenými nebo bleskem zabitými, viz ve zvláštních článcích, Bouře, Oběšení, Udušení, Utopení a Zmrznutí). Omdlelý, který pozbyl vědomí v horkém ústředí, např. v úpalu slunečním nebo parních lázních, nesmí býti poléván studenou vodou; taký pacient budiž přenešen na místo mírně chladné, načež radno dáti mu klystér z octa a soli a, může-li polykati, něco citronové limonády. Při mdlobách z nedostatku budiž bezvědomý postříkán studenou vodou a do úst budiž mu nalito teplého vína, teplého bouillonu; později podejme mu živné, ale snadno ztravitelné pokrmy, ovšem ve skrovném množství. Najednou nesmí se poskytovati nemocnému takovému mnoho jídla – raději méně, ale častěji; podobně počínejme si při mdlobách po ztrátě krve, silných průjmech; při tom ovšem sluší staviti krvácení i průjmy (tyto např. klystérem ze škrobové moučky). Mdloby chudokrevných, krtičnatých a chlorotických osob předejdeme, omýváme-li nemocného octem nebo líhem. Chudokrevné bude léčiti lékař. Nastaly-li mdloby u takových osob, postříkáme nemocného studenou vodou a probudíme ho k vědomí voňavkou nebo vínem, éterem apod., který se vleje nemocnému do úst. Mdloby žen v počátcích těhotenství odstraníme šumícími prášky nebo nějakou šumicí uhličitankou.
Že pouštění žilou na žádný způsob při mdlobách není vhodno, vychází na jevo z příčin mdlob. Je to nedokrevnost mozku, která by ujímáním krve jenom stoupla. Uvedené formy mdlob slušno však rozeznávati od oněch stavů bezvědomí, která nastávají při mrtvici (výlevu krve do mozku), padoucí nemoci a jiných křečovitých záchvatech, při vysoké horečce a jiných příčinách.
