Med je výrobek včely (Apis mellifica), která cukernatou látku, obsaženou v některých žlázách rostlin, přeměňuje v med a vosk. Přeměna tato děje se při trávení. Med skládá se z cukru hroznového, nekrystalující cukernaté, syrupu podobné massy, žlutého barviva, vosku a jakési v líhu nerozpustné, klovatině podobné látky. Někdy je v medu obsažen ještě cukr mannový. Různé druhy medu vyznamenávají se rozmanitou vůní, brzy příkrou, brzy mírnou, kořenitou. Vůně ta řídí se dle květů, na nichž včely s oblibou med nasbíraly.
Považujíce med za hmotu cukernatou, pozorujeme na něm i vlastnosti takové, jakými vyznamenává se cukr. Med mírní podráždění, při tom však současně sám povzbuzuje sliznici hrtanu, průdušnice a žaludku k vyměšování. Z těchto příčin upotřebuje se velmi zhusta při ochablosti a překrvení sliznic, kašli a stíženém odkašlávání.
Medu užívá lid také zevně. Slouží pak k tomu účelu med buď čistý, nebo smíšenina medu s jinými látkami, např. těstem ze lněných semen, nebo medová náplast. Léky tyto povzbuzují hnisání a užívá se jich na vředy, nežity atd., aby uspíšily podebírání a hojení.
Za účely diaetetickými nesmí se medu příliš mnoho na jednou požíti, neboť vzbuzuje snadno v žaludku kvašení, ruší trávení a vede k větrům. Nejlepší med je ten, který pochází z krajin pohankových nebo lipových. Med takový je bledý, jasný; také bývá dobrý med v takových krajinách, kde je hojně jetelových, bobových, řepkových polí a kvetoucích niv. Poletují-li včely výhradně po polích, pohankových lučinách a stromoví šiškovitém, bývá med jejich jasný. I nejlepší med bývá však hnědý a nečistý, když se při točení nebo mačkání na sýtech příliš tlačí a při další úpravě příliš zahřívá. U starých národů býval v oblibě med z hory Hymettos v Attice, na němž roste douška. Med tento měl velmi příjemnou kořenitou vůni. Ve Francii jest nejvýše ceněn med z Narbonny, v Chamouny, v Anglii ze skotského horstva. Sbírají-li včely potravu na česneku planém (Alium ursinum) nebo jiných zapáchajících rostlinách, nabývá med nepříjemné, hořké chuti i zápachu. Proto netěšil se u starých žádné oblibě med z ostrova Korsiky; chutnaltě příkře a hořce. Příčinu toho hledali Plinius a Diodorus v tom, že korsické včely hojně poletovaly po zimostrázech, který tu zhusta roste. Jiní tvrdili, že tento druh medu měl nepříjemné vlastnosti své do oleandru. Příkrou chuť medu sardinského zaviňuje lýkovec, který tu velmi je rozšířen.
Dobrý a zdravý med musí býti bledý, příjemné kořenité vůně, ostře sladké chuti. Budiž řídce tekutý, jasně průzračný. Med rozpouští se dobře ve vodě i v líhu, a sice beze vší usazeniny, úplně. Stuhne-li rychle zachovávaje při tom jasnou barvu, je to vždycky dobrá známka. Tak stává se obyčejně při dobrém medu z pohankových nebo lipových květů. Špatný a podezřelý je takový med, který je příliš hnědý, červenavý, kalný, vazký nebo moučnatý, který se dělí lehce na dvě vrstvy, hustší a vodnatější. Sbírají-li včely po rostlinách jedovatých, může býti i med jedovatý, a kdo by ho požil, trpí bolením hlavy, dáví a mnohdy podléhá i jakémusi omámení. Špatný med chutná a zapáchá kysele nebo hořce.
Panenský, porojkový či parojkový med jest první zásoba včel, kterou včelař odebeře. Pochází z prvních jarních květů, dále z akátů, ryvízu, angreštu atd. Med ten je velmi jemný; jeho reflex je růžový, kdežto lipový med mívá reflex zelený. Plásty jsou bílé, čisté, buňky pravidelné, stejnoměrné. Med takový je velmi chutný, ale také drahý.
Med bývá zhusta porušován moukou, šťávou z mrkví, syrupem, škrobem, ba i pískem.
Druhdy těšil se v Čechách veliké oblibě nápoj kvašený z medu a chmele, který nazýval se medovina.
Med octový čili kyselý (Oxymel) je smíšenina medu a octa, v poměru 2:1. Tekutiny této užívá se zhusta jako domácího prostředku, aby se povzbudilo odkašlávání. Již Hippokrates však kladl svým vrstevníkům na srdce, aby ho neužívali příliš často, sice že by si seslabili žaludek a podlehli nadýmání. Vskutku má přílišné množství octového medu v zápětí tyto obtíže, jakožto známky porušeného trávení.
Octový med z mořské cibule (Oxymel scillae) slouží v lékařství při chorobách ledvin. Připravuje se z čistěného medu a octa z mořské cibule (Acetum scillae) a podává se buď sám nebo jako příměs jiných léků. Předpis je věc lékaře.
