Komentář Lukáše Kovandy
Důvodem je válka na Ukrajině a dramatický růst cen plynu a elektřiny.
Čím vytápět v této pohnuté době? K základní odpovědi postačí intuitivní úvaha: zatímco takřka veškerý plyn, který v Česku spotřebováváme, je z Ruska, například dřeva máme hojně v tuzemských hvozdech. Ty v uplynulých letech fatálně poškodil kůrovec, avšak to vytvořilo tlak na pokles jeho ceny.
Cenovou výhodnost dřeva si uvědomuje stále více Čechů. Strmě stoupá jejich zájem o vytápění třeba kusovým dřevem, lisovanými briketami nebo peletami. Sháňka je i po kamnech. Kamnářské firmy mají termíny plné na měsíce dopředu. Už během poslední topné sezony platilo, že pokud lidé měli alternativu a vedle elektrokotle nebo plynového kotle mohli využít kotel na dřevo, kachlová nebo krbová kamna, volili zpravidla právě vytápění dřevem.
Vytápění plynem a elektřinou, jejíž podstatná část se v celé EU vyrábí právě z plynu, loni a letos dramaticky zdražuje. A kvůli válce na Ukrajině ještě dále zdražovat může. Navíc panuje nejistota ohledně možného přerušení dodávek. A růst cen, který nastal nejen v důsledku války, ale již dříve i pandemie, se bude do cen plynu a elektřiny propisovat postupně – takže citelný růst plynu a elektřiny bude pokračovat i letos, příští rok a pak v dalších letech.
Dřevo v tomto ohledu představuje neskonale větší jistotu a je pochopitelně ekologičtější než uhlí. V případě třeba běžného domku vyjde vytápění dřevem, třeba peletami, na zhruba 30 tisíc korun ročně, zhruba jako vytápění hnědým uhlím, které tradičně představovalo nejlevnější způsob vytápění. Stejný domek lze plynem vytopit za asi 60 tisíc korun ročně, vytápění elektřinou vyjde na osmdesát tisíc.
Ale pozor. Není domek jako domek. Vytápění elektřinou, například přímotopem nebo akumulačním kotlem, se nyní vyplatí třeba v případě pasivních a některých nízkoenergetických domů. Ty totiž mají tak nízkou spotřebu, že se „nerentuje“ investovat do drahého plynového kotle, nebo dokonce tepelného čerpadla.
Na druhou stranu, vytápění dřevem není dnes už nutně o tom, že člověk každou půlhodinku přikládá do sice romanticky praskajících, ale jinak nepříliš praktických kamen a že ráno, když jsou dávno vyhaslá, se po probuzení klepe zimou. Roste obliba akumulačních systémů, které dřevem vytopí celý dům ne jedno nebo dvě přiložení.
Rusko letos vykáže historicky suverénně nejvyšší přebytek zahraničního obchodu
Po Evropě rubly chtít nebude, z Gazprombanky, která obejde sankce, si ale udělá novou „centrální banku“
Rusko letos podle všeho vykáže historicky suverénně rekordní kladnou výši salda běžného účtu platební bilance. Podle odhadu washingtonského Institutu mezinárodních financí saldo vykáže úroveň až 240 miliard dolarů. Dosud své nejvyšší úrovně za celou historii novodobého Ruska, tedy za dobu od rozpadu Sovětského svazu počátkem 90. let, dosáhlo saldo loni, kdy vykázalo úroveň 122 miliard dolarů.
Letošní přebytek na ruském běžném účtu tedy bude až zhruba dvojnásobný oproti dosavadnímu historickému rekordu. Hlavním důvodem je rekordní nárůst přebytku zahraničního obchodu, způsobený v prvé řadě dramatickým vzestupem cen energií, zejména plynu a ropy, na světových trzích. Globální růst cen energií je dán do značné míry právě kroky Ruska, zejména jeho invazí na Ukrajinu, ale také přiškrcováním těžby ropy v tandemu se Saúdskou Arábií. K rekordnímu saldu ruského zahraničního obchodu ovšem citelně přispěje také hluboký pokles dovozu do Ruska, který letos nastává v souvislosti se sankcemi Západu. Samozřejmě, pokud by se EU dokázala významně od ruských energií odstřihnout, přebytek rekordní nebude.
Loni Rusko podle údajů jeho centrální banky vyvezlo ropu a ropné produkty za bezmála 181 miliard dolarů. Zemního plynu prodalo do zahraničí za takřka 63 miliard dolarů, z toho zhruba sedm miliard ve zkapalněné podobě.
Agentura Bloomberg očekává, že letos Rusko za prodej ropy a plynu do zahraničí utrží 321 miliard dolarů. Tedy o takřka třetinu, necelých 80 miliard dolarů, více než loni. Podle výpočtu think-tanku Bruegel letos v první polovině roku posílá jen samotná EU Rusku za energie 850 milionů dolarů denně. To odpovídá zhruba 310 miliardám dolarů ročně.
Je tedy zřejmé, že pokud by se EU dokázala od Ruska energeticky odstřihnout alespoň z poloviny, vážně by jej tím ekonomicky poškodila. Vývozy ropy, ropných produktů a plynu, včetně zkapalněného, Rusku loni přinesly 244 miliard dolarů, jak plyne z již uvedených čísel. Vývoz všeho ostatního přitom odpovídal sumě zhruba 250 miliard dolarů. Plyn a ropa tak loni tvořily polovinu ruského vývozu. A letos to bude výrazně přes polovinu. To proto, že světové ceny energií nadmíru rostou, ale zejména proto, že západní sankce jsou zatím v drtivé míře koncipovány tak, aby nepoškozovaly ruský energetický sektor.
Pokud by EU snížila svůj odběr ruského plynu a ropy na polovinu současné úrovně, celkový ruský export klesne o zhruba třetinu.
O příslušné příjmy by Rusko z velké části přišlo, protože by nové odběratele jen tak nenalezlo. Rusko tedy EU potřebuje. Jeho požadavek na platbu za plyn v rublech tudíž nelze vnímat jako poslední varování před utažením kohoutů. Rusko se spíše snaží převést platby za plyn na Gazprombanku, tedy státní banku, která by tak musela být udržena mimo dosah případných dalších sankcí Západu. Zatím ji sankcionuje pouze Británie, nikoliv však EU nebo USA.
Jestliže by nyní tedy země EU posílaly eura či dolary za plyn nikoli Gazpromu jako dosud, ale Gazprombance, ta by tak zůstala zaháčkována na mezinárodní trhy. Přijímala by devizy, ty by směnila a rubly poslala Gazpromu. Protože jde o státní banku, Rusko by tak získalo sto procent deviz, které za plyn v zahraničí Gazprom utrží. Pokud by platby šly nadále přímo Gazpromu, uvidí Rusko pouze 80 procent získaných deviz. To proto, že na všechny vývozce, včetně polostátního Gazpromu, se vztahuje povinnost směňovat pouze 80 procent získaných deviz za rubly.
Z Gazprombanky, zůstane-li mimo dosah sankcí převážné části Západu, si tak Kreml bude moci učinit do jisté míry náhražku centrální banky, která sankcionována je. Například z více než poloviny jsou zmrazeny její devizové rezervy. Alespoň ve vztahu k zahraničí se tak oficiálním platebním zprostředkovatelem může místo Centrální banky Ruské federace stát právě Gazprombanka.
V neposlední řadě manévr s Gazprombankou umožňuje Kremlu ruské veřejnosti propagandisticky vykládat, že Západ podlehl a platí v rublech. Gazpromu totiž opravdu přijdou za vyvezený plyn na účet rubly. Kreml pro udržení zdání, že rubl zůstává silnou a stabilní měnou činí mnohé další. Udržení takového zdání je nyní středobodem propagandistických snah Kremlu vůči vlastní veřejnosti, ale i navenek – alespoň tedy propagandistických snah v rámci ekonomické sféry.
Kruh se ale uzavírá. Ke stabilizaci rublu v posledních dnech přirozeně přispívá právě vyhlídka rekordního přebytku zahraničního obchodu Ruské federace. Ruští vývozci do Ruska budou vozit devizy (a nakupovat za ně rubly) za energie, zatímco ruští dovozci devizy příliš vyvážet nebudou (tedy ani nebudou prodávat své rubly, aby si za ně devizy na nákup v zahraničí pořídili) – kvůli sankcím totiž už nyní nemají moc co v zahraničí kupovat a pak dovážet. „Tvrdá měna“ tak zůstane v Rusku, což podpoří ekonomiku, a tedy koneckonců i rubl. (4.4.2022)
