Ustanovení § 2 odst. 2 zákona o místních poplatcích stanoví okruh osob, které jsou osvobozeny od místního poplatku ze psů. Mezi těmito osobami je i: „…osoba, které stanoví povinnost držení a používání psa zvláštní právní předpis.“ Příkladem tohoto zvláštního předpisu uvedeným přímo v zákoně o místních poplatcích je zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, který v ustanovení § 44 odst. 1 přímo stanoví: „Uživatel honitby je povinen držet a v honitbě používat lovecké psy …..“. Uvedený zvláštní právní předpis výslovně stanoví povinnost držet psa.
Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nepočítá s tím, že by „ostatní složky integrovaného záchranného systému“, např. záchranáři – psovodi (kynologové), měly zákonem stanovenou povinnost držet psa a používat ho k výkonu určité, zákonem stanovené činnosti. Z uvedeného lze dovodit, že záchranáři – psovodi (kynologové), jakožto ostatní složky integrovaného záchranného systému, nejsou osobami, na něž se vztahuje osvobození stanovené zvláštním právním předpisem podle § 2 odst. 2 zákona o místních poplatcích.
Závěrem lze uvést, že obce jsou na základě zmocnění uvedeného v zákoně o místních poplatcích oprávněny stanovit osvobození, popř. úlevy od místních poplatků v obecně závazné vyhlášce, kterou místní poplatek na svém území zavádí, a to s přihlédnutím k místním podmínkám a potřebám. Takové osvobození pak stanoví obce v samostatné působnosti. Obce tedy mohou zvážit a následně případně rozšířit možnosti osvobození tak, aby se osvobození vztahovalo i na držitele záchranářských psů. (21.1.2019)
