Migrační dohoda EU představuje potenciálně výraznou zátěž pro české veřejné finance

Komentář Lukáše Kovandy

Může jít o desítky miliard ročně, což by mohlo vést k osekání třeba důchodů.

Migrační dohoda EU, k níž se Česko připojilo, může mít nečekaně výrazný dopad na peněženky daňových poplatníků v ČR. Česko se totiž zavázalo, že v případě silných nebo rychlých migračních toků, přijme buď nejméně 30 tisíc migrantů ročně, nebo zaplatí ročně minimálně 600 milionů eur, tedy dle dnešního kursu více než 14 miliard korun

Obě číselné částky jsou ale minimální. Česku tak na základě migrační dohody může být určen i citelně vyšší počet migrantů k přijetí. A v případě neochoty je přijmout to může být i výrazně vyšší částka. To, kolik má Česko přijmout uprchlíků, přitom určí Evropská komise, stejně jako případně částku, kterou se může země z jejich přijímání „vykoupit“. Nejde o zanedbatelné peníze.

Jeden příklad za všechny. Za 12 měsíců od vypuknutí války na Ukrajině přijalo Česko zhruba půl milionů migrantů odtamtud. Pokud v budoucnu Evropská komise shledá, že jsou migrační toky například z Afriky nebo Blízkého východu příliš silné nebo rychlé, a určí, že Česko má tudíž přijmout třeba 100 tisíc běženců – stále by šlo jen o pětinu počtu imigrantů z Ukrajiny –, může „vykoupení“ z jejich přijímání vyjít daňového poplatníka z České republiky ročně na zhruba 50 miliard korun. O takové prostředky se pak budou muset krátit výdaje v jiných oblastech, třeba na důchody, má-li zůstat stav veřejných financí zachován.

Lze přitom předpokládat, že dříve či později bude Česku vládnout kabinet, který je k přijímání migrantů z Afriky či Blízkého východů mnohem méně vstřícný než současná vláda, jež migrační dohodu EU podepsala. Takový kabinet tedy bude Česko raději dále zadlužovat, jen aby se přijímání migrantů vyhnul. To může zásadně ztížit proces ozdravování veřejných financí.

To však stále není vše. Zopakujme, že cifry, jež migrační dohoda uvádí – 30 tisíc imigrantů, nebo 600 milionů eur ročně –, jsou opravdu pouze minimální, jak je v dohodě rovněž explicitně uvedeno (v příslušné legislativě se doslova uvádí, že „Komise může určit vyšší počet relokací nebo vyšší částku přímých finančních příspěvků, než je stanoveno.“). Může to být i citelně více. To však bude prakticky zcela mimo možnost ovlivnění Českem. Protože o tom bude rozhodovat Brusel. Částka, která z uvedených cifer vychází, tedy 20 tisíc eur za každého odmítnutého migranta, je tedy rovněž částkou jen minimální, nikoli pevně stanovenou. Jestliže by například Evropská komise určila, že to bude 40 tisíc eur na migranta, Česko bude muset v případně odmítnutí běženců platit 50 miliard korun už při odmítnutí pouze 50 tisíc z nich.

Z makroekonomického hlediska dopadu na veřejné finance a tvorbu veřejných rozpočtů je obzvláště tísnivá právě tato nejistota. Česko nemusí s dostatečným předstihem dost dobře vědět, kolik migrantů mu Evropská komise určí přijmout, případně kolik tedy bude platit za jejich odmítnutí. Migrační vlny z Afriky či Blízkého východu navíc mohou časem sílit nejen z důvodu tamních možných konfliktů a válek, ale i z důvodu klimatických nebo z důvodů vnitropolitického vývoje v jiných evropských zemích.

Pokud například v příštích německých parlamentních volbách ještě výrazněji uspějí tamní Zelení, kteří jsou k přijímání migrantů relativně vysoce vstřícní i v porovnání s dalšími německými stranami, lze předpokládat vyšší příliv migrantů nejen do Německa, ale obecně do EU, včetně do Česka.

Podepsáním migrační dohody EU se tak vývoj českých veřejných financí stává závislejším na obtížně předvídatelném vývoji politické situace v Africe, na Blízkém východě, ale i v zemích typu Německa. V krajním případě může za triumf Zelených v německých volbách platit český důchodce, neboť i do Česka pak zamíří více migrantů, jejichž odmítnutí tak bude tím nákladnější – a odpovídající částku může být v rámci zachování udržitelných veřejných financí nutné seškrtat penze.

Ale to vše je zahaleno mlhou nejisty, která ekonomice, jak známo, nikdy nesvědčí. Jedinou jistotou se tak nyní zdá být, že migrační dohoda EU představuje další zátěž pro české veřejné rozpočty. Jde nyní jen o to, o jak velkou. Což ale v tuto chvíli nikdo neví; stanoveno je jen to, kolik tato zátěž bude činit minimálně, nikoli to, jak je její maximální částka.

Akcie ČEZ letí vzhůru

Akcie společnosti ČEZ při začátku dnešního obchodování na pražské burze posílily o 3,8 procenta, nejvíce za poslední takřka čtyři měsíce. Zobchodovaný objem akcií ČEZ je přitom pětinásobný v porovnání s průměrem této části obchodního dne.

Důvodem citelného růstu ceny akcií ČEZ i zobchodovaného množství je páteční překvapivý krok ministerstva financí. To před víkendem, už po zavření burzy, zaskočilo veřejnost a evidentně i samotné vedení ČEZ, když na poslední chvíli oznámilo svůj návrh dividendy 145 korun na akcii podniku. Do té doby se totiž počítalo s tím, že resort nebude navrhovat vyšší dividendu, než jakou navrhuje ČEZ, tedy 117 korun za akcii. Ostatně ještě v květnu ministerstvo financí ujišťovalo, že vyšší dividendu než 117 korun žádat nebude. A páteční raně odpolední firemní komunikace ČEZ hovořila stále jednoznačně o částce 117 korun na akcii. Zjevně teprve poměrně krátce před páteční 17. hodinou, před vypršením termínu pro podávání návrhů dividendy, na ČEZ dorazila informace o protinávrhu vlády.

Valná hromada, která o výši dividendy rozhodne, se koná přesně za týden, 26. června.

Překvapivý protinávrh ministerstva financí, pokud jej valná hromada schválí, by znamenal, že se mezi akcionáře ČEZ rozdělí celých 100 procent upraveného čistého zisku podniku za rok 2022. Návrh znějící na 117 korun na akcii předpokládá rozdělení pouze 80 procent zisku. Podniku by tak při vyšší dividendě zbylo méně peněz z nerozděleného zisku, například na investice.

Pokud by nakonec valná hromada souhlasila s návrhem státu a dividenda by skutečně činila 145 korun, půjde nominálně o bezmála třikrát vyšší dividendu, než je ta dosud historicky nejvyšší. Tu ČEZ akcionářům vyplácel v roce 2010 a činila 53 korun na akcii. Dnes lze očekávat celodenně výrazný růst akcií ČEZ, jež nakonec může přesáhnout i pět procent, což ovšem bude záviset i na síle dalších vlivů. Záměr říci si o vyšší dividendu je totiž sám o sobě jednoznačně pozitivní zprávou pro cenový vývoj dané akcie a pro všechny akcionáře, včetně minoritních držitelů akcií z řad široké veřejnosti. Právě proto je dnes o akcii na burze enormní zájem.

Jestliže bude tedy dividenda opravdu činit 145 korun na akcii, stát coby zhruba 70procentní vlastník ČEZ získá přes 54 miliard korun, a to místo necelých 44 miliard, které získá při výplatě dividendy 117 korun za akcii. Navíc stát může počítat s vyšším inkasem z patnáctiprocentní srážkové daně z dividend minoritních akcionářů. Ta by měla dohromady vynést zhruba 3,5 miliardy při dividendě 145 korun na akcii, namísto 2,8 miliardy, které státu vynese při dividendě 117 korun na akcii. Celkově si tak státní rozpočet případnou vyšší dividendou polepší o zhruba jedenáct miliard korun.

Ministerstvo financí se snaží z ČEZ vytáhnout více peněz na dividendě, neboť se mu bortí plán letošního inkasa daní z mimořádných zisků a z mimořádných odvodů výrobců elektřiny. Už v těchto dnech podle všeho ministerstvo financí vyčerpalo celý „povolený“ schodek, který mu legislativa umožňuje. Ten pro letošek činí 295 miliard korun. I s případnými jedenácti miliardami korun navíc z vyšší dividendy ČEZ tak ministerstvo financí bude s největší pravděpodobností nuceno novelizovat rozpočtový zákon a novou úroveň maximálního schodku stanovit nad hodnotu 300 miliard korun, nejspíše poblíž hodnoty 350 miliard.

Z Prahy se stal „skanzen“

Nové výškové budovy v ní nevznikají, na rozdíl od Varšavy, Bratislavy i Budapešti. To tlačí cenu bydlení v Praze výrazně nahoru a poškozuje to životní prostředí.

Z České republiky, a Prahy zvláště, se stává jakýsi skanzen. V první padesátce žebříčku nejvyšších budov zemí Visegrádské čtyřky má Česko jen dvě zastoupení. A to brněnskou AZ Tower na 39. místě a pražskou City Tower na 42. místě. Žebříčku dominují Poláci s bezmála čtyřiceti zastoupeními; výrazně vyšší budovu, než jsou ty české nejvyšší, ovšem mají také Slováci a Maďaři (viz žebříček níže).

V případě Polska, kde je nejvyšší koncentrace výškových budov ve Varšavě, nelze vysoký počet vysokých budov vysvětlovat jen válečným zničením jejich metropole. Vždyť takřka dvacet polských budov z žebříčku, tedy prakticky celá polovina, bylo dokončeno v posledních zhruba deseti letech.

Žebříček je tak smutným dokladem stále propastnějšího tuzemského zaostávání v moderní výstavbě. Přitom třeba Praha, ale částečně také Brno, vykazují na poměry Visegrádské čtyřky nejvyšší ceny nemovitostí a také nájmů.

Podle loňských údajů společnosti Ekospol (zde) se za nájem jednopokojového bytu v centru Prahy platí v přepočtu o zhruba pět tisíc korun měsíčně více než za nájem srovnatelného bytu v centru Varšavy či Bratislavy. A o zhruba deset tisíc korun měsíčně více než v Budapešti. V Brně se za nájem platí o několik stovek měsíčně více než v Bratislavě nebo než ve Varšavě a o zhruba pět tisíc korun měsíčně více než v Budapešti.

Přitom vyšší podíl moderní výškové výstavby by vytvořil tlak na pokles cen nemovitostí, a tedy i nájmů, nebo alespoň na jejich pomalejší růst. V Praze by výškové budovy mohly vznikat například na Pankráci nebo v dalších částech Prahy 4, aniž by tedy bylo dotčeno historické jádro města.

Vzhledem k dramatickému nedostatku bytů v Praze a enormnímu zájmu o bydlení v ní neexistuje dlouhodobě vlastně jiná možnost než stavět více do výšky. Rozsah metropole neustále rozšiřovat nelze, navíc se tak zvyšují nároky na dopravní obsluhu a životní prostředí se ničí i zastavováním polí či dosud nezastavěných ploch. Stavět více do výšky tedy znamená učinit bydlení dostupnějším a zároveň chránit životní prostředí.

Přesto současná česká legislativa jde opačným směrem. Česko má, jak známo, jedny z nejdelších povolovacích řízení v oblasti výstavby na světě. Vlivné lobbistické organizace a zkostnatělé regulace pak brání tomu, aby se v Praze stavělo více do výšky. Praze nedávno hrozilo vyškrtnutí z prestižního seznamu světových památek, když se organizace Centrum světového dědictví (WHC) a Mezinárodní rada pro památky a sídla (ICOMOS) ozvaly českému ministerstvu kultury, aby prověřily, zda nové výškové stavby na Pankráci, jako je V Tower, nepoškozují panorama metropole. Výbor světového dědictví UNESCO už posledních patnáct let tlačí Prahu, aby nenechávala stavět budovy vyšší než 70 metrů.

Nemožnost rozsáhlejší výškové výstavby staveb 100 metrů a vyšších zneatraktivňuje rozvoj města i v očích developerů. Pokud by na daném pozemku mohlo stavět více do výšky, umocní se výnosnost takové výstavby, což pak povede k tomu, že budou více investovat například do estetiky vznikajících staveb. Architektonickým skvostem může být i stavba výrazně přesahující 100 metrů, jak ilustrují četné příklady za světa.

Pokud ale má být Praha svého druhu skanzenem, kde se nestaví do výšky, kde se vůbec nestaví zdaleka tolik, kolik by mělo, budiž. Pak ale obyvatelé Prahy musí být připraveni za tento „luxus“ si připlatit. Třeba v podobě ještě propastněji vyšších nájmů, než jaké vykazují ostatní metropole zemí Visegrádské čtyřky.

Nejvyšší budovy zemí Visegrádské čtyřky (technické objekty typu vysílačů nejsou zahrnuty).

Varso Tower, Varšava, Polsko, 310 metrů (nejvyšší budova v EU)

Palác kultury a vědy, Varšava, Polsko, 237 metrů

Warsaw Spire, Varšava, Polsko, 220 metrů

Sky Tower, Vratislav, Polsko, 212 metrů

Warsaw Trade Tower, Varšava, Polsko, 208 metrů

Warsaw Unit, Varšava, Polsko, 202 metrů

Skyliner, Varšava, Polsko, 195 metrů

Złota 44, Varšava, Polsko, 192 metrů

Rondo 1, Varšava, Polsko, 192 metrů

Olivia Star, Gdaňsk, Polsko, 180 metrů

Centrum LIM, Varšava, Polsko, 170 metrů

Eurovea Tower, Bratislava, Slovensko, 168 metrů

Varšavské finanční středisko, Varšava, 165 metrů

InterContinental Warsaw, Varšava, Polsko, 164 metrů

Cosmpolitan Twarda 2/4, Varšava, Polsko, 160 metrů

Q22, Varšava, Polsko, 155 metrů

Skysawa, Varšava, Polsko, 155 metrů

Chałubińskiego 8, Varšava, Polsko, 150 metrů

MOL Campus, Budapešť, Maďarsko, 150 metrů

Sea Towers, Gdaňsk, Polsko, 143 metrů

Generation Park, Varšava, Polsko, 140 metrů

Mennica Legacy Tower, Polsko, 140 metrů

Intraco I, Varšava, Polsko, 138 metrů

KTW II, Katovice, Polsko, 133 metrů

Warsaw Hub 1, Varšava, Polsko, 130 metrů

Warsaw Hub 2, Varšava, Polsko, 130 metrů

Spektrum Tower, Varšava, Polsko, 128 metrů

Pazim, Štětín, Polsko, 128 metrů

Altus, Katovice, Polsko, 125 metrů

Nivy Tower, Bratislava, Slovensko, 125 metrů

Hanza Tower, Štětín, Polsko, 125 metrů

Łucka City, Varšava, Polsko, 120 metrů

Forest, Varšava, Polsko, 120 metrů

Błękitny Wieżowiec, Varšava, Polsko, 120 metrů

Atlas Tower, Varšava, Polsko, 117 metrů

Klingerka, Bratislava, Slovensko, 116 metrů

Central Tower, Varšava, Polsko, 116 metrů

Národní banka Slovenska, Bratislava, Slovensko, 112 metrů

AZ Tower, Brno, Česko, 111 metrů

Novotel Warszawa Centrum, Varšava, Polsko, 110 metrů

Kredka, Vratislav, Polsko, 110 metrů

City Tower, Praha, Česko, 109 metrů

Panorama City I, II, Bratislava, Slovensko, 108 metrů

Budova Slovenské televize, Bratislava, Slovensko, 108 metrů

Chmielna 35, Varšava, Polsko, 108 metrů

City Business Center I, Bratislava, Slovensko, 107 metrů

Collegium Altum, Poznaň, Polsko, 106 metrů

Úřad Lubušského vojvodství, Gorzów Wielkopolski, Polsko, 106 metrů

Sky Park, I, II, III, IV, Bratislava, Slovensko, 105 metrů

Babka Tower, Varšava, Polsko, 105 metrů (19.6.2023)