Ministr dopravy Vladimír Kremlík informoval 16. října 2019 Poslaneckou sněmovnu o aktuálním dění okolo mýtného tendru a nového systému výběru od roku 2020. Jeho projev přinášíme v plném znění.
Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci.
Vítám možnost na dnešním jednání promluvit o aktuální situaci v zajištění výběru mýta v České republice. Učinil jsem tak ostatně již před 14 dny v kontrolním výboru Poslanecké sněmovny, kdy jsem popsal celou aktuální situaci. Hned v úvodu bych rád řekl, že mne situace nastalá po rozsudcích Krajského soudu v Brně a v navazujících rozhodnutích Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nijak netěší. Je to právní realita, vůči které se Ministerstvo dopravy staví čelem.
Ve své řeči se vyjádřím k celé záležitosti, přičemž bych chtěl hned v úvodu všechny poslance a paní poslankyně ubezpečit, včetně veřejnosti, že spuštění nového systému elektronického mýta k 1. prosinci 2019 není nikterak ohroženo stejně tak, jako není ohrožen výběr mýtného. Na srdci mám samozřejmě i naše dopravce a všechny dopravce prosím, aby si měnili palubní jednotky. Je čas a čas kvapí.
Tak co se přihodilo, jaký byl sled událostí? Dne 20. září 2018 bylo Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže - dále o tomto úřadu budu hovořit jako o úřadu - rozhodnuto při přezkumu mýtné zakázky tak, že jednotlivá správní řízení byla zastavena a návrhy konsorcia Kapsch, coby v soutěži neúspěšného uchazeče, byly zamítnuty. Pro úplnost jen připomenu, že se jednalo o několik správních řízení, které měly rozdílný okruh účastníků. Jedno z těchto řízení mělo jen jediného účastníka, zadavatele, kterým byla Česká republika Ministerstvo dopravy. A právě v tomto řízení bylo úřadem nařízeno předběžné opatření zakazující podepisovat smlouvu s vítězným uchazečem.
Protože se jednalo o procesní vývoj, Ministerstvo dopravy se vzdalo práva podat rozklad, přičemž podle názoru Ministerstva dopravy tím rozhodnutí v této části nabylo právní moci, s čímž správní řád spojoval důsledek zániku předběžného opatření. Na tomto místě a v této souvislosti musím poukázat na to, že se nejednalo tehdy jen o názor Ministerstva dopravy. Stejný názor měl i samotný úřad, to znamená Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Dokonce bylo téhož dne Ministerstvu dopravy ze strany úřadu potvrzeno nabytí právní moci příslušného výroku a zaslána takzvaná doložka právní moci, úřední dokument.
Až následné rozhodnutí Krajského soudu v Brně přibližně 3/4 roku poté na věc vneslo zcela jiný pohled, jiný právní pohled, a sice konstatování, že předmětný výrok rozhodnutí úřadu, o kterém se zde bavíme a jehož právní moc byla ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže potvrzena, nemohl nabýt právní moci dříve, než výroky ostatní. To v důsledku znamená, že v době, kdy Ministerstvo dopravy podepisovalo mýtnou smlouvu, dle Krajského soudu v Brně stále platilo předběžné opatření zakazující podepsat. Čili takový byl názor Krajského soudu v Brně.
A v tomto, přesně v tomto, je jádro dnešní situace, dnešního problému. Ministerstvo dopravy samozřejmě podalo proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti Ministerstva dopravy, jakož i o kasačních stížnostech ostatních účastníků řízení, je však na rozhodnutí Krajského soudu v Brně nutno hledět jako na rozhodnutí existující.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže byl v rozsudku Krajského soudu v Brně zavázán právním názorem krajského soudu, že mýtná smlouva byla uzavřena v době, kdy mělo platit předmětné předběžné opatření. Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže tak nezbylo nic, než věc posuzovat s přihlédnutím k tomuto právnímu názoru Krajského soudu v Brně, byť s ním sám Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nesouhlasil a pokračoval v řízení o zákazu plnění smlouvy, které iniciovalo konsorcium Kapsch.
V tomto obnoveném řízení stát prostřednictvím Ministerstva dopravy prokazuje jednak existenci důvodů hodných zvláštního zřetele spojených s veřejným zájmem vyžadujících pokračování v plnění mýtné smlouvy a současně skutečnost, že lhůta dvanácti měsíců nepostačuje pro to, aby veřejný zájem byl chráněn. Jak všichni víme, v rámci tohoto řízení vydal v minulých dnech Úřad pro ochranu hospodářské soutěže své prvostupňové rozhodnutí, ve kterém konstatoval, že Ministerstvu dopravy bylo prokázáno, že zde existují důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem vyžadujícím pokračování plnění mýtné smlouvy. Současně však úřad v prvoinstančním rozhodnutí zastává názor, že není jednoznačné, že by ve lhůtě dvanácti měsíců nebylo možné předmětný veřejný zájem ochránit. To je jinými slovy, že je v uvedené lhůtě možné zajistit výběr mýta jinak, jinými prostředky.
A nyní k samotnému hodnocení situace. S názorem, že je možné zajistit alternativním způsobem výběr mýta ve lhůtě dvanácti měsíců, nemohu souhlasit. Již jen z prosté sumarizace průběhu posledního zadávacího řízení vyplývá následující. Příprava samotného zadávacího řízení trvala šest měsíců. Zadávací řízení, na jehož základě byla uzavřena mýtná smlouva s konsorciem CzechToll a SkyToll, samotné trvalo patnáct měsíců. Po podpisu smlouvy byla ihned zahájena implementace mýtného systému, která má trvat čtrnáct měsíců.
Z uvedeného je tedy zcela zřejmé, že ve lhůtě dvanácti měsíců se provoz mýtného systému zabezpečit zkrátka nedá. Podotýkám, že nutnost zajištění odborných kapacit pro přípravu zadávacích podmínek mýtného tendru již do uvedeného výčtu ani nezmiňuji. Jen možná kouzelník by uměl vetknout záležitost trvající 35 a více měsíců do lhůty ne delší, než dvanáct měsíců. Jako ministr dopravy nejsem kouzelník, toto neumím a neznám nikoho, kdo by toto skutečně dokázal.
Všichni společně, paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsme však svědky značně rozporuplné skutečnosti, na kterou bych chtěl poukázat. Předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže bylo rozhodnuto - a toto rozhodnutí již je pravomocné - že Ministerstvo dopravy v průběhu zadávacího řízení nijak nepochybilo.
Tedy že soutěž probíhala řádně, zcela podle pravidel, transparentně, nikoho nediskriminovala, všichni měli rovné podmínky a požadavky zadavatele na dodavatele byli přiměřené. Přestože tedy soutěž probíhala řádně a zákonně, je nyní zakazováno plnění smlouvy. Vkládáme proto značné naděje v náš rozklad, protože důsledky spojené se zákazem plnění smlouvy považujeme za absolutně neadekvátní situaci a zadávacímu řízení, které jí předcházelo.
Co se dnes zazlívá Ministerstvu dopravy? Skutečnost, že byla podepsána mýtná smlouva? Dámy a pánové, průměrný adresát povinností vyplývajících z právních norem by postupoval stejně jako Ministerstvo dopravy tehdy. Obdržím rozhodnutí, vzdám se práva podat rozklad, ale pro vyloučení pochybností si ještě raději nechám osvědčit úřadem, který rozhodnutí vydal, nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. A to se také stalo. Jak Ministerstvo dopravy co by účastník řízení, tak i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže co by správní orgán vykonávající v této oblasti veřejnou moc, a to v obou svých instancích, měly společně za to, že předběžné opatření zaniklo. Znovu zdůrazňuji - zaniklo. Až téměř po devíti měsících bylo judikováno krajským soudem, že věc se má jinak. Ač se nám to líbí či nikoliv, musíme se zařídit podle toho. Nesmíme však zapomenout, že originární příčinou je právní názor soudu, který je diametrálně odlišný od právního názoru Ústředního správního úřadu, jenž, co by dohodový orgán, aplikuje právo v oblasti zadávání veřejných zakázek a jehož názory vtělené do jeho rozhodovací činnosti už jsou a musí být zadavateli respektovány.
I za této situace se ministerstvu zazlívá jeho postup? Vždyť by tak zákonitě musel postupovat každý. Chápu ale, že se u vás, stejně jako u české veřejnosti těší mimořádné pozornosti, co s nastalou situací budeme dělat. Jak se vypořádáme s aktuální rozhodovací praxí Krajského soudu v Brně a úřadu. Znovu bych rád zdůraznil stěžejní fakt, a to fakt, že mýtná smlouva je, bez ohledu na poslední nepravomocné rozhodnutí úřadu, platná a účinná. I v tomto nejnepříznivějším případě bude mýtná smlouva účinná minimálně dalších 13 až 15 měsíců, neboť přibližně jeden až tři měsíce zabere přezkum v rozkladovém řízení předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a pokud by předseda prvostupňové rozhodnutí potvrdil, smlouva bude platná a účinná ještě dalších 12 měsíců od doručení takovéhoto rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Ministerstvu dopravy.
S ohledem na to, co už bylo řečeno, proto nastalou situaci hodnotím následujícím způsobem. I v případě nejnepříznivějšího vývoje má počínaje dnešním dnem Ministerstvo dopravy k dispozici 13 až 15 měsíců na přípravu záložního řešení tak, aby se i za oněch 13 až 15 měsíců mýtné vybíralo. Příprava záložního řešení bude spočívat ve dvou paralelně připravovaných záležitostech. A to předně příprava nového transparentního zadávacího řízení, jehož předmětem budou služby provozu systému elektronického mýtného, který nyní dokončuje konsorcium CzechToll a SkyToll. Systém elektronického mýtného bude již v tu dobu v provozu. Proto dodávku mýtného systému již soutěžit nemusíme. Systém budeme mít, a to satelitní. Z naší dosavadní zkušenosti víme, že za 13 až 15 měsíců novou soutěž sice můžeme připravit a zahájit, ale rozhodně ji v té době nemůžeme dokončit. A nepochybně se do úřadem stanovené lhůty 12 měsíců vedle nové soutěže nevejde ještě období, které je zapotřebí pro předání a převzetí provozu mýtného systému. Poslední soutěž bez doby potřebné pro přípravu soutěže od doby zahájení do doby podpisu smlouvy trvala 15 měsíců. Přičemž ještě musí následovat období pro převzetí provozu systému elektronického mýtného, což bude zhruba 6 měsíců až jeden rok. I s časem pro přípravu soutěže počítejme 6 měsíců, potřebujeme při velmi optimistickém vývoji nejméně 27 až 33 měsíců. Proto nesmíme před touto skutečností zavírat oči. Bylo by to nezodpovědné.
Pro případ, kdybychom nebyli úspěšní jak s rozkladem u předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, tak s naší kasační stížností u Nejvyššího správního soudu, musíme být připraveni zajistit výběr mýta do dokončení nové soutěže s využitím mimořádných prostředků podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Přistoupili bychom k tomu a jedině v tom případě, že by se nám novou soutěž nepodařilo dokončit a mýtný systém předat vítěznému dodavateli včas.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená veřejnosti, závěrem bych rád ještě připomněl několik čísel a k nim malé zhodnocení. Částky uvádím bez daně z přidané hodnoty. Stávající mýtný systém dodaný společností Kapsch, nás od posledních 13 letech stál cca 29,4 miliardy Kč. Z toho investiční náklady činily 6 miliard Kč a náklady provozní 23,4 miliardy Kč. Mýtný systém dodávaný společností CzechToll/SkyToll vyžaduje celkové náklady v předpokládané výši - investiční náklady 2,6 miliardy včetně obou jednotek, provozní náklady přibližně 5,3 miliardy, další dodávky a služby na objednávku přibližně 2,6 miliardy Kč, a náklady na ukončení provozu systému 51 milionů Kč. V souhrnu se tedy jedná o částku 10,4 - pardon, 10,7. Čili nový systém 10,7 miliardy Kč proti stávajícímu systému 29,4 miliardy Kč. A to za dodávku zcela nového mýtného systému, jeho desetiletý provoz a rozvoj, a to na síti zpoplatnění rozšířené o dalších 900 kilometrů. Čili ještě jednou, nový systém 10,7 miliardy Kč za 10 let, původní systém za posledních 13 let 29,4 miliardy.
Je zcela zjevné, že bylo správné mýtný systém přesoutěžit, že úspora na provozních nákladech je naprosto evidentní. Proto s mýtným systémem společnosti CzechToll/SkyToll počítáme nadále a chceme jeho provoz, bude-li to nutné, přesoutěžit a provozovat jej i v budoucnu.
Tak to je mé slovo úvodem.
Vzhledem k mé účasti na kontrolním výboru, kterého jsem se účastnil, vzhledem k jednání vlády, kde jsem podával informaci, bych vás chtěl ještě seznámit s některými dotazy, které padly a s odpověďmi, které my jsme poskytli, případně se snažili vysvětlit. Tak já bych to vzal postupně.
Proč je systém elektronického mýtného dodáván do vlastnictví České republiky? Do vlastnictví a není realizován pouhou službou, jako je tomu na Slovensku. K tomu bych se rád vyjádřil takto: Systém elektronického mýtného eviduje různé údaje pro účely svého provozování v rámci tzv. evidence údajů o mýtném. Evidence údajů o mýtném je součástí mýtného systému a je současně informačním systémem veřejné správy. Podle zákona o informačních systémech veřejné správy je správce tohoto systému za něj zodpovědný. Aby bylo možno tuto zodpovědnost za systém, jeho chod a jeho správu unést, splnit všechny zákonné povinnosti, musí jeho správce disponovat kontrolou nad tímto systémem, a to jak v rovině právní, což jsou majetková práva autorská, disponovat s licencí, s právem systém provozovat, rozvíjet, upravovat, ať již sám či s pomocí jiných, tak i v rovině faktické. Správce musí mít možnost reálně ovlivnit a kontrolovat provoz systému. Výše uvedené je splnitelné toliko vlastnictvím systému, nikoli prostou službou.
Pokud jde o samotný rozdíl v řešení v České republice a na Slovensku, jinými slovy mýtná služba versus vlastnictví systému a jeho provoz, tak primární rozdíl mezi přístupem u nás a na Slovensku tkví v rozdílnosti právních řádů a požadavků na informační systémy veřejné správy stran jejich správy a provozování. Výhodou vlastnictví systému elektronického mýtného lze spatřit v tom, že pakliže by subjekt poskytující služby provozu z rozličných důvodů ukončil svou činnost, má stát alespoň systém, který je možné provozovat jiným subjektem. Vzhledem k modularitě nového systému elektronického mýtného a jeho otevřené architektuře je možné jej provozovat jiným subjektem rozhodně úspěšněji a rychleji než v případě stávajícího systému elektronického mýtného, který nemá otevřenou architekturu a uživatel, tedy Česká republika, je tzv. uzamčeným uživatelem.
V opačném případě, kdy je pak zpoplatnění realizováno pouze službou, jako je tomu na Slovensku, tak by v případě jakýchkoli komplikací na straně zasmluvněného subjektu nebylo v rukou státu nic a celá záležitost by musela být řešena od samého počátku. Je nutné si uvědomit, že již v případě služby je nutné systém vybudovat, byť není ve vlastnictví státu, nýbrž zasmluvněného subjektu. Takže i tato varianta v sobě obnáší časovou dotaci potřebnou pro vybudování systému a jeho řádné odzkoušení, stejně jako faktickou nutnost zadavatele takový systém zaplatit, byť ne přímo, ale v pravidelných platbách za poskytování služby provozu. Z pohledu České republiky je tak jednoznačně výhodnější dodávka systému elektronického mýtného do vlastnictví České republiky.
Další otázka, která padla: proč není zajištěn výběr mýtného po roce 2019 konsorciem společností Kapsch. Odpověď: Stávající systém elektronického mýtného není schopen naplnit požadavky vlády České republiky stran rozšíření výkonově zpoplatněných silnic I. třídy o přibližně 900 km, které bylo vládou České republiky přijato usnesením číslo 1000 ze dne 7. listopadu 2016. Nutno dodat, že vláda České republiky již svým usnesením číslo 188 ze dne 9. března 2016 zadala Ministerstvu dopravy úkol připravit a zrealizovat technologicky neutrální zadávací řízení na dodávku a provoz systému elektronického mýta. Jinými slovy společnost Kapsch nedisponuje systémem, který by byl schopen uspokojit potřeby zadavatele. Stávající mýtný systém to neumí, čehož důkazem je to, že společnost Kapsch ve své nabídce s provozem stávajícího mýtného systému nepočítala.
Proč nový mýtný systém nebude provozován státem, to byla také jedna z otázek. Obecně vzato stát dosud, nejméně pokud jde o správu aplikací, lapidárně řečeno nemá úplně dobrou kondici provozovat téměř jakýkoli informační systém veřejné správy bez jakékoli pomoci jiných subjektů. Nejsou zde jak odborné, tak personální, výrobní a jiné kapacity. Provoz systému elektronického mýtného obnáší jeho softwarové úpravy, změny či jeho obnovu reagující na aktuální vývoj, a samozřejmě obecně stárnutí, což stát není schopen zabezpečit, neboť nedisponuje příslušnými softwarovými specialisty, vývojáři a architekty. Současně stát není schopen bez subdodavatelů zabezpečit výrobu palubních jednotek, jejich repase, opravy, logistiku a distribuci, výrobu komponent kontrolních bran, komponent hlídkových vozidel a vozidel samotných. Stát není schopen v současné době zúčtovat mýtné, nedisponuje bankovní institucí včetně hromadného tisku rozesílání dokladů. Dále není schopen zajistit služby zákaznického centra. Tak to je. Výhodu jediného generálního dodavatele lze spatřovat v tom, že tento dodavatel plně odpovídá za bezvadné fungování tohoto systému a v případě jakýchkoli výpadků nese odpovědnost za výběr mýtného. To znamená, že vyjma smluvní pokuty musí také státu uhradit nevybrané mýtné. Jistou protiváhou plateb za provoz mýtného systému je absolutní odpovědnost dodavatele za vybrané mýto zajištěné příslušnou bankovní zárukou. V případě, že by stát teoreticky provozoval systém elektronického mýtného sám, musel by řadu činností zajistit prostřednictvím jednotlivých subdodavatelů, čímž by podstatnou část odpovědnosti za bezvadné fungování systému jako celku převzal sám na sebe. Současně by musel řešit odpovědnost jednotlivých subdodavatelů za jejich případné nedostatečné plnění. V krajních případech by subdodavatelé mohli házet vinu jeden na druhého, takže by státu vznikla nejenom škoda na ušlém mýtném, na neexistujících smluvních pokutách, ale ještě by musel řešit dílčí odpovědnost za nefunkčnost systému. Nutno dodat, že jedno zadávací řízení na jednoho generálního dodavatele by se rozpadlo na řadu zadávacích řízení na jednotlivé subdodavatele, subdodávky, když v případě neúspěchu jednoho zadávacího řízení by mohl padnout celý projekt.
Otázka logická - proč v tak nejisté právní situaci Ministerstvo dopravy tehdy podepsalo mýtnou smlouvu. Protože situace se v té době, v době podpisu smlouvy takto nejistou nejevila. Zadavatel se vzdal práva podat rozklad, a aby se ujistil o právní moci rozhodnutí, tedy i zániku předběžného opatření zakazujícího podpis smlouvy, vyžádal si od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vyznačení právní moci rozhodnutí, tzv. doložku právní moci. Já myslím, že každý z vás si o doložku právní moci žádal, takže ví, o čem mluvím. Situace se tedy tehdy jako nejistá nejevila, naopak bylo podniknuto vše, aby pochybnosti o správnosti dalšího postupu byly rozptýleny. Nabízí se otázka - už jsem to zčásti zmínil - proč byla smlouva uzavřena tak rychle ve stejný den, kdy rozhodl samotný Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. V té době nebylo, nač čekat. Zadavatel se vzdal práva podat rozklad, nechal si potvrdit právní moc rozhodnutí. Učinil tedy vše, co by odpovědný adresát práva učinit měl a mohl. Celá soutěž na mýtnou smlouvu byla realizována jen proto, aby mohla být mýtná smlouva uzavřena. Proto byla smlouva uzavřena při nejbližší příležitosti, kdy uzavřena být mohla. Nešlo však jen o názor Ministerstva dopravy. Šlo hlavně o názor Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, vyjádřený ve dvou instancích, který potvrzoval správnost tehdejšího postupu. Až teprve následně po devíti měsících do věci vstoupil jiný hráč, s jiným právním názorem, a to Krajský soud v Brně.
Další z otázek, která padla, byla otázka, proč se nesoutěžil pouze provoz stávajícího mýtného systému, proč si stát kupuje nový mýtný systém. Protože tak tehdy uložila svým usnesením vláda a učinila tak proto, aby bylo zajištěno technologicky neutrální zadávací řízení. To je, aby mohla být podána nabídka jak na provoz stávajícího mýtného systému a dodávku infrastruktury pro zpoplatněné rozšíření sítě zpoplatněných pozemních komunikací anebo na dodávku a provoz zcela nového mýtného systému. Jako ekonomicky perspektivní se ukázala dodávka a provoz nového mýtného systému, neboť žádný z účastníků soutěže provoz stávajícího mýtného systému nenabídl. Proto nový mýtný systém.
Další otázka, která padla, jaká škoda může vzniknout? Hrozí státu z důvodu chyb Ministerstva dopravy? Kdo za ně bude konkrétně odpovědný? Přihlédnu-li k tomu, že postup zadavatele v zadávacím řízení byl podle pravomocných rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zákonný, jak lze hovořit o chybách na straně Ministerstva dopravy? Ministerstvo dopravy postupovalo podle pravomocných rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Pokud jde o otázku vhodnosti okamžiku podpisu smlouvy, tak účast jak státu, tak společnosti CzechToll a SkyToll na vzniklé situaci je zcela stejná. Uvedená společnost byla dobře obeznámena s procesní situací i s kroky zadavatele a svým podpisem dala najevo, že i ona má za to, že mýtnou smlouvu podepsat lze. Společnost nebyla nijak klamána, nebyla nijak uváděna v omyl, nebylo využito jakékoli lsti. Tedy stát reprezentovaný Ministerstvem dopravy má stejně velkou účast na případně vzniklém následku, jakou mají uvedené společnosti. V případě, že bude uplatněn požadavek na úhradu kompenzace, mohu konstatovat, že ministerstvo ji poskytovat nebude, nespatřuje v tom žádný věcný ani právní důvod. Stejně budeme argumentovat u případného soudu či jiného orgánu. Pokud by se jednalo o případné nároky konsorcia Kapsch, nevidím k nim důvod. Kapsch v soutěži neuspěl, nepodal nejvhodnější nabídku, nebyl vítězným dodavatelem, přičemž pravomocnými rozhodnutími Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže bylo konstatováno, že postup zadavatele byl správný. Ani zde ke kompenzacím ze strany Ministerstva dopravy nevidím jakýkoli důvod. Ale i na tuto situaci reaguji a zřídil jsem na Ministerstvu dopravy pracovní skupinu, která bude řešit případné dopady soudních či jiných řízení. Složená bude ze zástupců Ministerstva dopravy, Ředitelství silnic a dálnic, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a samozřejmě Ministerstva financí.
Jedna z předposledních otázek, která tam padla, byla: Jak budete postupovat v případě, že Kapsch bude žalovat Českou republiku, nebo zahájí mezinárodní arbitráž? Můžu ujistit všechny, že budeme důsledně hájit majetkové zájmy státu a využijeme k tomu všechny zákonné právní prostředky. Podotýkám všechny. Především tím, že Kapsch v mýtném tendru neuspěl, především proto, že nepodal nejlepší nabídku, nýbrž umístil se až jako druhý v pořadí. Kapsch neměl od nikoho garantováno, že bude dodávat služby provozu mýtného systému České republice na věčné časy. Tolik k žalobě u českých soudů.
Pokud jde o mezinárodní arbitráž, neumím si představit, jaký nárok by chtěl Kapsch vznášet. Pominu-li jistou relativizaci dvoustranných smluv na ochranu investic judikovanou nedávno Soudním dvorem Evropské unie, ani z hlediska mezinárodních smluv na ochranu investic si neumím představit právní základ argumentace Kapsche. Došlo v České republice ke zbavení investic? Nikoliv. Stát si mýtný systém štědře, a jak jste slyšeli, štědře zaplatil. A zaplatil si i provoz mýtného systému. Měl Kapsch přislíbeno provozovat mýtný systém v České republice na věčné časy? Nepochybně neměl. Budeme nároky Kapsche odmítat jako neopodstatněné.
A poslední otázka, která s tím souvisí: Jak budete postupovat v případě, že SkyToll bude požadovat náhradu škody? Budeme se opět bránit tomuto požadavku jako neopodstatněnému. Uvedená společnost byla dobře obeznámena s procesní situací i kroky zadavatele a svým podpisem dala najevo, že i ona má za to, že mýtnou smlouvu podepsat lze. Nevidíme žádný prostor pro jakékoli kompenzace.
Celá situace mě jako ministra dopravy mrzí. Mrzí mě za dopravce, neboť jsou rozkolísáni současnou právní situací způsobenou v důsledku rozhodnutí Krajského soudu v Brně a vázaností právním názorem Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Ministerstvo dopravy potřebuje, aby si dopravci měnili (nesrozumitelné) jednotky. Čas plyne a k 1. prosinci 2019 tady máme nový satelitní mýtný systém. K 1. lednu roku 2020 pak tady máme zpoplatněné jedničky.
Děkuji za pozornost.
(17.10.2019)
