Mluvicí stroje

Četné zprávy ze starověku a středověku o mluvicích hlavách jsou velmi neurčité a podle všeho pouhé legendy. První mluvicí (slabikující) stroj sestrojil r. 1778 W. v. Kempelen, král. rada v Bratislavi, stroj měl 13 otvorů s různými klapkami na způsob rtů, které se rozvíraly a přivíraly a podle toho proud vzduchu z měchů vyluzoval různé zvuky podobné zvukům lidské řeči. R. 1780 předložil kodaňský fyzik Kratzenstein petrohradské akademii věd mechanismus vyluzující různé hlásky, r. 1782 předložil dvě podobná zařízení pařížské akademii věd abbé Mical. R. 1835 sestrojil vídeňský mechanik J. Faber mluvicí mechanismus s klávesnicí, který dovedl dobře napodobit lidskou řeč i zpěv. R. 1872 sestrojil A. G. Bell (později vynálezce telefonu) mluvicí loutku. R. 1877 se objevuje fonograf a r. 1887 gramofon. Novějším pokusem o m. s. byl tzv. „autexofon“ (s mechanismem napodobujícím hlasivky), sestrojený roku 1907 vynálezcem parní turbíny Ch. Parsonsem. Další četné pokusy o m. s. vyvrcholily zatím r. 1939 v americkém m. s. elektroakustickém, v němž se lidské zvuky vzbuzují různými elektronkami a potom upravují elektrickými filtry.