Mlýn větrný

Velké nesnáze s časovým určením vzniku jsou také u m. větrných. Často uváděné údaje o raném vzniku jich se ukázaly kritickým zkoumáním buď anachronismy, nebo i podvrhy. Platí to o zprávě k r. 340, kdy podle waleské kroniky Iolo Morganwye byly větrné m. zavedeny do Walesu, o zprávě k r. 669, kdy prý byl postaen v Cantebury, o zprávě k r. 883, kdy prý byl darován opatství croylandskému králem Witlafem, a o zprávě k r. 1105, kdy byl darován opatství v Newburgu atd., až do té zprávy, vztahující se k polovině 12. století, kdy se „s mlýnem větrným shledáváme najisto na Petříně“ – jak se vytrvale opakuje v různých obměnách v naší literatuře o dějinách mlýnů; (od citátu z pověstné Hájkovy kroniky, že r. 718 byl v Čechách postaven první vodní mlýn „neboť před tím všichni čeští mlýnové na horách a větru byly“, se již moudře upustilo).

Skutečnost, zjištěná dosud novějším bádáním, je taková: o větrném mlýnu v Evropě není ověřeného dokladu před poč. 13. století. Prozatím se neví, zda vznikl v Evropě samostatně, či sem byl přenesen křižáky z Východu (existence větrného mlýnu tam je prokázána aspoň pro poč. 9. století zprávou jednoho arabského cestovatele). Nejstarší historická zpráva o větrném m. je z r. 1222, kdy se připomíná v. m. na hradbách Kolína n. Rýnem. Až do konce 15. století byly mlýny celé otáčivé na čepu v základech (nazývaly se „berani“ n. „kozelčí“). V 16. století se objevují v. mlýny, u nichž se otáčela jen kupole nesoucí větrné kolo (nazývaly se „paltrokové“ n. „holandské“); nejstarší obraz jich je v technic. náčrtcích Leonarda da Vinci z 90. let 15. století. K praktické potřebě byly uzpůsobeny v 2. polovině 16. století Holanďany.