Motivem ukrajinského vpádu do Ruska může být plyn

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Zábor plynárenských zařízení v Kursku ohrožuje dojednávané dodávky plynu z Ázerbájdžánu na Slovensko i jinam v EU 

Klíčovým motivem překvapivého vpádu ukrajinských vojsk do kurské oblasti v Rusku je snaha zvýšit vyjednávací sílu Kyjevu, soudí vojenští stratégové. Ukrajina by ovšem mohla získat i silnější pozici specifičtěji stran zajištění dodávek ruského plynu, eventuálně se snažit Rusko „vyšachovat“ z možnosti přes její území dodávat plyn do EU ještě i za horizontem letošního roku.

Podle zpráv z kurského bojiště padla tamní klíčová plynárenská zařízení do ukrajinských rukou. Má jít i o plynovodní předávací stanici Sudža, která nyní představuje jediný uzel, jimž teče ruský plyn do zemí EU, jako je Slovensko, Rakousko či následně Maďarsko nebo Itálie; skrze tento uzel se zásobuje plynem také Moldavsko.

Ukrajina samotná pak nezajišťuje pouze tranzit ruského plynu do zmíněných zemí, ale jeho část si fakticky odčerpává pro vlastní potřebu. Účetně a formálně se to řeší tak, že daný ruský plyn nakoupí od jeho odběratelů v EU, kteří se tak ocitají v roli překupníků. Ukrajina se tudíž vyhne tomu, aby nakupovala plyn přímo od ruské strany. Takovéto odčerpávání ruského plynu už během tranzitu Ukrajinou se označuje jako režim virtuálně reverzního toku. Plyn proudí reverzně, tedy opačně, než je zvykem, čili z EU na Ukrajinu, ale navíc právě jen virtuálně, tedy pomyslně či „účetně“. Ve skutečnosti se do EU fyzicky nikdy nedostane.

Současná dohoda o tranzitu ruského plynu Ukrajinou režim virtuálně reverzního toku umožňuje, ovšem Kreml, resp. jím ovládaný plynárenský kolos Gazprom se dosud snažil tento režim zablokovat. Usiloval tedy o to, aby veškerý jeho plyn končil vskutku až v EU, případně v Moldavsku, a nedocházelo k jeho odčerpávání ještě na Ukrajině. Zábor plynárenských zařízení v kurské oblasti může tedy zesilovat vyjednávací pozici Kyjevu tváří v tvář Gazpromu, aby ten od dalších pokusů blokovat ukrajinské odčerpávání upustil.

To však je stále jen část vysvětlení, co může Ukrajina vpádem do kurské oblasti sledovat v otázce plynu. Zmíněná tranzitní dohoda mezi ní a Ruskem totiž stejně ke konci letošního roku vyprší a Kyjev opakovaně ujišťuje, že její prodloužení nepřipadá v úvahu. To je nepříjemná zpráva pro Slovensko či Rakousko a v menší míře pro některé další země EU či zmíněné Moldavsko, které musejí hledat způsoby, jak zajistit dodávky plynu jinak.

Podle nové analýzy Střediska pro světovou energetickou politiku při newyorské Kolumbijské univerzitě s nástupem roku 2025 nebudou mít Slovensko či Rakousko a další v EU v podstatě jinou možnost než přistoupit na dodávky plynu na základě takzvaného rusko-ázerbájdžánského plynového swapu.

Tento swap by podle expertek Kolumbijské univerzity spočíval v tom, že plyn s visačkou „ázerbájdžánský“ bude přepraven na rusko-ukrajinské hranice, čili do předávací stanice Sudža, jež nyní tedy zřejmě padla do rukou ukrajinských vojsk. Odtud by tento plyn s visačkou „ázerbájdžánský“, jenž by ve skutečnosti byl v celku či alespoň zčásti nadále plynem ruským, tekl přes Ukrajinu na Slovensko či do Rakouska. Zatímco ruský plyn, který do té doby oficiálně proudil Ukrajinou plně oprávněně jako plyn s visačkou „ruský“, by byl přesměrován buď k dodání do Ázerbájdžánu nebo nějaké třetí země, nejspíše do Turecka.

V případě swapu v podobě navýšení vývozu ruského plynu do Turecka by zároveň došlo k odpovídajícímu snížení ázerbájdžánských dodávek Turecku. Tento ázerbájdžánský plyn by pak tedy mohl téci místo do Turecka do zemí EU, a to přes předávací stanici ve zmíněné Sudže.

Nabízí se i ta již uvedená možnost, že by Rusko nově vyváželo svůj plyn, který nyní odebírají země EU, do Ázerbájdžánu, který by takto získanou uvolněnou kapacitu vlastního plynu tedy mohl posílat přes Rusko, Sudžu a Ukrajinu až do EU. Ceny plynu v Ázerbájdžánu se však pohybují velmi nízko, takže Rusko by pro svůj export v rámci swapu jistě preferovalo „lépe platící“ Turecko.

Zahrnutí Turecka do plynového swapu ale představuje přibrání další strany, což celý obchod dále komplikuje. Turecko by proto zřejmě žádalo od EU dodatečné finanční záruky pro případ, že by se celý komplexní swap „sesypal“.

Pokud by swap fungoval, vlastně by se „vlk nažral a koza zůstala celá“. Země EU by odebíraly místo ruského plynu ázerbájdžánský nebo alespoň „ázerbájdžánský“. Ukrajina by zase nemusela mít problém s tranzitem takového – či tak označeného – plynu. Rusko by finančně nijak zásadně netratilo, protože by své dodávky uplatnilo namísto Slovenska či Rakouska v Turecku, odkud by v odpovídajícím rozsahu stáhl svůj plyn Ázerbájdžán.

Například slovenský premiér Robert Fico letos začátkem května, týden před nezdařeným atentátem na něj, cestoval do Baku, kde dojednával dodávky plynu z Ázerbájdžánu, které by tedy zřejmě musely probíhat v rámci režimu výše uvedeného swapu či nějakého podobného řešení.

Klíčovým problémem řešení na bázi swapu je to, že fakticky nenaplňuje smysl západních protiruských sankcí, neboť Rusko by z prodeje plynu do zahraničí dále profitovalo v podstatě v neztenčené míře. Na druhou stranu je pravdou, že pokud Rusko ztratí finanční zájem na tranzitu plynu Ukrajinou, ztratí i zájem udržovat tamní plynovodní infrastrukturu funkční. Lze tedy pak očekávat zvýšenou intenzitu ruských vojenských úderů na zařízení ukrajinské plynárenské soustavy. Tak, aby znemožnilo ta řešení – uplatnitelná ale až stejně jen středně- až dlouhodobě –, která při dodávce plynu z Ázerbájdžánu na Ukrajinu zcela obchází Rusko jakožto tranzitní zemi, a to využitím tureckého a balkánského tranzitu.

Ukrajinský vpád do kurské oblasti však, zdá se, nyní fakticky tak jako tak hatí šance na dojednání již tak komplexního, komplikovaného, mnohostranného rusko-ázerbájdžánského plynového swapu.

Ukrajina rovněž v důsledku dále znesnadňuje zásobování energiemi Slovenska a Maďarska. Děje se tak totiž krátce poté, co její červnové sankce na ruskou ropnou firmu Lukoil znesnadnily zásobování obou zemí ropou.

Míra nezaměstnanosti v Česku roste

Vláda zkomplikovala zaměstnávání brigádníků, ti tak o to více končí na úřadech práce

V červenci míra nezaměstnanosti v ČR stoupla z červnové hodnoty 3,6 procenta na 3,8 procenta. Za růst může i letošní legislativní zpřísnění podmínek zaměstnávání takzvaných dohodářů. To z hlediska zaměstnavatele prodražuje zaměstnávání „na dohodu“, například kvůli nárůstu administrativních nákladů. Je tedy také nákladnější zaměstnat brigádníka, pročež poptávka po nich klesá. Více lidí, kteří by jinak brali letní brigádu, například čerstvých absolventů, se tak hlásí na úřadech práce, což v červenci přispělo právě k růstu míry nezaměstnanosti. Už v květnu či červnu hlásily příslušné pracovní portály meziročně o desítky procent nižší poptávku po brigádnících, neboť zaměstnavatelé se rozhodli letos obejít bez nich a pracovní náplň pokrýt přes léto kmenovými zaměstnanci, například díky důsledněji rozvrženého plánu letních dovolených těchto zaměstnanců. V srpnu počítat s nárůstem míry nezaměstnanosti na 3,9 procenta, což bude nejvyšší srpnová míra nezaměstnanosti od roku 2017. Do konce letošního roku se pak míra nezaměstnanosti vyšplhá až na 4,1 procenta. Červenec je totiž tradičně měsícem, kdy vrcholí – byť letos tedy v omezené míře – sezónní zaměstnávání z důvodu právě letní sezóny a teplého počasí, stupňujícího poptávku po obsazení pracovních pozic v exteriéru. Zároveň se na trhu práce ještě v takové míře jako v dalších měsících neobjevují čerství absolventi, takže nabídka práce zůstává omezena. Absolventi pak na trh práce míří ve vyšší míře v dalších letních měsících a zejména v září, kde lze očekávat další nárůst míry nezaměstnanosti. V říjnu a listopadu by pak míra nezaměstnanosti mohla opět klesnout, než na přelomu roku kvůli nástupu zimní sezóny vzroste na zmíněnou úroveň 4,1 procenta. Český trh práce je tak stále ve stavu, který lze označit za chladnoucí přehřátí, neboť už jeho přehřátí není tak intenzivní jako zejména před rokem 2020. Navzdory napjatým podmínkám na trhu práce nedochází k roztočení mzdově-inflační spirály. A přes určité nedávné oživení inflace, zejména v segmentu služeb, k němu ani nedojde. Reálné mzdy sice letos po dvou letech poklesu porostou, o 3,7 procenta, ovšem takový vzestup nestačí na vyvolání výraznějších inflačních tlaků ani ve výhledu. Napjatá situace na trhu práce ovšem přispívá k tomu, že Česká národní banka letos zpomalila tempo svého snižování základní úrokové sazby a dále jej zpomalí ve druhém letošním pololetí.

Možný americký viceprezident Walz vyzýval k ukončení obchodní války s Čínou

Spojené státy ji ale od té doby naopak dále vystupňovaly, přidala se i EU

Tim Walz, parťák do kampaně Kamaly Harrisové, možný příští viceprezident USA, ještě v roce 2019 veřejně vyzýval Donalda Trumpa, ať ukončí obchodní válku s Čínou. Na síti X, tehdy Twitter, v srpnu 2019 v rámci kritiky tehdejšího Trumpova úřadování v Bílém domě uvedl, že by prezident měl konečně „začít dělat svoji práci a ukončit obchodní válku s Čínou.“

Takový postoj by ovšem neobstál nejen v Trumpově administrativě, ale ani v té následné Bidenově. Ta v obchodním vztahu k Číně v podstatě navázala na konání Trumpovy vlády, a obchodní válku s Čínou dokonce ještě prohloubila. Vždyť například letos na jaře zavedla stoprocentní cla na dovážené čínské elektromobily.

Otázkou tedy nyní je, zda Walz přehodnotí svůj někdejší postoj a na své výzvy k ukončení obchodní války s Čínou zapomene. Ostatně jeho možná nadcházející šéfka Kamala Harrisová je nyní coby viceprezidentka čelní představitelkou Bidenovy administrativy. Pokud by tedy Walz měl být konzistentní se svým postojem z roku 2019, musel by nyní vyzývat k ukončení obchodní války s Čínou vyzývat právě i Harrisovou.

K určitému prvotnímu „výstřelu“ v obchodní válce navíc mezitím přistoupila také EU. Například svá letos v červenci znatelně navýšená cla na dovážené čínské elektrovozy zdůvodňuje nadměrnou výrobou v Číně, mocně poháněnou tamními státními dotacemi.

Americká investiční banka Goldman Sachs ve své nové analýze, z níž cituje agentura Bloomberg, zkoumá, jaký je skutečný rozsah této údajné čínské nadměrné výroby. Zjišťuje přitom, že nejde ani tak o důsledek státních dotací, nýbrž o efekt velikosti a proměnlivosti čínského trhu, které značně znesnadňují plánovat výrobu, zejména na počátku ekonomického cyklu.

Státní dotace v Číně v průměru odpovídají pouze asi šesti procentům provozního cash flow čínských firem, spočítali analytici Goldman Sachs.

Masivní dotační podpora v podání Pekingu, kterou svá cla zdůvodňuje EU, se tedy ve skutečnosti zjevně nekoná. Což je ovšem varovné dvojnásob. Čína i jen s minimem dotací hospodářsky stoupá a svojí konkurenceschopností stále zřetelněji ohrožuje zejména právě EU. Ale Spojené státy pochopitelně též. Takže Trump nyní v kampani může poukazovat na Walzovu „pročínskost“ a neprozíravost, když ještě v roce 2019 čínskou hrozbu neviděl či vidět nechtěl.

Zahraniční obchod těží z vyskladňování zásob i ze slabší koruny, přebytek letos bude o sto miliard vyšší než loni

Bilance zahraničního obchodu ČR v červnu překonala očekávání. Za první letošní pololetí tak i díky červnovému takřka třicetimiliardovému přebytku činí přebytek celkem zhruba 160 miliard korun. Ten je výrazně vyšší než loňský celoroční přebytek, jenž dosáhl přibližně 123 miliard. Letos v červnu byl zahraniční obchod ČR přebytkový již desátý měsíc v řadě. Na rozdíl od průmyslové výroby, jež je nadále v útlumu, zahraniční obchod vykazuje zřetelné meziroční zlepšení své kondice. To však znamená, že je to i díky vyskladňování zásob již vyrobeného zboží, jinak by se muselo více dařit také právě průmyslové výrobě. Proto ostatně také změna stavu zásob letos ve druhém čtvrtletí táhla českou ekonomiku jako celek níže. Hlavním tahounem zahraničního obchodu je nadále obchod s motorovými vozidly. Zahraničnímu obchodu ale svědčí také uklidnění situace na trhu s energiemi, zejména zemním plynem a ropou, jejichž je Česko čistým dovozcem a jejichž vysoké ceny tak zhoršují bilanci zahraničního obchodu kvůli navyšování objemu dovozu. Zahraničnímu obchodu svědčí také letos meziročně relativně slabší koruna. I když je dovozní náročnost tuzemského exportu pořád poměrně vysoká, slabší měna přece jenom z celkového národohospodářského pohledu ekonomice svědčí, neboť i přes zdražení dovozu zvyšuje právě konkurenceschopnost a korunové příjmy exportérů. Přebytek zahraničního obchodu i proto přesáhne letos 220 miliard korun, takže bude o zhruba sto miliard vyšší než loni. Poměrně vysoký přebytek zahraničního obchodu letos přispěje ke zlepšení stavu běžného účtu platební bilance, jehož kladné saldo podpoří zpevňování české koruny. (9.8.2024)