Význam Zdravovědy
Zdravověda či hygiena učí, jak se vystříhati nemoci, jak si může zdravý člověk zachovati stálé zdraví. Nikdo tedy nesmí v pravidlech zdravotnických hledati návody pro léčbu těžších nemocí. Jakmile se jednou nemoc vyvine, je nutno raditi se s lékařem a nespoléhati se na vědomosti z populárních knížek lékařských, které mají účel jen zhruba o nebezpečí poučiti a ne léčiti.
Zdraví jest největší poklad člověka. Zdraví je základem štěstí a spokojenosti; bez něho není radosti ze života. A musí býti člověk tělem i duchem zdráv, má-li býti opravdu šťasten, a má-li pracovati pro blaho své i druhých, jak je úkol jeho na světě. Co má člověk dělati, aby byl zdráv, tomu se má učiti ve škole; ale bohužel škola věnuje dosud více pozornosti vědám než vlastní výchově celého člověka, který má tělo i duši nerozlučně spolu spojené. Teprve v poslední době začínají se projevovati snahy, aby škola všímala si také tělesné výchovy, vysvětlila dětem a dorůstajícím občanům, co mají dělati, aby si zdraví uchovali. Uvažte, jaké metly lidstva jsou tuberkulosa, pohlavní choroby a alkoholismus, a co se proti nim dělá. Stát má sice také veřejnou hygienu na starosti, ale ta se týká více zabránění nakažlivých nemocí a otázek zdravotně policejních, prodeje léků, potravin, kanalizace atd. My máme na mysli v tomto pojednání upozorniti jen na nejdůležitější otázky hygieny denního života, které se týkají každého člověka v každém povolání. Pojednáme tudíž jen o hygieně osobní, jídle a pití, dýchání, oděvu, čistotě, otužování apod. O hygieně v dětském věku, v jednotlivých živnostech, o sportovní hygieně není zde možno se zmiňovati, rovněž ne o první pomoci.
Kdo se chce upřímně starati o zdraví své a své rodiny, svých dítek, ten musí pracovati všestranně, získati si vědomosti z obsažnějších spisů, raditi se s lékařem, musí věnovati pozornost otázce alkoholismu, pěstování her a sportů, musí vychovávati sebe i děti k vyššímu pojímání života, musí pěstovati charakter, energii, lásku k práci, sebedůvěru, svědomí sociální, že tu není člověk sám a pro sebe, ale že je tu jako člen společnosti, pro kterou má býti zdráv a schopen práce, a že tu není jen pro zábavu a rozkoše tělesné.
K uchování zdraví nejvíce přispívá: střídmost v jídle i pití, vzduch, slunce, voda a láska k práci.
Výživa, pokrmy a nápoje
Člověk musí jísti a píti, aby rostl, udržel teplo živočišné a vyráběl sílu k pohybu srdce, plic a k práci svalové vůbec. Tělo hlásí se pocitem hladu a žízně, když se mu nedostává látek výživných. Potrava člověka skládá se z bílkovin, uhlohydrátů (škrobovin a cukrů), tuků, vody a solí. Příroda sama, kterou dosud nikdo nepředmoudřel, dala člověku nejlépe složenou potravu v mléce, které obsahuje průměrně 3 ½ % bílkovin (tvarohu), 3 ½ % tuků, 5 % cukru, ½ % solí výživných a 87 % vody. Mléko má veškeré výživné látky ve správném poměru, jak tělo vyžaduje. Maso prostředně tučné skládá se z 20 % bílkovin, 5-10 % tuku, 1 % solí, 70 % i více vody. Uhlohydrátů maso postrádá. Ovoce má průměrně ½ % bílkovin, 5-10 % cukru, 1-3 % jiných uhlohydrátů, ½ % solí, 80-86 % vody. Zeleniny mají 1-2 % bílkovin, ¼ - ½ % tuků, 4-9 % uhlohydrátů, 1-2 % solí, 86-90 % vody, 1-2 % buničiny. Obiloviny (mouky) mají 10-12 % bílkovin, as 1 % tuků, 73-75 % škrobovin, ½ - 1 % buničiny, 13 % vody, 1 % solí. Nejbohatší na výživné látky jsou luštěniny, které obsahují 23-26 % bílkovin, 53 % škrobovin, 3 % solí, 5 % buničiny, 13 % vody. Brambory mají 21 % škrobu, 2 % bílkovin, 1 % solí, nepatrně tuků, 75 % vody.
Dospělý člověk potřebuje k výživě a udržení rovnováhy tělesné denně 60-110 g bílkovin, tolikéž asi tuků, 300-500 g škrobovin (cukrů), 2-2 ½ l vody a 16-20 g solí. Tuky a uhlohydráty se v potravě zastupují, protože obě živiny v těle při své přeměně chemické či při svém spalování poskytují energii tepelnou a hybnou. Když se dá více škrobovin, nemá býti tolik tuků. Bílkoviny jsou nejcennější součástí potravin, neboť z nich stavějí se tkáně tělesné, krev i svalstvo, ony se rozpadají v prvé řadě k výrobě tepla a síly, kdyby nebylo zásoby tuků a cukru. Bílkoviny bereme z říše živočišné (maso, vejce, sýr, mléko) i rostlinné (chléb, moučníky, luštěniny, ovoce, atd.). Požíváme-li však více masa, než tělo skutečně potřebuje (60-110 g), obtěžují se tím zbytečně ústrojí tělesná a povstává celá řada chorob výměny látek (např. dna).
Nezdravější je požívati stravu smíšenou, kde je málo masa. Dnešní strava hostinská, která podává více masa než příkrmu, je hygienicky úplně nesprávná a svou úpravou má mnohdy účel buditi žízeň po lihových nápojích.
V době drahoty masa jest zcela rozumné, když požívání masa se omezí na nejnutnější míru, a kdo masa nejí vůbec, také může býti zdráv a silný, když potřebu bílkovin živočišných kryje mlékem, sýrem a vejci.
Vegetarismu. Eskymáci jsou živi jen rybami a tukem a někde se živí národové jen plodinami země. V našem kraji je přísná dieta vegetarní skoro přepjatostí a více zálibou osobní než požadavkem zdraví. Změna stravy je vůbec prospěšná, protože tělo si vybere, co potřebuje. Maso nemá vitamínů a zeleniny nemají dost bílkovin. Proto se musí doplňovati.
Dá se šetřiti na stravě?
Najísti se člověk musí. Kdo více pracuje, musí více tělesný stroj živiti (topiti). Nejlaciněji žije, kdo nešetří tuky (sádlo, luj, margarin), jí hodně moučníků, dojídá oběd chlebem, sýrem, ovocem apod. Vězte, že není možno pro každého určiti, kolik a co má jísti, protože jsou různé povahy a zvyky, různé schopnosti zažívací a chutě i záliby. Další záleží na úpravě a stravitelnosti. Když někdo něco nesnese, má odpor – nenuťte ho. Sugesce je i zde mocný činitel.
Zásadou zdravotnicky správné výživy nebo diety je: buďte střídmí v jídle i pití, žijte jednoduše, skromně, málo masa, více zelenin, ovoce, obilnin (chleba, rýže, luštěniny, moučníky). Na talíři má býti pětkrát více příkrmu než masa.
Jak často se má jísti? Pravidlo je, že se má jísti, jen když se dostaví hlad. Dobu jídla ustanovují také zvyky společenské. Praktický je zvyk západních národů: ráno silná snídaně, v poledne malý zákusek (naše přesnídávka), večer hojná večeře jako hlavní jídlo (náš oběd). Jisto je, že třeba žaludku dopřáti času, aby strávil jedno jídlo, když nové má přijmout. Doba trávení řídí se dle stravitelnosti potravy a stavu zažívadel. Lehce záživné, v době 1-2 hodin, jsou např.: libové maso mladých zvířat; špenát, mladá zelenina, chřest, květák, hrachová polévka, měkké ovoce, mozek vařený, mléko, ryba vařená, vejce syrové, suchary, kůrka chlebová, rýže, sago, bramborová kaše, ovesná krupice.
Těžce záživné, v době 3-4 hodin, jsou: tučná masa a pečené vůbec, beefsteak, chléb, ovoce peckové, šunka, salámy, vejce vařená a míchaná, zelí, hrách, boby, brambory vařené. Velmi těžce záživné jsou: ořechy, úhoř, skopová, tučná kachna, některé sýry aj. Zeleniny a luštěniny jsou ještě těžší k zažívání, mnoho odchází nezužitkováno, ale pro obsah solí a živných látek jsou tělu prospěšné. Také mají význam pro úpravu stolice.
Jak máme jísti? Každá potrava má se řádně rozžvýkati. Proto jez zvolna a žvýkej řádně, rozkousej dobře, aby sousto se promíchalo slinami. Čím lépe rozmělníme potravu, tím lépe ji zažije žaludek, který stravu nepřemílá, jen chemicky na ni působí. I jídla méně záživná, tvrdá a tučná dobrým kousáním a promíšením s chlebem nebo příkrmem učiníme snadno stravitelná. Mezi jídlem se mnoho píti nemá, aby se šťávy žaludeční zbytečně nerozřeďovaly. Více se může napíti ½-1 hod. po jídle. Nápoje a jídla nesmějí býti ani příliš horká, ani studená. Člověk uhřátý, rozčilený musí se uklidniti dříve, než něco požije.
Koření palčivé, pepř, hořčice, zeleniny a cibule v octě nakládané dráždí příliš sliznici úst i zažívadel a dlužno se jich varovati.
Hlad, jenž jest nejlepší kuchař, jest také dobrým lékařem při poruchách zažívání. Pokažený žaludek nejlépe se léčí hladem. Občasný půst přispívá vůbec k vyloučení nahromaděných látek rozkladových.
Polévky jsou výživné jen hustě zavařené, masité výtažky jsou jen dráždidly chuti. Je třeba, aby naše ženy učily se připravovati jídla chutná, výživná i laciná.
Pozn. Před jídlem si umyjte ruce! Děti též.
Pochutiny.
K pochutinám čítáme látky požívatelné, které sice neživí, ale dodávají jídlu příjemné chuti, jako různé koření (skořice, pepř, hřebíček, dymián apod.), nebo mají účinek dráždicí na soustavu nervovou, např.: káva, čaj, kakao, lihoviny. Proti požívání slabých odvarů čaje a kávy nemůžeme nic namítati. Výživné síly v nich není. Cofein v nich obsažený je dráždidlem srdce a mozku. Kakao i čokoláda jsou velice výživné a možno jich požívání jen schváliti. Za to proti požívání lihových nápojů, piva, vína a likérů musíme se s největší rozhodností postaviti, protože otravují lid. Nejzdravějším nápojem je voda.
Nepijte silné kávy ani čaje, zvláště kdo je nervosní nebo má srdeční vadu.
Kouření tabáku jest velice rozšířeným zlozvykem. Tabák obsahuje jedovatý nikotin, který škodí zdraví všem lidem, zvláště slabým a jinak churavým. Kouření působí katary hrtanu a plic, působí škodlivě na žaludek, zdržuje trávení (vždyť je známo, jak mladíci po kouření vrhnou a blednou), působí škodlivě i na srdce, nervy oční a celou nervovou soustavu. Mládeži do 20 let nutno rozhodně kouření zapověděti. Starším a zdravým lidem možno kouření mírné dovoliti, když již po něm touží, ale ať nekazí vzduch jiným lidem ani doma ani při práci. Rozhodně je kouření zlo menší než pití, protože nevede ke zločinu a zhoršení charakteru jako alkohol. Ohavné je kouření dam. Kde se stává kouření i pití vášní, je to znak duševní méněcennosti a otravy. Přísností dá se vždy vyléčiti.
Význam alkoholismu
Nepijte lihových nápojů, chcete-li si zachovati zdraví!
Lihové nápoje jsou ty, které obsahují alkohol či líh, látku to otravnou. Jedna lžíce lihu usmrtí dítě, 100 g lihu může usmrtiti dospělého člověka. Po půl litru silné kořalky pijáci skáceli se mrtví, nebo dostali křeče, upadli v bezvědomí, z něhož teprve po dlouhé době se probudili. Po napití menšího množství kořalky, piva nebo vína dostavuje se opojení nebo stav rozčilení. Tento stav je mnohým příjemný a proto se oddávají pití lihovin při každé příležitosti. Pivo obsahuje 4 % lihu, víno asi 10 %, kořalka 20-30 %, rum a koňak 50 až 60 % lihu.
Dříve se bojovalo proti pití kořalky – proti moru kořalečnímu, a říkalo se, že víno a pivo tak neškodí – ale nyní po mnohaleté zkušenosti přichází se k tomu názoru, že lid se ničí stejně pivem jako kořalkou, a proto se bojuje i proti moru pivnímu.
Dříve bojovali proti nestřídmému pití a říkali, že střídmé pití neškodí, ale dnes se vidí, že právě dovolené střídmé pití jest zhoubné tím, že svádí lid k většímu pití, a že je počátkem nestřídmosti. Proto povstalo hnutí abstinentní, které hlásá, že každé pití i sebe menších dávek lihovin je škodlivé, a sice tím, že svádí a dává špatný příklad a udržuje zvyky pijácké.
Pití lihovin působí různé choroby žaludku, jater, ledvin a hlavně srdce. V prvé řadě působí na činnost mozkovou. Pijáci stávají se nervosními a později upadají v šílenství, jak dokazují statistiky ústavů pro choromyslné. Pijáci dostávají ztučnění srdce, často jsou raněni mrtvicí, jsou neduživí a náchylni k souchotinám.
Největší počet zločinců stává se vlivem lihovin. Jisto je dále, že u pijáka vyvíjí se mravní lhostejnost a že duševní schopnosti jeho ochabují, takže je méně způsobilý k výdělku, čímž trpí on, rodina i celá společnost. Pijáctví přivedlo mnoho rodin do zkázy hospodářské i mravní. Opilec je vždy surový, bezcitný. Choroba pijáka přenáší se i na potomstvo. Děti pijáků jsou slabé, neduživé, náchylné k padoucnici a duševním chorobám i zločinnosti. Děti, které hodně pijí alkohol, jsou duševně méněcenné ve škole.
Společnost lidská musí se chrániti následkům alkoholismu, a sice z důvodů zdravotních, sociálních a národohospodářských.
Ani pivo, ani víno a ani likéry nikoho neposilují a žádné výživné ceny nemají. V první chvíli sice dráždí, ale později činí ochablým. Sportovci a cestovatelé lihovin nepijí. Nejvíce úrazů, neštěstí a násilnických smrtí stává se v podnapilém stavu.
Pití lihovin nedá síly, bouří vášně, žene ke zločinům, škodí zdraví – a stojí tolik peněz! Ani vzrůst výčepů, ani průmysl pivovarský, ani větší počet hostinců není k prospěchu našeho národa. Čím více se bude pití, tím více národní síla a majetek bude upadati. Proto starejte se zavčas o nápravu nynějších zvyků pijáckých, nepodceňujte jich a odřekněte se lihovin! Děti nemají dostati za žádných okolností ani kapku piva ani vína, protože jemné ústrojí dětské trpí lihem nejvíce. Chceme-li dítě posíliti, učiňme tak správně volenou potravou. Dnes pokročilí lékaři již nedávají nikomu lihovin jako léku ani pro žaludek ani pro srdce ani pro krev.
Co budeme píti? Pro žízeň je nejlepší čistá voda. Dobrá je i sodovka a voda minerální, obsahující kyselinu uhličitou, která činí nápoje příjemnými. Do čisté vody možno přidávati šťávy ovocné (Hesperol, Lesní perla, Calabria, z citronu, z malin, jablek, višní atd.). Tyto šťávy přidány do horké vody nahražují čaj. Žízeň dobře utiší slabé odvary čaje nebo kávy, maté (thé paraguayské). Do čaje nemá se nikdy míchati rum nebo koňak, ale mléko, citron.
Dobrý a zároveň výživný nápoj je odvar praženého žita a obilnin vůbec; chutný čaj je z listů jahod lesních a ostružin, melissy, mařinky vonné aj. Čaje léčivé zde neuvádím.
Zařízení bytu, ložnice, kuchyně
Vytápění – Osvětlování – Čištění
Každý si zařídí byt dle prostředků jak může, ale často zapomíná na základní pravidla zdravotnická. Byt musí býti světlý, suchý a čistý, aby neškodil zdraví člověka. Byty vlhké, tmavé a nečisté či zapáchající jsou lidomornami. Podle zákona nemají se připustiti k obývání ani lidem chudým, protože život a zdraví pro každého člověka je pokladem. Poválečná bytová nouze bohužel tisíce lidí a dětí stojí život právě nehygienickým obydlím.
Podlaha má býti beze spár a štěrbin, tak aby do nich ani špína, ani hmyz dostati se nemohly. Veliké je zlo, kde se dřevěná podlaha čistí vodou, zejména kde byt sám sebou je vlhký. Nejlepší podlahy jsou parketové, linoleové, granulitové, protože připouštějí stírání prachu suchým nebo jen vlhkým hadrem. Kde je v podlaze nebo ve zdi tzv. „houba“, tam vůbec není možno bydliti pro nezdravé výpary. Rusy, šváby a štěnice možno vždy úzkostlivou čistotou a desinfekcí zničiti, ovšem nutno generální prohlídku všeho nábytku častěji opakovati, hmyzu neposkytovati žádné skrýše a pečlivě odstraňovati zbytky jídla.
Nábytku vůbec nemá býti v bytě více, než co je nejnutněji zapotřebí. Salony pro parádu dávno vyšly z módy. Záclony v oknech jsou dobré jen pro chytání prachu a proto, aby slunce nemohlo do bytu. Účelné jsou světlé stahovací záclony.
Za ložnici volme vždy největší a nejvzdušnější pokoj, protože nejsou-li okna otevřena i v noci, zásoba vzduchu brzy se vyčerpá a krev za spánku nedostatečně okysličuje. Kdo je choulostivý vůči proudu studeného vzduchu a rád by měl přece okna v noci pootevřená (což je i v zimě možné), musí bráti na noc teplou košili.
Postel nejlepší je kovová nebo aspoň s pérovou nebo síťovou vložkou a třídílnou matrací, která se dá lehčeji měniti než těžké slamníky. Přikrývka má býti lehká. Nikdy se nedoporučují peřiny, které pálí a zabraňují výparům těla.
Každá služka a dělník má míti pořádnou, čistou postel.
Větrání prováděti se má aspoň třikrát denně otevřením oknem i dveří, v zimě stačí 1 minuta k výměně vzduchu.
Kuchyně je místem, kde žena nebo paní domácnosti stráví polovinu svého života. Proto musí si zvoliti místo přívětivé, světlé. Kuchyň má dýchati čistotou. Zařiďte si kuchyň prakticky s moderním nádobím (proto nešetřete), pěkným sporákem a ohřívačem vody!
Spižírna má míti dobré větrání, lehce čistitelné regály na zásoby potravin, kuchyňského nádobí a prádla. Šaty, boty a mokré hadry do spižírny nepatří. Lednička je pro větší domácnosti v létě dobrodiním, ale drahá.
Topení. V obyčejných železných a kachlových kamnech mnoho se propálí. Nejlepší jsou regulační kamna, která zároveň ventilují místnost. Ústřední topení je podlahové i čisté, ale vysušuje vzduch.
Záchody mají míti předsíň dobře ventilovanou a syfonové vodní uzávěrky. Výkaly mají se shromažďovati v cementových žumpách, aby neprosakovaly do studní.
Dle čistoty v záchodě poznáte, jaká ruka vládne v domě.
Koupelna se považuje za luxus a zatím je neocenitelnou nutností pro rodiny. Nejchudší se nejvíce zamažou a potřebují čistoty ve zvýšené míře.
Voda v bytě je veliký blahobyt, kde v místě je vodovod. Vodovod zlepšuje zdravotní poměry každého místa zrovna jako kanalizace. Nepijte vody z pochybných pramenů a studní, kam může stékati voda z cesty, neb je blízko hnoje.
Osvětlení. Nejzdravější osvětlení v bytě je takové, které vzduch nekazí zplodinami hoření nebo zápachem. Nejlepší ovšem je elektřina. Při plynu, acetylenu třeba velké opatrnosti – protože jsou to plyny jedovaté. Petrolejové lampy mají se upotřebiti jen nejlepší soustavy a nutno udržovati je v pořádku, aby se zabránilo zápachu a výbuchu.
Vzduch, slunce, počasí
Bez potravy vydrží člověk na živu i několik neděl, ale bez vzduchu nevydrží ani několik minut. Člověk dýchá plícemi vzduch (smíšeninu kyslíku a dusíku), kyslík slučuje se s krví a je rozváděn krví do celého těla. Při spalování (slučování s kyslíkem) látek ústrojných v krvi vyvíjí se teplo, mění se chemická energie v pohyb a při tom utvořená kyselina uhličitá oběhem krve přichází do plic a vylučuje se výdechem. Kyslík přináší sílu a život, kyselina uhličitá ve větším množství přivodí smrt. V uzavřeném, malém prostoru vyčerpá se brzy zásoba kyslíku a vzduch se přesytí kyselinou uhličitou a výpary tělesnými. Kůže má tisíce malých pórů, kterými vylučují se z těla, vlastně z krve látky nepotřebné, rozkladové, jedovaté. Kdybychom větší povrch těla natřeli neprodyšným nátěrem a tím vyloučili činnost kůže, člověk zhyne.
Zkrátka plíce i kůže jsou velice důležité ústroje a musíme jich činnosti věnovati více péče.
Hledej vždy čerstvý vzduch, starej se, aby čerstvý vzduch vždy měl přístupu tam, kde prodléváš a nezapomeň, že v noci potřebuje člověk kyslíku zrovna jako ve dne. Je zbytečno připomínati, že obydlí má býti suché, prosto hnilobných a nečistých zapáchajících látek, že se má často větrati, že ložnice nemá býti neprodyšně uzavřena nebo přeplněna, že mají býti školy v tomto ohledu vzorem. Dílny mají býti tak zařízeny, aby prach nemusil býti dýchán. Živnostenská hygiena má k ochraně dělnictva přísné předpisy, ale lid musí ji znáti, žádati a také zachovávati!
Máš-li čistý vzduch – dýchej – dýchej hluboko, ne povrchně, jen hodně hluboko, tím čerpáš zdraví a sílu. Kdo neumí dýchati řádně – zakrňuje, stává se chudokrevným.
Víte, co jsou vzduchové lázně? Ano, jest možno koupati se ve vzduchu, a jak ta lázeň zdraví prospívá! V zimě, v létě balíme své tělo úzkostlivě do spousty obalů, aby ani vzduch ani světlo k tělu se nedostaly, jedině obličej a ruce vysazujeme všem vlivům počasí, protože to jinak nejde. Čím častěji své tělo vysazujeme vlivu vzduchu – tím více se otužuje proti změnám teploty. Cévy a nervy kožní, které regulují příliv krve, stálým úkrytem zchoulostivějí, proto se musí cvičiti. Vzduchovou lázeň možno bráti doma; začíti v létě, ráno nebo večer na několik minut, později sneseme i nízké teploty v zimě u otevřeného okna. Je-li chladno, musí se celé tělo tříti (frotírovati) holou rukou a dělati tělocvik. V odborných lázních provádí se otužování vzduchem, cviky hlubokého dýchání zároveň s léčebným tělocvikem a s vodoléčbou.
Ve větru, nečasu a v sychravém počasí ovšem má se každý chrániti před náhlým a přílišným prochlazením, zejména osoby slabé, staré a neotužené.
Nastuzení je většinou strašákem a předsudkem. Rheuma, bolesti zubů, rýma, anginy, dostaví se v zimě i v létě, z průvanu i bez něho.
Slunce má blahodárný vliv svými paprsky na veškeren život, celá příroda, každý list, každý živočich čerpá energii ze slunce, vše touží k slunci ven. Kdo chce býti zdráv, musí hodně na slunce. Světlo ničí bakterie, podporuje hojení, budí veselou náladu. Opékati se ve sluneční lázni do hněda, není zdrávo. Všeho dobrého s mírou. Proti slunečnímu úpalu chráníme se lehkou pokrývkou hlavy a stálou měnou polohy k slunci.
Oděv, prádlo a obuv
Oděv v širším slova smyslu je vše, čím své tělo chráníme proti přílišné ztrátě teploty nebo proti nepříjemným vlivům počasí. Tělo si udržuje stálou teplotu 37o C, ačkoli stále ji ztrácí a pohybuje se v teplotách různých. Je-li zima a ztráta tepla rychlá, cévy kožní se stáhnou, kůže zbledne, teplo se tolik nevypařuje. Je-li horko, cévy kožní se roztáhnou, kůže zčervená a vylučuje pot, čímž uniká více tepla tělesného do vzduchu. Tyto regulátory pracují jen do jisté míry automaticky. Člověk musí rozumným výběrem oděvu sám udržovati teplotu těla. Dle stupně kultury a panující módy, dle svého vkusu a majetku každý si upravuje šat zvláště.
Zdravotnické zásady musí se vždy zachovati: a) Šat nesmí zabraňovati vypařování kůže, musí býti proto vzdušný, porosní. V létě nosí se šat lehký, v zimě těžší. Šatem a látkou utvořujeme kol těla vrstvu vzduchovou, která je špatným vodičem tepla a zamezíme, aby se rychle nevyměňovala. V létě a ve světnici máme dovoliti vzduchu hojného, volného přístupu k tělu. Když je zima, je lépe bráti teplejší šat vrchní, který možno doma snadno odkládati. Spodní prádlo, které je určeno, aby ssálo pot, má se měniti dle potřeby, ovšem nejméně jednou za týden. Dříve chválili mnoho Jägrovo vlněné prádlo, ale dnes doporučuje se všeobecně prádlo bavlněné; lněné, chladivé jen v létě. Vlna přímo na tělo je v oblibě u starých rheumatiků. Svrchní šaty jsou nejlepší z vlny, která i za vlhka zůstává porosní. b) Šat nemá rušiti oběh krevní. Boj proti šněrovačce dávno vypovězený vede se stále. Šněrovačka v různých modifikacích stále se objevuje na úkor zdraví i krásy žen. Nejlépe vyhovuje požadavkům hygieny i vkusu oděv tzv. reformní, volný, zavěšený na ramenech, a ne na břišním pasu. Místo šněrovačky má se nositi zvláště upravený živůtek. Dále nutno zavrhnouti gumové podvazky punčoch. Roztažené žíly na bércích bývají toho následek. Punčochy se mají nositi volné na pásku bederním. Místo spodních sukní stahovaných tkanicemi byly by účelnější jedny spodní kalhoty sportovní. Ženy, nebuďte otrokyněmi módy, zejména pařížské, která nás o peníze okrádá. Choďte jednoduše a vkusně oblečeny a nikoliv jako varietní herečky!
Úzké límce stahující krk dlužno též zavrhnouti. Krk má býti vždy volný. Otuží se časem tak, že není třeba haliti se při nejmenším zavanutí studeného větérku. Ovšem jedině krkem celý člověk se neotuží.
Pokrývka hlavy má být vždy lehká, obavy před nastuzením bývají předsudkem. Nohy mají býti vždy v teple a v suchu, zvláště u osob slabých. Vysoké podpatky rozhodně zavrhujeme.
Obuv má odpovídati tvarům nohy a ne módě, noha se nemůže utvářeti dle boty nebo ševce. Prsty musí míti volnost, jinak se nadělají na nich tlakem bolestivá „kuří oka“.
Zpocený a promočený oděv (prádlo) má se vždy rychle vyměniti.
Ošetření zraku, sluchu, zubů a dutiny ústní
Zdravé oči jsou nejvzácnějším darem božím. Jak hrozný je stav slepce, který nevidí krásu světa, světlo nebes. Šetřete si zraku a nekažte si oči! Nenamáhejte zrak čtením a drobnou prací při špatném osvětlení, varujte se kouře, prachu, tabáku a lihovin, které rozhodně očím škodí, způsobují záněty a oslabují zrakový nerv. Hleďte, aby světlo padalo při psaní co možná s levé strany a ne přímo do očí. Cítíte-li únavu při čtení nebo psaní, dopřejte očím odpočinku. Nesklánějte příliš hlavu do knihy, seďte zpříma, jinak budete krátkozrací jako většina studentů. Nositi brejle není žádná paráda ani znak učenosti, ale choroba. Oči mají se omývati ráno i večer čistou vodou. Do očí nečistým šátkem nebo špinavými prsty nesahejte.
Každý si zajisté přeje, aby i sluch zachoval si neporušený. Záněty vnitřního ucha a tím nastalá nedoslýchavost nebo hluchota bývají následek zánětů v dutině nosohltanové a zánětu mandlí. Proto je třeba se chrániti těchto tak častých chorob a včas je léčiti. Kdo se otužuje rozumně, není tak snadno zánětem zachvácen, jako člověk choulostivý a slabý. Mají-li děti zvětšené mandle, zaveďte je k lékaři!
Zdraví člověka posuzuje se také dle stavu zubů. Někdo začne starati se o zuby, když je má zkažené a začnou boleti. Strava se má dobře kousati a jemně rozmělniti, jinak se nevyužitkuje a obtěžuje žaludek; čímž trpí celková výživa. Tedy na zubech mnoho záleží. Zuby vykotlané jsou skrýší pro bakterie a zbytky jídel zahnívající jsou příčinou odporného zápachu z úst. Každý bolavý zub má se co nejdříve vyšetřiti a dáti po případě zatmeliti (plombovati). I zdravé zuby je třeba občas revidovat, zda se někde netvoří kaz nebo zubní kámen.
Ošetření chrupu a dutiny ústní vyžaduje pravidelného čištění ráno a večer. Zdravý člověk má čistiti zuby aspoň jednou za den práškem, pastou nebo ústní (zubní) vodičkou a sice mají se kartáčkem přetírati všechny plochy zubů. Kdo je nemocen a má chatrné zuby, nebo nosí umělý chrup, má čistiti ústa a zuby po každém jídle, a nejdůkladněji večer před spaním. Děti se mají k této čistotě vésti přísně a každodenně.
Čistota, Lázně, Otužování
Staré přísloví praví: „Čistota půl zdraví“. Ale čistota musí se týkati nejen kůže, obličeje a rukou, ale celého těla, oděvu, prádla, bytu, pokrmů i nápojů. Výše kultury posuzuje se prý dle spotřeby mýdla. Jest jisto, že v době slávy kultury antické každý lepší občan v Římě měl lázně doma a pro lid byly nádherné lázně obecné. Za doby úpadku ve středověku necítili lidé potřebu koupati své hříšné tělo. V paláci krále Ludvíka v Paříži a Bedřicha Velkého v Berlíně nebylo van. Teprve v poslední době s pokrokem hygieny začíná se ukazovati větší touha po lázních a čistotě. Obyčejně myjí si lidé ráno obličej a ruce a koupel vanová je řídkou událostí. Správné je, aby člověk čistil celé tělo vodou denně a sice tak, že večer než ulehne do čisté postele, umyl části prachu vysazené (obličej, ruce a nohy) mýdlem a ráno jen otřel celé tělo studenou vodou, mokrým ručníkem nebo luffou, hrubou žínkou. Jednou týdně je nutně potřeba teplé koupele s mýdlem, generální očista celého těla a ostříhání nehtů. Místo koupele vanové stačí někdy vlažná sprcha (sprchová lázeň). Po každé teplé koupeli je třeba otříti tělo studenější vodou, tím se zamezí nachlazení.
Lázeň nemá pouze účel odstraniti špínu, ale zároveň má příjemně osvěžiti. Voda působí tím i na ústředí nervové, na srdce a dýchání, čímž nastává větší oběh krve a lepší výměna látek. Čím studenější voda, tím je větším dráždidlem. Studenou lázeň mohou si dovoliti jen lidé zdraví a otužilí. Děti, starci a churaví nemají co trápiti příliš studenou vodou v té klamné domněnce vodoléčebných fanatiků, že studená voda vše vyléčí a že nervy otuží.
Pamatujte si pravidlo, že studená voda smí přijíti jen na tělo teplé, zahřáté. Teplo možno vzbuditi po případě tělocvikem, třením, chůzí nebo umělým zahřátím. Vodoléčba sama do našeho pojednání nespadá.
Horké lázně, parní, horkovzdušné (irské a ruské) jsou u mnohých v oblibě, ale nutnosti hygienickou nejsou. Jsou buď sportem nebo pokusem léčebných po nachlazení nebo použity kvůli masážím, které ale ceny nemají, když nejsou soustavně prováděny. Lidé myslí, když jdou někdy do parní lázně nebo prodělávají 14 dní vodoléčbu, že pro zdraví vykonali dosti a mohou nesprávně žíti dále.
Jak se máme otužovati? Dítě má dostati vždy jen vlažné koupele, nikdy studené. Otužování počíti má vzduchovou lázní, zvláště u dětí a slabších lidí. Doma a na zahrádce co nejlehčí šat, hodně vzduchu na tělo. V létě může se prováděti otužování koupáním, plováním nebo tušemi. Plování je ze všech method nejlepší, ale nemá nikdo choditi do vody příliš uhřát, znaven nebo s plným žaludkem, nebo kdo má srdeční vadu. Jakmile začne někoho mraziti, musí z vody a pohybem nebo třením vzbuditi teplo.
Slabí lidé začínají otužování částečnými otěry končetin a trupu s vodou postupně chladnější, až si zvyknou na otírání celého těla vodou studenou. Otužilce, kteří snesou vody mrazivé, následovati nemusíme. V zimě začínati otužování se neradí. Za to každý den procházky za každého počasí v přiměřeném oděvu, výlety, hry na vzduchu, mírné sporty. Otužovací methody možno slabším lidem užíti jen pro úradě s lékařem.
Starost o denní stolici
Zvykejte si ráno jíti pravidelně na stolici. Vnitřní orgány si zvykají tím na pořádek, a kdyby nucení nebylo, vypijte sklenici vody a účinek se určitě dostaví, není-li vážné choroby.
Nahodilou zácpu odstraníme ovocem, hořkou vodou, tělocvikem břišním nebo klystýrem. Zácpy jsou obyčejně z nedbalosti, lenosti a nedostatku pohyby, ovšem i z pochybné diety (přecpávání masem a i vybíravostí).
Jak pohlížeti na kosmetiku?
Každý zajisté je povinen starati se o krásu těla, k tomu se nesou všechny rady v této stati uvedené. Je pravda, že krása je pro ženy otázkou životní, protože tou vábí a vítězí. Tu krásu možno získati vhodnou hygienou a tělocvikem, elegancí či ušlechtilostí pohybů a chůze. Největší půvab ženy je v něžnosti a dobrotě, která září z celé bytosti. Krása duše je trvalá. Zavrhuji podvod, líčidla, barvení, fintění, hračky s vlasy a nehty mimo nutnou čistotu. Nevyhazujte peníze za vodičky a krémy reklamou vychvalované. Obchody krásy žijou z lidské ješitnosti a hlouposti.
Schází-li vám něco, jděte k odborníku lékaři, který vám pro odstranění pih, uhrů, lišejů aj. poradí nejlaciněji. Jemná pleť nesnese sodnatého mýdla, lepší jsou mýdla tučná neb jen vlažná voda s boraxem. Na pleť nečistou zkuste sirodehtové mýdlo. Proti vypadávání vlasů (starosti, lupy, nemoc) nebo pro vzrůst není určitého léku. Zde se musí působiti na celkovou výživu. Půda vlasová se čistí teplou vodou mýdlovou jednou za 14 dní. Suchá pokožka se přimastí olejem. Pomády na vlasy nedoporučujeme. Pudry, krémy a barvení rtu jsou jen pro divadlo a pro kokety. Voňavky jsou úplně zbytečným přepychem.
Spánek, Odpočinek, Práce
Práce a odpočinek střídá se dle zákona přírodního. Ústrojí, které čas pracovalo, musí míti čas klidu, aby načerpalo nové síly. Krev přivádí zásobní látky pozvolna. Je-li duch rozrušen, tělo do klidu přijíti nemůže. Proto musíme dopřáti si klidu tělesného i duševního po každodenní námaze a nemáme vyčerpávati zbytečně síly na práce noční, bdění, zábavy a hýření pozdě do noci, čímž tělo i duch se moří a zmalátňuje. Rozumná hygiena má ohled na celý život člověka, řídí i práci duševní a radí mu, jak by si čas rozdělil, a jak má sebe sama vychovávati, svoji energii, silnou vůli a sebedůvěru i mravní zásady pěstovati, tak, aby žil spokojeně a šťastně. Duch na tělo působí a není-li duch v klidu a člověk se něčím stále trápí – pak trpí i zdraví tělesné a marné by byly snahy zdravotnické, přihlížející jen ke stránce tělesné, ač přiznáváme, že zdraví tělesné jeví se náladou veselou a odvážnou, činorodou myslí.
I duševní práce vyčerpává síly tělesné. Dělníci rukama podceňují práci duševní, myslí, že to není práce. I mozku i svalu je třeba myslící i výkonné energie.
„Spravedlivý a koho netíží svědomí – spí klidně“, říká se; ale spravedlivý, když je nemocen, také nespí!
Děti mají spáti 9-10 hodin, dospělému stačí 7-8 hodin spánku. Spánek před půlnocí jest nejvydatnější. Nemocným a slabým, starým delší spánek nikdy neškodí. Po obědě dovolíme odpočinek každému, ale spáti jen starším a dětem na čtvrt hodiny, když cítí toho potřebu. Přímo před spaním večeřeti není zdrávo, lépe se spí s žaludkem méně naplněným. Dobrou zásadou je brzy večeřeti (v 6-7 hod.), brzy jíti spát (v 9 hod.). Spánek přivoděný požíváním uspávacích prášků nebo požitkem opojných lihovin není přirozený a také neposiluje. Ve vzdušné světnici, při pootevřeném okně, v chladnu pod lehčí pokrývkou spí se lépe a vydatněji než v uzavřené, horké místnosti pod těžkými peřinami. Kdo se bojí nastuzení v chladné ložnici, ať si vezme teplou noční košili nebo živůtek.
Nechoď spát rozloben ani se starostmi, odlož je s denním šatem a slunce západem. Večer má se konati jen lehká příjemná práce, čtení (ne však rozčilujících románů) veselé i poučné. Církevní nařízení, aby křesťané před spaním se modlili, má velký hygienický smysl – neboť to přináší uklidnění.
Časné vstávání má ohromné výhody. Člověk získá více času pro sebe, své vzdělání, může obětovati čas pro svou kulturu tělesnou, na procházky, pro své zdraví, nehledě k tomu, že každá práce ranní je vůbec nejcennější v řemesle, obchodu i vědě.
Práce je nutna k zachování zdraví člověka, neboť podporuje oběh krevní a výživu orgánů a naplňuje každého potěšením, zabavuje a uklidňuje. Jak chutná jídlo po práci! Nestyďte se za žádnou práci, nenechte si sloužiti stále od jiných, hleďte si obstarávati své potřeby sami! A učte se ceniti i práci druhých lidí!
Tělocvik. Hry na čerstvém vzduchu
Tělocvik je důležitým prostředkem k získání a udržení zdraví, síly tělesné a bystrosti ducha. Staří Řekové vysoko cenili výchovu tělesnou, v kráse a souměrném vývinu lidského těla viděli projev zdraví a statečnosti. Jejich mládež cvičila venku v „gymnasiích“ a zápasila ve hrách olympijských, kde nejvyšším vyznamenáním byla ratolest vavřínová a ne pohár na víno. I staří Indové a Číňané znali cviky tělesné.
Sval prací mohutní, nečinností hubne. Při práci duševní zanedbáváme tělo vůbec a při práci řemeslné tělesně zaměstnáváme jen jisté skupiny svalové. Je proto třeba, aby nedostatky pohybu byly vyrovnány prací takovou, která přivádí k činnosti i skupiny zanedbávané. Tělocvik, hra a sport má velký hygienický význam, napravuje nedostatky denního zaměstnání a osvěžuje příjemnou zábavou. Pamatujte na správné hluboké dýchání a vůbec pausy oddechové. Při hře nebo tělocviku nastává rychlejší dýchání, silnější výkon srdce, stoupá spotřeba kyslíku a výměna látek. Pravidelným, často opětovaným cvičením šíří se plíce i hrudník, sílí sval srdeční a cévy jsou pružnější, čímž stává se člověk schopným ke zvýšeným úkolům. Po tělocviku lepší se celková výživa, tím i výživa mozku, takže je schopnější k práci duševní. Je-li někdo prací duševní příliš vyčerpán, ať se nemučí tělocvikem, ale odpočine si. Změna práce osvěžuje jen po jisté hranice.
Nerozhoduji, jaká soustava tělocviku je nejvhodnější. Třeba míti ohled na stáří, pohlaví, stav zdraví, účel aj., a pak je možno určiti, jak a co má kdo cvičiti. Poraďte se s odborníkem, nevěřte křiklavé reklamě německých spisů. Každý sportovník chválí jen svůj vyvolený sport a systém otužovací. Nechybíte, když užívati budete všech rozumných sportů s mírou, nebudete přeháněti a když význam sportu nevyroste vám nad povinností povolání. Jinak trpí tělo, srdce i finance.
Děti se mají vychovávati a otužovati záhy již doma, pak ve škole; mají se přidržovati k práci zábavné i účelné, má se jim dopřáti času ke hrám ve volné přírodě pod dozorem starších i „ve vlastní správě“.
Kdo cvičí – má cvičiti pravidelně, vytrvale, jedině v té soustavnosti a ve stálém opakování je záruka dobrého výsledku. Síly se vyvíjejí časem a všemu se musí člověk učiti.
Masáž či hnětení svalů je náhražkou tělocviku u těch, kteří pro chorobu nebo otylost sami cviky dělati nemohou. Nejlépe si poslouží každý sám, když tělo tře. V léčebné masáži rozhoduje lékař. Nesvěřujte se fušerům.
Kdy cvičiti? Ráno, jak vstanete, u otevřeného okna. Stačí několik minut. Odpoledne věnujte se hodinku sportu. Večer před spaním klid.
Podporujte činnost „Sokola“, tělocvičných jednot, spolky českých junáků „skautů“, hrajte, kdo můžete, míčové hry, tenis, pracujte v zahradách, na okrášlení domovské obce, cestujte po českých krajích (a až je seznáte – pak teprve jezděte na výlety do ciziny). Doporučuji i rytmiku a ušlechtilý tanec v čistém vzduchu.
Kdo z přesvědčení zušlechťuje tělo, je horlivým skautem, turistou, kdo je dobrým sportsmanem – má dobré srdce – toho si važte. Silák bez charakteru, zdravý člověk lenoch a zločinec nemá ceny. Když se již stará někdo o souměrný vývin a krásu těla – zajisté nebude zanedbávati pěstění charakteru a krásy duševní. Kultura tělesná přivádí nutně ke kultuře mravní dokonalosti.
Jak se chrániti nakažlivých chorob
Boj proti tuberkulose a pohlavním chorobám
Nakažlivé choroby (zánět plic, otrava krve, tyf, cholera, difterie, tuberkulosa, chřipka, zádušný kašel, spála, osypky, neštovice, zánět kloubů, příjice, hnisavý výtok pohlavních ústrojí aj.) zaviněny jsou vniknutím a rozmnožováním bakterií, pouhému oku neviditelných, které jsou v prachu, špíně, ve vzduchu, ve vodě a přicházejí do těla lidského dýcháním, jídlem nebo vnikají přímo do krve oděrkou, trhlinou kůže nebo sliznice, nebo otevřenou ranou. Bakterie v teplém těle vyrábějí jedovaté látky (toxiny), kterých se hledí krev zbaviti zvýšením chemických přeměn (oxydací), při čemž objeví se zvýšená teplota. Horečka jest projevem boje organismu s nákazou a není rozumno ji potlačovati, když příčinu její vyloučiti nemůžeme. Silné tělo vzdoruje nákaze. Zdravý člověk tak lehce se nenakazí jako člověk oslabený nebo piják, trpící lehkým zánětem různých orgánů. Kdo se stará o své zdraví a žije střídmě správně, má záruku, že dovede více přestáti, vzdorovati více nemocem než ostatní, kteří žijí nestřídmě a lihovinami se oslabují. Jsou ovšem nákazy tak otravné, že jim i silný člověk podléhá, ale proti takovým takřka živelním nehodám ochrany není. Aby se infekční či nakažlivé choroby nerozmnožily, o to se stará stát zákonnými předpisy o epidemiích.
Všeobecně možno říci, že nákazy uchráníme se v první řadě čistotou a střídmým životem. Za doby epidemie dlužno dbáti té opatrnosti, abychom se nestýkali s osobou nemocnou, omývali ruce před jídlem, měnili často prádlo a oděv, pili bezvadnou vodu, vystříhali se syrového ovoce a zeleniny. Chrániti se třeba vykašlaného hlenu osob trpících záněty v krku, spálou, difterií a tuberkulosou. V době hrozící epidemie je dobře dáti se očkovati ochranou látkou.
Z důvodů zdravotních i společenské slušnosti má každý při kašli přidržeti si šátek před ústa, nemá plivati na zem v uzavřených místnostech. Tanec v hospodách, kde je nečistá podlaha, nemá se trpěti. Dílny řemeslníků a továren mají býti tak zařízeny, aby prach se nevířil. Zločinu se dopouští tuberkulosní člověk a vůbec nakažlivou chorobou stižený, když v bytě plivá na zem. Rovněž je zločincem pohlavně nakažený člověk, který šíří nákazu.
Příjice a kapavka (hnisavý výtok) přenáší se pohlavním stykem, Příjičné choroby vedle tuberkulosy a alkoholismu jsou velkou metlou lidstva a nutno proti nim bojovati se vší přísností. V době pohlavní dospělosti má býti mládež poučena od rodičů, od učitelů nebo lékařů, jak se mají zachovávati v otázce ukájení pudu pohlavního a jak zabrániti samoprznění. Pohlavní čistota má býti dodržena do manželství a ne ženiti se po vysílení a vyžití všech výstředností, které se pojí ještě se zhoubou alkoholismu. Užívání ochranných a gumových specialit svádí k lehkomyslnosti.
O hygieně manželství a života pohlavního hledejte širší poučení v odborných spisech. Nechtějte býti moudřejšími jen se spisků, nelitujte cesty k odborníkům. Nespoléhejte se, že čas vše zahojí. Zdraví a prodloužení života vždy se vyplácí.
Ukončuji prohlášením: Člověk musí býti především zdráv, aby mohl vykonávati své povinnosti, aby mohl užívati radostí života. A proto se musí starati o své zdraví i svých dětí!
Zdraví není věcí soukromou, ale povinností vůči společnosti. Na tvé zdraví mají nárok děti, rodina, celý národ, vyšší jednotky.
MUDr. Jan Šimsa, Hygiena denního života, Dokonalá zdravověda, díl IV., Praha 1924
