Mzdy v Česku se loni rekordně propadly

Komentář Lukáše Kovandy

Pětkrát více než v dosud nejhorším roce historie ČR. V letošním roce to nebude o mnoho lepší.

Reálné mzdy v Česku se loni propadly o 7,5 procenta, vyplývá z údajů, které dnes zveřejnil ČSÚ. Jedná se o pětkrát hlubší propad než ten z dosud v daném ohledu nejhoršího roku. Až do loňska se totiž životní úroveň lidí v ČR vyjádřená změnou průměrné reálné mzdy nejvíce propadala v roce 2013, a to o 1,5 procenta (viz graf níže).

Nominálně nejvíce přidáno dostali zaměstnanci v energetice a bankovnictví a finančnictví, ani růst mezd v těchto odvětvích ale v průměru inflaci neporazil. Příslušná odvětví těží z prostředí vysokých cen energií a poměrně vysokých úrokových sazeb. Část souvisejících zisků loni firmy a podniky daných odvětví rozdělily mezi zaměstnance, včetně bonusů a mimořádných odměn konce roku. Například zaměstnanci ČEZ dostali za listopad mimořádnou odměnu ve výši 30 tisíc korun. Dalších 30 tisíc korun pak dostali za letošní leden. Naopak poměrně málo přidáno, pokud vůbec, dostali loni zaměstnanci těch segmentů, které jsou ve vysoké míře placeny z veřejných rozpočtů, jako je zdravotnictví, školství nebo sociální péče. Zde se projevily úsporné kroky, které v porovnání se předchozí vládou provedla loni vláda stávající.

S propadem reálných mezd je v průměru třeba počítat i letos. Mzdy nominálně prostou o 7,6 procenta, zatímco oproti loňsku klesne inflace, ač zůstane nadále vysoká, na úrovni 10,5 procenta. Mzdy tak reálně klesnou o 2,9 procenta, což bude druhý nejhlubší propad v historii, právě po loňsku.

Za současným propadem životní úrovně Čechů stojí nejvýraznější inflace od první poloviny 90. let, kterou není s to růst nominálních mezd ani vzdáleně s to dorovnat, a to ani v podmínkách stále poměrně nízké míry nezaměstnanosti, nejnižší v zemích EU i OECD.

Přes rekordní loňský propad reálného výdělku, na něj naváže mírnější pokles letošní, se po drtivou většinu roků uplynulého třicetiletého období reálné výdělky lidí v Česku zvyšovaly (viz opět graf níže).

Sněmovna schválila výrazně seškrtanou mimořádnou valorizaci

Průměrně vydělávající důchodce tak jen letos přijde na penzích o 7100 korun, stát tím ušetří 20 miliard.

Důchodci se podle všeho v červnu nakonec dočkají citelně nižší valorizace, než na jakou by měli nárok, pokud by vláda v únoru nepřišla s novým ad hoc způsobem jejího výpočtu, který posvětila také poslanecká sněmovna, po několika dnech razantních opozičních obstrukcí.

Lednová meziměsíční inflace vykázala historicky rekordní hodnotu šesti procent. Je to z velké části dáno ukončením platnosti energetického úsporného tarifu ke konci roku 2022, jenž v posledním loňském čtvrtletí inflaci uměle snižoval. Pokud by tento tarif statistický úřad pojal metodicky jako sociální dávku, k umělému snížení inflace by loni do října do prosince nedošlo. Takže ani lednová inflace by nebyla tak výrazná, a červnové mimořádné navýšení důchodu by tak i podle řádného výpočtu bylo nižší. Na druhou stranu by ovšem stát loni vydal o miliardy korun více držitelům státních protiinflačních dluhopisů (zde).

Loňské podzimní rozhodnutí statistického úřadu promítnout úsporný tarif do celkové hladiny spotřebitelských cen, a nebrat jej tedy jako sociální dávku, tudíž přesunulo loňské miliardy, jež měly náležet držitelům státních protiinflačních dluhopisů, do letošního roku, kdy ony miliardy měly připadnout právě i důchodcům, v rámci poměrně vysoké mimořádné valorizace. Tu tedy vláda raději „osekala“. A dnes jí to posvětili poslanci.

Ač byl totiž lednový meziměsíční inflační „nášup“ do jisté míry také navýšený jaksi uměle, daná cifra se i tak stala určující pro stanovení letošní řádně stanované mimořádné valorizace. K ní tudíž dojde už letos v červnu. Podobně jako loni.

Ba co víc, měla být vyšší než valorizace loňská. Z čehož právě se stal bolehlav pro vládu, která potřebuje šetřit, aby dala veřejné finance alespoň částečně do pořádku.

Loni v červnu činila mimořádná valorizace 8,2 procenta, nyní to mělo být – kvůli mimořádně vysoké lednové meziměsíční inflaci – dokonce 11,5 procenta (detaily výpočtu např. zde). O tolik se tedy měla navýšit procentní výměra penzí. Základní výměra se mimořádnou valorizací měnit neměla. Zůstávala by tedy na nynějších 4040 korunách. O 11,5 procenta by se pak ovšem navyšovala procentní výměra.

Takto to tedy nakonec nebude, jak to vládě posvětili poslanci. Důchodci se místo toho dočekají výrazně osekaného mimořádného přidání. O kolik nižší tedy mimořádně valorizovaná částka v červnu bude?

Ilustrujme to na příkladu průměrného starobního důchodu. Nejprve ukažme, jak by to vypadalo, pokud vy vláda dnes „nezasáhla“ a penze se vyplácely v souladu se stávajícím výpočtem mimořádné valorizace.

Průměrný starobní důchod letos v lednu podle České správy sociálního zabezpečení – tedy už po letošní řádné valorizaci a započítání novoty v podobě výchovného – činil 19 438 korun. Od této částky odečteme hodnotu základní výměry, zmíněných 4040 korun, takže dostáváme částku 15 398 korun. Navýšením této částky o 11,5 procenta získáváme 17 169 korun. K této sumě přičteme základní výměru, tudíž výsledná výše průměrné penze navýšené mimořádnou valorizací měla od červnové splátky důchodu činit 21 209 korun. Průměrný důchod se tedy měl navyšovat o zhruba 1771 korun.

Jenže, jak víme, takto masivní valorizace by spolkla další nemalé desítky miliard korun z veřejných rozpočtů, podle ministerstva práce a sociálních věcí by se jednalo o 34,4 miliardy korun.

Právě proto tedy vláda „zasáhla“ a červnovou mimořádnou valorizací svojí rovněž mimořádnou úpravou citelně snižuje. Každý penzista tak dostane navíc 400 korun na hlavu. Ale procentní výměra se zato zvedne nikoli o 11,9 procenta, ale jenom o 2,3 procenta.

Ilustrujme to opět na příkladu průměrného starobního důchodu z letošního ledna, jenž, jak jsme si řekli, činil 19 438 korun. Procentní výměra, jak rovněž víme, odpovídá částce 15 398 korun. Ta se tedy navýší jen o zmíněná 2,3 procenta. Výsledná částka činí 15 752 korun. K té přičteme uvedené plošné navýšení o 400 korun, platné rovněž od června, a stávající základní výměru, tedy 4040 korun. Dostáváme tak 20 192 korun. Na takovou částku se tedy od červnové splátky zvýší průměrná starobní penze. Průměrný důchod se tedy zvýší jen o 754 korun, namísto 1771 korun. Důchodce s průměrnou penzí tedy přijde o 1017 korun měsíčně, tedy jen do konce letoška o bezmála 7120 korun.

Stát ovšem tímto ponížením ušetří jen letos bezmála 20 miliard korun.

Ratingová agentura Fitch varuje

Fialova vláda na mimořádné dani od bank nevybere zdaleka tolik, kolik chtěla. Nicméně rating Česku ponechává, stejně jako negativní výhled.

Agentura Fitch Česku potvrdila svůj dosavadní rating AA-. Výhled ale ponechává negativní. Negativní výhled uplatňuje už od svého loňského květnového posudku.

Negativní výhled znamená, že existuje zvýšené riziko zhoršení samotného ratingu. Potenciální důvody takového zhoršení jsou podle agentury Fitch dva.

Prvním je nedostatečná konsolidace veřejných rozpočtů, ústící v setrvalý vzestup ukazatele celkového veřejného zadlužení v poměru k HDP. Letos tento ukazatel podle agentury stoupne z odhadovaných loňských 44,6 procenta na 45,6 procenta. To je stále pod úrovní střední hodnoty daného ukazatele v zemích, které Fitch hodnotí srovnatelným ratingem, která odpovídá 48,6 procenta. V tomto smyslu je tedy veřejné zadlužení ČR stále ještě relativně nízké. Fitch ovšem prognózuje, že do roku 2026 daný poměr v ČR naroste na 49 procent HDP, což už může být nad úrovní běžnou ve srovnatelně hodnocených zemích, zejména pokud se jim v souhrnu bude dařit konsolidace veřejných rozpočtů lépe než Česku. I tak je hodnota 49 procent HDP stále citelně pod úrovní takzvané dluhové brzdy, ustavené tuzemskou legislativou na úrovni 55 procent HDP.

Druhý důvod, jenž by potenciálně mohl vést Fitch ke zhoršení ratingu Česka, je trvaleji navýšená inflace, způsobená například vysokými cenami energií nebo domácími inflačními tlaky, která by střednědobě omezovala růst české ekonomika a nahlodávala její konkurenceschopnost. Fitch prognózuje, že letos v lednu inflace v ČR kulminovala a bude se postupně snižovat kvůli efektu navýšené základny meziročního srovnání. Agentura však upozorňuje, že tento výhled je zatížen zvýšenou mírou nejistoty.

Při českou vládu je hodnocení agentury Fitch i přes ponechání negativního výhledu spíše pozitivní zprávou. Nedochází totiž ke zhoršení ratingu. Navíc z hodnocení je zřejmé, že Česku během funkčního období této vlády nehrozí náraz na zmíněnou dluhovou brzdu. Česku ovšem, nutno říci, pomůže udržet zadlužení relativně nízko také rapidní inflace. Agentura Fitch je ovšem na druhou stranu krajně skeptická, že se vládě podaří na daní z mimořádných zisků bank vybrat plánovaných 35 miliard korun. To samozřejmě možnost účinné konsolidace veřejných rozpočtů o něco sníží.

Fialova vláda se dlouho zaklínala, že stabilizuje veřejné finance, aniž by zvyšovala běžné daně. Byly to vlastně její dva zcela stěžejní sliby. A nepochybně podle míry jejich splnění či nesplnění bude před dalšími volbami posuzována její úspěšnost. Zdálo by se, že se chytla do pasti: může naplnit první slib, může naplnit slib druhý, ale nemůže splnit oba najednou. Nové hodnocení agentury Fitch toto dilema potvrzuje.

Česká vláda zrušením dvou svátků může získat do rozpočtů zhruba 18 miliard korun

Což by jí letos umožnilo důchodcům řádně navýšit penze v rámci mimořádné valorizace bez dalšího zadlužení.

Fialova vláda by hypotetickým zrušením dvou státních svátků mohla letos získat do veřejné kasy zhruba osmnáct miliard korun. To shodou okolností zhruba odpovídá úspoře ze zamýšleného snížení mimořádné červnové valorizace. Tato úspora má činit necelých dvacet miliard korun. Jestliže by se tedy zrušily dva svátky, důchodci by mohli mít valorizován důchod beze změny, aniž by se přitom stát dále zadlužil.

Česko by v tom v EU nebylo samo. Vždyť Dánsko zrušilo svátek „Velký den modliteb“, což jeho rozpočtu zajistí v přepočtu přibližně deset miliard korun.

Odkud se vlastně bere závěr, že by to české veřejné kase vyneslo osmnáct miliard? Uvažme navíc, že, jak ještě uvidíme, tento závěr má svůj podstatný háček.

Když se v roce 2016 zaváděl nový státní svátek, Velký pátek, ministerstvo financí tehdy v příslušné důvodové zprávě uvedlo, že den volna navíc připraví ekonomiku o 0,4 procenta hrubého domácího produktu.

Nominální hrubý domácí produkt činil v roce 2016 celkem zhruba 4800 miliard korun. Podíl 0,4 procenta z této sumy odpovídá 19,2 miliardy korun. Nutno ovšem uvést, že zmíněný odhad ministerstva financí patřil k těm vyšším. Například společnost Deloitte tehdy odhadla ztrátu ze zavedení dalšího svátku na 11,4 miliardy korun. To odpovídá přibližně 0,24 procenta tehdejšího nominálního HDP.

Předpokládejme, že skutečná ztráta se nachází někde mezi těmito dvěma hodnotami, a odpovídá tak 0,35 procenta HDP. V letošním roce má podle nejnovější prognózy ministerstva financí činit nominální HDP přibližně 7310 miliard korun. Z této částky odpovídá podílu 0,35 procenta suma 25,6 miliardy korun.

V případě zrušení dvou svátků – včetně třeba právě jen nedávno zavedeného volna na Velký pátek – samozřejmě hovoříme naopak o zisku pro ekonomiku, a to v rozsahu nejen 25,6 procenta, odpovídajícím efektu zrušení jednoho svátku, ale až 51,2 miliardy korun, pokud by se tedy rušily svátky dva. To je tedy zisk pro celou ekonomiku. Jenže kolik z toho, z této „sumy navíc“, by připadlo veřejné kase?

Složená daňová kvóta, která vyjadřuje celkovou daňovou zátěž, včetně odvodů, letos podle návrhu rozpočtu na rok 2023 činí 34,5 procenta HDP. Pokud tuto procentní částku vztáhneme k uvedenému údaji 51,2 miliardy korun, získáváme 17,7 miliardy korun. Tolik by tedy veřejná kasa mohla získat na daních a odvodech v případě zrušení svou svátků.

Jak již je řečeno, částka zhruba osmnácti miliard korun by přibližně pokrývala výdaje, které chce nyní vláda ušetřit snížením červnové valorizace. Z hlediska letošního roku by tak mohlo být „vystaráno“. Pracující lidé by zkrátka zřeknutím se dvou svátků důchodcům vydělali na „řádné“ uskutečnění mimořádné červnové valorizace. Penzisté by si rozdělili takřka dvacet miliard korun navíc, jež by jim zajistili pracující vyšším pracovním úsilím – a tedy většími daněmi a odvody.

Zmíněný „háček“ tkví v tom, že „vystaráno“ by bylo jen pro letošní rok. Už v příštím roce důchody dále porostou. A porostou rychleji, pokud se neomezí letošní červnová valorizace. Takže v příštím roce by pak bylo třeba rušit další svátky, nad rámec dvou zrušených letos, aby bylo možné navýšené důchody pokrýt bez dalšího nárůstu zadlužení.

Důležité je také zvážit, který svátek by se vlastně rušil. Ekonomická ztráta totiž plyne z toho, že lidé mají ve sváteční den, v den pracovního klidu, zpravidla volno, a nejsou tedy ekonomicky aktivní. Jenže dopad této jejich neaktivity do HDP může být částečně tlumen tím, že mají více volného času, třeba i na nákupy, tedy na spotřebu. Takže ztráta ekonomiky ze svátku, při němž zůstávají obchody otevřené, je menší než ze svátku, při němž jsou zavřené. Největší efekt by tedy mělo rušení těch svátků, během nichž lidé ani nemohou nakupovat.

Ze třinácti svátků jsou však letos obchody (a plochou nad 200 metrů čtverečních) zavřené pouze během osmi z nich.  Z nich si lze hypoteticky představit zrušení Dne české státnosti, jenž připadá na 28. září. Pokud by se rušily svátky, při nichž zůstávají obchody otevřené, zisk ekonomiky, a tedy i veřejné kasy bude o něco nižší, než je uvedený odhad osmnácti miliard.

(6.3.2023)