Druhy ptáků, jejichž samci se v letu předvádějí, obývají spíše otevřené než uzavřené (lesní) prostředí a mají častěji více partnerek. Mívají protáhlejší křídla, což souvisí s tím, že migrují na delší vzdálenosti, a hnízdí ve vyšších zeměpisných šířkách, tedy dále od rovníku. Vzdušné předvádění se navíc zdá do určité míry častější u celkově malých druhů pěvců s pestrým zbarvením peří. Vše naznačuje, že evoluce vzdušného předvádění u pěvců je výsledkem jak pohlavního, tak i přírodního výběru, zjistili vědci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty UK v ucelené analýze. Výsledky výzkumu publikoval prestižní časopis Proceedings of the Royal Society B.
„Naše výsledky naznačují, že se vzdušné předvádění objevuje především u druhů se zvýšenou letovou efektivitou a schopností letu, což by nebylo tak překvapivé. Nicméně jsme také zjistili, že tyto druhy ptáků vykazují silnější intenzitu pohlavního výběru,“ říká Tomáš Albrecht, vedoucí výzkumné skupiny Evoluční ekologie ptáků v Ústavu biologie obratlovců AV ČR. „To znamená, že mezi samci jsou velké rozdíly v úspěchu u samic. Typickým představitelem pěvce, který se takto předvádí, by mohl být třeba bramborníček černohlavý, skřivan polní nebo některé druhy pěnic.“
Překážky ve výzkumu a největší dataset pěvců na světě
Sběr dat pro tento projekt spočíval ve čtení a zpracování informací z velkého množství knih a další literatury. „Zejména kvůli knihám jsme museli často navštěvovat knihovny, které ale byly zavřené kvůli pandemii COVID-19. Na vybrané publikace tak bylo nutné několik týdnů až měsíců čekat anebo si jednu dvě půjčit, doma co nejrychleji projít, vrátit zpátky do knihovny a postup několikrát opakovat,“ vysvětluje Peter Mikula z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, hlavní autor studie.
„Celkem se nám nakonec podařilo shromáždit informace o 1700 druzích pěvců, což je největší momentálně dostupný datový soubor týkající se tohoto zajímavého fenoménu na světě. Je třeba poděkovat všem, kteří byli ochotni přístup k často vzácné a těžko dostupné literatuře zprostředkovat,“ dodává.
Díky unikátním datům a ucelené analýze se vědcům podařilo odhalit znaky, které se u předvádějících se letců nejčastěji opakovaly: protáhlejší křídla, více partnerek, v menší míře pestřejší peří a menší velikost těla. Kromě vizuálních charakteristik jsou tito letci typičtí také svými biotopovými nároky a vyšší pohyblivostí: obývají spíše otevřené prostředí, migrují dále a hnízdí ve vyšších zeměpisných šířkách (dále od rovníku).
Ptačí zpěv a předvádění nikdo pořádně nezkoumal
Prvotním impulzem, který vedl ke studiu ptačího vzdušného předvádění, ale třeba také komplexity ptačího zpěvu ve vztahu k prostředí, byly opakované návštěvy Tomáše Albrechta v jižní Africe. Přírodní podmínky se zde rapidně mění, polopouště střídají savany, které střídají galeriové lesy, a naopak. „Všiml jsem si, že v každém prostředí se mění i zpěv či předvádění pěvců ve vzduchu během zpěvu. Ukázalo se, že tento fenomén není na globální úrovni dobře popsán. Předchozí studie totiž pracovaly jenom s malým počtem druhů, v řádu několika desítek, anebo se zaměřily na jednu zoogeografickou oblast. Nikdo před námi nebyl schopen ucelené syntézy s použitím takto rozsáhlého souboru dat,“ popisuje začátky výzkumu Tomáš Albrecht.
