Křišťálové údolí se nachází na severu České republiky v oblasti Jizerských a Lužických hor, od Kamenického Šenova, přes Jablonné v Podještědí až po Desnou a Turnov. Již v roce 1548 zde byly založeny první sklářské hutě, a také sklářské školy. Před více než 300 lety se v Křišťálovém údolí zrodil český křišťál. Z něj pak zdejší mistři skláři vytvořili první broušený kámen na světě, první majestátní lustr i první křišťálový šperk.
Prohlídku jsme začali v Harrachově. Zdejší nejstarší nepřetržitě fungující sklárna na světě byla založena roku 1712. Zlatý věk zažívá sklárna od poloviny 19. století až do I. světové války, získává řadu ocenění na světových výstavách. Majitelem sklárny byla hraběcí rodina Harrachů až do r. 1943, kdy byla donucena Němci k prodeji. Po II. světové válce byla sklárna součástí podniku Crystalex Nový Bor. Roku 1993 sklárnu koupil vyučený sklář a zároveň vystudovaný právník JUDr. František Novosad, který zde obnovil výrobu lustrů. V roce 2002 postavil minipivovar a v roce 2007 vybudoval pivní lázně. Historická brusírna z roku 1895 poháněná vodní turbínou a zařízená původními dřevěnými stolicemi je dodnes v provozu. Mají zde dvě pece, jedna je v provozu a druhá je záložní. Sklo se taví v osmi sklářských pánvích, v každé 500 kg. Panský dům z roku 1712 je první kamenné stavení v západních Krkonoších, dnes je zde muzeum. Přes 5 000 exponátů je jednou z největších a nejhodnotnějších sbírek skla v ČR. Sklárna produkuje luxusní nápojové sklo, užitkové sklo i křišťálové lustry, své výrobky převážně vyváží.
Pokračujeme dále do Poniklé. Koncem 19. století do Poniklé pronikla znalost unikátní sklářské technologie – foukání dutých perlí ze skleněných trubic. Podle pověsti řemeslo předal Krakonoš, ve skutečnosti ho přinesli jablonečtí skláři. Postupem času se zde řemeslo uchytilo, a kromě foukání se zde začaly perličky i dál zpracovávat – stříbřit, řezat a navlékat. V době nejvyšší konjunktury od začátku 20. století do první světové války v Poniklé a okolí působilo na 400 výrobců perlí. Perličky se vyvážely přes jablonecké exportní domy do celého světa a sloužily zejména na bižuterii a zdobení oděvů. Po roce 1912 přišla velká krize odbytu. Japonští průmysloví špioni zavítali do několika dílen na Jablonecku s cílem výrobu okopírovat a přenést do své země. Levnější japonské duté perly zaplavily nejlukrativnější trhy. Mnoho dílen zaniklo, protože mzdy už nestačily ani na základní živobytí.
Když se na konci 19. století začali zdobit vánoční stromečky začali chudí skláři navlékat perličky na drátky a tvořit z nich miniaturní napodobeniny věcí, které měli kolem sebe. Vznikaly tak perličkové košíčky, vějířky, konvičky, letadla, lokomotivy, kočárky nebo pavoučci a samozřejmě i hvězdičky. Celá výroba – foukání perlí do formy, stříbření, barvení, řezání i montáž – probíhá dodnes ručně .Výroba perličkových vánočních ozdob má v Poniklé tradici od roku 1902.Největší boom zažívala výroba vánočních ozdob mezi světovými válkami. Rodinná firma Rautis vznikla v roce 1995, majitelem je Marek Kulhavý. Firma má 21 stálých zaměstnanců a 30 brigádníků. Jak vznikl název firmy? Německé slovo Raute znamená kosočtverec, to je nejpoužívanější tvar zdejší perličky, nikoliv tvar kulatý. Perličky mají velikost 3-30 mm. Používá se laboratorní sklo. Na barvení mají 500 druhů barev. Základní materiál je skleněná trubička o průměru od dvou do jedenácti milimetrů, síla stěny je různá. Trubička se musí na jednom konci nad kahanem zatavit, aby nebyla průchozí. Z druhé strany se nasadí hadička, která vede k pumpičce foukacího strojku. Pak se nataví nad plynovým hořákem část trubičky, a když je měkká, položí se na spodní část dřevěné formy. Druhou částí formy se přiklopí a pumpičkou se do horké trubice foukne trochu vzduchu. Sklo se roztáhne do tvaru podle formy. Celé se to ovládá nožním pedálem. Forma je na víc perlí za sebou, vznikne řádka perlí neboli klauče, Klaučata pak jdou do stříbřírny. Ve stříbřírně se do klaučat natáhne stříbřicí roztok, jímž se ostříbří perličky zevnitř. Klaučata se vypláchnou a usuší v peci. Nastříbřené klauče se může smáčet do barevných laků. Perličky se z klaučete oddělují buď ručně, nebo na řezacím strojku. Předtím se některé perle ještě malují Nakonec se materiál rozděluje do ponikelských chalup, kde domácí pracovnice z perlí montují ozdoby. V roce 2020 byla výroba vánočních ozdob ze skleněných perlí zapsána do seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Opouštíme Poniklou a míříme do Jablonce nad Nisou do Muzea skla a bižuterie. V roce 1904 byla otevřena první stálá expozice. V roce 1911 pak získalo muzeum budovu ve Školní ulici. Pod novým názvem Muzeum pro umělecký průmysl se v roce 1949 přestěhovalo do domu v dnešní ulici U Muzea, kde sídlí dosud. Od roku 1961 má nový název – Muzeum skla a bižuterie. V roce 2020 byla hlavní budova rozšířena o unikátní přístavbu ve tvaru skleněného broušeného kamene podle návrhu pražského architekta Michala Hlaváčka, jejíž realizace byla oceněna titulem Stavba roku 2020. V roce 2022 se návštěvníkům otevřela stálá expozice vánočních ozdob Svět zázraků. Je to největší veřejná sbírka skleněných vánočních ozdob na světě, zahrnuje více než patnáct tisíc předmětů. Většinu z nich tvoří dar firmy Jablonex, která v roce 2008 muzeu přenechala celou vzorkovnu unikátních foukaných a dekorovaných vánočních ozdob. Součástí sbírky jsou též současná produkce i historické ozdoby z počátku 20. století, období první republiky (včetně daru potomků rodiny výrobce Václava Bergera z Bílé Třemešné) a let socialismu. Suterénní expozice je příběhem cesty vánočních ozdob do zaslíbené země za mořem, nejdůležitějším odběratelem tohoto zboží totiž byly Spojené státy. Proto jsou nainstalovány do tvaru pestrých mořských vln, nechybí ani zaoceánský parník či efektní mrakodrapy. Je tu celkem přes 3500 ozdob. Upoutala nás ozdoba Kapitán od Milana Vobruby a ozdoby a bižuterie Libuše Hubičkové. V pátém patře muzea je celkem 380 m2 plochy rozčleněno do čtyř výstavních celků, které na sebe chronologicky navazují, a to od starověku po současnost. 
Čarovná zahrada – české sklo sedmi století Skleněný předmět je květina, která vyraší, metamorfuje se do poupěte a pak rozkvete do krásy.
Nekonečný příběh bižuterie – expozice prezentuje vývoj světoznámé jablonecké bižuterie od jejího zrození po současnost. Na 380 m2 plochy je reprezentativní výběr ze sbírek tvořených více než 12 miliony kusy. Nejdříve se seznámíte s tím, proč je bižuterie spojena zejména s Jabloncem nad Nisou a Jizerskými horami, nechybí ani stručný přehled technologie. Dotyková obrazovka pak nabízí možnost zhlédnout krátké filmy o bižuterii, sklářství a regionu od počátku 20. století. Dále je expozice členěna podle hlavních výrobních oborů (bižuterní kameny, skleněné perle, skleněné knoflíky, kovová bižuterii, skleněné náramkové kroužky – bangle či bižuterii z plastů a dřeva.) Seznámíte se též s pracemi studentů středních škol v Jablonci nad Nisou a Železném Brodě a současným ateliérovým šperkem. Zvláštní prostory jsou věnovány prezentaci mincí a medailí, tzv. sbírce Waldes, kterou shromáždil Jindřich Waldes český podnikatel, vlastenec a mecenáš umění. Sbírka Waldes je zcela ojedinělý soubor zahrnující celou škálu tzv. spínadel – knoflíků, spon a přezek, historických šperků, ozdob, historických oděvů a oděvních doplňků. Soubor je rozdělen na dvě samostatné kolekce nazvané "Sbírka Waldes – Knoflík" a "Sbírka Waldes – Spínadla a oděvní doplňky". Předměty jsou zpracovány řadou technik a vyrobeny jsou z rozličných materiálů. Časově tyto exponáty dokumentují období od 9. století př. n. l. po 30. léta 20. století, geograficky soubor mapují oblasti Evropy, Asie, Ameriky a Severní Afriky. V roce 1999 byla sbírka prohlášena za kulturní památku. Mezi významné celky obsažené ve sbírce Walesu patří soubor pluviálových spon, soubor ocelového šperku, japonské nosné knoflíky Necuke, knoflíky zdobené miniaturami nebo etnograficky zaměřené soubory na oblasti Balkánského poloostrova, jižního Německa a jihovýchodní Asie.
Z Jablonce jsme zamířili sklárny AJETO v Lindavě, která dnes patří společnosti Lasvit. Sklárnu založili v roce 1994 Petr Novotný, Libor Fafala a Bořek Šípek. V roce 2014 získala firma titul Firma roku. Zde se naobědváme ve Sklářské krčmě, je zde i sklářská pec a tak můžeme pozorovat práci sklářů. Sklářská dílna je rozdělena do několika částí – kmenárna, kde se připravuje směs na výrobu skla. Ve formárně se připravují z bukového dřeva formy na foukání skla. Srdcem sklárny je huť, kde je tavící pec. Uvnitř ní je teplota až 1 500 stupňů. Skláři pracují v teplotách kolem 40 až 50 stupňů. Vychlazené sklo pak přechází do brusírny, kde dostává svůj finální tvar.
Naší poslední zastávkou jsou Kunratice u Cvikova. Zdejší sklárna vznikla rekonstrukcí staré strojní a traktorové stanice a byla otevřena v roce 2015 přímo vedle tamního kostela. Její majitel Jiří Pačinek pracoval jako mistr dílny v legendární umělecké sklárně Ajeto Lindava. Součástí sklářského areálu v Kunraticích u Cvikova není jen tradiční huť, kde může návštěvník pozorovat práci mistrů ruční výroby z opravdu minimální vzdálenosti, případně si ji na požádání a za poplatek vyzkoušet, ale také brusírna, kde se výrobky opracovávají opět tradičními metodami, dále prodejní galerie moderního skla a také unikátní Křišťálová zahrada. Zahradou může návštěvník procházet jakýkoli denní i noční čas (je nasvícena) po celý rok a obdivovat skleněné i skutečné rostliny.
V roce 2021 byl poprvé představen Křišťálový chrám. V kostele jsou instalovány více než tři stovky skleněných objektů Jiřího Pačinka, inspirované faunou a flórou, ale také sakrálními motivy, jako kříže, andělé a jiné prvky. Prostor doplňují také velkorozměrné plastiky, okna dekorují vázy, poháry a mísy v různých barevných odstínech. Raritou je vzácně dochovaný Boží hrob z Moravy. Vyrobili ho ve druhé polovině 19. století ve sklenářské dílně rodiny Zbitků v Olomouci. Při naší návštěvě jsme obdivovali expozici SETKÁNÍ, která představila díla Miluše a Reného Roubíčkových u příležitosti 100. výročí jejich narození. Jiří Pačinek pak zhotovil se svým týmem pro výstavu v Křišťálovém chrámu rozměrný lustr z hutního skla podle návrhu Reného Roubíčka.
Jaromír Hampl
Foto: J. Hampl (24.4.2023)
