Po dvou letech se na 3 dny od 8. do 10. dubna opět plně otevřely brány největšího rakouského veletrhu energetických úspor, který je spojován se stavebním veletrhem a veletrhem technického zařízení budov (sanita a voda), pod novým názvem WEBUILT. Vloni se kvůli coronaviru vůbec nekonal a v roce 2020 jen pár dní před coronavirovými omezeními jen v menším rozsahu. Přes posun termínu o měsíc z počátku března na počátek dubna nebylo s potřebným předstihem kvůli coronavirovým omezením jasné, zda se bude letos vůbec konat a jaký bude zájem vystavovatelů i návštěvníků, tak organizátoři veletrhu naštěstí začali již od července 21021 připravovat zcela nový koncept – a to souběžný digitální přístup na veletrh.
Podstata byla v tom, že kdo si zakoupil vstupenku na veletrh, tak když kliknul mobilem na její QR kód, tak se vlastně dostal k prezentacím všech vystavovatelů, a to dokonce s třítýdenním předstihem již od 15. března. A kdo nakonec nestihnul se podívat na veletrh osobně, tak může i další týdny po skončení veletrhu se podívat zpětně na všechny exponáty. Super nápad, který umožnil návštěvníkům se předem připravit na osobní návštěvu stánku či oboru, o který měli zájem a mít tam již připravené konkrétní fundované dotazy na vystavovatele a nezdržovat sebe i je zbytečnostmi. A protože vstup na veletrh byl umožněn jen očkovaným či po prodělaném covidu, tak se ho tímto virtuálním způsobem mohli zúčastnit i antivaxeři. Těch, kdo využili si takto digitálně „projít“ veletrh předem bylo přes 21 000, a následně fyzicky navštívilo veletrh kolem 68 000 návštěvníků, tedy zhruba podobný počet, jako v roce 2020, což je nečekaný úspěch! Zvláště když vystavovatelů podstatně ubylo až na třetinu – ze 750 na 250, stejně tak i výstavní plochy, především z oboru stavebnictví a TZB (technických zařízení budov, sanita a voda).
Počet vystavovatelů z oboru úspor energií se ale naštěstí příliš nesnížil, takže i letos se bylo na co dívat, zvláště když někteří z nich u nás své novinky vůbec nevystavují. Našince tak bude asi nejvíce zajímat, co je nového ve využití solární energie. Mohu je uklidnit, že skoro nic. Fotovoltaických zařízení a baterií bylo vystavováno jen několik, dokonce méně, než je nyní zvykem na našich výstavách, a to ještě jako náhrada střešních krytin.
Z elektromobility též už vystřízlivěli, takže oproti dřívějšku byly vystaveny jen 3 elektroskůtry a jedno minielektroauto (foto elektromobil). Zajímavostí však byl Wattpilot od firmy Fronius, který nabíjel elektroauta s ohledem na dobu, kdy je elektřina nejlevnější (tedy mimo špičky, což bude brzy velmi důležité, aby nám nepadala síť a nedocházelo k blackoutům).
Z fototermických (kapalinových) slunečních kolektorů byl jedinou novinkou „vakuový“ fototermický (kapalinový, nikoliv trubicový, ale plochý) kolektor TS 400 od firmy thermo/solar, který ale ve skutečnosti není vakuový (jako jsou například ty trubicové), ale podobně jako okenní dvojskla je plněný plynem, v tomto případě kryptonem, čímž se podle výrobce zvyšuje jeho účinnost až o 10 %. Už ale nedodává, že takto snížené tepelné ztráty mají význam jen pro nízké okolní teploty, tedy jen pro malou dobu jeho využití, a je tudíž otázkou, zda se jeho zvýšená cena vyplatí. Podobný, ale bez kryptonu, byl zde vystavován již před 20 lety a neuchytil se. A já dodávám, že stejných úspor lze dosáhnout i klasickým plochým kolektorem, pokud ho zabudujeme přímo do střechy (tedy nikoliv na ni) a tím snížíme jeho tepelné ztráty ze zadní stěny, a ještě ušetříme na jeho tepelné izolaci a montážním materiálu a na krytině.
.JPG)
Rakušané jsou šetrní, a tak si umí dobře spočítat, že tepelnou energii získají nejlevněji z kotlů nejen na dřevo, ale oproti nám především na štěpku a pelety, kde naopak my silně s jejich využíváním zaostáváme. K vidění tak byla spousta peletových kotlů, především těch velkýcchcentrálních, které mají vedle sebe velký textilní zásobník na několik tun pelet , takže není třeba se o jejich chod i měsíc vůbec starat. Zajímavostí byly peletové kotle společností ÖkoFEN a Guntamatics s bezplamenným spalováním (oxidací) snižujícím prachové emise, či kotle společností Solarfokus a Fröling s elektrostatickými odlučovači prachových emisí, které nás (už kvůli jejich vysoké ceně) zatím nezajímají. Naopak méně bylo letos kotlů na kusové dřevo (přece jen je s ním větší námaha a nejde jejich provoz plně automatizovat) nebo na štěpku, která se u nás používá jen pro velké komunální výtopny. Též ubylo kuchyňských sporáků, které jsou rakouskou specialitou . Na druhou stranu byl opět vystavován elektrogenerátor na dřevo (plyn). Možná se brzy hodí.
Samozřejmě i v Rakousku nastupuje éra tepelných čerpadel, ke kterým se přesouvají státní dotace kvůli omezování spalování pevných paliv, topného oleje a plynu. Je zajímavé, že v Rakousku se preferuje u nich nejen funkce vytápění v zimě, ale současně i ochlazování v létě, a dokonce s akumulačním zásobníkem chladu k optimalizaci jejich letního provozu.
Velkou novinkou pak byl kapalinový radiátor (podobný klasickému RADIKU), který je ale uvnitř rozdělen vodorovně na 2 části, a mezi nimi je lišta s malými ventilátorky (jako mají notebooky), které je možno použít jak pro urychlení vytápění místnosti (až o 80 %), tak ale i pro chlazení, tedy klimatizaci místností, což konvenční topné systémy neumožňují, protože chlad nahoru sám neproudí. Proto je lze s výhodou použít především pro nízkoteplotní vytápění pod 40 oC a pro chlazení, tedy pro tepelná čerpadla, pro která teplota nad 40 oC zhoršuje podstatně jejich účinnost a tím úspory energie. Na druhou stranu ale je potřeba k nim mít přívod elektřiny a příslušnou elektroniku a ovládací program na mobilu. Samozřejmě jejich cena je tak s klasickými našimi RADIKY neporovnatelná (i zde platí, nechci úspory zadarmo) a nepodařilo se mi zjistit, jak je ošetřena kondenzace vodní páry při chlazení – někam to téci musí a těžko na podlahu.
Samozřejmě nechyběly ani různé druhy a velikosti akumulačních zásobníků, bez nichž si už nelze úsporné vytápění vůbec představit. Hlavním trendem je u nich dokonalé vrstvení vody dle její teploty, ať už na fyzikálním principu, nebo spoustou odboček, ventilů a čerpadel. Někdy mám z toho ale dojem, že se tato „dokonalost“ těžko kdy zaplatí, protože má svou cenu především v době malých výkonů, respektive rozdílů teplot topné a odebírané vody, takže při velkých mrazech nebo naopak dostatečném svitu sluníčka nebo výkonu kotle nebo tepelného čerpadla tyto možné výhody z velké části odpadají. Naopak musím pochválit, že se začíná dbát u nich i na možné nebezpečí přemnožení nebezpečné bakterie legionella při jejich odstávce např. při dovolené, která při sprchování takto kontaminovanou vodu může způsobit i smrt. Řešením je občasné zahřátí bojlerů na min. 55 oC (přestože na sprchování stačí teplota 35 oC) či proplach nebo místo akumulace ohřáté pitné vody její ohřívání externím deskovým průtokovým výměníkem.
Oproti nám pak byly vystavovány různé elektrické sálavé panely ve formě nejen obrazů, ale i zrcadel, tabulí, sušáků ručníků, stojanů, věží a různých geometrických tvarů. Třeba i my k tomu jednou, až budeme mít větší kupní sílu, dospějeme.
Veletrh sanity a vody byl též vcelku zajímavý. Nově jsou místo našich klasických PVC sifonů či krátkých nebo dlouhých porcelánových noh pod umyvadly preferovány různé estetické, a hlavně praktické skříňky pod nimi (skříňky pod umyvadly). A naštěstí už odeznívá módní vlna nepraktických samostatných umyvadel na dřevěné desce či dokonce van na dřevěné podlaze. Co se armatur týče, tak samozřejmostí jsou různé provzdušňovače, které šetří vodu, a trendem jsou bezdotykové armatury na fotobuňku, které umí ušetřit opravdu spoustu cenné vody, tedy nikoli to, co nám sem vozí Lidl, když to v Německu už nikdo nechce.
Naopak podle mne jsou nepraktická nyní tolik módní vyústění armatur do horního oblouku – jednak čím výše je výtok vody, tím více se voda nacáká kolem (a kdo to má pořád utírat), ale hlavně pokud přijedeme z dovolené, tak lze s velkou dávky jistoty počítat s tím, že ve vodě, která zůstala ve výtokové trubici, se mohou namnožit různé bakterie, zvláště pak nebezpečná legionella, takže je třeba dbát na jejich proplach horkou vodou.
Největší pokrok ale nastal u záchodových mís – nejen že se po 40 letech konečně stává standardem výsuvná sprcha, ale ta nově umí i pohyby do stran, a pokud je propojena s dálkovým ovládáním nebo s mobilem, tak už není třeba pracně nastavovat své intimní partie do správné polohy, když to udělá sama sprcha včetně nastavení množství a teploty vody, což ocení nejvíce asi ženy. A další inovací, na západ od nás už zcela běžnou, je tzv. vírové splachování toalety, které nejen že udržuje okraj mísy v čistotě, ale hlavně též šetří až několik litrů vody na jedno spláchnutí. A významnou úsporou nejen pro ekologii, ale i pro naši peněženku je i to, že tam už nejdou zavěsit ty barevné voňavé jedovaté kuličky, které nám sem za velké peníze vozí supermarkety, když je na západ od nás už nikdo nechce, a otravují nám zbytečně odpadovou vodu, takže je načase je zakázat.
Na výše uvedené inovace šetřící vodu by mělo být možné čerpat dotace z programu Nová zelená úsporám, a nikoliv na nesmyslný sprchový výměník do podlahy, který ukázal nějakou malou účinnost jen při zkouškách s čistou vodou, či na nesmyslné zateplování, které je drahé a ušetří sotva 1/6 tepelných ztrát, nebo na ještě násobně dražší tzv. pasivní domky! A hlavně tyto dotace by měly rozdělovat jednotlivé kraje, jako je tomu v Rakousku, a ne centrálně stát. Ten totiž stále ještě přes má mnohá upozornění nepochopil, že zatímco v Praze je výpočtová teplota jen -12 oC, tak na horách i -21oC, takže je tam třeba na vytápění o nejméně 25 % tepla navíc, ale dotace jsou v obou oblastech nesmyslně stejné!
A samozřejmě nemohla chybět spousta vířivek, byť zájem je o ně minimální, protože málokdo stojí o to se čvachtat ve vodě s kolegy. Proto letos byla představena novinka – vířivka pro slanou vodu, která tuto nechuť má pomoci překonat.
