Nafta v Česku zdražuje v posledním roce čtvrtým nejpomalejším tempem v celé EU

Komentář Lukáše Kovandy

Podprůměrné tempo zdražení vykazuje i benzín. Může za to i poměrně silná koruna, jež vůči dolaru ztrácí méně než euro.

Pohonné hmoty v České republice v posledním roce zdražovaly v rámci celé EU citelně podprůměrným tempem. Vyplývá to ze statistiky, kterou dnes zveřejnila Evropská komise (zde). Její nová čísla jsou tak v příkrém rozporu se zažitou představou, že v Česku pohonné hmoty naopak zdražují nadprůměrně výrazně. To mohlo platit v některých z uplynulých měsíců letošního roku, kdy docházelo k přechodnému navýšení marží například čerpadlářů, ale z meziročního srovnání nic takového neplyne.

Vždyť v tomto týdnu zdražuje benzín v České republice meziročně o 0,8 procenta, plyne z dat Evropské komise. Přitom průměr pro celou Evropskou unii činí 3,9 procenta. Nejvýrazněji, o 38 procent, zdražuje benzín v Maďarsku. To je dáno zejména tím, že tam v minulém týdnu musela vláda premiéra Viktora Orbána nouzově ukončit režim zastropování cen pohonných hmot, který platil od poloviny loňského listopadu.

Ze zemí EU benzín nejvíce zlevnil v Nizozemsku, meziročně o 12,6 procenta. Meziročně benzín zlevňuje dále také v Portugalsku, Irsku, Chorvatsku a v Itálii. Ve všech ostatních zemích EU benzín zdražuje. Na Maltě je jeho cena zcela stejná jako před rokem. Ze zemí, v nichž došlo k jeho zdražení, je na tom nejlépe Česko společně se Švédskem, jelikož v obou těchto státech meziročně přidal na ceně pouze 0,8 procenta. Ceny benzínu se tedy v posledním roce vyvíjely v Česku sedmým nejpříznivějším způsobem v celé EU.

Ještě lépe je na tom Česko v případě nafty. V jejím případě se ovšem projevuje červnové snížení spotřební daně z ní o 1,50 koruny na litr, které je stále v platnosti, na rozdíl od snížení spotřební daně z benzínu. Nafta v Česku za poslední rok zdražila o 7,4 procenta. Příznivější vývoj ceny této pohonné hmoty zaznamenaly jenom tři země EU. A sice opět Malta, kde se cena nafty meziročně nezměnila, a dále Portugalsko a Nizozemsko, kde nafta zdražila o 4,3, resp. 6,6 procenta. V žádné zemi EU nafta meziročně nezlevnila. Nejvýrazněji zdražuje v meziročním pohledu opět v Maďarsku, a to o 50,8 procenta.

V zemích EU jako celku nafta za poslední rok průměrně zdražila o 16,6 procenta.

Klíčovým důvodem jen podprůměrného zdražení pohonných hmot v ČR v kontextu EU je vývoj kursu koruny k dolaru, v němž se ropa a ropné produkty na světových trzích obchodují. Meziročně česká měna vůči té americké oslabila jen o zhruba procento, zatímco euro vůči dolaru za stejnou dobu ztratilo zhruba 5,5 procenta.

Zastropování cen energií pro velké podniky přichází

Hrozí „maďarský scénář“?

Vláda dnes projedná zavedení zastropování cen energií pro velké podniky. Na ně se zatím zastropování cen nevztahuje, platí totiž nyní jen pro domácnosti, malé a střední podniky a organizace financované z veřejných rozpočtů, jakou jsou třeba městské dopravní podniky. Kabinet však s největší pravděpodobností rozhodne od příštího roku zastropovat právě též ceny energií velkým podnikům. A to na stejných cenových úrovních, jaké budou platit pro ostatní, tedy na úrovni 6000 korun za jednu megawatthodinu včetně DPH v případě elektřiny a 3000 korun včetně DPH v případě plynu.

Nabízí se nutně otázka, zda zastropování cen nepovede k „maďarskému scénáři“. Vláda premiéra Viktora Orbána musela v minulém týdnu nouzově s okamžitou platností ukončit platnost zastropování cen pohonných hmot. Více než rok trvající zastropování totiž vedlo k jejich stále kritičtějšímu nedostatku. Zejména proto, že zahraniční dodavatelé paliv nebyli tolik ochotní jimi maďarský trh zásobovat, neboť by na něm museli prodávat za nařízenou nižší než tržní cenu. Takže své dodávky zhusta přesměrovali do jiných zemí.

Elektřina i plyn jsou však svým charakterem odlišné druhy zboží než pohonné hmoty. V případě elektřiny je Česko plně soběstačné, dokonce patří k jejím největším vývozcům na světě. Plyn samozřejmě takřka se sta procent dováží. Ovšem získává jej bezprostředně z jednotného trhu EU. Z hlediska energetiky je Česko dokonce „sedmnáctou spolkovou zemí Německa“. Také ostatní země EU, včetně Německa, zavedou nějakou podobu zastropování cen. Je tedy prakticky vyloučené, že by se z důvodu existence zastropování Česko potýkalo s nedostatkem energií.

Spotřeba plynu navíc v Česku meziročně klesá o zhruba pětinu. To je rozdíl oproti Maďarsku, kde příliš brzy zavedené zastropování cen vedlo naopak k navýšení spotřeby. Maďarsko je tak jedinou zemí EU, kde meziročně narůstá objem spotřeby pohonných hmot. Značná spotřeba paliv samozřejmě přispěla k jejich nedostatku.

Sečteno, podtrženo, „maďarský scénář“ je krajně nepravděpodobný. Klíčovým rizikem zastropování tak je dopad na veřejné finance, zejména pokud by došlo k dramatickému a trvalejšímu nárůstu burzovních cen elektřiny a plynu. To je však nyní také poměrně málo pravděpodobný scénář. Česko navíc v příštím roce může počítat s velkým „vývarem“ z mimořádných daní a odvodů, jimiž vláda zatíží energetické a petrochemické společnosti v čele s ČEZ a Unipetrolem a také velké tuzemské banky. Takto získané peníze umožní citelně utlumit negativní dopad zastropování na veřejné finance.

Banky matou lidi, když říkají, že předčasné ukončení penzijního spoření je chybou

Může být, ale také nemusí, jak dokládá příklad.

Poslední dobou si čeští střadatelé v nadprůměrné míře předčasně vybírají své úspory na důchod. Předčasně totiž ukončují doplňkové penzijní spoření či připojištění. Tento vývoj potvrzují čísla prakticky všech tuzemských velkých bank. Jedním dechem tyto ústavy varují, že předčasné ukončování spoření na důchod je chybou. To však není pravda. Nelze to takto kategoricky tvrdit. Může to být naopak finančně prozíravé rozhodnutí.

Pochopitelně, záleží na tom, proč střadatel své důchodové spoření vlastně předčasně ukončuje. Někteří tak činí, aby pokryli zvýšené výdaje spjaté s platbami za energie a aby obecně čelili lépe současné mimořádné inflaci. Jiní ale prostě jen hledají příležitost výhodnějšímu zhodnocení svých prostředků. Takovému, aby nemuseli čelit přehnanému riziku. A toho dosáhnout lze, jak ukazuje zkušenost posledních patnácti let, přiblížená následujícím příkladem.

Pokud si člověk začal spořit v 35 letech života takovým způsobem, že měsíčně na spoření přispívá ze svého 1000 Kč a zaměstnavatel mu přidá dalších 500 Kč, v 65 letech bude mít při uplatnění vyvážené strategie s předpokládaným úročením 3,5 procenta ročně naspořeno zhruba 1 085 000 Kč. Státní příspěvek z toho činí přibližně 82 600 Kč.

Pokud se takový člověk rozhodne spoření v polovině původně plánované doby spoření, tedy po přibližně patnácti letech, předčasně ukončit, přijde o státní příspěvek ve výši zhruba 41 200 korun. Příspěvky zaměstnavatele budou v polovině spoření odpovídat zhruba 89 500 Kč. Příspěvky samotného účastníka pak 179 000 Kč. Zhodnocení bude odpovídat přibližně 79 200 Kč.

Zhodnocení a příspěvky zaměstnavatele bude však muset účastník v případě předčasného ukončení spoření zdanit patnácti procenty. Zpátky tedy dostane v plné výši své příspěvky, tedy 179 000 Kč, a dále 76 100 Kč v podobě zdaněných příspěvků zaměstnavatele a 67 320 Kč v podobě zdaněných výnosů, tedy zdaněného zhodnocení.

Celkově tak člověk bude mít zpět necelých 322 500 Kč. Má-li tyto peníze investovat tak, aby mu zajistily výnos vyšší, než jaký by měl při pokračování v důchodovém spoření na jeho konci, musel by tedy investovat danou částku, 322 500 Kč, tak, aby z ní během dalších patnácti let měl více než 1 085 000 Kč. Musel by tedy částku 322 500 Kč investovat třeba do akcií tak, aby jejich průměrný roční výnos během těch patnácti let byl minimálně zhruba 8,5 procenta. To je shodou okolností průměrný roční dolarový celkový výnos hlavního amerického akciového ukazatele Standard & Poor’s 500 za posledních patnáct let, včetně dividend. Takže se nejedná o žádné sci-fi nebo extra riziko, ale o relativně běžnou akciovou investici, vlastně jednu z nejběžnějších.

Pokud bychom se zaměřili na průměrný roční výnos zmíněného ukazatele Standard & Poor’s 500 po přepočtu do korun, je jeho průměrné vlastní zhodnocení, tedy bez započtení dividend, za období posledních patnácti let, od 12. prosince 2007 do 12. prosince 2022, celkem 8,7 procenta ročně. Ve vyjádření po započítání reinvestic dividend jde v korunách dokonce průměrně o 10,9 procenta ročně.

Samozřejmě, pokud člověk z našeho příkladu předčasně ukončí své důchodové spoření, ušetří dalších zhruba 180 tisíc korun tím, že nebude dále nic na své konvenční spoření na důchod vydávat. Celkově tedy může být člověk při předčasném ukončení spoření o stovky tisíc korun bohatší, aniž by musel investovat jakkoli rizikově. Postačí vlastně nejběžnější investice do akcií. Akciové zhodnocení uplynulých patnácti let mu pro příštích patnáct let pochopitelně nikdo negarantuje. A minulé výnosy nejsou zárukou těch budoucích. Ale jednostranně tvrzení, že předčasné ukončení spoření na důchod představuje chybu, prostě není pravdivé.

Investičním ternem roku 2023 má být Čína

Pokud tedy zvládne nezřízené promořování, do něhož se nyní nově pouští a které v rámci náhlé otočky nahrazuje drakonické covidové restrikce.

Investoři, kteří se chystají vrátit na akciové trhy, by měli zase o něco více zpozornět. Celosvětová inflace má totiž podle všeho svůj vrchol již za sebou. I když i v roce 2023 setrvá ve výšinách, svůj sestup z maxima několika uplynulých desetiletí již zahájila. Podle odhadu Bloombergu činila v letošním třetím čtvrtletí meziročně 9,8 procenta – což je právě ono maximum za posledních několik dekád –, zatímco v posledních třech měsících letoška to bude nejspíše jen 9,5 procenta. V příštím roce pak 5,3 procenta.

Ostatně například meziroční růst globálních cen potravin, jak jej zachycuje pravidelná statistika OSN, letos v listopadu prakticky ustal. Poprvé od léta roku 2020. Hodnota příslušného indexu stoupla v listopadu meziročně jen o 0,3 procenta. Pro srovnání, od začátku loňského roku do konce letošního pololetí rostl index průměrným měsíčním tempem přesahujícím 26 procent, nezřídka v pásmu od 30 do 40 procent. Nynější stagnaci globálních cen potravin vítají zejména rozvíjející se trhy, kde nezkrocená potravinová drahota hrozila rozpoutat lidové bouře, jaké pamatujeme ze zemí od Haiti po Bangladéš ze sklonku nultých let. Hrozba světové potravinové krize je však teď, zdá se, tedy zažehnána.

A takový vývoj zase dříve či později přivítají akciové trhy. Viditelný pokles inflace, otočení dosavadního trendu, jim bude přelomovým povelem k růstu. Tentokrát nejen přechodnému vzepětí medvědího trhu, ale k nástupu trvaleji rostoucího trhu býčího. Akciového investora, který se hodlá vrátit na trhy, by tudíž strach neměl sevřít natolik, aby náznaky příznivého vývoje globální inflace – včetně té cen potravin – nevnímal.

Správci bohatství největší americké banky, JPMorgan Asset Management, dokonce považují za největší riziko příštího roku to, že akciový investor použije stále nepříliš příznivá makroekonomická čísla jako vlastní mentální záminku, aby návrat na trh ještě pozdržel. Například vyhlíženou globální inflaci 5,3 procenta si stále subjektivně vyloží jako tuze vysokou, přestože třeba vůči letošnímu druhému pololetí půjde o markantní zpomalení. Čekání na plné odeznění inflační krize se podle JPMorgan Asset Management v příštím roce nevyplatí; investoři by se měli vrhnout zpátky na trhy dříve, než k plnému odeznění dojde, aby tak nepropásli příležitost, jaká tu dlouho nebyla. „Z pohledu investora je největším rizikem příštího roku příliš dlouhé otálení s investováním až do doby, kdy definitivně nabude dojmu, že naprosto vše je v pořádku,“ říká v investičním výhledu pro příští rok David Kelly, hlavní globální stratég JPMorgan Asset Management. „Tak moc jsme podlehli strachům z nějaké další nové pohromy, že jsme teď investičně úplně ztuhlí.“

Pohromy jako válka na Ukrajině nebo čtyřicetiletá inflace přišly nečekaně, jenže podobně znenadání může podle Kellyho a jeho kolegů nastat akciové oživení. JPMorgan Asset Management dokonce nevylučuje, že by se Spojené státy mohly v příštím roce obávané recesi vyhnout. Její pravděpodobnost vidí stále pouze kolem 50 procent, zatímco obecně je již pokládána za takřka hotovou věc.

Zde je nutno říci, že banka JP Morgan patřila letos k největším optimistům stran vývoje amerických akcií, přičemž ovšem se její růžové vize nenaplnily. Vždyť ještě letos v říjnu pracoval hlavní globální stratég celé JP Morgan, Marko Kolanovic, s předpokladem, že stěžejní ukazatel amerických akcií, Standard & Poor’s 500, zakončí svoji pouť rokem 2022 na úrovni 4800 bodů. Přitom ukazatel nyní nedosahuje ani hodnoty 4000 bodů a musel by ve zbytku prosince meteoricky vzlétnout o 17,5 procenta, aby se Kolanovicova prognóza naplnila.

Ani skepse z toho, že i přední profesionálové Kolanovicova typu se mýlí, by však neměla řadového investora pro příští rok sevřít strachy až příliš. Zmíněný Kelly tedy sice recesi v USA nevylučuje, ale soudí, že ekonomický propad bude jen mělký. Bude však dostatečný na to, aby zchladil mzdové požadavky. To pak zmírní inflaci a firmám umožní stabilizovat marže, což tedy ve výhledu podpoří jejich ziskovost – a to je to, co musí akciové investory zajímat především. Rok 2024 pak má daný vývoj potvrdit, když se americká ekonomika vrátí k růstu, ale již při výrazně zpomalené inflaci a příhodně ponížených úrocích. „Americká ekonomika není na kraji útesu, jenom na pokraji bažiny,“ vysvětluje příměrem Kelly. Investoři podle něj mohou nyní dělat tu fatální chybu, že vyhlížejí pád z útesu do hluboké recese, zatímco ve skutečnosti půjde jen o přebrodění bažiny, zvládnutelné navíc ještě docela rychle.

Řadový investor by se ale podle JPMorgan Asset Management v příštím roce neměl až příliš zahledět do makroekonomických čísel, z dlouhodobého hlediska stále poměrně nepříznivých, ale neměl by se až příliš zahledět ani také jenom do Ameriky, resp. jejích trhů. „Okno příležitosti“ mu totiž otevírá třeba taková Čína. Čínská ekonomika v příštím roce poroste dramaticky rychleji než zbytek světa, a s tím i tamní akcie. Nedávné masové demonstrace v ulicích čínských měst vedou pekingský režim k zásadnímu přehodnocení drakonických covidových restrikcí. To hospodářský vzestup celé země může podpořit, přestože pravděpodobně dojde k citelnému nárůstu nakažených i zemřelých. Před tím varují investiční domy Goldman Sachs nebo Nomura. Otočka čínského režimu ve věci boje s covidem je projevem „odezdikezdismu“ a jako taková představuje podle zmíněných domů klíčové ohrožení jak čínského, tak světového ekonomického růstu v roce 2023. Čína zkrátka v mžiku vyměnila drakonické covidové restrikce nezřízeným promořováním, na něž nemusí být vůbec připravena. Pokud se jí to vymkne z rukou, čínské akcie v nadcházejících měsících ternem samozřejmě nebudou. To je ale v tuto chvíli mezi investičními profesionály spíše menšinový výhled.

Zatím se totiž zdá, že investoři i tak už Čínu „znovuobjevili“, ještě dříve, než JPMorgan Asset Management stačila svoji zmíněnou prognózu vydat. Zahraniční investoři letos v listopadu pořídili čínské akcie za 8,5 miliardy dolarů, plyne z čerstvých dat Institutu mezinárodních financí. Sází právě na to, že druhá nejsilnější ekonomika by mohla patřit k akciovým vítězům celého příštího roku. To značí razantní změnu oproti dosavadnímu letošnímu vývoji. V souvislosti s válkou na Ukrajině a růstem geopolitického napětí i v souvislosti se zmíněným tuhým bojem Pekingu proti covidu se Čína ocitla v nemilosti mezinárodních investorů, takže ti se čínských akcií masově zbavovali. To ale nyní umožňuje akciový nákup ve výrazné „slevě“. Ve výprodeji se ocitla také čínská měna. Odliv z čínských aktiv umocňovala měnová politika americké centrální banky, její razantní utahování, které zvyšovalo atraktivitu dolaru a ještě tedy urychlovalo odliv z čínských aktiv.

Jenže tak jako inflace ve světě i inflace v USA má podle všeho svůj vrchol za sebou. Inflační šok v USA podle Institutu mezinárodních financí vrcholil letos v červnu. Od té doby však prý dochází k rapidnímu poklesu inflačních tlaků, což americké centrální bance postupně otevírá cestu k zvolnění tempa, s jakým zpřísňuje svoji měnovou politiku. A toto zvolnění zase otevírá „okno příležitosti“ k investicím nejen do čínských akcií, ale do akcií rozvíjejících se trhů obecně. Pro ně je totiž silný dolar zhoubou.

Zrovna Čína navíc nezapadá do letošního globálního příběhu nejvyšší inflace za několik uplynulých desetiletí. Nebývale striktní covidové uzavření ekonomiky tam ve spojení s krachem nemovitostí výrazně utlumilo inflační tlaky, takže Čína se svojí nízkou inflací globálnímu obrázku vymyká – v letošním roce tam zatím v průměru spotřebitelské ceny meziročně rostou tempem jen 1,9 procenta. Nízká inflace je ovšem o důvod více, proč brát teď na zřetel právě možnost investování v Číně. A kdo se i tak bojí tamního politického rizika a nevyzpytatelnosti pekingské autokracie, nechť zaměří svoji pozornost alespoň na ostatní (nejen) asijské rozvíjející se trhy. (16.12.2022)