Nafta zdražuje, benzín stagnuje

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Důvodem je růst cen zemního plynu a obava z jeho nedostatku v EU po Novém roce 2025, po ukončení ruských dodávek přes Ukrajinu

Průměrná cena benzinu v Česku za poslední týden klesla o čtyři haléře na 35,67 koruny za litr. Je tak nejlevnější zhruba od půlky října. Naopak nafta za posledních sedm dní zdražila, a to o 35 haléřů na 34,63 koruny za litr. Více za ni řidiči platili naposledy koncem prvního zářijového týdne.

Také v příštím týdnu bude cena benzínu víceméně stagnovat, zatímco cena nafty dále poroste, o zhruba 30 haléřů na litr. Důvodem je fakt, že topná nafta se v důsledku růstu burzovní ceny zemního plynu v EU stává v běžící topné sezóně stále lákavější alternativou, například v průmyslu. Ceny zemního plynu se dnes v EU obchodují za úrovni odpovídající více než ročnímu maximu, přesahující 47 eur za megawatthodinu. Od svého únorového minima už přidávají zhruba 107 procent. Důvodem je stupňování válečného napětí ve střetu Ukrajiny s Ruskem, obava z nedostatečného zásobení EU po ukončení tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu začátkem příštího roku i víkendové odstřižení Rakouska od dodávek plynu ruského podniku Gazprom.

Nebýt této situace kolem plynu, neměly by ceny nafty v ČR důvod k růstu. Vyvíjely by se podobně jako cena benzínu, tedy by i v příštím týdnu stagnovaly. Cena ropy Brent totiž v listopadu vykazuje mírný pokles. Byť jej ovšem z pohledu českého motoristy nežádoucím způsobem kompenzuje oslabení koruny k dolaru, takže výsledkem je „pohyb do strany“, čili stagnace korunové ceny ropy.

Na cenu ropy sice také doléhá rostoucí napětí ve válce na Ukrajině, způsobené tím, že Ukrajina nyní nově využívá americké či britské rakety dlouhého doletu k útokům na cíle na území Ruské federace. Související tlak na růst ceny ropy ale tlumí zase zmírňování napětí na Blízkém východě.  Tento týden vyšlo najevo, že Írán zastavuje produkci obohaceného uranu, jejž by nakonec potenciálně  mohl využít k výrobě jaderné zbraně. Navíc, čínská ekonomika stále nepodává takový výkon, aby světovou poptávku po ropě razantněji oživila.

Němci ruší slib, poplatek za plyn, který platí i Češi, nejen ponechají, ale dokonce zvednou

Česko tak zřejmě ještě navýší dovoz plynu z ruského směru, který již nyní tvoří 95 procent celkového dovozu

Češi se vrací k ruskému plynu. A teď budou mít ještě o důvod více. Německo od ledna zvýší poplatek za tranzit plynu přes své území, z 2,50 na 2,99 eura za megawatthodinu.  Česko přitom už nyní podle agentury Bloomberg patří k několika zemím, které hatí celoevropskou snahu odstřihnout se od ruských dodávek energií. Taková snaha je skutečností uplynulých dvou let, po ruské invazi na Ukrajinu.

Česko podle Bloombergu sice v létě 2023 deklarovalo úplnou nezávislost na ruském zemním plynu a snížilo jeho dovoz prakticky na nulu. Nyní však ruský plyn opět dováží, a sice přes Slovensko.

Klíčovým důvodem, proč se Češi vrací k ruskému plynu, je právě poplatková politika Německa, jak ostatně potvrzuje i české ministerstvo průmyslu a obchodu. To ale přitom v době vrcholící energetické krize tvrdilo, že při případném nedostatku plynu z důvodu ruského zastavení dodávek se o něj právě Němci s Čechy solidárně podělí. Nyní ovšem tedy Němci činí pravý opak, když upřednostňují ryze své ekonomické zájmy, přes protesty sousedních zemí.

A protože tedy Němci sousedním zemím, včetně Česka, účtují za přepravu plynu zvláštní poplatek, plyn z východního směru je ještě o to cenově atraktivnější. A od Nového roku 2025 bude ještě více. Nyní daný poplatek přidává k běžné tržní ceně plynu osm procent, jak vypočítává banka Citigroup. V roce 2025 už by to tedy mělo být zhruba deset procent. Lze tak očekávat ještě další nárůst poptávky Česka po plynu z ruského směru, tedy po plynu ponejvíce ruském. Pokud tedy ten bude do EU ještě proudit.

Některé země EU včetně Česka již dříve Německo vyzvaly, aby poplatek zrušilo, avšak zda jej Berlín skutečně přestane uplatňovat je nyní otázkou. Kvůli pádu tamní vlády kancléře Olafa Scholze a předčasným volbám příštího roku.

Z dat českého státního podniku Net4Gas vyplývá, že hned zhruba 95 procent plynu, který Česko dováží, pochází v tomto měsíci z ruského směru, ponejvíce z Ruska. Jen přibližně pět procent plynu je ze západního směru, tedy z Norska či z terminálů na zkapalněný plyn, kde si ČR už od roku 2022 pronajímá kapacitu. Nyní ale tuto pronajímanou kapacitu paradoxně prakticky vůbec nevyužívá.

Dokonce i část plynu, která do Česka proudí ze západního směru, může být ruského původu. Německý státní podnik SEFE totiž přepravuje do Francie ruský zkapalněný plyn v takovém objemu, že Francie letos vykazuje historicky rekordní dovoz právě zkapalněného plynu z Ruska. Část tohoto plynu ale posílá plynovodní sítí do zemí východní Evropy, zřejmě včetně Česka, jak agentuře Bloomberg sdělilo francouzské ministerstvo energetiky.

Otázkou tak je to, zda i v příštím roce bude do EU putovat ruský plyn nejen námořní cestou, nýbrž stále i tou potrubní přes Ukrajinu. Ta totiž neprodlouží letos končící smlouvu s Moskvou o tranzitu ruského plynu přes své území.

Slovenský prezident Peter Pellegrini minulý týden jednal o dodávkách plynu, v rámci takzvaného swapu s Ruskem, se svým ázerbájdžánským protějškem Ilhamem Alijevem, a to u příležitosti klimatické konference OSN v Baku. Alijev Pellegriniho ujistil, že je schopen posílat Slovensku přes Ukrajinu sice fyzicky ruský plyn, který však bude v rámci zmíněného swapu označen jako ázerbájdžánský. Takový plyn, jak vidíme dnes, by ovšem nemusel končit jen na Slovensku, nýbrž mohl by ve velkém putovat i do Česka. I české podniky a domácnosti by tak využívaly „ázerbájdžánský“ plyn, ve skutečnosti ruský, přestože podstatná část české veřejnosti zjevně žije v představě, že už Česko žádný ruský plyn neodebírá. Poté, co Němci zvednou poplatky za tranzit přes své území, bude „ázerbájdžánský“ plyn, ve skutečnosti ruský, pro Česko cenově ještě atraktivnější.

Pilotní dodávka plynu na Slovensko již v režii ázerbájdžánského Socaru, namísto ruského Gazpromu, se uskuteční příští měsíc, jak minulý týden uvedl státní podnik Slovenský plynárenský priemysel – SPP.

Nad přepravou ruského plynu s visačkou „ázerbájdžánský“ přes ukrajinské území nakonec – možná překvapivě – přivře oči i sám Kyjev. Ukrajinská státní energetická společnost Naftogaz totiž tlačí na to, aby tranzit plynu v její režii neustal. Inkasuje totiž za něj nemalé poplatky. V přepočtu desítky miliard korun ročně. Když půjde formálně a smluvně o plyn ázerbájdžánský, „vlk se nažere a koza zůstane celá“. Kyjev se bude tvářit, že neví, že molekuly plynu, které přepravuje, vznikly v zemi, s níž válčí, a za toto popření reality zinkasuje desítky miliard za jejich přepravu na Slovensko a dále třeba i do Česka.

Ostatně, když se letos v létě ptali šéfa Naftogazu Oleksije Černyšova, zda mu popsaný swap nevadí, odvětil, „víte, v plynárenství se obchod dělá skrze swapy často.“

Češi si od příštího roku za plynu připlatí i 2000 korun, kvůli poloprázdným plynovodům Net4Gas

Regulované platby za plyn vzrostou dle úředního návrhu až o 15 procent, zdražení dopadne hlavně na ty, kteří si cenu plynu fixovali – i tak se fixace na další období může vyplatit

Čechům od příštího roku vzrostou regulované platby za distribuci zemního plynu. V případě domácností to bude až o patnáct procent, vyplývá z příslušného cenového návrhu (zde) Energetického regulačního úřadu.

Například domácnost v rodinném domě s plynovým vytápěním a spotřebou od 25 do 45 megawatthodin plynu ročně platí letos u Pražské plynárenské 272,64 koruny za megawatthodinu, příští rok by to mělo být 313,27 koruny za megawatthodinu. To značí nárůst o zhruba patnáct procent. Stálý poplatek takové domácnosti pak vzroste z letošních 318,89 na 366,55 koruny, tedy rovněž o zhruba patnáct procent.

Takže například domácnost v rodinném domě s roční spotřebou 3000 kubíků si v Praze nebo jižních Čechách připlatí přes 2000 korun ročně. Růst regulovaných cen plynu bude ale výrazně nadinflační obecně, nejen pro vybrané domácnosti. Zdražení dopadne hlavně na domácnosti se zafixovanou cenou, neboť fixace se týká pouze samotné ceny plynu jakožto komodity, nikoli regulované složky. A právě regulovaná složka tedy zdražuje, zatímco cena neregulované složky – té komoditní – klesá z důvodu ještě donedávna poměrně příznivého vývoje burzovních cen plynu. Ty až do letošního února klesaly. Což se nyní promítá v meziročním snížení neregulované složky.

Jenže od letošního února burzovní cena plynu v EU vzrostla o zhruba 100 procent, takže se fixace – spíše krátkodobá, na rok až dva – může nyní vyplatit. Fixovat by snad neměli jen ti, kteří věří slibům zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa, že ukončí válku na Ukrajině hned během prvního dne ve funkci, tedy v lednu příštího roku. Konec války na Ukrajině by pravděpodobně znamenal trvalejší pokles burzovních cen plynu v EU, neboť by se vytratila nejistota, která nyní evropské plynárenství stále svírá, a navíc by se výhledově mohlo začít počítat s obnovením dodávek ruského plynu do EU.

Rychlý konec války na Ukrajině je však velmi málo pravděpodobný, takže mnohem realističtější je předpokládat spíše další růst cen plyn, či alespoň jejich setrvání na nynější, poměrně vyšší úrovni. Hrozbou stále je možná nedostatek plynu v některých částech EU, zejména na Slovensku, který můře nastat v souvislosti s ukončením přepravy ruského plynu přes ukrajinské území od ledna příštího roku. Kyjev už totiž neprodloužil smlouvu o tranzitu ruského plynu před ukrajinské území, čímž jsou ponejvíce ohroženy právě dodávky pro Slovensko, částečně také pro Maďarsko. A zprostředkovaně i pro Česko či Rakousko. Česko nyní odebírá až 95 procent plynu, který do EU dotekl z Ruska přes Ukrajinu.

Klíčovým důvodem výše zmíněného nárůstu regulovaných plateb za plyn v Česku je nutnost pokrýt náklady společnosti Net4Gas, kterou loni prostřednictvím státního podniku ČEPS koupil stát. Provozovatele tisíců kilometrů plynovodů, které však z velké části zůstávají prázdné, pořídil stát i s dluhem čítajícím přes 34 miliard.

Dokud byl ještě Net4Gas soukromý, vydělával svým německým a kanadským vlastníkům na poplatcích na tranzit plyn přes české území. Poté, co výdělečný být přestal, koupil jej i se zmíněným dluhem stát. Zaplatil tak miliardy za vysoce zadlužený „snědený krám“. Net4Gas přestal na tranzitu dobře vydělávat v důsledku ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 a zničení plynovodů Nord Stream v září téhož roku.

Nyní, když Net4Gas poplatky za tranzit prakticky neinkasuje, musí za provoz a údržbu poloprázdných plynovodů platit více právě i distributoři plynu typu zmíněné Pražské plynárenské, resp. Pražské plynárenské Distribuce. A ti se o své navýšené náklady „podělí“ s koncovými odběrateli třeba z řad domácností, jak právě tedy plyne z uvedeného návrhu Energetického regulačního úřadu pro příští rok.

Česká vláda nákup Net4Gas zdůvodňovala i tak, že bude vydělávat na tranzitu plynu na Slovensko a do Rakouska. Tomu zatím však nasvědčuje máloco. Rakousko zřejmě bude po odpojení od ruských dodávek plyn dovážet přes Itálii a Německo. Slovensko může plyn nadále odebírat z východu, nejspíše z Ázerbájdžánu, případně ze severu, po využití polského tranzitu z přístavního terminálu na zkapalněný plyn v Litvě.

Řetězce mají letos na másle šestkrát nižší marži než v letech před covidem

Mají mnohem méně „másla na hlavě“ než při „máselné krizi“ roku 2017

Oproti „máselné krizi“ roku 2017 se letos řetězce umoudřily. Rozdíl mezi maloobchodní a výrobní cenou másla už není zdaleka takový jako před sedmi lety. Vždyť třeba v září 2017 měly řetězce, a další prodejci, na kilogramu másla hrubou marži (rozdíl mezi maloobchodní a výrobní cenou) dnes stěží uvěřitelných 77 Kč! Na čtvrtce másla tak tehdy vykazovaly marži zhruba 19,30 Kč (viz graf).

Letos v říjnu měly na kostce másla hrubou marži 7,20 Kč. To je sice mírně nadprůměrná úroveň na poměry posledních takřka pěti let, tedy za období od ledna 2020, avšak v porovnání s dobou před covidem jde o marži jen zhruba poloviční.

V letech 2017 až 2019 dosahovaly řetězce a další prodejci na kostce másla marže průměrně 14,60 Kč. To by v dnešních cenách odpovídalo zhruba 21 Kč. Místo toho je letos marže v průměru jen zhruba 3,50 Kč. Marže na másle je tak letos reálně šestkrát nižší než v letech před covidem.

Řetězce ale samozřejmě mohou relativně nízkou marži na másle kompenzovat zase navýšením marže na jiném zboží. Každopádně v letošní „máselné krizi“ mají mnohem méně másla na hlavě než při té před sedmi lety. (21.11.2024)